Máme mimořádně sebevědomého ministra obrany. Pan předseda Faltýnek na grémiu navrhl, my ostatní jsme s tím souhlasili, abychom ve čtvrtek tento týden napevno zařadili dva body, z nichž ten druhý jsou velké mise - aspoň tak tomu říkají kolegové z výboru pro obranu. Jednáme v polovičním formátu. Nevím, jestli nás bude 102, 103 nebo 104, pokud přijdou všichni ve čtvrtek. Řečnická otázka pro pana předsedu Faltýnka vaším prostřednictvím, pane předsedo. Kolik je potřeba hlasů na schválení velkých misí? (Poslanec Faltýnek mimo mikrofon: Sto jedna) Sto jedna. Mimořádně sebevědomý ministr obrany. Jsem zvědav, jak se s tím ve čtvrtek Sněmovna vypořádá. To jenom na okraj. Dneska to zařadíme a příští týden vyřadíme...
Pane předsedo Vondráčku, já navrhuji, abychom o tomto bodu z návrhu grémia hlasovali samostatně. Protože na rozdíl od některých stran, z nichž jedna drží tuto vládní koalici, podporujeme zahraniční mise a jsem přesvědčen, že bychom v tomto počtu ty mise potopili, místo abychom je schválili a dělali jasnou čitelnou zahraniční politiku k našim spojencům. Takže z těchto důvodů navrhuji, abychom o tomto návrhu hlasovali zvlášť, a my jako občanští demokraté tento návrh nepodpoříme, protože pan ministr asi zapomněl, buď že potřebuje 101 hlasů, nebo zapomněl, že jednáme v polovičním formátu. Tak to bylo jenom na okraj.
Ale já jsem se přihlásil, abych navrhl do programu pevně zařadit na dnes po již pevně zařazených bodech - pokud mě paměť neklame, zatím máme dva body v té změti, máme historický rekord, kolegyně, kolegové, 494 bodů, takový chaos ve Sněmovně ještě nikdy nebyl, blahopřeji vládní většině - abychom jako třetí bod dnes pevně zařadili bod číslo 290 - pana zpravodaje jsem tu dneska viděl, pan poslanec Sklenák je zpravodaj. Je to náš návrh o prominutí pojistného podle § 90 odst. 2, a hned poté jako čtvrtý pevný bod dnes bod 292, sněmovní tisk 948, předtím byl bod 947. Ten sněmovní tisk 948 je úprava pojistného - opět schválit podle § 90 odst. 2.
Kdo si pamatuje na neschválený program mimořádné schůze z minulého týdne, tak si bezesporu vzpomene, že to byly body 1 a 2 toho neschváleného programu. Mýlil se pan předseda České strany sociálně demokratické, který to označil jako předvolební show opozice. Já už jsem to dneska říkal na grémiu, nebo tiskovce, už nevím, že jsme zvyklí, že nás občas počastuje nějakou urážkou vládní ministr. My to uneseme - kdyby se ten zákon nebo ty dva zákony netýkaly 1,5 milionu občanů České republiky, kteří v této chvíli chodí do práce a platí daně. Myslím si, že oni si nezaslouží, aby ministr vnitra říkal, že se jedná o předvolební show.
Ten první bod se týká programu, název je z dílny paní ministryně Maláčové, Antivirus C. Jak mnozí z nás vědí, možná všichni, máme tři programy A, B, C a A, B mají tu výhodu, že jsou pouze vládním nařízením, tzn. rozhodnutím vlády. Je to mnohem operativnější. Ten Antivirus C je z rozhodnutí Parlamentu jako celku, dolní a horní komory.
Kdo si vzpomene na projednávání tohoto návrhu zákona, tak mi jistě dá za pravdu, že jsme se neshodli v parametrech tohoto návrhu. Z naší strany padaly různé návrhy na rozšíření okruhu podpořených firem apod., nicméně vzali jsme jako fakt parametry, které Parlament jako celek schválil. Ten náš návrh se nevrací k debatě o parametrech tohoto návrhu zákona, pouze a jenom - ale v uvozovkách pouze a jenom - prodlužuje období, po které platí. Takže my vlastně navrhujeme prodloužení nebo novelu vládního návrhu zákona v parametrech, které si prosadila vládní většina, o ty čtyři měsíce.
Poslanecká sněmovna zřídila svým usnesením tzv. COVID komisi, nebudu opakovat dlouhý název, to bych tady mluvil dvě minuty jenom název té komise. A my jsme se obrátili na jednotlivá ministerstva, zdravotní pojišťovny, Českou národní banku, Českou správu sociálního zabezpečení a další instituce, abychom měli fakta, data a čísla a mohli jsme účinnost toho či onoho, ať už zákona, či vládního opatření, hodnotit. Musím poděkovat svým kolegům z té komise. Zatím jsme seděli dvakrát. Myslím si, že kdyby přišel nezaujatý pozorovatel, který by nevěděl, kdo z poslanců, který vystupuje, je členem vládní většiny a kdo je členem opoziční menšiny, tak z toho vystupování by to prostě nepoznal. Je to vždycky jednodušší, když máte čísla, data a fakta a nad těmi vedete konkrétní a podrobnou debatu, než takové dojmy - já jsem slyšel, já jsem četl, je to vynikající, nebo je to úplně na nic.
A mimochodem - ne mimochodem, my jsme postupovali metodou velkých čísel. Ministerstvo financí před několika měsíci v tom excelovském souboru, kdy publikuje výsledky státního rozpočtu za každý měsíc, zavedlo nový list v Excelu, který se jmenuje Covidová pomoc. Říkám před několika měsíci, takže už to bylo potřetí. A psali jsme si ty největší položky a na ty jsme se soustředili v první linii a jako první jsme je hodnotili.
Než se dostanu k Antiviru, tak možná i k tomu návrhu, který přednesla paní poslankyně Kovářová a poslanecký klub STAN, co se týče kompenzace krajům. Paní ministryně se vyjádřila ve sdělovacích prostředcích, že ta kompenzace dopadla pro obce dobře, že dostaly více na té kompenzaci, než kolik byla jejich ztráta údajně ze závislé činnosti díky kompenzačním bonusům pro OSVČ a s. r. o. V tom má paní ministryně pravdu. Nicméně chyba se stala v tom, že my jsme uvěřili číslům Ministerstva financí, které předkládalo ty návrhy zákonů. Kdo jiný by měl mít kvalifikovaný odhad? Takže pro první bonusové období Ministerstvo financí odhadlo náklady pro státní rozpočet, tudíž i pro kraje a obce, ve výši 16 miliard, pro druhé ve výši 14 miliard a pro s. r. o. ve výši 15 miliard, což je 45 miliard. Pokud si řekneme podle zákona o rozpočtovém určení daní, že zhruba 35 % končí v rozpočtech samospráv, tak 35 % z 45 miliard je vyšší částka, než byla kompenzace pro města a obce. Ukázalo se, že s každým dalším zákonem se Ministerstvo financí mýlilo více a více. V prvním bonusovém období odhad 16 miliard, plnění 13,1. Odhad naplněn na 82 %. V druhém bonusovém období odhadované náklady 14, skutečné přibližně 7 - 50 %.
Vzpomeňme si, kolikrát jsme se marně snažili prosadit pomoc společníkům malých s. r. o. z opozičních stran, než si to vláda osvojila. A výsledky jasně ukazují, že platí staré české rčení: kdo rychle dává, dvakrát dává. A to šlo hrozně pomalu pro malá s. r. o. Odhadované náklady 15 miliard - údaj Ministerstva financí, skutečné plnění 1,7 miliardy. 11,3 %. A můžeme spekulovat, jestli to náhodou nebyl úmysl. Anebo nekompetence? Já nevím. Tady mi ta chybovost přijde obrovská. 11,3 %. To znamená, Ministerstvo financí se spletlo o takřka 90 %. To znamená návrh zákona, kterým jsme kompenzovali tento výpadek městům a obcím, vycházel z těchto čísel a byl správně. Chybně byly odhady.
Naše komise tyto programy ocenila jako funkční, málo byrokratické, a v případě, že by došlo opět k vypnutí třeba jenom segmentu ekonomiky, tak je doporučuje znovu aktivovat pro ty, kteří by byli takovým rozhodnutím zasaženi. To znamená, z tohoto usnesení jasně vidíte, že to nebyla snaha najít kritická slova za každou cenu. Naopak, programy byly hodnoceny pozitivně až s tou malou výjimkou, že pro malá s. r. o. to přišlo pozdě. Pro dohodáře ještě konečný účet není, ale tam bude ten výsledek stejně tristní. Myslím si, že to plnění bude mnohem nižší, než Ministerstvo financí odhadovalo.
Současně tato komise, naše komise, ocenila pozměňovací návrh, který přijala Poslanecká sněmovna, kterým jsme umožnili tuto žádost podávat i obyčejným mailem. Takřka 60 % poplatníků tuto možnost využilo. Říkám to proto, abych potom, až budeme zařazovat ty dva body, abych ukázal na tom, jak vláda plánovala výdaje, a v tomto případě správně, resp. na správný účel, na tom se naše komise jednomyslně shodla, a přitom tam ty peníze zůstaly.
Pak jsme hodnotili programy Antivirus A, B, C. Data jsme měli ke konci srpna. Bohužel k Antiviru C jsme měli data pouze za měsíc červen, ale tomu já rozumím, není v tom žádná kritika. Navíc předpokládáme, že ta čísla budou hodně podobná v jednotlivých měsících, a předpokládám, že průběžně budeme žádat ministerstvo o aktualizaci těch údajů, ale nebudeme se plést.
V podrobné debatě jsme doporučili, aby režim A, to znamená Antivirus A, pokračoval do konce letošního roku. Zjednodušeně to je program, který pomáhá zaměstnavatelům, kteří musejí z hygienických důvodů zavřít, případně mají své zaměstnance v nařízené karanténě, a dostávají až 80 % superhrubé mzdy s tím limitem 39 000 na měsíc. Když se podíváme na plnění v jednotlivých měsících, tak program funguje, jak se dalo předpokládat, to znamená 1,9 miliardy v březnu, 2,9 miliardy v dubnu - to vlastně byla vypnuta ekonomika celý měsíc - 1,2 miliardy v květnu. A pak, když se otevřela ekonomika, to samozřejmě klesá, 103 miliony v červnu a necelých 48 milionů v srpnu. To znamená, z plošného opatření se tím, že se otevřela ekonomika, stalo opatření cílené, konkrétní, nepříliš nákladné. Proto komise doporučila, aby tento program pokračoval do konce roku. A v tom se shoduje s vládou, která tak rozhodla dokonce ještě před naším doporučením. Ale snažili jsme se to projednat a prodiskutovat poctivě a jako bychom to rozhodovali my sami.
Mnohem skeptičtější je naše COVID komise k Antiviru B. Přijali jsme usnesení, že tento program byl účinný a potřebný zejména v období březen až květen, a nedoporučili jsme na rozdíl od vlády, aby tento program pokračoval po 1. září. Bohužel vláda ho prodloužila. Antivirus B pomáhá těm zaměstnavatelům, kteří nenajdou práci pro své zaměstnance. Zaměstnanci jsou doma, pobírají mzdu. A 60 % superhrubé mzdy platí ostatní daňoví poplatníci, kteří do práce chodí. Podotýkám, ty měsíce březen, duben, květen, možná i červen, byly celkem pochopitelné. Když vám přečtu ta čísla, uvidíte, jak to fungovalo. V březnu zhruba 1,5 miliardy, v dubnu 4,4 miliardy, v květnu 2,7 miliardy, necelé 2 miliardy v červnu a ještě 900 milionů v červenci. To znamená, i po pěti měsících, kdy byla vypnuta ekonomika, tento program fungoval v srpnu. V září běží šestý měsíc. Vláda myslím rozhodla do konce října, takže sedm měsíců. Sami si zkuste odpovědět na otázku, jak pravděpodobné je skutečné obnovení tohoto pracovního místa, pokud tak dlouho vlastně nefungovalo. Pokud by vás zajímaly i počty firem, tak například v Antiviru B v červenci to bylo 4 300 firem, které žádaly minimálně na jednoho zaměstnance, v červnu to bylo 7 800.
A teď se dostávám k Antiviru C, což je sněmovní tisk 290, který využilo v červnu takřka 101 000 firem. 101 000 firem. Možná nás je tady 101 dneska. Tak si představte, že za každým z vás stojí tisíc majitelů malé firmy. Tisíc majitelů firmy, kteří našli práci, kteří zachovali pracovní místa a kteří platí mzdy svým zaměstnancům. Tisíc za každým z nás. Představte si tu frontu, než zase odmítnete o tom zákonu vůbec debatovat. Co byste dali za to v kampani, kdyby za vámi přišlo tisíc lidí za každým z vás? Vynásobte to počtem členů vašeho klubu. Co byste dali za to, kdyby za vámi přišlo 78 000 lidí. Těchto 100 000 firem čerpalo tuto podporu takřka na 800 000 zaměstnanců. To už za každým z vás stojí 8 000 lidí, kterým můžeme pomoci. A dělá to 18,5 % superhrubé mzdy.
Takže ty, kteří pracují, ty firmy, které našly práci, nepropustily a vyplácejí mzdy, ty podporujeme 18,5 %, a mnozí z vás ani nechtějí diskutovat o tom, že bychom jim pomohli další čtyři měsíce. A ty, kteří jsou doma, ta samá vládní většina, nebo vládní strany, abych byl přesný, protože to není věc Sněmovny, dostávají 60 % superhrubé mzdy, a tady se ty další měsíce prolongovaly.
Chybí vám v tom logika? Jako mně? Mně v tom chybí logika. Koho máme podporovat? Ty, kteří nacházejí práci a platí mzdy? Nebo ty druhé? V březnu, v dubnu, v květnu si tu pomoc zasloužili všichni. Dnes si myslím, že bychom měli zacílit opravdu na těch 18,5 % superhrubé mzdy, protože to skutečně reálně šetří náklady malým firmám. Ony mohou platit mzdy, mohou objednávat služby a zboží, mohou platit svým dodavatelům, a bojují tím pádem s druhotnou platební neschopností.
Ano, náklady byly v červnu zhruba 4,1 miliardy Předpokládám, že stejné náklady by byly i v následujících měsících, přesnější čísla nemáme. Bavíme se asi o 16,5 miliardy úspor, které by jednoduchým způsobem, automaticky, bez žádostí, bez byrokracie dostaly tyto malé firmy. To jsou firmy, které tvoří páteř naší ekonomiky. To jsou firmy, které nebudou hledat daňové prázdniny v jiných zemích. To jsou firmy, které nepřestěhují svůj byznys mimo Českou republiku. A jsou to firmy, které dlouhodobě platí daně, sociální a zdravotní pojištění. Nerozumím postoji vlády v tomto případě a doporučuji Sněmovně, abychom o tom aspoň diskutovali. Dobře, hlasujte proti, podívejte se každý z vás na těch 8 tisíc zaměstnanců za sebou a řekněte: vám nepomůžu. Na to máte plné právo. Proč s tím tak spěcháme? Ne, aby byla předvolební schůze, ale protože 1. října, což je za šestnáct dnů, se začnou počítat mzdy za září. Pokud bychom to dneska schválili, bezesporu zasedne včas horní komora a bezesporu jsme schopni těm firmám pomoci tak, aby tato účinná pomoc pokračovala do konce roku.
Jednoduché počty, paní ministryně práce a sociálních věcí. Sto tisíc firem, kdyby každá z nich, a já si to nepřeji, propustila jednoho svého zaměstnance, to není žádné masové propouštění, to není zavírání firem, to není krach firem, prostě nemám tolik zakázek, mám vysoké odvody, tak bohužel se musím jednoho zbavit, tak vznikne 100 tisíc nových nezaměstnaných. Proti tomu máme yettiho, který se jmenuje kurzarbeit. Mluví se o něm měsíce, podrobněji se o něm jedná týdny, každý druhý den některý z kolegů paní ministryně Maláčové říká a píše na Twitteru: dnes už to přijde, dnes se dohodneme - a pořád nic.
Musím ocenit paní ministryni Maláčovou. Zatím byla jediná z vládního tábora, která parametry tohoto zákona debatovala s námi, občanskými demokraty. Neshodli jsme se na všech parametrech, ale já oceňuji, že debata proběhla, a předpokládám, že bude pokračovat. Ale je velmi těžké vést debatu, když nevíme, jak bude vypadat vládní návrh. To není úplně zodpovědné, protože parametry jsou v poměrně širokém rozmezí a uvidíme, na čem se vláda nakonec dohodne a jaký návrh doputuje do Poslanecké sněmovny. Myslím, že realistický termín, když napřeme síly my všichni, i kolegové senátoři v horní komoře, je 1. leden příštího roku. Zaslechl jsem úvahu, že by vláda chtěla předložit tento návrh ve stavu legislativní nouze. Doufám, že to vládu ani nenapadne. Měsíce to připravujete, týdny debatujete, na několika zasedáních vlády nemůžete najít shodu - já to nekritizuji, jenom popisuje fakta - a pak nám to chcete hodit v pondělí, abychom to v úterý schválili s tím, že už není čas a vy byste to chtěli od 1. listopadu. Není naší vinou, že návrh zákona tady ještě není. A myslím, že když se na to podíváme poctivě, že se shodneme, že takový návrh se nedá napsat z opozičních lavic, aby byl funkční a kvalitní. Ano, z opozičních lavic můžeme vést debatu o parametrech. Já jsem několikrát řekl paní ministryni, že ten princip podporujeme, ale má to být kurzarbeit, ne jak říká Mojmír Hampl, bývalý viceguvernér, není to můj nápad, ale hrozně se mi to líbí, že to nemůže být keine Arbeit a platit. A v tom je zakopaný pes, nebo v tom může být zakopaný pes.
Takže bych vládu požádal, aby návrh zákona co nejdříve předložila do Poslanecké sněmovny. My uděláme všechno pro to, aby do konce roku byl projednán v dolní i horní komoře, ale prosím vás, zapomeňte na to, že by to bylo ve stavu legislativní nouze. Nebylo by to fér vůči nám, kteří nejsme součástí vládní koalice.
Pokud jste mě dobře poslouchali a budete přemýšlet o těch číslech bez ohledu na to, v jakém stranickém dresu tady sedíte, a podíváte se na to stejně jako členové COVID komise, kde jsme se vlastně všichni přítomní shodli, poctivě říkám, že řádně omluveni byli zástupci České strany sociálně demokratické a zástupce SPD, respektive bývalá členka klubu SPD, tam logicky předpokládám změnu ve složení, protože nominují jednotlivé kluby, ale všech ostatních sedm členů komise se shodlo, že bylo vhodné a užitečné tuto pomoc pro naší malé firmy prodloužit do konce roku.
Takže to je první návrh zákona, který předkládáme. Připomínám, že je to novela vládního návrhu zákona, jenom prodlužuje termín, nic jiného nemění.
Druhý návrh zákona je návrh na prodloužení období, kdy je osobám samostatně výdělečně činným odpuštěna minimální záloha na sociální pojištění. Opět připomínám, že to byl vládní návrh zákona, že to platilo na šest měsíců - březen až srpen. COVID komise konstatovala, že tento návrh zákona byl plně funkční, nebyrokratický a skutečně našim živnostníkům pomohl.
Z údajů, které jsme dostali od - pokud to někoho nezajímá, tak bych prosil... (Neklid v řadách poslanců ANO.) Děkuji. Z údajů, které jsme dostali od ředitele České správy sociálního zabezpečení, se tento návrh zákona týká asi 696 tisíc OSVČ, které mají povinnost platit sociální pojištění. Já se omlouvám, zaokrouhlil jsem to na 700 tisíc Nebyrokratické, automaticky to sociální správa dělá, opravdu to pomáhá. Ano, jsou tací, kteří si platí, platí si nad ten limit, je to jejich rozhodnutí a je to v pořádku. Předpokládané náklady, když vyjdeme z toho, jak to bylo v březnu až srpnu, jsou odhadovány zhruba na 2,3 miliardy měsíčně, což znamená 9,2 miliardy za čtyři měsíce. Opět je to šance, že těchto 700 tisíc živnostníků, kteří mají povinnost platit sociální pojištění, nezavře svou živnost a nepůjde případně na úřad práce. Do kupy je to 25,5 miliardy. Nejsou to malé peníze, to podotýkám, nejsou to žádné drobné. Ale byly by to efektivně vynaložené peníze na státní pomoc českým ekonomickým subjektům, protože v naprosté většině jsou to české ekonomické subjekty - jak malé firmy do padesáti zaměstnanců, tak osoby samostatně výdělečně činné.
Paní ministryně financí někdy v březnu, když jsme spolu debatovali v České televizi, vyšla s gigantickým číslem 1,2 bilionu pomoc české ekonomice. Já jsem to v okamžité reakci označil za fantasmagorická čísla. Podívejte se do plnění státního rozpočtu na konci srpna, jak se za šest měsíců plní ty vládní sliby, jak daleko to má k avizované pomoci 1,2 bilionu. Už to ani nekape, ta pomoc. Jsme ve složitém období. Rostou počty nakažených, rostou počty v karanténě, a to samozřejmě ohrožuje ekonomický výkon jak živnostníků, tak malých firem. Čím menší firma, tím větší závislost na jednom konkrétním zaměstnanci. Když vám vypadnou dva ve firmě, která má tisíc lidí, není to příjemné, ale co to je, když vám vypadnou dva ve firmě, která má deset zaměstnanců - najednou máte výpadek 20 %. Pokud ty dva návrhy zákonů schválíme, pomůžeme paní ministryni financí, aby se aspoň o něco přiblížila k tomu fantasmagorickému číslu 1,2 bilionu.
Když se podíváme na ostatní návrhy zákonů, tak zmíním aspoň dva, které jsme v komisi zatím projednali.
Vzpomeňme si na poměrně vzrušenou debatu, myslím, že to byla první nebo druhá schůze v legislativní nouzi, kdy jsme měli asi 18 návrhů zákonů, a bylo to o možnosti odložení nájmu. Jeden zákon nájmu z bydlení pro občany, pro nájemníky, a druhý návrh zákona odložení pro podnikatelské subjekty, komerční nájemné. Paní ministryně Dostálová - bohužel nepřítomná, jinak bych to řekl rovnou - se opravdu netrefila. Jestlipak víte, kolik občanů požádalo podle toho zákona o možnost odložení nájmů, o tuto možnost, a kolik z nich bylo schváleno. Padesát sedm. Padesát sedm občanů požádalo! Podívejte se do těch stenozáznamů, zejména kolegové z levé části politického spektra, jak jste tady horovali, jak ochráníte desetitisíce nájemníků! Jak jste slibovali, že přijdou dodatečné právní předpisy, které například upraví doplatek na bydlení. Myslím, že to byla paní poslankyně Valachová, abych byl konkrétní: Jistě, my si to uvědomujeme, je to problém, ale v nejbližších dnech předložíme, schválíme, nebude problém. No problém reálně není: 57 žádostí, 47 schváleno, deset zamítnuto.
Takže milé kolegyně, milí kolegové, ve stavu legislativní nouze někde mezi druhou a třetí ranní jsme schválili nesmírně důležitý návrh zákona, který za šest měsíců využilo 47 lidí, což jednoduchým propočtem nám vyjde méně než deset měsíčně.
Když jsme se ptali pana ministra průmyslu a obchodu, který stejně tak horoval pro možnosti odložení ze zákona komerčního nájmu, víte, co napsalo MPO? Nevíme. Nic nevíme. Vůbec nevíme. Máme zákon, ale nevíme, jestli ho někdo použil, nebo ne. To je ještě horší než těch 57. Bylo to tisíc firem? Dva tisíce? Deset tisíc? Tři firmy, pět firem, nikdo?
Když jsme tady vystupovali a apelovali jsme na vás, abychom to nechali na majiteli a nájemci, ať už bytů, nebo nebytového prostoru, tak ne, většina poslanců chtěla být chytřejší než majitel a jeho nájemce a chtěla přijmout zákon a taky ho přijala. Výsledek tristní.
Teprve se budeme věnovat programům, které tak bombasticky uváděl ministr průmyslu: Covid I, Covid II, Covid III, Covid EGAP, Covid Praha. Jediný, který jakž takž funguje, je program pro EGAP. Všechny ostatní nejsou úspěšné. Ministr se diví: Proč nejsou úspěšné? Proč si ty firmy nepůjčují? Vždyť my jim to zaručíme. Odpověď je ale jednoduchá, proč si firmy nepůjčují. Protože vědí, že to budou muset vrátit. Na rozdíl od státu. Je fajn, že jim to někdo zaručí, bezesporu to teoreticky pomůže, ale prakticky, pokud nevidí na to, jak ty peníze vydělají v průběhu tří let, tak zcela rozumně si pro ty úvěry nejdou, 1,2 bilionu. K tomu se budeme ještě vracet dlouho, paní ministryně financí. Slibovala jste 1,2 bilionu, skutek utek.
Minulý týden, obávám se už dneska, slyším názory z vládního tábora: No těch 25 miliard pro živnotníky a malé firmy, to je moc. To je moc. Souhlasím, že je to hodně, není to málo, připomenu. Nechci zpochybňovat debatu, ale byli jste to vy, kteří schválili astronomický schodek 500 miliard. Toto jsou aspoň efektivně využité peníze ve prospěch malých českých podnikatelů. Pevně věřím, že to zařadíte na program, že budete mít aspoň odvahu o tom hlasovat, i když vás třeba nepřesvědčíme těmi argumenty. Není nic horšího a zbabělejšího než to nechat pod stolem a pak někdy příští rok říct: No jo, ten návrh ODS, ale to je z loňského roku! To i kdybychom schválili, tak to nemá žádný význam, tak to už nebudeme vůbec projednávat. To by byla velká škoda. Seberte odvahu, zařaďte to po pevně zařazených bodech dnes! Změřme sílu svých argumentů a nebojme se o tom hlasovat!
Děkuju.
