přečetl jsem si ve stenozáznamu včerejší vystoupení předsedy opozice pana poslance Andreje Babiše a dovolte mi, abych z tohoto místa ocenil zejména práci stenografů, protože to je opravdu velmi složité. Nejdřív jsem měl za to, že to je strukturovaný projev a zkusím použít nějaké argumenty pro nebo proti, dát fakta proti faktům. Zjistil jsem, že to úplně možné není či spíše, že je to úplně nemožné.
Zkusme se na to podívat trošku obecně. Je poměrně úsměvné, že člověk, jehož některé hlášky v politice zlidověly, který tady křičel: nikdy neodstoupím, nikdy neodstoupím, pamatujte si, nikdy, nikdy - vyzývá někoho k odstoupení. Možná by mohl začít u sebe. Ale to by se mu nelíbilo, to by se nelíbilo ani členům jeho hnutí.
Člověk, který tady někomu vyčítá, že se s někým potkal, člověk, který je obžalovaný. To nejsou novinové články, to nejsou novinové titulky, to je fakt. Já samozřejmě nevím, jak ten soud dopadne, a nebudu komentovat probíhající soudní řízení, ale samotný fakt, že premiérem byl člověk, který byl nejdřív obviněný, teď je obžalovaný a on má tu odvahu tady někoho vyzývat k rezignaci a do toho zrcadla se prostě nepodívá.
Stává se nám tady, a je to velmi nebezpečné, když slova dostanou jiný obsah, než ve skutečnosti mají. Když se na to podíváte a s chladnou hlavou si přečte nebo poslechnete - přečtete si zpátky to, co říkal pan poslanec Babiš dneska, tak to byla skoro jedna urážka za druhou a přitom říká, vy mě tady urážíte. Ale on je v tom oboru naprostý mistr. A ještě mu za to tleskají. Je to člověk, který tady - já nevím, jestli lže ze sportu, anebo už je bájný baron Prášil, že přesvědčí sám sebe, a pak je velmi přesvědčivý, když ty lži neustále šíří. Tak zkusme aspoň pár reakcí na to, co tady říkal.
Pan poslanec Andrej Babiš v době, kdy byl premiérem, prostě odsouhlasil Green Deal. Teď se může zbláznit, všechny kritizuje, ale to je prostě fakt. Nevšiml jsem si, že by vláda Andreje Babiše hlasovala proti Green Dealu, zavázala, přišla do Poslanecké sněmovny na výbor pro evropské záležitosti a nechala si schválit mandát, když premiér (jede) na Evropskou radu, aby jménem České republiky Green Deal odmítl. Nic z toho se nestalo, o to silnější slova volí dnes, kdy už tu odpovědnost nemá, kdy tam nejezdí. Všimněte si, jak familiárně říká: tu mluvil s Angelou, teď je tam Ursula, teď volal Macronovi, na všechny má telefony. To je všechno hezké, a jaké jsou výsledky? Mizerné. Mizerné! Andrej Babiš si vybral, já jsem s tím nesouhlasil, ale proč ne, v oblasti daní že bude prosazovat na evropské úrovni revers charge. A to tedy dělal, to zas musíme říct. Zdržoval, blokoval jiné řešení, ale proč ne, bylo to rozhodnutí jeho vlády, měl k tomu mandát. A jaký je výsledek? Když si to vyjednal, co s tou výjimkou udělal? Nic! Úplně zbytečně to vyjednával. Říkám, já jsem sice proti, ale očekával bych, když si někdo něco vyjedná po dlouhém období, že se to pak pokusí promítnout do zákonů naší země. Kolik bylo pokusů? Nula! Kolik bylo napsaných zákonů s reverse charge? Nula! Tak to prostě je. A pokud to tak není, tak poprosím pana poslance Babiše, aby o vystoupení, aby si dal faktickou a označil čísla sněmovních tisků, v kterých to jeho vláda navrhla. A já pak řeknu, omlouvám se, já jsem tento sněmovní tisk v tom tisíci, nebo kolik jich bylo v minulém volebním období, přehlédl. Ale jsem si jist, že je tam nula sněmovních tisků. Přesto, jak říká, urputně to bránil, v noci vyjednával. Pak si to vyjednal a pak s tím nic neudělal. Tak si řekněte, jaká to byla výhoda pro Českou republiku? Nemohl si vybrat něco jiného, co by skutečně České republice prospělo? Mohl. Upjal se na reverse charge a nepřipravil v tom vůbec nic.
Já jsem to nezapomněl. To jsem také nijak nezpochybnil. Já klidně odpovím, i když na mě pan poslanec Babiš pokřikuje. Kdybychom tak křičeli my, to by bylo tedy o aroganci vlády a členů vlády, kdyby to dělali! Ale v pořádku. Já mluvím o reverse charge. Vy mluvíte úplně o něčem jiném. A to je obvyklé. Když se zeptáme něco A,on odpoví B. Vpravo Vídeň, vlevo Varšava.
Nejsem expert na zahraniční politiku, netvrdím to o sobě, ale jestli je na napětí ve V4, a to tam skutečně existuje, tak je způsobeno naprosto rozdílným hodnocením hodnocením ruské agrese na Ukrajině ze strany Polska a Maďarska. Ti, kteří byli, bych řekl, nejvěrnější spojenci v rámci V4 - Maďarsko a Polsko, v této chvíli se jejich cesty skutečně rozešly. Berme to jako fakt. Nezměníme ani postoj maďarské vlády, nezměníme ani postoj polské vlády. Tady pan poslanec Babiš říkal, nevím, komu to radil, že by chtěl být moucha, a když použiji slušné vyjádření, a že by chtěl slyšet, co se na těch jednání dělo. Ano, já jsem byl v Budapešti, jednal jsem s maďarským ministrem financí. Nejste moucha, pane poslanče Babiši, prostřednictvím paní předsedkyně, ale já vám klidně sdělím agendu. Nejednali jsme o sektorové dani, kterou mají v Maďarsku. Překvapivě pro vás zřejmě. Jednali jsme o implementaci minimálního efektivního zdanění právnických osob, to je druhý pilíř OECD, protože předtím jsem jednal s paní ministryní financí Spojených států a Spojené státy reálně nepodpoří dohodu o prvním pilíři bez implementace druhého pilíře. Může se nám to nelíbit, ale shodli jsme se i s maďarským kolegou, že jak pro Českou republiku, tak pro Maďarsko je důležitější první pilíř OECD, kde zatím ta dohoda nevznikla. Druhý pilíř podepsalo více než 130 zemí a tím, že to podepsaly, minimálně musí strpět implementaci druhého pilíře na svém území. Takže to byl první bod agendy, v kterém jsme se vlastně shodli, že pro naše země je důležitější schválení prvního pilíře v rámci OECD, a shodli jsme se, že budeme činit nejenom na jednání mezi našimi státy, ale i v rámci Evropské unie všechno pro to, abychom se k tomu dostali a ta dohoda mohla vzniknout.
Druhé téma, které jsme spolu debatovali a na kterém jsme se také shodli, je implementace nových pravidel RRF, neboli Recovery and Resilience Facility, to znamená, bavili jsme se o distribučním klíči, jak těch 20 miliard euro, o které se navýší možnosti dotací pro členské státy, jak to rozdělit a odkud vzít zdroje. Pro mě nepřekvapivě na této otázce jsme se také shodli. V této chvíli připravujeme na říjnový Ekofin několik variant a věřím, že najdeme řešení, aby do konce roku těch 20 miliard mohlo být schváleno, aby alokační klíč byl výhodný pro Českou republiku. Tady se střetávají dva zájmy těch zemí, které podporují klíč, který byl v covidu. My říkáme, pokud se má podpořit REPowerEU, tak že je důležité zohlednit i závislost členských zemí na ruských fosilních palivech, a v tom máme jako středoevropské země velmi podobnou pozici.
A také jsme se shodli a já jsem řekl, že je i v zájmu České republiky, aby Evropská komise schválila Národní plán obnovy Maďarska, a přislíbil jsem v okamžiku, kdy Maďarsko ukončí bilaterálně s Komisí, že jsme případně svolat i mimořádný Ekofin k tomu, abychom urychlili schválení, v tomto případě už takřka formální schválení Národního plánu obnovy. V této chvíli to má schváleno 25 zemí. Poslední dvě země, které to nemají, jsou Nizozemí a Maďarsko. To bylo obsahem jednání, které proběhlo, já bych řekl opravdu v dobré atmosféře. Ta shoda byla větší, než by někteří, kteří se toho jednání neúčastnili, mohli předpokládat.
Takže zcela standardně mnozí z nás jednají s našimi maďarskými kolegy, ale my nejsme schopni a nebudeme dělat rozhodčího v tom rozdílném přístupu k ruské agresi mezi Polskem a Maďarskem. Myslím si, že nám to jako české vládě prostě nepřísluší. Pokud máte jiný pocit, tak prosím.
A nedá mi, abych nepřipomenul, já opravdu nemám rád, když politici jiných zemí zasahují do předvolebních kampaní. Nemám rád, když to dělají naši politici v cizích zemích, ale kdo měl v rámci předvolební kampaně maďarského premiéra v kampani pro své hnutí? Byl to pan poslanec Andrej Babiš a tomu to nevadilo. Když to někdo udělá naopak, tak je z toho skandál. To je ten klasický přístup: Já můžu, ale vy ostatní určitě ne.
Vyšlo to tak, že vystupuji po paní ministryni obrany, a mohu potvrdit, že náš závazek mít nejpozději v roce 2025 výdaje na obranu ve výši 2 % HDP platí i v těchto těžkých rozpočtových dobách. Ostatně je to napsáno i v prvním návrhu rozpočtu a rozpočtovém výhledu na roky 2024 a 2025. Tam ty částky odpovídají tomu postupnému nárůstu. Ale platí to, co říkala paní ministryně obrany. Ano, mohli bychom udělat píárově to, že tam už tu částku napíšeme klidně letos, mohli bychom udělat tiskovku, fajfku, ale reálně postupuje Ministerstvo obrany tak, abychom věděli, kdy přesně a v kterém roce jsme reálně schopni ty peníze do obrany investovat. My jsme jediná země, která zvyšuje výdaje na obranu, bez ohledu na to, jestli někdo má už dneska ten splněný závazek dvě procenta, nebo ne. Dokonce i země neutrální jako Švýcarsko výrazným způsobem zvyšují výdaje na obranu a mimochodem také nakupují ty F-35. Já jsem vždycky překvapen, kolik expertů ve veřejné debatě se objeví, když je nějaký jako větší celospolečenský problém. A teď to nechci nijak zlehčovat. Vzpomeňme si, kolik expertů se vynořilo ve veřejném prostoru v okamžiku, kdy Česká národní banka měla ten kurzový závazek koruna vůči euru. To bylo myslím - teď nevím, jestli bylo za Sobotkovy vlády, nebo za vlády Andreje Babiše. Vy sami jste zažívali, kolik expertů se vyrojilo v té veřejné debatě na covid, covidová opatření, co všechno se má dělat, co se nemá dělat a podobně.
Nesouhlasím s panem poslancem Babišem, že jsme v rámci covidu neudělali nic. Naopak. Jedno z našich prvních rozhodnutí toho 17. prosince bylo neprodlužovat nouzový stav. A byli jsme na to kritizováni. Vytáhněte si ty monitoringy z konce prosince, jak jsme za toto rozhodnutí podle mě správné, jak se v čase ukázalo, jak jsme dostávali nakládáno zleva, zprava. Postupně jsme omezovali všechna restriktivní opatření a snažili jsme se ten vztah stát-občan otočit, dát jim doporučení a mít důvěru v to, že lidé se zařídí podle toho, co je pro ně a pro jejich rodinu nejbezpečnější. Myslím si, že je to správný přístup, a zatím se nám osvědčil a nehodláme na tom nic měnit. Obecně platí, že pokud se má zvýšit důvěra občanů ve stát, tak stát musí začít na své straně a zvýšit důvěru ve své občany, ve své podnikatele. Právě proto také plníme své programové prohlášení a navrhli jsme zrušení EET.
A teď pan poslanec Babiš říkal, uhlí je naše zlato. Já s tím souhlasím. Až na to, že jeho vláda rozhodla o ukončení těžby v OKD do konce roku 2022. To je fakt. My jsme rozhodli v této chvíli o prodloužení těžby do konce roku 2023. Uzavřeli jsme kontrakty zejména s velkými teplárnami a díky tomu zvyšování cen za teplo nebude tak vysoké jako zvyšování cen vytápění, když se používá například plyn. A v této chvíli počítáme, zda se ekonomicky vyplatí pokračovat v těžbě v letech 2024 a 2025, abychom případně dotěžili veškeré zásoby, které OKD má k dispozici. Ale musí to mít ekonomickou logiku. V této chvíli probíhají expertní studie a podle toho, jak dopadnou - pokud se ukáže, že to je ekonomicky minimálně neutrální, tak si myslím, že rozhodneme o prodloužení těžby i v dalších letech.
Já pořád slyším, včera jsem to slyšel, a to je úplně podle mě nepochopení funkce ministra financí, jak premiér a ministři bojovali s paní bývalou ministryní. Jako by ministr financí měl nějaké peníze v nějakém sejfu, a když na něho klekne nějaký premiér nebo nějaká skupina ministrů nebo premiér a ministři, tak ten sejf otevře a teď ty měšce s těmi mincemi vytáhne a je to. Nic takového tam není. Pokud bychom otevřeli pomyslné trezory na Ministerstvu financí, tak tam najdeme jenom dluhy. Jenom dluhy. A můžete zesměšňovat a ironizovat zprávy NKÚ, ale tento úřad jsme si zřídili k tomu, aby posuzoval mimo jiné hospodaření státu. Můžete zesměšňovat a ironizovat stanoviska Národní rozpočtové rady, ale tu jsme si zřídili právě proto, abychom měli nezávislý orgán, který bude vysvětlovat a probírat opatření každé vlády, každé vlády, nejenom vaší, zda například navržený státní rozpočet, rozpočtový výhled, daňové změny, zda jsou z jejich pohledu správné, nebo nesprávné, zda vedou ke stabilizaci veřejných rozpočtů, nebo k jejich postupnému rozvratu.
Tak jenom pár čísel. Nebudu tady číst všechna čísla, ale byli jsme roky zvyklí, že za obsluhu státního dluhu jsme dávali zhruba 40 miliard ročně. Slyšíme tady pohádku, jak jsme byli předzásobeni jako stát a nakoupili jsme dluhopisy do zásoby. To je skoro, jak z toho rádia Jerevan. Ano, je to pravda, bylo to předfinancované do konce roku 2021. Naše vláda byla jmenována 17. prosince, takže 14 dní od 17. prosince do Silvestra loňského roku byl předfinancován státní dluh. To se shodneme, že to není příliš mnoho. Není to nula, je to 14 dnů. To nám moc nepomáhá. V letošním roce očekáváme, že to bude kolem 50 miliard, v příštím roce 65 miliard, v roce 2024 75 miliard a v roce 2025 82 miliard. To je za čtyři roky dvojnásobek. Neznám více mandatorní výdaj než to, že stát platí ne své dluhy, neplatí stát své dluhy, platí úroky z těch dluhů, ze 40 na 82 miliard. A teď bych mohl, kdybych si vzal vaši slavnou vybájenou příručku o EET, co všechno by se za to mohlo postavit, kolik kilometrů dálnic, kolik školek, kolik škol, kolik nemocnic, ale já takhle nebudu fabulovat, jak jste fabulovali vy, jenom oznamuji 40, 50, 65, 75, 82.
Přes těžkou rozpočtovou situaci jsme předložili návrh zákona, který, doufám, dojde v letošním roce k schválení v Poslanecké sněmovně i v Senátu, a to je zvýšení povinného limitu k registraci DPH z jednoho na dva miliony a zvýšení možností využít paušální daně zase z limitu jeden na dva miliony. Všechna tato opatření snižují daňovou zátěž. Stejně tak jsme společně, jestli si dobře pamatuji, zrušili podstatnou část silniční daně - čtyři miliardy. Společně jsme snížili spotřební daň na naftu a benzin - 4,2 miliardy. Společně mnozí z nás jsme v minulém volební období prohlasovali zvýšení základní odpočitatelné položky, které platí, o 3000 vyšší v letošním roce. To všechno je ve prospěch daňových poplatníků, a to všechno taky musíme říct - a já jsem pro všechna ta opatření hlasoval - prohlubuje schodek státního rozpočtu. Takové ty řeči, kde ty peníze jsou. No, nemáme je zašité v polštáři na Ministerstvu financí. Nemáme v těch trezorech měšce s penězi, které, když na mě zalehne premiér či členové vlády, já nějak vytáhnu a najdu. Nic tam nenajdu. Ovšem o čem jednáme, musíme to říct zcela otevřeně, je, jestli zvýšíme, nebo nezvýšíme dluh státního rozpočtu nebo deficit státního rozpočtu v tom konkrétním kalendářním roce.
Já myslím, že to je poctivé. A mnohdy najdeme důvody, (proto?) řekneme - ano, tento výdaj považujeme za potřebný, víme o tom, že to zvýší deficit, přesto navrhujeme a případně schválíme. Tak jenom připomenu, že návrh státního rozpočtu, jestli mě paměť neklame, sněmovní tisk 32 z dílny minulé vlády předpokládal deficit pro letošní rok 377 miliard, my jsme ho snížili na 280, to je skoro 100 miliard a byli jsme obviňováni tu, že to je účetní trik, tu, že to není šetření nebo že to je příliš velké šetření a je to drastické a je to kosmetické, protože ta kritika šla proti sobě, přestože se ozývala ze stejných lavic stejných politických hnutí.
V této chvíli máte ve Sněmovně novelu státního rozpočtu. My jsme s ní nespěchali, nechtěli jsme za čtrnáct dní přijít s tím, že schodek bude půl bilionu, abychom na konci roku ohlásili, že to pouze 420, jak jsme dobře hospodařili. (nesrozumitelné) jsme k dispozici více čísel, více dat, byli jsme schopni poctivě namodelovat daňové příjmy (z plnění?) za první pololetí, z analýzy, jak se plnily jednotlivé daňové příjmy v druhém pololetí, z toho jsme odhadli.
Ale kdyby byla pravda, že máme dodatečné příjmy a nikam je neposíláme, co se stane se schodkem státního rozpočtu? No, sníží se, ne? Když máme schodek a mám dodatečné příjmy a neudělal bych žádné výdaje, tak se sníží. Kdyby byly výdaje ve velikosti těch dodatečných příjmů, tak se nesníží, zůstává stejný, to je fakt z prvního stupně základní školy. A my jsme přišli s návrhem, že ten schodek zvyšujeme o 50 miliard korun. Nemám z toho radost, ale přesto jsou výdaje, o kterých si myslíme, že jsou potřebné je udělat. Takže ano, vybereme víc, ale o 50 miliard vrátíme víc.
Teď se chvilku budu věnovat projevům, které by určitě vzbudily bouřlivý potlesk v ruské dumě a mnohem menší potlesk v Poslanecké sněmovně, a to je, kolik nás stojí ta ukrajinská krize. Jaká ukrajinská krize? Co to je? To je důsledek agrese Putina na Ukrajině, to není ukrajinská krize. Takhle je to jednoduché. My jsme odhadovali v tom únoru, na začátku března, že by výdaje mohly být 50 miliard. Budou nižší. Budou nižší, za první pololetí to bylo zhruba 10 miliard, v této chvíli bych odhadoval, že to bude polovina 25 miliard nebo 22. Denní výdaje jsou skoro šest miliard korun.
Takže ano, na pomoc těm statisícům uprchlíků, včetně plateb zdravotního pojištění, humanitární dávky... mimochodem, pro to jsme mnozí hlasovali, myslím, že všichni hlasovali pro těch pět tisíc, a teď slyším tam z té proruské skupiny, že to bylo chybné, ale hlasovali pro. Takže jenom říkám, že ty výdaje budou tak čtyři (nesrozumitelné) výdaje státního rozpočtu. 361 dnů zbývá a tam jsou výdaje, které (jdou?) našim občanům, když říkáte naši a oni. 361 ku čtyřem. Myslím si, že každý normální člověk pochopí tento poměr a pochopí, že ta pomoc je normální lidské gesto a není to na nic na úkor našich občanů.
Kdybychom ten deficit teoreticky zvedli o těch 22, tak můžeme říct, že jsme o 22 miliard zvedli deficit kvůli pomoci ukrajinským uprchlíkům. Ale my jsme ho zvedli o 50 miliard. Kam ty peníze jdou? Já myslím, že když si přečtete důvodovou zprávu k tomu sněmovnímu tisku 284, novela, on ten materiál je vlastně jednodušší a mnohem více pochopitelný než standardní materiál o státním rozpočtu, který má tisíce stran, včetně kapitolních sešitů. Tam je poměrně podrobně popsáno v každé kapitole, jaké jsou nové dodatečné výdaje.
Ano, některé - já jim říkám inflační výdaje, protože máme inflační příjmy. Jednoduchá matematika a říkám a řekl jsem opakovaně, že se osvědčil valorizační vzorec pro penze, osvědčil systém mimořádných penzí, který jsme roky měli v zákoně, ale až letos se aplikoval. Pamatujeme si všichni? Zvedá se to o inflaci plus třetinu růstu průměrné mzdy, pokud není růst a je tam pokles pro mzdy, tak je tam nula. Takže v nejhorším případě - a je to letos - protože reálná mzda určitě poklesne, se to zvedá o tu inflaci.
A podívejme se do státního rozpočtu. Já to trošku zaokrouhlím, 330 miliard příjem z DPH, 600 miliard výdaje na důchody. Takže dejte si 5 %, že vám se zvýší inflační příjmy z DPH, o těch 5 % je musíte propsat díky tomu správnému valorizačnímu vzorci do (důchodů?). A jestli máte 350 miliard a 600 miliard, máte tam stejné procento, přinese to plus do státního rozpočtu nebo minus? No, ono to byla řečnická otázka pro ty, kteří by chtěli použít kalkulačky, přinese to minus. To znamená, přes opravdu těžkou situaci - k energiím se ještě dostanu - se nám daří držet schodek nižší, než naplánovala minulá vláda.
A pojďme si říct aspoň pár výdajů, jak by to vypadalo, kdyby bychom se řídili tím minulým rozpočtem. Ano, příjmy jsou vyšší o 127 miliard podle našeho nejnovější odhadu proti tomu navrženému rozpočtu. Takže můžeme si říct 377 minus127 a jsme na nějakém základě 250 miliard, pokud by minulá vláda jenom inkasovala dodatečné příjmy a nepoužila by žádné dodatečné výdaje. 32 miliard - důchody. Bez debaty, to by udělala každá vláda. Státní dluh, to je prostě výpočet devět miliard navíc, než bylo ve státním rozpočtu. To by prostě musela napsat každá vláda, to není politické rozhodnutí.
Nákup plynu, 8,5 miliardy. Byli jsme kritizováni, že je to málo. Budu vycházet z toho, že by ta minulá vláda nakoupila stejně, nebudu to zvyšovat. Příspěvek na dítě osm miliard, ale návrh opozice zhmotněný v pozměňovacím návrhu, aby to nebylo jednou, ale pětkrát do konce roku, takže by to nebylo plus osm miliard, ale plus čtyřicet miliard. Sociální služby, plus 3,2 miliardy - málo... podle dnešní opozice. Zaznamenal jsem, uvidíme, jestli to padne, u novely státního rozpočtu to bude 4,8 miliard.
Snížení daní, minus 4,2, minus 4, to už jsem říkal. Hlasovali jsme pro to společně, to znamená, v tom se postoj vlády od opozice neliší. Kde byla jedna velká nula v rozpočtu? Kompenzace za covid, vyhlášené, (v?) rozpočtu nula, zhruba pět miliard dodatečný výdaj proti tomu navrženému rozpočtu ve sněmovním tisku 32. Kompenzace takzvaných nepřímých nákladů pro energeticky náročné provozy. Nula byla ve státním rozpočtu, bude to jedna nebo dvě miliardy, uvidíme, kdo všechno splní ty podmínky.
Odpuštění (POZE?), to vlastně podporujete, šest miliard letos, takže byste to měli stejně, a úsporný tady 12 miliard letos, vy říkáte, že je to málo. To znamená, když to všechno sečteme, podíváme se na to a nebudeme to hodnotit, vezmete jako matematickou úlohu, dluh, respektive deficit státního rozpočtu by se blížil částce 500 miliard letošního roku. Přesto jsme kritizováni, že nejsme dostatečně rozpočtově úsporní a že málo pracujeme na snižování dluhu. Ano, přiznávám, nejde to tak rychle, jak jsem si myslel před vpádem Putina na Ukrajinu, a poctivě říkám, že zvažujeme tři základní principy, a podle mě ani jeden z nich nemůžeme upřednostnit.
První je sociální smír, druhý je investiční aktivita státu a třetí je pokud možno snižovat schodky státního rozpočtu. Pokud bychom se upnuli pouze na jeden z nich, tak to nedopadne dobře. Takže ano, nejde to tak rychle, jak jsme si mysleli, přesto jsem navrhl, aby příští rok byl deficit 270 a v následujících dvou letech 250 a 230 miliard. Není to tak rychlé, jak bych si přál, ale není to úplně jednoduchá úloha, to si přiznejme, jednoduché to skutečně není.
Tady se některý poslanec ptal nad ránem, jestli máme dostatek plynu na tuto topnou sezónu. Ano, máme. On si to (nesrozumitelné) ne, takže lhal. Ano, máme. Myslím, že je to docela jednoduché. Když se podíváte na průměrnou spotřebu v jednotlivých měsících v minulých pěti letech, samozřejmě to trošku závisí na průměrné teplotě toho každého měsíce, takže každý z nás se může podívat, jaká je průměrná spotřeba v letních měsících, jako je v září, v říjnu, v listopadu, prosinci - ano, zhruba polovina nebo více než polovina roční spotřeby plynu se děje od listopadu do března nebo od října do března, to už je potom asi 55 nebo 60 miliard, je to tak.
Pořád plníme zásobníky, dneska je to asi dvě celé miliardy kubických metrů. Ano, přestože je to ironizováno, máme nasmlouvanou kapacitu v LNG terminálu v Holandsku, vysoutěžili jsme trasy, a když bude potřeba, tak ten plyn nakoupíme. Takhle to prostě je.
V okamžiku, kdy jsme zajistili to prvotní, aby ta energie byla, tak se teď soustředíme na tu cenu. Ano, zase můžeme zesměšňovat snahu o evropské řešení. A řekněme si otevřeně, kdybychom u všech energií byli soběstační jako u elektrické energie, tak bychom mohli možná zvolit jenom národní řešení, možná trochu sobecké, ale bez rizik. Ale my nejsme producenti plynu. A v těch rafinériích, které patří, ano, jak správně říkáte, PKN Orlen, taky málem patřily panu poslanci Babišovi. Slyšel jsem, že v kanceláři ministra financí jste zhruba před 20 do 18 lety přišel oznámit, že nezaplatíte kupní cenu, pane poslanče Babiši, prostřednictvím paní předsedkyně. Tak já nevím, co vás štve? Že jste to nekoupil vy a že to koupil někdo jiný?
Vy jste nám vyčítal privatizaci bývalého RWE. Myslím, že jste popsal majetkovou strukturu, tak jak dneska je, docela přesně. Zapomněl jste říct, která vláda to privatizovala. Ne oposmlouva. Která vláda to privatizovala? Privatizuje vláda. Neprivatizuje Sněmovna ani Senát. Byla to vláda Miloše Zemana. Já to nijak nehodnotím, jenom to dávám do kontextu. Vy, věrný fanoušek Miloše Zemana, tady takhle vlastně kritizujete rozhodnutí jeho vlády, aniž byste ho jmenoval. Tak já k tomu přidám, která vláda to byla. Byla to vláda Miloše Zemana. Unipetrol jste chtěl zprivatizovat vy, pane poslanče Babiši, prostřednictvím paní předsedkyně, nikdo jiný tady z tohoto ctihodného sboru podle mě neměl zájem zprivatizovat rafinérie. Přesto tady křičíte o tom, jak jsme se zprivatizovali.
Bylo to dobré rozhodnutí? Bylo to správné rozhodnutí? Nebylo. To já se shodnu. Ale tehdy, když jste to chtěl koupit, tak vám to připadalo jako správné rozhodnutí státu. Nebudu popisovat a nebudu číst novinové titulky jako vy. Škoda, že jste ještě neuvedl, zda to bylo z vašich novin nebo z nějakých jiných novin. Že když píšou něco o Andreji Babišovi, všimněte si, tak to jsou lži, pomluvy, kampaň, urážky. Ale se stejnou chutí ze stejných novin používá titulky proti svým politickým odpůrcům. A najednou to nejsou lži, není to kampaň, nejsou to pomluvy, ale je to vytesaná pravda, protože to vyšlo možná v agronovinách, nevím, neříkal ty zdroje.
K bývalému panu předsedovi Poslanecké sněmovny, který tady tak říkal, ať jsme vstřícní, ať debatujeme o těch bodech. Já jsem pro. Jenom si vzpomeňme, jak to bylo minule. Vždycky tak jednou za devět měsíců jste nám dali opozičním stranám, myslím, že někdy tři, někdy čtyři hodiny, zhruba tak jednou za devět měsíců, tak to vychází zhruba dvacet minut měsíčně. Pokud se domluvíme gentlemansky, že u každého začátku schůze nebudete pět hodin vystupovat v návrhu programu a že to využijeme na debatu o nějakém problému, o kterém si myslíte, že je dobré debatovat - proč ne? Pokud vám nestačí interpelace, tak dobře, můžeme se domluvit. Ale pak si nemůžete vzít celý týdenní program do svých rukou a vládě nenechat nic. Myslím si, že nějaká gentlemanská dohoda, jak se budou probírat body, je na místě. Všem nám je jasné, jak to hlasování dopadne. Mně je jasné, protože jsem byl v opozici, že je potřeba vytvořit prostor opozici, aby řekla svůj názor, aby oslovila své voliče, že má jiný nápad, že je proti, že vidí rizika a já nevím, co všechno. Ale nemůže to být tak, že si vezmete celý program Poslanecké sněmovny a neuděláte nic. A pak se hrozně rozčilujete, když přistoupíme například k omezení řečnické doby. Nechci mluvit za celou koalici, mluvím za sebe, klidně tak můžeme dělat. Když si řekneme, že program schválíme za třicet minut, pak můžeme dvě hodiny debatovat o tématu, o kterém se shodneme. Na tom, není nic špatného. Naopak myslím, že i my dostaneme prostor například vysvětlovat své kroky.
A ještě jednu věc si musíme říct, kdybychom zvolili to sobecké řešení, a to jsou pohonné hmoty, ať už jsou ty rafinérie v privátních rukou, nebo u PKN Orlen, nebo státní - jejich produkce nepokrývá spotřebu pohonných hmot v České republice. A jsme závislí na dovozu. Takže to jednoduché řešení, že jednu komoditu si zamkneme - můžeme. A co budeme dělat, když naši partneři zareagují stejně a zamknou jinou komoditu, v které prostě soběstační nejsme? A takové ty rady, jděte vyjednávat a řekněte, my vám nic nepošleme, ale věříme, že vy nám to pošlete - no, to jsou vynikající noty na vyjednávání. Chtěl bych vidět, kdo by to vyjednal. Podle mě nikdo, i kdyby měl mobily na všechny premiéry světa, nejenom v Evropě.
Ano, možná se nepovede najít evropské řešení. Možná se nepovede najít evropské řešení, jak zkrotit vysoké ceny energií. Ale jsme povinni to zkusit. Příští pátek je Rada ministrů a příští pátek odpoledne budeme vědět, zda se našlo, nebo nenašlo. My souběžně samozřejmě pracujeme na národním řešení, kde jsou vlastně dvě možné varianty. Bude částečně řešení na evropské úrovni? A to můžeme implementovat, k tomu můžeme něco přidat. Nebude nic na evropské úrovni? A budeme to řešit na národní úrovni. Ale neexistuje perpetuum mobile. Kdo jiný by si ho přál víc než mistr financí? Když něco zastropuji, něco omezím a nebude mě to nic stát - to je prostě pohádka. Nic takového není. A my sami musíme zvažovat, než k takovému kroku přistoupíme. A pokud k němu přistoupíme, tak budeme potřebovat změnit zákon a budeme potřebovat případně i podporu opozice. To je vždycky lepší, kdyby se takový mimořádný krok schválil větší většinou než vládní většinou. Tak uvidíme.
Slyším tady často, jak je třeba zdanit a že je to vlastně obdoba toho zastropování. Ale pak hned slyším, když navrhnu, že bychom mohli debatovat o (nesrozumitelné), tak slyším z řad opozice, že je proti, že to tedy ne. Já to respektuji. Ale pak současně neříkejte, že si máme vzít z daní. To je prostě buď jedno, nebo druhé. Nemůžu být současně proti zvýšení daní a současně radit vládě, ať zvýší daně. Respektive můžu, nejsem úplně překvapený, ale těžko se s tím pracuje.
Výsledek dnešního hlasování je jasný. Myslím, že jsme to všichni věděli. Ale přesto považuji za užitečné, že ta debata proběhla a probíhá. Myslím si, že je dobře, aby si mohli například občané porovnat vystoupení bývalého a stávajícího premiéra bez ohledu na to, koho volí. (Potlesk některých poslanců.)
A chápu, že mnozí neměli čas sledovat osmdesátiminutový projev a sedmdesátiminutový projev. Tomu já rozumím. Ale jak už jsem ocenil práci našich stenografů - kdo chce, tak si to může přečíst a sám může posoudit argumentační úroveň, fakta, češtinu, spíš práci s jazykem bych řekl než češtinu, práci s jazykem. (Pobavení v sále. Potlesk několika poslanců.) A kdo je mistr v disciplíně, kterou bychom tady neměli vídat? To jsou lži, demagogie a urážka svých politických odpůrců. Jen do toho. Přečtěte si, prosím, všichni vystoupení Andreje Babiše a Petra Fialy.
Hezký den.
