Přesto bych k problematice uvedl několik tezí:

Do budoucna potřebujeme zajistit stabilní zdroje, aby nahradily končící bloky Dukovan, hnědouhelné elektrárny (kterým pomalu také končí životnost) a zajistily stabilní dodávky energie pro naše domácnosti a hospodářství.

Harmonogram výstavby nových bloků do roku 2036 je z mého pohledu příliš optimistický a datum je zvoleno tak, aby to „vyšlo“ do doby ukončení provozu stávajících bloků Dukovan. Na místě je otázka, jak se připravit na případný výpadek, pokud by se harmonogram překročil.

Vláda dohání šestileté zpoždění, které náš stát nabral díky váhání Andreje Babiše jak dále s výstavbou jaderných elektráren. Po těch šesti letech je situace v Evropě pro jadernou energii méně příznivá a náš premiér neprosadil nic ohledně jaderné energie, ač byl k tomu zavázán Poslaneckou sněmovnou.

Výstavba jaderných zdrojů je otázkou naší budoucí energetické bezpečnosti a míry energetické nezávislosti. Bez ní mnoho alternativ nemáme. Spoléhat na to, že situaci nějak vyřeší technologický pokrok, je takové spolehnutí typu „deus ex machina“, které zvyšuje riziko budoucí energetické krize a energetické chudoby. Obnovitelné zdroje energie neumí zajistit stabilitu dodávek. Pak zbývá jako alternativa plyn a plynové elektrárny, ten ovšem zvyšuje naši energetickou závislost na producentech zemního plynu a na distribučních poplatcích.