Ing. Vojtěch Munzar

  • ODS
  • Středočeský kraj
  • poslanec
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -1,06. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

28.10.2018 16:50:00

Proč vlastně 28. říjen?

Proč vlastně 28. říjen?

Historické okénko při příležitosti 100 let od vzniku Československé republiky.

Proč vlastně 28. říjen? Protože před 100 lety byl vydán Národním výborem Zákona o zřízení samostatného Československa z pera Aloise Rašína, podepsaný muži „28. října“ Aloisem Rašínem, Antonínem Švehlou, Františkem Soukupem, Jiřím Stříbrným a Vavro Šrobárem.

Předcházelo tomu Prohlášení nezávislosti národa československého (Washingtonská deklarace), které bylo vydáno již 18. října v Paříži (17.října napsaná T.G.M. ve Washingtonu) a bylo akceptováno a podpořeno americkým prezidentem Woodrowem Wilsonem. 20. října sdělili Američané Rakousku-Uhersku, že mír bude pouze za podmínky uznání samostatnosti Čechoslováků a Jihoslovanů. Toho dne přestalo pro státy Dohody fakticky mezinárodně existovat. Byla to odpověď na nótu císaře Karla I., který nabízel federalizaci Rakouska – Uherska. 28.října vešla ve známost kapitulace císařství.

Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš, Milan Rastislav Štefánik byly hlavní osobnosti zahraničního odboje a exilové československé vlády, kteří samostatnost fakticky dojednávali s představitelů států Dohody. Na domácí frontě byl jedním z představitelů domácí politika Karel Kramář. Ten byl ale 28. října v Ženevě dojednat s Edvardem Benešem podobu budoucího státu.

A kdo tedy byli muži 28. října? Představitelé domácích politických stran, které spojil okamžik vzniku republiky. Ale jejich následné osudy byly značně rozdílné.

Alois Rašín (18. října 1867 – 18. únor 1923)

Doktor práv, který se začal politicky angažovat již na studiích. V roce 1894 byl odsouzen za procesu s Omladinou. V roce 1907 vstoupil k Mladočechům, za které byl zvolen 1911 do Říšské rady (parlament Rakouska-Uherska). V roce 1916 byl odsouzen za velezradu a vyzvědačství k trestu smrti, který mu byl změněn na 10 let. V roce 1917 byl propuštěn. V roce 1918 se stal členem předsednictva Národního výboru. Za první republiky byl ministrem financí v Kramářově vládě, kde úspěšně provedl odluku měny. Stal se ministrem financí i ve Švehlově vládě, kde prosazoval politiku rozpočtových úspor. Zastupoval zde Českou národní demokracii. Stal se obětí atentátu mladého komunisty.

Antonín Švehla (15. dubna 1873-12. prosinec.1933)

Hostivařský statkář, který v letech 1908-1913 byl poslancem českého zemského sněmu. Od roku 1909 předsedou výkonného výboru Agrární strany a od července 1918 předsedou Národního výboru. Jeden z hlavních představitelů domácího odboje. Za první republiky předsedou Agrární strany a třikrát předsedou vlády. V roce 1927 odmítl kandidovat na prezidenta ČSR a podpořil T.G.M.

František Soukup (22.srpna 1871 – 11. listopadu 1940)

Doktor práv a dlouholetý sociálně-demokratický politik. V roce 1907 se stal poslancem Říšské rady a opět v roce 1913. V roce 1918 člen předsednictva národního výboru. V Kramářově vládě byl ministrem spravedlnosti. Do roku 1920 člen Národního shromáždění a od roku 1920 členem senátu. Byl jím až do zrušení horní komory v roce 1939. V roce 1940 umírá na následky podlomeného zdraví z předchozího nacistického vězení.

Jiří Stříbrný (14.ledna 1880 – 21. ledna 1955)

Novinář, redaktor Českého slova. V roce 1911 zvolen do Říšské rady za Českou stranu národně sociální. Člen národního výboru za národní socialisty, kdy jejich předseda Václav Klofáč byl 28. října v Ženevě. Do roku 1926 byl poslancem Národního shromáždění za Československou stranu socialistickou, byl několikrát ministrem (pošt, železnic i národní obrany). Vedl spory s Edvardem Benešem. V roce 1926 byl z této strany vyloučen a zakládá Národní ligu, která kandiduje společně s Národní obcí fašistickou. Na společné kandidátce byl opět zvolen do Národního shromáždění. Za německé okupace se stáhl do ústraní. Po osvobození byl postaven před Národní soud a odsouzen na doživotí. V roce 1955 ve vězení umírá.

Vavro Šrobár (9. srpna 1867 – 6. prosince 1950)

Slovenský lékař, který podporoval myšlenku T.G.M. československého národa. Za protiuherskou činnost byl vězněn 1907-1908. Ke konci války byl propagátorem společného státu. 28. října byl kooptován do Národního výboru, aby zákon o samostatnosti podepsal za Slováky. Za první republiky byl nejdříve poslancem a do roku 1935 senátorem Národního shromáždění za agrárníky, byl také prvním ministrem pro správu Slovenska. Za Slovenského štátu se angažoval v odboji. V letech 1945 – 1950 poslanec Národního shromáždění. V roce 1946 založil Stranu Slobody, která podpořila komunisty. Po únoru 1948 se s komunisty spojil a stal se ministrem pro sjednocení zákonů v Gottwaldově vládě.

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama