Když už jsme zavedli debatu i k těm mimořádným příjmům, platí pořád totéž a můžeme se tím bít po hlavě. Náš přístup byl, že pro mimořádné výdaje, ať už to byl úsporný tarif nebo zastropování cen, odpuštění plateb za obnovitelné zdroje a podobně, použijeme mimořádné příjmy, ne ty standardní. Pokud ty ceny mají pozitivní vývoj, jako že mají v prvním kvartále, tak samozřejmě výrobci elektrické energie prodávají za nižší cenu, tudíž je nižší výběr v odvodu z té vyrobené ceny energie. Ale tudíž jsou nižší kompenzace. Já vím, že to tak nemyslíte, ale máme dvě varianty. Ceny energií klesají a vybereme méně, tak si můžeme říct - no, ale kdyby byly ceny energií 300 eur za megawatt hodinu, tak vybereme 100 miliard z toho odvodu z vyrobené megawatt hodiny. Co je lepší pro občany a pro firmy? Přerozdělovat 100 miliard na kompenzacích, nebo když ty ceny padají pod ten vládní strop a tudíž, já jsem moc rád, začíná už konkurenční boj o nové zákazníky. To prostě vidíme, že ten konkurenční boj po tom, co ty ceny byly tak vysoké, tak vlastně neprobíhal, sami si pamatujete, jak byl velký problém sehnat nového dodavatele, teď nemluvím o dodavateli poslední instance, to vůbec nemyslím, ale jak to bylo.

Já v té odpovědi, abych to připomenul, zároveň bych se rád zeptal, zda pracujete s možností zrušení nebo alespoň částečného snížení DPH na základní potraviny po vzoru Polska. Já jsem v písemné odpovědi poctivě odpověděl, že ne a snažil jsem se zdůvodnit, proč ne. Paní předsedkyně říká, že to bude předmětem politického souboje. Správně, co jiného má být předmětem politického souboje, než daňový systém, důchodový systém, proto jsme v jiných politických stranách, proto máme různé politické názory na ty klíčové systémy, které financují mimo jiné jednak služby pro občany, na druhé straně jsou zdrojem příjmů pro financování těchto služeb. To si myslím, že je správné. Je to věc, která zajímá naše voliče. To znamená, myslím naše voliče - ve smyslu voliče všech politických stran a hnutí, které jsou ve Sněmovně zajímá postoj jejich politické strany a jejich politického hnutí v těchto klíčových otázkách. Což je, já jsem to spíš bral, že je jenom potvrzení faktů. Já za sebe říkám, že správně nemají být předmětem politického souboje nějakého osobní urážky a takzvaně věci mnohem méně důležité, než ty základní systémy. Bohužel my všichni, já to teď nerozlišuji, občas v rámci politického souboje se necháme strhnout k vášnivému souboji v zásadě o detail a pak nám zůstává méně času na opravdu pořádnou politickou debatu k těm důležitým systémům.

Já jsem se úmyslně vyhnul tomu procesu, jak do druhé snížené sazby přibývají další položky, pro mě dneska nemá cenu si říkat, jaké byly argumenty pro nebo proti, dokonce bych řekl, že má politická strana pro některé z těchto položek(?) hlasovala. Já jsem chtěl říct, teď jsme v jiném bodě, covid už není a podle mě je pravý čas na to, debatovat, jak už jsem říkal, co má být ve snížené sazbě. Nemá cenu dneska podle mě říkat - důvod byl covid, tomu rozumím. Nemá cenu se vracet dva tři roky zpátky, je třeba být ve zdaňovacím období 2024 a dál, a o tom základním rozdělení na základní a sníženou sazbu, co bude v té základní a co bude v té snížené. Ano, jistým vodítkem a vstupem do té debaty logicky je, že máme seznam služeb a zboží, které jsou dneska v 15% - snížené, máme seznam služeb a zboží, které jsou v desetiprocentní, to je nějaký vstup nebo vodítko, ale myslím si, že ten postup, který já navrhuji procedurálně nebo procesně, je správný, nejdřív si ty všechny produkty rozdělme do dvou základních skupin, a u té snížené už jsem říkal, ať se neopakuji, jestli mají být dvě nebo tři nebo jedna a který produkt má být kde, v té které.

Takže já jsem na tu základní otázku odpověď podal, my se v tom prostě neshodujeme. Na tom není nic špatného.

K té debatě o DPH na energie, jedna věc je spor o metodu, ten máme, já říkám, že když už, tak to má být zákonem, ale to není důležité, ale já jsem tady popisoval, a nepřel jsem se o tu metodu, co udělá, když dám na nějakou službu nebo produkt jedna na nula, co to udělá, když je zas nula na dvacet jedna. Takže to je jiný spor, který máme za sebou, nemusíme se k němu vracet, já jsem se soustředil na to, že když jde DPH nahoru, stoprocentně se promítne v ceně, když jde DPH dolů, tak se nikdy stoprocentně nepromítne v ceně a my všichni máme empirickou zkušenost, že to tak prostě platí.