Dorazil do Prahy v den vyhlášení samostatného státu, kde stal se předsedou branného výboru. Podílel se na vytvoření prvních jednotek domácího vojska a prosadil obsazení pohraničí. Napomohl tomu, že vyhlášení samostatného státu se stalo bez zásahu rakousko-uherské armády. V Národním shromáždění se významně podílel na vojenském zákonodárství první republiky.

Jako ministr obrany snažil se o vyvážený podíl mezi bývalými legionáři a bývalými příslušníky domácího vojska. Proti snahám levicových stran navíc prosadil důsledné odpolitizování branné moci včetně odebrání volebního práva vojákům.

V únoru 1929 se stal předsedou vlády. V agrární straně byl představitel hradního křídla a i to přispělo k jeho demisi „ze zdravotních důvodů“ v roce 1932. Mandát poslance vykonával až do roku 1937.

Citát: „Nikomu neděkujeme za své probuzení, ani za svůj stát než sami sobě. A nikdo nás nebude bránit než zase my sami sebe.“