Až během jednání na rozpočtovém výboru mě napadl dotaz, který jsem v té písemné interpelaci neuplatnil. Já ho tady zopakuji s tím, že už na rozpočťáku jsem požádal paní ministryni, abychom pokud možno tu odpověď dostali v okamžiku, kdy budeme projednávat fiskálkompakt na plénu.
Jenom pro připomenutí těch, kteří se tím nezabývají dnes a denně jako členové rozpočtového výboru, ten fiskálkompakt, když to zjednoduším, má úvod, závěr a mezitím ten obsah - finanční ústavu, dluhovou brzdu a podobné věci. Vláda v této chvíli navrhuje schválit, není to úplně přesné, ale věřím, že mě nebude paní ministryně opravovat, tak jenom pro zjednodušení úvod a závěr s tím, že signatáři si mohou vyhradit to takhle provést. Nebyli bychom ani první zemí, která by to takhle provedla, protože ti, kteří neplatí eurem, to je důležité říct, tuto možnost mají. Ti, kteří platí eurem a mají zavedeno euro, musí tuto smlouvu nebo dohodu schválit jako celek.
A je tady první legislativní spor, možná ústavní problém. V minulém volebním období vláda navrhla, aby se ta smlouva schvalovala ústavní většinou. V tomto volebním období to má být prostou většinou. Já o tom dneska polemiku vést nechci, protože to je opravdu věc ústavních právníků a je možné, že se někdo na Ústavní soud obrátí, aby nejenom v tomto, ale i v nějaké budoucnosti zaujal jasné stanovisko, aby všichni věděli, jak postupovat při takovýchhle mezinárodních dohodách.
Ten dotaz, který mě ovšem napadl při projednávání v rozpočtovém výboru, který jsem tam formuloval a na který opravdu nepotřebuji znát odpověď dnes, ale pokud by byl, tak samozřejmě dobře. Když prostou většinou v obou komorách schválíme úvod a závěr ze smlouvy, a ne to hlavní, to tělo, ten obsah, pak se kterákoli vláda - podotýkám kterákoli vláda - rozhodne, že schválí ten zbytek, jaká bude procedura? Bude se to schvalovat znova jako celek? Bude to ústavní většinou, nebo prostou většinou? Tady o ten výkladový spor, nebo spíš legislativní či právní spor, zda se touto smlouvou přenášejí nějaké pravomoci z České republiky směrem do Bruselu. Poctivě musím říct, že pokud se to ratifikuje tak, jak navrhuje vláda, tak v této chvíli ne, protože za úvod a závěr žádné kompetence nepřevádíme. Ale my jsme přesvědčeni, že pokud by se schvaloval ten zbytek, že tam už k převodu kompetencí dochází, protože tam jsou nějaké kompetence pro Evropskou komisi vůči signatářům této smlouvy. Tak to je prostě legislativní věc, či právní, jak by se postupovalo v budoucnosti, pokud tato smlouva bude ratifikována. Jinak ty hlavní argumenty pak použiji až v tom druhém čtení, protože to považuji za zbytečné.
Nicméně bych chtěl obrátit vaši pozornost k té odpovědi, jak hospodaří ti, kteří nám údajně vyčítají, že jsme to ještě neratifikovali, tak hospodaří mnohem hůře než my mnozí. Ne všichni. (Paní ministryně stoji před řečnickým pultem a hlasitě říká: Beze sporu.) Beze sporu, říká paní ministryně. Na tom se určitě shodujeme. Já jsem na rozpočtovém výboru jmenoval jenom ty signatáře, kteří platí eurem a mají HDP, resp. veřejný dluh vůči HDP o 50 % vyšší, než je závazek, a to na 90 a víc %. I těch je sedm.
V odpovědi najdete, jakým způsobem schvalovaly jednotlivé národní parlamenty, nebo ratifikovaly tuto smlouvu, jaká přijaly nápravná opatření. A když se na to podíváte opravdu věcně, racionálně, bez předpojatosti jedním či druhým směrem, tak zjistíte, že ta nápravná opatření v podstatě nefungují. Jedinou výjimkou je Německo, které v posledních letech opakovaně hospodaří s přebytkovým rozpočtem. Teď jsem viděl čísla za první pololetí. To není tak daleko, abychom zjistili, jak to dělají Němci, že se jim daří při všech obrovských nákladech s migranty a s poměrně štědrým sociálním systémem a jsou schopni v posledních letech i v letošním roce hospodařit s přebytkovým rozpočtem na rozdíl od nás. A to je ten argument, který pak budeme v tom druhém čtení uvádět k tomu, abychom tu smlouvu neratifikovali v této chvíli, protože je to zbytečné. A my jsme přesvědčeni, že pokud se jednou česká politická reprezentace nebo česká veřejnost rozhodne, že Česká republika přistoupí k euru, tak pak bude pravý okamžik pro ratifikaci fiskálkompaktu, pokud v té době bude ještě platit, protože v té podrobné debatě na rozpočtovém výboru jsme si taky řekli, že už tu byl nějaký pakt stability, který byl před fiskálkompaktem, kde vlastně byly podobné cíle, podobné mechanismy, stejně to nikdo nedodržoval.
Takže kdybych to chtěl trošku karikovat a shrnout, roky se jedná, potom se sjedou buď ministři financí, nebo předsedové vlád do Bruselu, nebo někam jinam, do Lisabonu třeba, tam se to slavnostně podepíše, udělá se family foto a tím ten příběh končí. Už se nevymáhají povinnosti. Nechci dneska mluvit o Lisabonské smlouvě, o tom, jak se nesmí ručit za dluhy jiných států. Podívejte se, když se přijala Lisabonská smlouva, a jaká je realita v roce 2018, 2017, 2016 a podobně.
Takže cílem mého nesouhlasu bylo vlastně to, abyste všichni měli k dispozici tisk 239 s informacemi, které nám Ministerstvo financí zpracovalo. Určitě nebudu navrhovat nesouhlas. Naopak jsem chtěl ocenit a poděkovat za tu odpověď.
