Já jsem si s sebou vzal ten celý šanon těch tisků, tak jak dneska projednáváme, tak jak my na výboru jsme se tomu věnovali v průběhu léta, v červenci, v srpnu, v září, opakovaně jsme se k tomu vraceli, dostávali jsme i odpovědi na naše otázky, psali jsme si dopisy s ministerstvy a tak dále. Z těch materiálů, když je člověk opravdu čte, nebo si čte ty odpovědi, tak vidí, že tam je řada rozporů a nesrovnalostí. Já jenom bych připomněl, že v rámci celé EU jde o 1,2 bilionu korun. Jsou to velké peníze. Do ČR je to zhruba 550 miliard korun. Ty peníze nejsou samoúčelné, mají směřovat k nějakému cíli. Velká část těch peněz samozřejmě jde na společnou zemědělskou politiku, o tom tady byla řeč, ještě se k tomu jistě vrátíme, asi v tomto bodu i potom později odpoledne. Velká část těch peněz, je to pilíř evropských dotací, jde na tzv. kohezní politiku. K tomu se dostanu za chvilku.
Řada těch stanovisek vlády, tak jak tady byla přednesena, nebo jak jsou v těch materiálech, jsou logická, pochopitelná. Řada názorů je ale minimálně sporných nebo rozporuplných. Já myslím, že se asi všichni shodneme obecně na tom, že pokud stát, EU dává někam subvence, dotace, pobídky, tak by měly směřovat spíše k chudým, než k bohatým, spíše k menším podnikatelům, než k větším, spíše k malým zemědělcům, než k těm agropodnikům, spíše k zaostalým regionům, než k těm bohatým. Obecně to asi platí. V těch proklamacích to tak vidíme. Ale nevidíme to jenom v těchto materiálech. Vidíme to zpětně, 15 let, ale také vidíme ty výsledky. Ten, kdo není slepý, tak nakonec vidí. Ta čísla jasně ukazují, kam nakonec jdou ty peníze přes všechny ty proklamace, spíše jdou do těch bohatých regionů, než do těch chudých. O tom tady už taky byla řeč. Čili dlouhodobě ty peníze někam mají směřovat, mají něco vytvářet. To také ale musíme umět měřit, musíme si to umět dát na stůl a porovnávat v dlouhodobých řadách. To se mi zdá, že zásadně nefunguje, především například u těch regionálních věcí, kde ten hlavní ukazatel je HDP na obyvatele v jednotlivých regionech, příp. v jednotlivých státech, ale zůstaňme u regionů v ČR, v těch trendech a v porovnání, jak se ta data vyvíjejí. Vidíme tady, že ten relativní poměr HDP na obyvatele v těch chudých krajích, což je sever a především severozápad, spíše klesá. Zdá se mi proto, že ta opatření, která navrhuje Evropská komise, směřují ke korekcím tohoto. Vláda v některých bodech paradoxně jako by šla proti tomuto trendu, proti těmto snahám korigovat tento systém a toto počínání.
Řekl jsem, že řada věcí u vlády je pochopitelná, myslím, že správná, ale tři zásadní věci, které jsem si já tam našel, v těch materiálech, globálně ve všech těch tiscích, které dneska projednáváme, tak bych řekl ty zásadní tři.
Vláda proklamativně říká, že se má snižovat, a vyzývá k tomu Evropskou komisi, má se snižovat administrativa, ale sama vláda chce navýšit výdaje na tzv. technickou pomoc a administraci. Například jenom u fondu soudržnosti ten limit chce zvýšit z 2,5 % na 4 %. Jenom v tomto je to vlastně navýšení z 8,5 mld. na 13,5 mld. Takže 5 mld. navíc, namísto toho, aby šly na nějaký užitek, tak mají jít na tzv. technickou pomoc, což je z velké části administrativa. Vláda nechce u malých projektů výdajové paušály, tak jak navrhuje Evropská komise. To jsou malé projekty do 200 tisíc eur. Zase docela nepochopitelná věc. Vláda chce opět zbytečně složitější systém kontrol a administrativy, oproti tomu, co navrhuje EU. Vláda nesouhlasí se zastropováním dotací. Byla tady o tom řeč. Já pro tuto chvíli tuto debatu vynechám, resp. se k tomu vrátíme asi později. Dostal bych se k tomu, co mě trápí nejvíc, opakovaně jsme o tom mluvili, a to je to, že velká část dotací by měla směřovat v rámci tzv. kohezní politiky do těch chudých regionů na tzv. kohezi. To se neděje, jak už tady přede mnou říkal minimálně kolega Vystrčil. Kohezní politika by měla směřovat k vyrovnávání mezi regiony, ke snižování divergenci, ale k tomu zásadně nesměřuje. To se dlouhodobě nedaří vyrovnávat a především je to vidět u severozápadu, když porovnáme ty strukturálně postižené regiony, což je severozápad a Moravskoslezský kraj, tak ty regiony se vyvíjejí zásadně jinak. Moravskoslezsko se vyvíjí poměrně velmi dobře v poslední době. Je vidět, že tam funguje kohezní politika, směřují tam velké části dotací. Je to znát. Ovšem na tom severozápadu, celý ten sever zůstává zaostalý a ten poměr HDP na obyvatele paradoxně v tom nejchudším regionu, což je severozápad, kraj Ústecký a Karlovarský, HDP na obyvatele v poměru celku se snižuje paradoxně, přestože ty kohezní fondy by měly směřovat k opaku. Paradoxně tedy potom, když vidíme, kam směřují ty evropské dotace, v těch jednotlivých plánovacích obdobích 2004 – 2006, 2007 – 2014, tak jak jsme viděli, tak směřují, a už je to vidět i v tomto plánovacím období, tak i násobně více na obyvatele těch dotací jde do bohatých regionů, na jižní Moravu jde 2,5x více dotací na obyvatele než do severozápadních Čech. K čemu může směřovat, když to dlouhodobě takhle vedeme, k čemu může směřovat tato politika a evropské dotace? Paradoxně směřují k opaku, než k čemu jsou určeny. To znamená, prohlubují rozdíly mezi regiony. Jestli do bohatých regionů dávám takhle velké peníze, nemůže to znamenat nic jiného.
Evropská komise chce, abychom měli i nadále rozdělené úrovně regionů do tří stupňů, to znamená nad těch 100 %, což je v zásadě Praha. Tam by se v zásadě limitovaly další dotace. Další, druhá úroveň regionů, od 75 % do 100 %, kde by dotace byly v menším rozsahu, byl tam větší požadavek na kofinancování ze strany žadatelů. A pak ta třetí úroveň regionů pod 75 %, kam by mělo být programově a cíleně směřováno největší množství těch dotací. A pro ty žadatele by mělo být umožněno nejmenší spolufinancování. Připomenu, že v tuto chvíli podle těch dat, tak jak je dneska máme, tak vlastně se to týká, ta třetí úroveň regionů, severozápadu, severovýchodu, střední Moravy a Moravskoslezského kraje. Kdyby Vysočina nebyla součástí NUTS jiného, tak by se to týkalo ještě i Vysočiny.
Česká vláda s tímto nesouhlasí, s tímto postojem, navrhuje, aby byly jenom dvě úrovně regionů. Mimo jiné argumentuje tím, že je obava, že by se v těchto regionech ty finance neutratily. Tak já myslím, že je zřejmé, že není podstatou toho, že by v těch regionech nebyly potřeba peníze, naopak. Je to často otázka nastavení podmínek administrace, zvládnuté přípravy a dlouhodobého procesu. To u nás moc neumíme. Vidíme, kam to dlouhodobě směřuje. A proto je to začarovaný kruh v tom smyslu, že poukazujeme na to, že v těch regionech se nečerpá, a proto není potřeba tam tolik peněz. Často se argumentuje tím, že tyto regiony mají nízkou absorpční kapacitu. Já často přemýšlím o tom, co to znamená, jestli to znamená, že ty regiony nemůžou čerpat ty peníze, nemají tu potřebu. Někdy slyším to, že je to neschopností těch lidí, že v těch regionech není schopnost těch lidí umět čerpat dotace, ať už je to na krajské úrovni nebo u dalších žadatelů. Možná, že to je i pravda, já nevím. Já to klidně stáhnu sám na sebe, z toho regionu jsem. Klidně řeknu, že jsem neschopný a hloupý. Ale jelikož je to dlouhodobá věc, tak je to asi součást toho problému. My se k tomu musíme nějak postavit. Já myslím jako vláda a ČR. Zohlednit to ve svém počínání. Chtěl bych se tedy zeptat paní ministryně, když často slyším argumentaci, že je to tím, že v těch regionech je nízká absorpční kapacita, co si pod tím vlastně má člověk představit, co to vlastně je, nízká absorpční kapacita, co tím vláda vlastně omlouvá. Vláda tím omlouvá svoje počínání. Nemyslím tím nutně jenom tuto vládu. Já říkám, že ten vývoj je dlouhodobý a trvá minimálně patnáct let.
Chtěl bych se zadruhé zeptat paní ministryně, jaké konkrétní nástroje už v tomto plánovacím období chce vláda použít na to, aby do těch chudých regionů směřovala podstatná část peněz, ať už by to byly speciální výzvy nebo speciální bodování navíc, hodnocení těch projektů, což dostáváme odpovědi na to, že se to tak děje, ale to je opravdu až v poslední době, je to jenom okrajová část, okrajová záležitost. Ale už v tomto plánovacím období by tomu šlo pomoci minimálně těmito nástroji. Ale v dalším plánovacím období, pokud vláda nechce rozdělení do tří úrovní regionů, tak jak chce zajistit to, aby do těch chudých regionů šla podstatná část těch peněz. Tak to by byla moje otázka. Moje dvě otázky.
Náš výbor navrhl usnesení, většina z těch bodů nebyla akceptovaná evropským výborem, pan kolega Horník o tom mluvil. Já bych se snažil minimálně akcentovat alespoň tu jednu část, proto jsem připravil pozměňovací návrh, který máte rozdaný u sebe na stolech. Asi bych ho tady rovnou načetl, jestli můžu, v této části.
Pozměňovací návrh k příloze usnesení č. 261 VEU z 27. schůze konané dne 25. září 2018, k tiskům N 133/11/02 a K 134/11/02. Navrhuje doplnit přílohu o tento bod: "11, požaduje, aby vláda zachovala dělení regionů do tří kategorií, zajistila nejmenší část kofinancování pro nejméně vyspělé regiony a směřovala do nejméně rozvinutých regionů největší část prostředků určených na kohezní politiku".
Takže tolik ode mě pro tuto chvíli. Děkuji paní ministryni za to, že mi snad odpoví, a vám děkuji za pozornost.
