Dnes jsem si zaběhal v lese, který mám sice skoro za humny, ale už není v katastru Kladna. Je tam klid, během hodiny jsem tam potkal pět lidí a jednu srnku.

Podle vlády je prý bezpečnější chodit do přírody pouze v katastru své obce, kde u nás cesty mnohdy připomínají Václavák v lepších časech. Co také lidem jiného zbývá, než psychicky zregenerovat alespoň na zdravotní procházce? A to máme na Kladně výhodu příměstských lesů, na rozdíl od jiných.

Omezení procházek do přírody pouze na katastr obce se svojí logikou zařadí vedle takových opatření na „snížení sociálních kontaktů“, jako bylo třeba nahnání lidí na úřady ve zkrácených úředních hodinách. 

Základem pro boj s epidemií je naše vlastní odpovědnost a ohleduplnost k druhým. Na rozdíl od vládních představitelů jsem přesvědčen, že většina lidí ji má. Podobné zákazy ale nepovedou k jejímu zvýšení, ale naopak k větší frustraci a naštvanosti, které vlastní odpovědnosti hází klacky pod nohy.

P.S. Všechno zlé je pro něco dobré. Moje naštvanost vedla k tomu, že jsem si udělal osobní rekord na 10 km, které jsem  zaběhl pod hodinu. Musíme se radovat z maličkostí.