Vidím, že pan guvernér si vzpomněl na svou politickou kariéru a jako zkušený bývalý premiér neodpověděl mým kolegům v rozpravě, ale až v závěrečném slově, aby nemohli reagovat, ale my jsme týmoví hráči, takže jsem ten štafetový kolík převzal od kolegů, když oni v této chvíli vystoupit nemohou. Berme to jako malý úvod do debaty o regulacích, které si Česká národní banka vymohla na vládě, protože myslím si, že to není návrh vlády, ale České národní banky - mluvím o regulaci trhu s hypotečními úvěry - a ty klíčové otázky jsou následující.
Za prvé, nebojuje Česká národní banka buď starou válku, nebo cizí válku? Pan guvernér tady řekl, že - a v tom se naprosto shodujeme - že náš bankovní trh je zdravý, naše banky jsou zdravé, problém jsme neměli. Česká národní banka přistoupila k doporučením bankovním domům a podle našich informací to berou velmi vážně. Takže klíčový dotaz je - proč to má být uzákoněno? Máte signály, že banky se tím neřídí? Že kašlou na to doporučení České národní banky? My takové signály nemáme, ale můžeme se samozřejmě plést a pokud k tomu dochází, tak bychom rádi znali čísla kvantifikovaná - samozřejmě v sumě, ne jako u konkrétních bank, ale dejme tomu, že z x případů bylo tolik procent proti doporučení a opravdu mě nezajímá, který bankovní dům (nesroz.), abychom viděli, jak je ten problém velký nebo jak je malý. Já myslím, že mnozí z nás, kteří někdy žádali o hypotéku - a já mezi ně patřím už tedy mnoho let, to jsem ještě nebyl v Poslanecké sněmovně, abych uvedl na pravou míru případné dotazy - se setkají s něčím jiným než na co upozornil pan guvernér, že by banky nadhodnocovaly ceny nemovitostí. Myslím, že zkušenost je právě opačná, že jedna věc je tržní cena - cena, za kterou žadatelé chtějí koupit tu nemovitost - a druhá, jak ji ohodnotí banka, konkrétní. A v tom naše banky jsou poměrně konzervativní a velmi často odhad nemovitostí těch bank je nižší než reálná kupní neboli tržní cena. Někdy i výrazně. Zase nevím, z čeho pan guvernér vychází, když říká, že banky mohou tento parametr uměle zvedat, a tím pádem zvyšovat riziko.
Když se podíváme k parametrům o té dluhové službě, o kterých mluvil pan guvernér, a řekneme si, jaké jsou reálné nájmy v Praze, tak při aplikaci podobného pravidla na nájemní bydlení by mnohé rodiny nemohly mít ani nájemní bydlení, protože nájem je vyšší než 45 procent měsíčního příjmu. Kde to skončí, ta regulace? Není to nebezpečné pro tu rodinu? Nehrozí pak exekuce, že se zadluží, když ty nájmy - například nájem - a to mluvím o čistém nájmu, to nemluvím o energiích - jsou zejména v Praze mnohdy vyšší než 45 procent čistých měsíčních příjmů. Mně Česká národní banka - jsem tady v Poslanecké sněmovně devět let - připadá jak otesánek, který si neustále přibírá další a další kompetence - nebylo to jenom za pana guvernéra Rusnoka, abych řekl pravdu, on tak dlouho v té funkci není, ale já bych řekl, jakmile se objeví nějaká kompetence, kterou by Česká národní banka mohla mít, šup po ní, šup do zákona a budeme ji mít.
Já myslím, že je správně, že, jak tady pan guvernér zdůraznil, Česká národní banka nemá přijímat žádné pokyny, a to ani od Poslanecké sněmovny. Jediný nástroj, který máme my jako poslanci a naši kolegové senátoři, když dneska máme i vratky ze Senátu, je legislativa. A podrobně zvážit, jestli potřebujeme další regulace uzákonit. My si to nemyslíme. My v této době ta rizika nevidíme, nemáme signály o tom, že ta doporučení, která Česká národní banka vydala, komerční banky - myslím s malým k - nerespektují, že se chovají nějak rizikově.
Taky by nás zajímala čísla, když si vezmeme rizikové úvěry, které mají jednotlivé banky, kolik procent z toho činí ty hypoteční. A současně hypoteční úvěry většinou bývají ty, které jsou nejlépe zajištěny. Tam zas já to riziko tak velké nevidím. Zase bychom potřebovali procenta zřejmě, abychom věděli, jak velký problém. Já nevylučuji, že v individuálním případě nějaký problém může vzniknout, ale nemyslíme si, že je to nějaký velký nebo plošný problém s tím, že by případně banky utrpěly ztráty tím, že by poskytovaly špatné hypoteční úvěry a nedostaly se ke svým zdrojům tím, že by např. zpeněžily zástavy, které velmi často provázejí hypoteční úvěry. Takže my se na tu debatu těšíme. Já myslím, že dneska ji dál vést ani nemusíme. Jenom jsem chtěl avizovat, že jsme k tomu velmi skeptičtí.
A ještě k tomu, že určitě bude argument, že v cizině se ty parametry velmi často používají, ty, o kterých mluvil pan guvernér, nebo ty ukazatele. To je pravda. Ale málokde se používají všechny tři najednou, aspoň podle našich zkušeností. Takže já bych poprosil, až tady bude první čtení toho návrhu zákona a budeme mluvit o zahraničních zkušenostech, abychom našli země, kde se všechny tři parametry používají současně. Nejenom hodnota nemovitostí nebo jenom jeden z těch parametrů dluhové služby, ať už celková hodnota vůči ročnímu čistému příjmu, nebo čistý měsíční příjem. Protože si myslíme, že když tam problém není - a my ten problém nevidíme, není žádný důvod to tam dávat. Budeme zítra jednat mj. o problémech na trzích v Americe před osmi nebo devíti lety a budeme implementovat evropské nařízení nebo evropskou směrnici, která reaguje se zpožděním deseti let na problémy v jiných zemích. A my tady budeme přijímat, že privátní firmy mají zveřejňovat podrobné programy odměňování svých vrcholových manažerů. Zase taková vábnička. Než se stane průšvih, ne v Evropě, už vůbec ne v České republice, v Americe, už po deseti letech přicházíme s tím, abychom přijali podle mě nesmyslné opatření, které má platit v České republice a které firmám, které jsou kótované na burze, bude ukládat, pokud to projde, povinnost podrobně zveřejňovat programy odměňování vrcholových manažerů. Přičemž současně platí, že když kdokoli z vás požádá o informaci, kolik bere který úředník např. na Ministerstvu financí, tak odpověď bude, že odborný náměstek č. 1 bere tolik, odborný náměstek č. 2 bere tolik, ředitel odboru č. 36 - teď myslím pořadové, ne číslo odboru - bere tolik. Ale v privátní firmě budeme vědět, že vrcholový manažer privátní firmy kótované na burze, který se jmenuje Josef Novák, použil jsem nejběžnější české jméno, doufám, že žádný takový není, nemyslím to nijak přesně, má takový a takový plat, takové a takové odměny, takovouhle životní pojistku, takovéhle penzijní připojištění. A tomu se říká ochrana akcionářů. A tak bych mohl pokračovat. Nechme si tu debatu na legislativní jednání, protože to je skutečně jediný nástroj, který můžeme když ne regulovat, tak vymezovat pole působnosti České národní banky.
