Dnešní rozhodování o nouzovém stavu je opravdu složitým rozhodováním, protože samozřejmě nikdo nechce, aby počet nakažených začal opět vzrůstat a zvyšoval se. Ale jednotlivý poslanec nemá mnoho možností, jak dát vládě najevo, že mnohé kroky vlády považuje za nelogické a nesmyslné. A jednou z možností, jak to dát najevo a jak dát najevo své výhrady, je nesouhlasit se žádostí vlády o prodloužení nouzového stavu o třicet dnů. Já když jsem ráno přicházel do Sněmovny, tak s některými opatřeními nesouhlasím tak zásadně a nechci je svým hlasem legitimizovat, že jsem byl přesvědčen o tom, že dnes nebudu hlasovat pro jakékoliv prodloužení nouzového stavu. Nakonec po dohodě našeho poslaneckého klubu i s ohledem na zdravotnický systém budu podporovat náš společný návrh.
A k opatřením a zejména novému plánu PES mám mnoho výhrad. Na jednu stranu je dobře, že vláda po nekonečné každodenní improvizaci přišla konečně s nějakým plánem. Ovšem podle tohoto plánu to vypadá tak, že budeme mít nouzový stav ještě opravdu mnoho měsíců. A tento plán například omezuje otevírací dobu restaurací i při mizivém výskytu viru. Já si myslím, že nám všem je jasné, že je nereálné, že tady budeme mít do budoucna ten nulový výskyt. A zároveň tento plán, řekněme, konzervuje dřívější nelogická rozhodnutí vlády. A ta jsou v mnohých případech likvidační pro mnoho provozoven a berou živobytí živnostníkům, firmám a jejich zaměstnancům.
Čím déle budou některá tato opatření trvat, tím více lidí přestane situaci ekonomicky zvládat. To si musíme přiznat. A kompenzační opatření to nezachrání, protože ta jsou nedostatečná. Ekonomika si ale nemůže dovolit obětovat živnostníky, podnikatele a jejich zaměstnance, a to zejména do budoucna. Naše ekonomika je bude potřebovat pro svůj budoucí restart. Vláda z mého pohledu trochu zapomněla, že by u všech svých rozhodování měla vážit nejenom zdravotnické hledisko, ale také hledisko společenské a ekonomické, a to skutečně proto, že se rozhoduje o živobytí mnoha lidí.
Na opatřeních, a bylo to tady už několikrát zmíněno, jsou biti ti, kteří provozují například malé a střední obchody. Těží z toho velké supermarkety, které prodávají nejen potraviny, ale i další sortiment. A to jim dává neuvěřitelnou konkurenční výhodu před těmi malými. Co udělá člověk dnes, který chce koupit dětem školní potřeby a nemůže jít do papírnictví? Půjde do supermarketu. Co udělá, když potřebuje dětem například koupit nové oblečení nebo boty? Půjde do supermarketu. Nyní jsme v předvánočním období, které pro obchody znamená jeden z vrcholů sezóny. Pokud budou otevřeny jen supermarkety, tak z toho budou těžit jen tyto řetězce, ale o to větší budou ztráty u malých obchodů. A obávám se, že těmi opatřeními naše občany spíš naháníte do těchto supermarketů a ještě se zákazem prodeje v neděli je tam všechny ještě více kumulujete. A novým, nijak nezdůvodněným pravidlem jeden zákazník na 15 m2 je ještě naháníte do front.
Rozuměl bych tomu, pane ministře, že by podobné režimové opatření, tedy omezení zákazníků na plochu, pokud by zároveň přišlo s tím, že by se otevřely právě ty dnes zavřené malé obchody, tak bych tomu skutečně rozuměl, že by se to zavádělo právě proto, aby se mohly otevřít. Vy jste ale neotevřeli. Jen jste zavedli další restrikci! A tím, že jste je neotevřeli, tak házíte přes palubu živobytí jejich majitelů a zaměstnanců. Já nevolám po úplném otevření bez nějakých pravidel, bez nějakých režimových opatření. Ale právě proto přece musíme hledat režimová opatření, ať můžeme nějakým způsobem fungovat, ať může fungovat naše ekonomika.
Na samotném PSOVI je patrné, že se na jeho tvorbě spolupodíleli ti samí lidé, kteří ještě před deseti dny volali po ještě tvrdším lockdownu. Systém PES se totiž snaží zakonzervovat stávající přísná opatření a zákazy co nejdéle, přestože se čísla zlepšují. A samotný tento plán přináší nové nelogičnosti. A místo toho by vláda z mého pohledu měla přemýšlet, jak co nejlépe fungovat s přítomností viru, protože ten nikam nezmizí. Musíme k němu přistupovat, a vy jste to sám řekl, a já jsem použil stejná slova tady už v říjnu, že k němu musíme přistupovat s respektem, chovat se navzájem ohleduplně a zodpovědně, ale nesmíme - nesmíme - se jím nechat totálně ovládnout a paralyzovat do nekonečna naše životy. Protože nemůžeme neustále dokolečka zapínat a vypínat ekonomiku. My nevíme, co přijde na jaře. My nevíme, co přijde za rok. A nemůžeme donekonečna uchovávat tento stav. Musíme najít způsob, jak společnost může fungovat, hledat taková smysluplná řešení, aby nakonec léčba nebyla horší nemoci.
Chtěl bych poprosit vládu, požádat ji, aby skutečně na toto myslela, aby nerozhodovala pouze podle jednoho hlediska, ale myslela na naši ekonomiku, na živobytí lidí a na vzdělání našich dětí.
Děkuji za pozornost.
