Pokusím se vám možná trochu podrobněji, než je obvyklé, vysvětlit, proč návrh tohoto zákona v této době je mimořádně nešťastný a mimořádně špatný. Od března loňského roku máme v České republice pandemickou situaci. Někdy v druhé polovině března loňského roku byl první lockdown a vlastně už 14. měsíc se naši podnikatelé, živnostníci, malé, střední, velké, firmy, zaměstnavatelé - mnozí z nich - potýkají s velkými ekonomickými problémy. Část z nich nemůže podnikat vůbec, část z nich má omezeno své podnikání a na mnohé další dopadají negativní dopady utlumené české ekonomiky.
Já tady budu dneska hájit zejména zájmy malých a drobných podnikatelů a zaměstnavatelů. Pak se budu poměrně obsáhle věnovat vládní pomoci, co dělá vláda, Sněmovna, horní komora, v těch posledních 14 měsících při podpoře podnikání a podnikatelů. Mnozí z nich mají problémy ne proto, že by měli špatný podnikatelský plán, ne proto, že nenabízejí dobré produkty a dobré služby, ale protože v rámci boje s covidem přicházeli, přicházejí, obávám se, že by mohli přicházet, díky rozhodnutím státu, které to podnikání omezují.
A místo toho, abychom se věnovali palčivé otázce, jak jim pomoci - a vládní většina tady zatvrzele odmítá projednání některých zákonů, které by jim reálně mohly pomoci - tak přicházejí poslanci KSČM a mnozí další - myslím, že sociální demokraté, abych někoho nevynechal - s tím, jak zvýšit náklady v této těžké době podnikatelům, zaměstnavatelům.
Pokud si vezmeme malou firmu, která má deset zaměstnanců, tak, pokud se drží zákoníku práce, tak v tomto roce jejich zaměstnanci budou čerpat 200 dnů dovolené. Pokud by prošel tento návrh zákona, tak nebudou čerpat 200, ale 250. A to mluvím o malé firmě a vím, že mezi námi sedí i velcí zaměstnavatelé. To znamená další výpadek v možné produkci. Přitom díky tomu jsme snad nejdéle v Evropě měli zavřené školy. Mnozí zaměstnanci museli - ne že by chtěli - museli zůstat doma, aby se postarali o své děti.
Podle čísel, které dostáváme každé ráno, už více, než 1,6 milionů našich občanů bylo covid pozitivních. Nevím přesně - ta čísla zatím nejsou - kolik z nich je ekonomicky aktivních, kolik je zaměstnanců. To znamená, k tomu přicházela nemoc, karanténa, izolace, další dny, kdy tito lidé nemohli z objektivních důvodů odvádět svůj standardní pracovní výkon.
Jedním z argumentů navrhovatelů je, že v mnohých podnicích již dnes zaměstnanci mají pět týdnů dovolené a také se argumentuje postavením státních zaměstnanců. Pamatuji si debatu o služebním zákoně, kdy jedna ze schválených výhod pro ty, kteří pracují ve veřejné službě pro stát bylo to, že budou mít delší dovolenou. Jedním z legitimních důvodů pro toto rozhodnutí bylo jistě omezení, které mají státní zaměstnanci například v otázce podnikání při zaměstnání. Tomu všemu rozumím.
Dneska mají všichni zaměstnavatelé i zaměstnanci vlastně svobodnou volbu a když chtějí, tak si mohou domluvit pět týdnů dovolené, mohou si domluvit šest týdnů dovolené. Záleží to prostě na domluvě každého zaměstnavatele se svými zaměstnanci. Myslím si, když ne všichni, tak drtivá většina zaměstnavatelů od nejmenších po ty největší, logicky řekne, že největším kapitálem, který mají, jsou lidé. Protože k čemu máte skvělé nápady, k čemu máte skvělé podnikatelské plány, když k tomu nemáte skvělé zaměstnance?
Tento návrh se do této svobody volby vlamuje a něco chce nařídit a v tak ekonomicky složité situaci zvyšuje budoucí náklady našich zaměstnavatelů. To samozřejmě může mít negativní důsledky, zejména na ty malé, kteří bojují každý den o ekonomické přežití a může to přispět k tomu, že některé firmy, někteří živnostníci, kteří mají pár zaměstnanců, prostě skončí. Nebo to může také přispět k tomu, že se sníží počet pracovních pozic.
Nevím, jestli je to zamýšleným cílem navrhovatelů. Věřím, že ne. Ta myšlenka pěti týdnů dovolené je populární. Kdo by to nechtěl? Kdo by nechtěl místo 40 hodin týdně dělat 37,5 nebo 35 nebo 30? Nicméně jedním z výrazných příjmů státního rozpočtu jsou daně, jak daně z příjmu právnických osob, tak daně z příjmu fyzických osob. A k tomu, aby se daně platily, musí ty firmy, živnostníci, zaměstnavatelé, vyprodukovat zisk. Pokud jim budeme zvyšovat náklady, tak se snižuje pravděpodobnost toho, že toho zisku dosáhnou, že odvedou daně do státního rozpočtu, a stát pak z těchto peněz plní úkoly, které si občané nemohou plnit sami, ať už jsou to úkoly - a v těchto dnech je to mimořádně aktuální - v oblasti obrany, bezpečnosti, ale také školství, zdravotnictví, sociálních služeb, sociální péče.
Takže v zásadě nerozumím tomu, proč navrhovatelé chtějí v této době zvýšit náklady firmám, ztížit jejich nelehkou situaci. Jestli si myslí, že jim to pomůže v předvolebním boji, je to možná pravdivá, možná rozumná úvaha, ale české ekonomice to bezesporu neprospěje. A pojďme si porovnat, jak v té těžké době covidové pomáhá podnikatelům český stát a jak díky studii parlamentního institutu, který dostali všichni členové naší covid komise a je k dispozici pro všechny poslankyně a všechny poslance, máme k dispozici srovnání, jak k té pomoci přistoupili naši nejbližší sousedé, zejména Německo a Rakousko.
Někdy loni v dubnu paní ministryně financí oznámila v televizi, tím šťastným výrazem, že celková pomoc podnikatelům do konce roku 2020, do konce roku 2020 bude astronomických 1,2 bilionu korun českých. Já jsem byl v té debatě s paní ministryní, pro mě to byla taková překvapivá informace, a v bezprostřední reakci jsem to označil za fantasmagorická čísla, která nebudou odpovídat realitě. Samozřejmě loni v dubnu to byla jenom teorie, jak těch, kteří se tím číslem pyšnili, tak nás, kteří jsme to číslo považovali za nadnesené. Ne, že by si tu pomoc v takové výši nezasloužili, ale byli jsme velmi skeptičtí k tomu, zda stát dostojí tomu svému veřejnému slibu, a tyto prostředky věnuje na podporu podnikání, na podporu zaměstnanosti, a na všechno, co s tím souvisí.
Ministerstvo financí každý měsíc zveřejňuje výsledky státního rozpočtu, a už několik měsíců je v tom excelovském souboru speciální list, který se jmenuje Pomoc v covidu, kde jsou jednotlivé řádky a pak je tam suma. Já mám před sebou únorová čísla. Vím, že jsou aktuální i březnová, ale příliš se to nezměnilo. A uvidíme 2. května, resp. 3. května, kdy je, myslím, první pracovní den, uvidíme čísla, která budou za duben, to znamená už za 14 měsíců. Sama vláda říká, že ne do konce 2020, ale do konce února roku 2021 bylo na tuto pomoc z veřejných rozpočtů vynaloženo 328 miliard, a ze státního rozpočtu zhruba 250 miliard, což je zhruba o takřka 1 bilion méně, než slibovala paní ministryně, přitom období je o dva měsíce delší.
Myslím, že s úspěchem můžeme některé položky z tohoto seznamu vyškrtnout, protože přestože se uvádějí v rámci covidové pomoci, s covidem jako takovým, nemají nic společného. Loni, po mnoha letech snahy občanských demokratů, Sněmovna a Senát schválily zrušení nesmyslné daně, daně z nabytí nemovitosti. Tohle uvádět jako proticovidové opatření je mimořádně odvážné, ale budiž v loňském roce. Ale Ministerstvo financí i v roce 2021 do tzv. covidové pomoci počítá fiktivní výnos této daně, kdyby daň zrušena nebyla. No tak to můžeme počítat příštích dvacet let a každý rok říct: My jsme v rámci boje s covidem v roce 2013 vynaložili 13,5 miliardy, a znamená to, že jsme v roce 2020, s účinností vlastně k 1. lednu nebo 1. prosinci 2019, zrušili daň z nabytí nemovitosti. Všichni z nás cítí, že to prostě není fér, že to není fér argument, a tudíž nemá v té tabulce co dělat.
Loni to bylo 13,5 miliardy za první dva měsíce, hned vám řeknu přesné číslo (hledá v podkladech), rychle to najdu, což je složité to rychle najít, je to zhruba 3,5 miliardy. Stejně tak se počítají do covidových opatření například oddlužení vybraných nemocnic, které byly zadluženy před příchodem covidu, a vláda by to muselo řešit, ať by covid přišel nebo nepřišel. A je to vlastně skoro 7 miliard, který je v té sumě, která je o bilion menší, než vláda slibovala, započteno také. A když si podrobně projdeme ty jednotlivé položky, tak jsou tam bezesporu řádky, které plní ten slíbený účel. Je to podpora podnikání či zaměstnanosti, ono se to samozřejmě prolíná. A chci z toho místa ocenit ty věci, které fungovaly, které případně fungují a které reálně znamenaly snížení nákladů těm, kteří měli omezeno či zakázáno podnikání. Bezesporu je to velmi úspěšný program Antivirus C, který fungoval loni tři měsíce. Pokud si ještě vzpomeneme všichni, tak po ty tři měsíce malé firmy, které byly stanoveny limitem do 50 zaměstnanců, nemusely platit odvody na sociální pojištění za své zaměstnance, což je 24,8 % z hrubé mzdy.
Tohoto programu, který byl velmi jednoduchý, žádná žádost, prostě jste ty peníze neodvedli, které byly vypočteny, se zúčastnilo více než 100 tisíc malých firem, dosah byl takřka milion zaměstnanců a reálně uspořil náklady těmto malým firmám, ale i zaměstnavatelům ve výši 13,3 miliardy korun, což je, když budeme počítat spolu, zhruba 1 % slíbené pomoci. Ale to byl dobrý program. Bohužel od podzimu tady leží náš návrh zákona, který by ten program znovu aktivoval, třeba opět na tři měsíce ekonomického života v roce 2021, který by opět mohl uspořit zhruba 13,3 miliardy, nebo 13 nebo 14 miliard malým zaměstnavatelům. Oni by ty peníze mohli použít na výplaty svým zaměstnancům, na platby svým dodavatelům, na investice, zlepšení podmínek pro podnikání, k pořízení nových strojů, přístrojů, softwarů, všechno, co vás napadne. A většina z nich tak také učinila.
Dobrý program, který byl, který má sice charakter sociální dávky - to si podle mě musíme přiznat, že to nemá charakter podpory nebo přímé podpory podnikání je kompenzační bonus pro živnostníky. Vláda a paní ministryně se tím velmi ráda chlubí, proč ne. Jenom v těch debatách zapomínáme na to, co paní ministryně vlastně původně navrhla, co vláda schválila, co bylo zcela nepřijatelné, a co jsme společně, podotýkám společně, ve Sněmovně a v Senátu změnili. Ale má to skutečně charakter dávky v hmotné nouzi, protože to pro ty, kteří podnikat nemohli, ze dne na den byli odstřiženi od svých příjmů, a v reálném životě to nefunguje, tak jak si myslí paní ministryně spravedlnosti, která má ještě - budu se držet korektního jazyka sněmovní debaty, tu odvahu, poučovat podnikatele, zaměstnavatele, že každý z nich má mít přece vatu, a v okamžiku, kdy jim stát zakáže podnikat, tak mají čerpat z této fiktivní vaty.
Z tohoto programu, který s různými přestávkami funguje do dnešních dnů, ale mám ta čísla ke konci února, bylo vyplaceno celkem z veřejných zdrojů 20 miliard a 13, 3 miliardy byl podíl státního rozpočtu. Zhruba těch 7 miliard byl podíl z rozpočtu měst, obcí a krajů, ale to jsme společně zase přes původní odpor vlády a paní ministryně financí kompenzovali městům, obcím a krajům, takže to dopadlo, tak jak to má, mělo dopadnout. To znamená ten, kdo tuto sociální dávku poskytoval, jí také v plné výši uhradil.
Princip je dobrý a opět jsme to společně tady změnili a dopracovali k lepšímu. Ale těchto 20 mld. skutečně nemůžeme označit za podporu podnikání, správně by to mělo být v kapitole paní ministryně - ona tady chvilku byla a už zas není - paní ministryně práce a sociálních věcí, protože to má skutečně charakter sociální dávky. A tento program není tak byrokraticky nenáročný jako Antivirus C, nicméně je byrokraticky nenáročný, funguje dobře a finanční správa se s ním vypořádala velmi dobře a většinu těch peněz posílala rychle. Ale to samozřejmě není na to, aby se ty firmy udržely a podnikaly dál.
Oblíbený program, a fakt nebyl vůbec v okamžiku svého vzniku špatný, nebo dva programy, jsou Antivirus A a B, dneska máme ještě Antivirus A+. Nevím, jestli si vzpomenete, pokud mě paměť neklame - pokud jsem se spletl, tak se omlouvám - 25. září loňského roku jsme se sešli, už nevím, jestli na řádné nebo mimořádné schůzi, protože vlastně zasedáme nepřetržitě - vláda předložila ve stavu legislativní nouze návrh novely zákona o zaměstnanosti, zjednodušeně řečeno kurzarbeitu, a chtěla, abychom to schválili ten den v legislativní nouzi. Já jsem v té době vystoupil jako první a navrhl jsem, abychom to projednali v řádném legislativním procesu, protože kurzarbeit je dobrý nástroj, víme i ze zkušenosti našich sousedů, že je to dlouhodobý nástroj a že je dobré takový nástroj pro kritické stavy v ekonomice zavést. Myslím si, že s výjimkou - a chci ocenit tu odvahu - Romana Sklenáka všichni ostatní nehlasovali pro legislativní stav nouze. My jsme k tomu projednávání přistoupili zodpovědně, podali jsme mnoho pozměňovacích návrhů, zúčastnili jsme se mnoha jednání, jednali jsme se zaměstnavateli, jednali jsme s odbory, jednali jsme s ostatními politickými partnery v Poslanecké sněmovně. Výsledek je takový, že dneska máme 21. dubna, významný den v historii České republiky - trošku odbočím, dnes slaví ODS své 30. výročí založení, jsme o něco starší než Česká republika, dějiny moderní České republiky jsou taky dějiny ODS. Za těch sedm měsíců, které uplynuly od podání žádosti o projednání kurzarbeitu v legislativní nouzi paní ministryně práce a sociálních věcí nebyla schopna ta politická jednání dovést k hlasování ve třetím čtení, k souhlasu Poslanecké sněmovny, k souhlasu Senátu, k podpisu prezidenta republiky. Přitom ten nástroj je důležitý. Místo toho máme programy Antivirus A, A+, Antivirus B, které vlastně suplují kurzarbeit. Jednou za dva měsíce vystoupí paní ministryně, usměje se na tiskové konferenci a řekne - já jsem prosadila na vládě prodloužení programu antivirus. Mám pocit, že to bylo tento nebo minulý týden, kdy oznámila prodloužení těchto programů do konce května. Ve skutečnosti je to selhání ministryně práce a sociálních věcí, protože chrlí každý den nějaký nápad, ale není schopna dovést do konce své původní nápady.
Dneska máme odpoledne projednávat další zákon v legislativní nouzi, který má zvednout ošetřovné, a to zpětně od 1. března roku 2021. Projednáváme to 21. dubna. Paní ministryně asi nezná reálný ekonomický život, protože buď všechny nebo naprostá většina žádostí o OČR za březen byly podány, mnohé budou už vyplaceny. Není mi vůbec jasné, kdo to bude administrovat znova. Zaměstnavatelé? Budou psát nové žádosti? Nebo úřady práce to samostatně dopočtou a pošlou? Není mi to... Jasně, líbivá myšlenka. Těžko se s tím bojuje, protože vůbec v předvolebním roce, jakmile zpochybňujete nějaký dodatečný výdaj státního rozpočtu, tak slyšíte: nedělejte to, jsou volby, myslete na ty voliče, to by nám mohlo uškodit. Ale taky musíme myslet na veřejné finance, na zdravé veřejné finance. Jedno bez druhého se dělat nedá. Dlouhodobě, sedm let, v době ekonomické konjunktury, v době, kdy naši zaměstnavatelé, podnikatelé, živnostníci platili rekordní daně, taky naši občané v rámci DPH a spotřebních daní odváděli rekordní daně a příjmy státního rozpočtu rostly vlastně přibližně tempem plus 100 mld. ročně. A vláda za sedm let vlastně neudělala nic v dobách hojnosti na výdajové straně, nevytvořila žádné rezervy. naopak rezervy zdravotních pojišťoven, rezervy Fondu národního majetku - všechno rozpustila a v době, kdy přišla těžká ekonomická situace, a ta tady je už čtrnáctý měsíc, najednou nebylo, z čeho brát. A valí se nové a nové povinnosti na zaměstnavatele, nové a nové povinnosti. Takže kromě toho, že bojují o ekonomické přežití, naši exportéři bojují, většinou úspěšně, i na zahraničních trzích, tam ta pomoc těch vlád byla masivnější, cílenější, efektivnější než u nás, takže mají ztíženou pozici. Kdo jednou vypadne z toho řetězce, už se tam nevrátí nebo se vrátí za cenu velkých ztrát s nějakou dlouhou časovou prodlevou. A přesto přichází skupina poslanců, která to chce znova ztížit a znova zvýšit náklady. A mám pocit z neformálních jednání, že tady je většina poslanců, která je pro to připravena zvednout ruku a ztížit (nesrozumitelné). Já bych chtěl, aby tito poslanci sem přišli a řekli ano, vědomě zhoršíme situaci těch, kteří podnikají, ano, vědomě jim zvýšíme náklady, je nám jedno, jak to dopadne, protože v říjnu jsou volby a to je důležitější než veřejné rozpočty, ekonomické zdraví našich firem a budoucí daňové příjmy, které budou platit pouze ekonomicky zdraví firmy. Považuji to za mimořádně nezodpovědný krok.
Nikdo nikomu nebrání, aby si svobodně sjednal pět týdnů dovolené a vím, že ti, kteří si to mohou dovolit, ti k tomu přistoupili už dávno, nepotřebovali k tomu zákon, protože - vrátím se k tomu, co jsem říkal - jsou si vědomi, jak mají kvalitní zaměstnance a pokud ta firma si to jenom trochu může dovolit, tak jim to samozřejmě umožní. Ne, někteří z nás jsou natolik pyšní, že to chtějí všem nařídit. Místo abychom šli opačnou cestou, zjednodušováním pravidel na pracovním trhu, větší smluvní volností, abychom měli důvěru v dialog a dohodu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, tak se mnozí z vás snaží to ještě víc sešněrovat, aby ten zákoník práce - podívejte se, zkuste si někdy vzít zákoník práce z roku 1995, 2000, 2005, 2010, 2020, jenom si porovnejte počet paragrafů. Nic víc. Každá změna k horšímu. Místo abychom řešili věci, které by byly přínosné, např. podpora zkrácených úvazků ekonomickými nástroji - ano, mnozí osvícení zaměstnavatelé umožňují zkrácené úvazky, vycházejí vstříc svým zaměstnancům, mají dokonce, jak se říká populárně, sdílená pracovní místa, ale to všechno přináší zvýšené administrativní náklady, přináší to zvýšené komplikace při plánování výrobního procesu, ale i při poskytování služeb, a stát není ochoten jakýmkoli způsobem bonifikovat tyto zaměstnavatele např. tím, že by měli nižší sociální odvody za ty zaměstnance, kteří mají zkrácený pracovní úvazek. To by byla správná cesta, to by pomohlo sladění pracovního a rodinného života, zvýšilo by to prostor a bonifikovalo by to i ty osvícené zaměstnavatele, kteří to zase dávno dělají. Je to jak s tím testováním. Nakonec to musela vláda nařídit, ale mnozí to dělali dávno předtím, nečekali na vládu, protože věděli: v mém vlastním zájmu je mít zdravé zaměstnance a udělám všechno pro to bez vlády k tomu, abych to zařídil. A fungovalo to. Dneska máme statisíce, miliony testů denně, někteří ministři se s tím kasají, už jsme zase v něčem best in covid, no a ty výsledky jsou rozporuplné, když to řeknu úplně napřímo.
Já už čekám déle než třicet dnů na odpovědi ministra zdravotnictví, proč tak komplikoval např. zapojení závodních lékařů, omlouvám se, není to úplně přesné, do toho procesu testování, proč je to tak administrativně náročné, proč se vlastně komplikuje celý tento proces. Mezitím se vyměnil ministr, ale ten úřad by měl fungovat bez ohledu na ministra a poslancům by měl odpovídat včas na jejich písemné interpelace. A to je praktická věc. To není souboj koalice - opozice, to není politický problém. To je o tom, abychom aspoň nějak to těm podnikatelům a zaměstnavatelům ulehčili. To přece nejsou dvě skupiny proti sobě, zaměstnavatelé, management proti zaměstnancům. Pokud to tak někde je, já to nevylučuji, tak ta firma špatně dopadne dřív, nebo později. To je úplně evidentní a úplně jasné.
Pojďme se dál podívat do toho materiálu Ministerstva financí, jak vláda pomáhá podnikatelům. Naše vláda si bohužel oblíbila dotační tituly. Teď mají být jenom dva nebo tři, ale celkově desítky. A když se podíváte na ten objem vyplacené pomoci, tak vidíte, že drobné - když řeknu drobné, je to ještě nadsazené, ve státním rozpočtu samozřejmě, protože když se pak podíváme na ta jednotlivá čísla: COVID - Sport 200 mil., COVID - Sport II 0,5 mld., tzn. 500 mil., Program Technologické agentury TREND 66 mil., Program Technologické agentury ÉTA 6 mil., opatření k minimalizaci dopadů na sektor kultury, neziskové subjekty působící v kultuře 100 mil., opatření k minimalizaci dopadů na sektor kultury, příspěvkové organizace 600 mil., program COVID - Kultura I, II, III, to máme tři celkem, 600 mil., program COVID - Uzavřené provozovny 0,9 mil., tzn. 900 mil. A když to sečtete, tak ta suma je vlastně nižší než Antivirus C nebo kompenzační bonus nebo Antivirus A či B. U toho Antiviru jsem neřekl to číslo a myslím, že je potřeba říct, bylo to skoro 30 mld. do konce února letošního roku. Bezesporu je to pomoc pro udržení pracovních míst, ale ten Kurzarbeit jsme měli mít už dávno a bohužel je nastavený tak, že o spuštění a aktivaci Kurzarbeitu rozhoduje vláda, kterákoli vláda, politickým rozhodnutím, nejsou ty automatické objektivní okolnosti, jako to např. mají naši sousedé v Německu.
Pak do té pomoci vláda počítá i odklady a úpravy záloh daní a počítá, že to je 35 mld. Ale to je jenom cash flow. No není to málo, ale je to jenom odklad. Sami uvidíme, jak dopadne plnění státního rozpočtu teď na konci března, na konci června, když se platí daň z příjmů právnických osob, kdy samozřejmě ty daně budou vyšší v okamžiku, kdy byly odloženy zálohy. Každý, kdo někdy podával daňové přiznání, ví, že to byl vítaný krok, ale byl to pouhý odklad, žádné odpuštění. To znamená, těchto 35 mld. není fér započítávat do pomoci covidu, protože ty peníze nakonec skončí ve státním rozpočtu.
Pak obrovské zklamání v očekávání vlády u těch úvěrů, COVID I, COVID II, COVID Praha, COVID III, Záruka COVID SPORT, COVID Plus. Tam měl být skoro bilión a vláda se hrozně diví, že tam ty částky jsou dramaticky nižší. Všechny ty programy dohromady, jak jsem je přečetl, včetně národní záruky, EXPANZE - záruka, bez COVID II a COVID - Sport a EXPANZE - úvěry do kupy dělají 64 mld. místo 1 bil. A vláda říká - to je nějaké divné, my tady nabízíme bilión, a ti zaměstnavatelé, podnikatelé vyčerpají 64 mld. - Víte, v čem je problém? To jsou půjčky. A ti podnikatelé je musí splatit. Mnozí ručí svým osobním majetkem. To není jako stát, který zatím ještě nesplatil ani korunu svého dluhu a posílá desítky miliard jenom na úroky. Takže je to racionální chování těch, kteří podnikají, kteří ví, že např. přijetí dalšího úvěru by mohlo znamenat buď v blízké, nebo střednědobé perspektivě ukončení podnikání. Takže kdybychom vyškrtali položky, které tam nepatří, tak se dostáváme k číslu dramaticky nižšímu, než je 328 mld., což samo o sobě je pouhých 25 % toho, co ministryně financí slibovala.
A teď si pojďme porovnat situaci v České republice, v Rakousku a v Německu. Budu čerpat z analýzy, kterou pro potřeby Poslanecké sněmovny zpracoval náš Parlamentní institut. Ta studie byla zaměřená zejména na plošnou podporu podnikatelů bez ohledu na sektor podnikání a na podporu, která byla určená na pokrytí provozních výdajů nebo živobytí. My tady opět měsíce máme návrh kompenzačního zákona nebo odškodňovacího zákona. Ano, zatím byl propuštěn do druhého čtení, ještě jsme o něm nehlasovali. Ten program je jednoduchý a vychází ze zkušeností v Německu a v Rakousku. Já vám pak poskytnu podrobnější informaci. Tam nepovažují podnikatele za sprosté podezřelé, kteří musí dnes a denně dokazovat, že to vlastně myslí dobře a že ten stát nechtějí doběhnout. Tam ta pomoc je podle mě logicky rozdělena podle propadu tržeb, což je objektivní kritérium. Měsíční plátci DPH poskytují přehled o svých příjmech každý měsíc, kvartální plátci poskytují jednou za čtvrt roku přehled o svých příjmech a pak tady máme neplátce, ti mají příjmy do jednoho miliónu korun za kalendářní rok, tyto informace dostává stát jednou za rok v daňovém přiznání daně z příjmů fyzických osob.
Tak nejdřív začneme doma. Kompenzační bonus, už jsem o něm mluvil, 500 korun za den. V okamžiku, kdy jsme to schválili, tak to nejdřív platilo pro OSVČ, posléze jsme k tomu přidali společníky malých s.r.o., posléze k tomu byli přiřazeni ti, kteří pracují na dohodu o provedení práce. V loňském roce k tomu šlo taky dobré opatření, tzn. odpuštění minimálních záloh sociálního a zdravotního pojištění, což bylo necelých 5 tisíc korun, za těch šest měsíců to dělalo necelých 30 tisíc korun a to opět byly ušetřené náklady. Od února je kompenzační bonus 1 tisíc korun na den, ale současně se platí minimální zálohy na sociální a zdravotní pojištění, takže už je to přísnější, není to tak plošné, je to při poklesu tržeb o 50 %. Vypadá to na první pohled rozumně. Řekněme si, jaký je rozdíl, když vám poklesnou tržby o 49 % - nedostanete nic, a když vám poklesnou tržby o 50,1 % - a dostanete 31 tisíc za měsíc. Myslím si, že to mělo být zvoleno stupňovitě, jak to dělají v Rakousku a Německu, začít třeba u propadu 30 % a tu výši podpory mít podle toho, jak vysoký byl propad tržeb.
Pak jsme měli program COVID - Nájemné, který hradil až 50 % nájemného. Původní podmínka ovšem byla, že majitel objektu či provozovny poskytne slevu 30 %, pak by stát přidal 50, nájemce 20. Tato podmínka byla později zrušena - a já bych řekl, že správně.
Na těchto příkladech vám ukazuji, že vláda, ale bohužel i Sněmovna, velmi často postupovala metodou pokus a omyl. Ne, je to ještě horší.
Velmi často ty oprávněné výhrady, připomínky, doplňky zazněly v debatě zejména z opozičních lavic. Vládní většina je odmítla, aby se ukázalo - tu za tři týdny, tu za šest týdnů, tu za osm týdnů - že je to potřeba opravit, takže jsme ztratili čas a ty podmínky jsme velmi často měnili. Pak tady máme COVID - Gastro - Uzavřené provozovny. To byl program, který podporoval a dával tu kompenzaci podle počtu zaměstnanců, 400 korun na den na zaměstnance. A pak další programy, o kterých jsem před chvíli mluvil.
A teď se podívejme na Západ, geograficky i politicky. V Německu v prvním období. Byla Překlenovací podpora I. Pokud byl pokles tržeb mezi 40 a 50 %, stát hradil 40 % fixních nákladů. Tím pádem nebyl rozdíl, jestli jste v nájmu nebo jste si například půjčil a platíte úroky, ať už z investičního či hypotečního úvěru. Pokud byl pokles tržeb mezi 50 a 70 %, německý stát platit 50 % fixních nákladů. A u těch nejvíce zasažených, to jsou především ti, kteří měli opravdu zakázáno podnikat a pokles tržeb byl vyšší než 70 %, německý stát platil 80 % fixních nákladů.
Pak přišla Překlenovací podpora II, kde se snížila ta dolní hranice, takže dolní hranice byla při poklesu tržeb mezi 30 až 50 %, stát uhradil 40 % fixních nákladů. Pokud byl propad 50 až 70 %, zvýšilo se to z 50 na 60 %. A pokud byl pokles tržeb vyšší než 70 %, německý stát uhradil 90 % fixních nákladů. V listopadu a v prosinci byl v Německu lockdown, takže měli speciální listopadovou a prosincovou pomoc v lockdownu. Bylo to na přímo nebo nepřímo zasažené společnosti a týden uzavření se rovnal příspěvku až do výše 75 % tržeb za listopad nebo prosinec 2019. Velkorysé, jednoduché, správné.
A pak vznikla Překlenovací podpora III, kdy opět ta hranice se zvýšila na 30 %, pokud byl pokles nejméně o 30 %, 40 % fixních nákladů, 50 až 70 zůstalo 60 % z fixních nákladů a při poklesu tržeb o 70 % a více 90 % fixních nákladů.
Když se podíváme do Rakouska, tak byl první příspěvek na fixní náklady I, kde při poklesu tržeb 40 až 60 % se hradilo 25 % fixních nákladů. Při poklesu tržeb 60 až 80 % se hradilo 50 % fixních nákladů. A při poklesu tržeb o více než 80 % 75 % fixních nákladů. Pak přišel příspěvek na fixní náklad 800 tisíc euro v případě, že tržby poklesly nejméně o 30 %, ta výše příspěvku byla založena (na?) procentu výpadku tržeb. Takže jednoduchý příklad. Pokud jste měli výpadek 60 % tržeb, rakouský stát uplatnil a zaplatil 60 % fixních nákladů. Když jste měli propad 65 % tržeb, stát uhradil rakouským podnikatelům 65 % fixních nákladů.
Pak měli v Rakousku program náhrady ztrát, kdy byla podmínka pokles tržeb nejméně o 30 % a náhrada byla ve výši 70, respektive 90 % vyměřovacího základu, to znamená náhrada ztráty.
A pak byla kompenzace při lockdownu 50 % očekávané ztráty pro přímo zasažené podnikatele v maloobchodu 12,5, 25 nebo 37,5 % očekávané ztráty. To je takové shrnutí.
Když porovnáme ty plošné programy, založené na objektivním kritériu poklesu tržeb, protože český stát ty informace má, nemusel by nic zjišťovat, a pak ty tzv. sektorové programy, COVID I, II, III, IV, V, VI, A, B, C a (nesroz.) všechny další, tak za prvé, u těch sektorových vždycky na některý sektor zapomenete. Proto vznikaly nové a nové programy, protože zcela oprávněně se ozvali podnikatelé, zaměstnavatelé z nějakého sektoru - na nás jste, vládo, zapomněli. A to je vlastně logické v okamžiku, kdy zvolím tuhle - podle mě - komplikovanou, byrokraticky náročnou, ne zcela úspěšnou cestu. V okamžiku, kdy máte plošné programy pro ty skutečně postižené, pro ty, kteří měli skutečný reálný pokles tržeb, neřešíte jednotlivé odvětví, na nikoho nezapomenete. Existuje něco jako spravedlivá pomoc. Ne, kdo si víc vyjednal, který svaz má lepší vztahy s vládou. Ne podle toho, který ministr ve vládě má silnější politickou pozici, a proto si prosadí svůj program, lepší než kolega, který v té vládě tak silnou politickou pozici nemá.
Když si shrneme všechny programy v České republice, které mají ten charakter plošné pomoci, tak je to kompenzační bonus - dobře. My jako občanští demokraté to hodnotíme, že to byl dobrý program. Abych nebyl obviněn z toho, jak velmi často členové vlády říkají - vy vlastně kritizujete všechno - tak tohle nekritizujeme, tohle jsme pochválili, hlasovali jsme pro. Sice ne v těch parametrech, jak jsme si mysleli my, ale ten kompromis jsme tady podpořili v dolní i v horní komoře.
Zrušení minimálních záloh pro OSVČ na zdravotní a sociální pojištění - výborný program. Dnes odevzdáme další novelu těchto zákonů, která by tento program zopakovala i v roce 2021, tak opět pochvala.
Možnost odkladu placení nájmu a odklad splácení úvěrů - tady stát zasáhl mezi, postavil se doprostřed mezi finančními institucemi, podnikateli. My jsme v naší covid komisi dostali poměrně detailní informaci od České národní banky. Myslím, že to zafungovalo dobře. Banky lezly i nad rámec té zákonné povinnosti, zejména těm, kteří do doby propuknutí krize poctivě plnili své závazky, velmi často vyhověly, schválily odklad splátek a bezesporu to pomohlo v oblasti cash flow těch, kteří o to požádali. Takže to bylo taky dobré rozhodnutí.
Mnohem horší jsou ty sektorové programy. Já jsem vám citoval ty relativně malé částky. Mnozí podnikatelé si oprávněně stěžují, že to trvalo dlouho a že to bylo byrokraticky náročné. Jsem nikdy nepochopil, například - teď si uvedeme konkrétní příklad - tolik vychvalované programy Antivirus A a B. Víte, co je povinnou součástí té základní registrace té firmy do toho programu? Kopie smlouvy od zřízení bankovního účtu. Ale tyto firmy každý měsíc posílají odvody České správě sociálního zabezpečení. Každý měsíc. Každá firma u finančního úřadu eviduje účty, které používá k podnikání. Stát všechny informace má, přesto je pořád chce znova a znova - podle mě je to úmysl, aby část žadatelé nakonec úspěšná nebyla.
Pak vznikly úplně nové programy jako např. OČR pro živnostníky. Už ten název je špatný. To vlastně nebylo na ošetřování člena rodiny, ale na to, aby mohli hlídat děti, kde byly zavřené školy. Já mám k dispozici asi tři týdny stará data z MPO a vězte, že jsou ještě stovky nevyřízených případů z května 2020, z června 2020, z července roku 2020 a takhle bych mohl pokračovat. Důvod je jednoduchý - špatně zvolený software, neprovázaný, vysoká míra lidského faktoru, což samozřejmě zvyšuje riziko chyby. Většina těch chyb nakonec se ukázala, že byla na straně MPO, kde na jedné straně ti úředníci jsou přetíženi, protože těch žádostí je hodně a jsou v papírové podobě. MPO, Country for Future, říká Karel Havlíček kudy chodí. Nepřijímalo žádosti mailem na rozdíl od Finanční správy.
Finanční správa to zvládla v mnohem větším počtu - mimochodem to byl náš pozměňovací návrh, v prvním kole to neprošlo, ale pak jsme se s paní ministryní financí domluvili a bylo to dobře, že jsme se domluvili, ale u tohoto případu, u této sociální dávky prostě není možné dodneška, tak někteří vymysleli, že to má být opatřeno, resp. může to být mailem, ale musí to být opatřeno elektronickým podpisem. Všichni víme, jak málo rozšířený je elektronický podpis. V jiné debatě můžeme klást argumenty a hledat příčiny, proč je to tak málo rozšířené. Odpověď je podle mne jednoduchá, protože je to byrokraticky náročné, mnozí se toho bojí a tím pádem to ani nevyzkoušejí, protože čas, který by věnovali vyřízení elektronického podpisu, raději věnují svému podnikání.
Kompenzační bonus pro OSVČ a malá s. r. o. je pro mě z nepochopitelných důvodů charakterizován jako pomoc podnikání. Když si vezmeme jarní období a pak to druhé, takže teď tady mám přesná čísla: 2 352 bylo odpuštění minimální záloha pro zdravotní pojištění a 2 588 byla minimální záloha pro sociální pojištění. To znamená, že ve výsledku navzdory vyplácené stejné výši kompenzačního bonusu reálná pomoc byla ve skutečnosti o třetinu nižší. Živnostníci na to oprávněně poukazovali, ale nic se s tím vlastně nestalo. Mluvím zejména o kompenzačním bonusu od října roku 2020. Už to, že pro tak jednoduchou věc máme v této chvíli za sebou šest bonusových období. Já nevím, jestli si to uvědomujeme; šest bonusových období, šest žádostí, šestkrát se to zadministrovalo. Místo, aby to bylo v jednom. První bonusové období 5. říjen až 4. listopad. Druhé bonusové období, třetí, čtvrté, páté, šesté, to skončilo 15. února 2021. Od února je nový kompenzační bonus, kde je těch tisíc korun. Nicméně je tam ta problematická jedna jediná hranice propad 50 % průměrné měsíční výše.
Myslím, že o tom mluvili další kolegové z opozice v jiném bodu, tzn. na jiné schůzi, kdy vlastně ti, kteří se snažili aspoň hledat nějakou práci a díky tomu třeba měli pokles jenom 45 % tržeb, nakonec nedostali nic. Takže bohužel aktivita byla "po zásluze" opět potrestaná.
Covid-Nájemné. Pamatujete si veřejný slib pana ministra Havlíčka, že to bude 100 %? A pamatujeme si, jaká byla skutečnost? Skutečnost byla úplně jiná a bohužel nižší. Nebudu vás unavovat detailními rozbory dalších podle našeho názoru neúspěšných programů. I ty nové programy, které vláda schválila na toto období, jsou nelogické, nemají tam různé hranice, vláda se nepoučila z těch úspěšných zahraničních vzorů.
A teď, jak to fungovalo v Německu. Hned v březnu loňského roku připravila německá spolková vláda program okamžité pomoci pro OSVČ a malé podniky. Určen byl pro malé podniky ze všech odvětví hospodářství, jako živnostníky a osoby, které vykonávají svobodná povolání. V rámci podpory mohli podnikatelé obdržet jednorázovou nenávratnou dotaci pro období tří měsíců za sebou ve výši až 9 000 eur. To bylo pro podniky do pěti zaměstnanců, resp. 15 000 eur podniky pro deset zaměstnanců. Dotace byla určena na krytí fixních nákladů. Pro živnostníky, malé a střední podniky, ale i velké společnosti byl určen úvěrový program zastřešený státní rozvojovou bankou, velké společnosti, v Německu jsou to ty nad 250 zaměstnanců, mohou žádat o podporu ze stabilizačního fondu, který je zaměřen na podporu likvidity společností všech oborů formou záruk nebo rekapitalizace. Od června loňského roku mohou malé a střední firmy požádat o překlenovací podporu. Žádat mohou malé a střední společnosti, které byly nuceny pozastavit nebo výrazně omezit své podnikatelské aktivity v důsledku pandemie COVID-19. Zároveň byla pro společnosti uzavřené z důvodu lockdownu v listopadu a prosinci připravena speciální podpora.
Nyní vám řeknu pár detailů speciálně pro podporu malých a středních podniků. Programy byly rozděleny do tří časových období. Červen až září 2020, říjen až prosinec 2020 a od ledna roku 2021. V tom prvním období červen až září roku 2020 bylo možné podávat žádosti od 13. července až do 9. října. Maximální výše příspěvku byla stanovena na 150 000 eur na tři měsíce, což je 50 000 eur měsíčně. Žádosti mohli podávat pouze daňoví poradci, auditoři nebo účetní. O podporu mohly žádat společnosti ze všech odvětví hospodářství - to je ten rozdíl proti té naší sektorové pomoci - pokud neměly nárok na podporu z fondu ekonomické stabilizace. Tedy neměly v jednom z posledních dvou finančních let před 1. lednem v rozvaze tržby nad 43 milionů euro nebo 50 milionů euro. Mohli žádat všichni živnostníci a všichni, kteří vykonávají svobodná povolání. Na ty jsme dlouhodobě zapomínali a zapomínáme. Opakovaně o tom mluví například pan poslanec Martin Baxa ve svých vystoupeních. A také o tu podporu mohly žádat neziskové společnosti a organizace. Samozřejmě musely splnit některé předpoklady pro získání té podpory. Zastavení nebo omezení obchodní činnosti bylo zcela nebo zčásti způsobeno COVID-19. Tržby musely klesnout v dubnu 2020 nejméně o 60 % a v květnu 2020 ve srovnání s předchozím rokem. Žadatel musel splnit další podmínky týkající se zdraví firmy či podnikání. Nesměli být například v insolvenci, aby mohli žádat o tuto pomoc. Pokud by žadatel nepokračoval v činnosti do srpna 2020, musel by příspěvek vrátit. To znamená, byla to rychlá okamžitá pomoc, kdo podnikání udržel, byla to dotace. Kdo bohužel podnikání neudržel, mělo to charakter půjčky a museli to vrátit. Bez podezření, bez překážek, prostě důvěra v podnikatele. Přece je prvotním zájmem každého podnikatele, aby to podnikání udržel. Pokud se mu to nepovedlo ani s tou státní pomocí, tak ta pomoc měla charakter půjčky. Mně to připadá férová nabídka, která bezesporu přispěla k tomu, že německá ekonomika se s touto situací vypořádala velmi dobře.
A dotace se pak nevyplácely společnostem, které ukončily činnost nebo byl podán návrh na konkurz. Což je rozumné: když už nepodnikáte nebo jste v konkurzu, tak tam stát nebude posílat další peníze. Výše té překlenovací podpory byla, jak už jsem jednou říkal, 80 % fixních nákladů v okamžiku, kdy pokles tržeb byl větší než 70 %. Padesát procent fixních nákladů v případě poklesu tržeb mezi 50 až 70 %. A 40 % fixních nákladů v případě poklesu tržeb mezi 40 a 50 .
Taky byly definovány, aby bylo úplně jasno, co jsou fixní náklady. A ty nešlo měnit v situaci, která platila k 1. březnu roku 2020. Nájemné a leasingy, úroky, daně z majetku, výdaje za zaměstnance, které nelze převést na kurzarbeit, náklady na poradce při podávání žádostí o překlenovací podporu. To všechno byly fixní náklady, to se sečetlo a podle propadu tržeb stát uhradil určité procento fixních nákladů 40, 50 nebo 80 %.
Řešení, které bylo jiné než v České republice - překlenovací příspěvek je zdanitelný a je nutné jej zohlednit při určování zisku v souladu s daňovými předpisy. Maximální podpora byla 50 000 euro měsíčně. Pokud má společnost až pět zaměstnanců, je maximální částka náhrady 3 000 euro měsíčně, při deseti zaměstnancích 5 000 euro měsíčně. Rozhodující byl počet zaměstnanců na plný pracovní úvazek k 29. únoru 2020. My jsme měli o něco přísnější parametry v programu Antivirus C. Tam bylo 90 % počtu udržených pracovních míst a 90 % objemu mezd. Těm stát těmi 13 miliardami skutečně pomohl.
Němci taky mysleli na situaci, kdy jsou přidružené společnosti nebo společnosti, které vlastní nebo kontroluje přímo či nepřímo stejná osoba nebo společnost. Na takovouhle společnost, na takovýhle konglomerát firem se pohlíželo jako na jeden podnikatelský subjekt.
Druhé období, druhá překlenovací podpora v Německu byla v měsících říjen až prosinec loňského roku. Žádosti se mohly podávat až do 31. března 2021. Tři měsíce měly firmy na to, aby podaly žádost. Podívejme se na Antivirus A a B. Kolik mají firmy času? Někdy jedenáct, někdy deset dnů. Kalendářních, ne pracovních. V Německu tři měsíce, devadesát kalendářních dnů. Devětkrát delší doba než v České republice.
Maximální výše podpory vlastně byla stejná jako v tom prvním období. V tomto případě to bylo 200 000 euro, ale protože to bylo na čtyři měsíce, tak to odpovídá částce 50 000 euro měsíčně, což byla stejná jako v prvním překlenovacím období, kdy bylo 150 000 euro na tři měsíce. Žádosti opět mohli podávat pouze daňoví poradci, auditoři nebo účetní, to znamená tam se zvyšovala pravděpodobnost toho, že žádost bude vyplněna kvalifikovaně, že tam budou správné ekonomické údaje, tudíž chybovost byla mnohem menší.
Podmínky byly stejné jako v prvním období, takže je nebudu opakovat. A byly tam pouze tyto odlišnosti. Museli prokázat pokles předpokládaných tržeb nejméně o 50 % za dva po sobě jdoucí měsíce v období od dubna do srpna ve srovnání se stejnými měsíci v předchozím roce, to znamená 2019, nebo doložení průměrného poklesu tržeb nejméně o 30 % v období od dubna do srpna. Zase mi to přijde spravedlivější, protože posuzujete delší časové období a bylo to za celé čtyři měsíce. V některém měsíci mohly být tržby o něco vyšší, někdy nižší, ale posuzovalo se celé překlenovací období. A byly zrušeny stropy pro ty nejmenší firmy, to znamená už tam nebyl ten strop 3 000 euro pro společnosti do pěti zaměstnanců a 5 000 euro na měsíc do deseti zaměstnanců. Zůstala pouze horní hranice 50 000 euro. Zvedla se výše překlenovací podpory u nejvyššího propadu tržeb z 80 na 90 % a snížila se dolní hranice propadu tržeb ze 40 na 30 %.
Takže to jsme si prošli pomoc u našich západních sousedů v období březen duben a potom únor březen duben až srpen (?).
Pak v listopadu a prosinci byl lockdown, takže přišly speciální programy pro období lockdownu, které se vyplácely za ty dva měsíce. Platilo to pro ty společnosti, které byly ovlivněny vyhláškou omezení provozu vydanou spolkovými zeměmi v důsledku rozhodnutí spolkového kancléře a předsedů vlád spolkových států ze dne 28. října. Týkalo se to přímo ovlivněných společností, to znamená ty, které byly vyhláškami uzavřeny. Ubytovací společnosti a místa konání akcí byly taky považovány za přímo ovlivněné společnosti, protože tu činnost nebylo možné provozovat. Nepřímo ovlivněné společnosti byly takové, které pravidelně generují alespoň 80 % tržeb se společnostmi, které byly přímo zasažené, to znamená řešili i ty dodavatelské firmy, například do hotelů a podobně, protože ony sice podnikání zakázané neměly, ale jejich nejvýznamnější zákazníci měly zakázané podnikání, tudíž nemohly od nich nakupovat produkty a služby. A tam se platilo týdně. Za každý týden uzavření provozu se platilo až 75 % tržeb z listopadu 2019 nebo prosince 2019.
A pak přišel rok 2021, kdy vznikla překlenovací podpora III. Předpokladem pro získání této podpory je pokles tržeb související s krizí COVID-19, a to minimálně o 30 % za měsíc, za který je žádáno o podporu v období listopad 2020 až červen 2021. Ke srovnání slouží jako referenční měsíce rok 2019. Na ty společnosti, které byly založené až 1. ledna 2019 v období až do 31. dubna 2020 se vztahují zvláštní předpisy. To znamená i ti, kteří začali podnikat později, mají šanci na tu podporu dosáhnout. Všechny společnosti ze všech odvětví si mohou žádat, pokud měly roční obrat do 750 milionů euro - všichni živnostníci, všichni, kteří provozují svobodná povolání. Neziskové společnosti a organizace - tady se opět zvýšila ta podpora na 90, 60 a 40 % podle poklesu tržeb od 30 až nad 70 %.
Pokud vás zajímají nová pravidla, která platila pro toto překlenovací období, tak vám je rád připomenu. Maximální měsíční podpora 1,5 milionu euro - dříve to bylo 50 000 euro, takže zvýšeno třikrát. (?) Zálohy - dokonce i záloha - se vyplácí až do výše 100 000 euro. Platí zpětně taky na listopad a prosinec, pokud nebyla využita podpora v měsících lockdownu.
Podívejte se na ten rozdílný přístup. U nás jsou zoufale krátké lhůty na podání žádosti. Prošvihnete to o den, nemáte šanci. Zase se to týká zejména malých. Pošlete o den později odvody, vypadáváte z celého programu. Tady i zpětně, pokud jste to nevyužili z mnoha důvodů, na co jste měli nárok, i zpětně za ty měsíce můžete v příštích šesti měsících požádat. Tomu já říkám vstřícný přístup. Ne, že dám mimořádně krátké termíny, a pak se vlastně raduji, protože x procent to nepodalo a já jsem něco vlastně ušetřil. Neušetřili jsme nic, protože pokud nebudeme mít zdravé podnikající firmy, nebudeme mít daňové příjmy. To jsou úspory na nepravém místě. To je podle mě zcela jednoznačné.
To vlastně ani není spor koalice versus opozice. Na tom bychom se měli shodnout všichni. Spor můžeme mít o tom, který program je lepší, jestli má být parametr 30 %, nebo 25, nebo 35. Ale na tom základním, že je v ekonomickém zájmu České republiky, v ekonomickém zájmu veřejných rozpočtů, ať už státních, či obecních, či krajských, je, abychom měli zdravé, fungující firmy, které budou zaměstnávat lidi. Ti budou platit daň z příjmu ze závislé činnosti. Budou se platit odvody. Budou mít peníze, mohou nakupovat zboží. Budou odvádět DPH, budou platit spotřební daně.
Tady je velkorysý přístup, který dává šanci i zpětné opravy i pro ty, kteří to nestihli i v tom prvním termínu, aby o tu pomoc vlastně nepřišli. Dokonce se vyplácí kompenzace i společnostem, které podnikají s pyrotechnickým zbožím. To mám takovou jako zábavnou poznámku, protože byly zakázané ohňostroje. I těmto firmám se platí kompenzace, protože je to legální podnikání. Může se nám to líbit, nebo nelíbit, ale pokud nějaké podnikání je legální, tak by měli mít všichni stejný nárok na podporu, pokud byli zasaženi tou krizí. Protože samozřejmě i v České republice, v Německu, všude jsou společnosti, jejichž produkty byly mnohem víc žádané v době krize, které prosperují, nabírají zaměstnance, zvyšují zisky. Takže nemluvíme o sto procentech všech společností, všech firem. Mluvíme o těch, které skutečně zasaženy byly. A v letošním roce v Německu vzrostl i ten maximální příspěvek pro živnostníka nebo pro svobodná povolání, jako herce, až na 7,5 tisíc euro měsíčně. Tohle ne ve stručnosti, docela obsáhle, jak k tomu přistupovali v Německu.
Můžete mi říct, že jsem si vybral nejbohatší stát Evropské unie, že to je těžké, že to je nejsilnější ekonomika, tak mám ještě srovnání s jedním státem zhruba stejně velkým, taky s naším sousedem, a to s Rakouskem. A myslím, že naší ambicí by mělo být být minimálně stejně ekonomicky silní jako Rakousko. Taky české země v Rakousku-Uhersku tvořily ten hlavní zdroj ekonomické síly. V Rakousku Spolková vláda vytvořila fond na pomoc ve výši 15 miliard eur ve formě subvence a na kompenzaci ztrát. Vláda postupně připravila tři programy financované z fondu, které podporují podnikatele, kteří museli omezit svou činnost v důsledku krize. Mezi tyto tři základní programy patří příspěvek na fixní náklady, o tom tady mluvíme rok a nic, příspěvek na fixní náklady 800 tisíc euro a program kompenzační ztráty. A v době celostátního lockdownu ještě měli stejně jako v tom Německu speciální program kompenzace při lockdownu.
Takže si pojďme postupně představit tyto tři základní programy.
Za prvé je to příspěvek na fixní náklady I. Platnost programu byla od poloviny března do poloviny září loňského roku. Období, za které se podávají žádosti, jsou tři za sebou jdoucí období. Podmínky pro získání příspěvku. Způsobilé k žádosti byly všechny společnosti, kterým v důsledku krize poklesly tržby mezi 16. březnem a 15. zářím nejméně o 40 % v porovnání s rokem 2019. Žádost bylo možné podat on-line do konce května, písemně až do konce srpna. A bylo to podobně jako v Německu, podle výše propadu tržeb byla hrazena příslušná výše fixních nákladů. Takže 40 až 60 %, 25 % fixních nákladů, 60 až 80 % ztráta tržeb, 50 % fixních nákladů, kdo měl ztrátu vyšší než 80 %, dostal 75 % fixních nákladů. Tento příspěvek byl vyplácen ve třech splátkách. První splátku tvořilo maximálně 50 % předpokládané výše dotace a potom 25, maximálně 75 % a v té třetí splátce byl zbytek. A společnosti, které požádaly, to znamená ty malé, které požádaly o příspěvek na fixní náklady nižší než 12 tisíc euro, mohly ještě zohlednit náklady na daňového poradce, auditora nebo účetního až do výše 500 euro jako fixní náklady. Je to rozumné, protože ti nejmenší nemají tak velké ekonomické oddělení, musí si někoho najímat, tak i tyto najaté služby byly součástí kompenzací, a to až do té výše 500 euro.
Jak v Rakousku definovali fixní náklady? Nájemné za obchodní prostory, leasingy, pojistky, úrokové náklady na úvěry a půjčky, podíl na nákladech financování leasingových splátek, poplatky za provozní licence, výdaje za elektřinu, plyn nebo telekomunikace, ztráta hodnoty zboží podléhající rychlé zkáze nebo sezónního zboží, osobní náklady, které vznikly jako důsledek krize, například zpracování storna, přeúčtování a podobně, přiměřená odměna podnikatele podléhající dani z příjmu. Pro společnosti, které žádaly o příspěvek na fixní náklady nižší než 12 tisíc euro, byla taky ta mzda pro toho daňového poradce. Výdaje na další smluvně nezbytné platební závazky, které se nedotýkají zaměstnanců. Společnost musí mít sídlo nebo provozovnu v Rakousku. Vzpomeňme si na náš neúspěšný boj z opozice, abychom z těch státních podpor v České republice vynechali firmy, které mají sídlo v daňových rájích. Neuspěli jsme. Nepochopitelné - neuspěli jsme. Takže jsme to nezapomněli. Na rozdíl od Rakouska, které si logicky prosadilo, že podporuje své daňové poplatníky, logicky podporuje firmy, které mají sídlo nebo provozovnu na území Rakouska, my jsme byli připraveni podporovat i firmy, které mají sídlo v daňových rájích - bohužel. Společnost vykonává provozní činnost v Rakousku, která vede k příjmům ze zemědělství nebo lesnictví. Obchodní operace, utrpěla výpadek tržeb a musela přijmout přiměřená opatření ke snížení fixních nákladů. To znamená nebylo to tak, že si někdo uměle zvyšuje fixní náklady, protože zjistil, že určité procento mu zaplatí stát.
Druhý program z těch tří byl příspěvek na fixní náklady ve výši 8 tisíc euro. Ten se týkal období od 16. září, to znamená, že tam nebyla ani den prodleva. Ten první program byl do 15. září, ten druhý program začal 16. září a platí až do konce června letošního roku, stabilní na devět a půl měsíce. Období, za které můžete podat žádost, je to až deset za sebou jdoucích období, nebo dva po sobě jdoucí bloky s výjimkou listopadu a prosince, k tomu se ještě dostanu, to byl ten celostátní lockdown, speciální program. Žádost se dá podávat až do konce letošního roku - šest měsíců. Já myslím, že ani jeden ministr to neposlouchá, ale měli by to poslouchat ministři české vlády. Šest měsíců mají podnikatelé v Rakousku na to, aby podali tu žádost. Nevím, proč to u nás nejde, když jinde to jde. Výše příspěvku je založena na procentuálním výpadku tržeb, 60 % výpadku, 60 % fixních nákladů. Výplata se uskutečňuje ve dvou termínech, ve dvou splátkách. O tu první šlo žádat od listopadu loňského roku, nejpozději do konce letošního roku. Ta pokryje až 80 % očekávané pomoci a ta druhá splátka bude v období druhého pololetí letošního roku. Vyplacena bude pouze ta rozdílová částka, odpočte se ta záloha. A společnosti, které mají nižší obrat než 120 tisíc euro, v našem případě když to rychle přepočteme nějakým přibližným kurzem, tak dejme tomu, že to je 3,5 milionu korun. Ty nemusí nic dokládat, ty mohou dát paušálně a 30 % fixních nákladů dostanou. Původně ta částka byla stanovena v maximální výši 800 tisíc euro pro jednu firmu, dodatečně byla navýšena až na 1,8 milionu euro. Pro společnosti v prvovýrobě zemědělských produktů je maximální částka stanovena na 225 tisíc euro. Pro společností v období rybolovu je to až 270 tisíc euro. Nejpozději v rámci druhé žádosti se k příspěvku z tohoto programu přidají všechny podpory, které byly společností vyplaceny, nebo které byly závazně přislíbeny. Výšku výpadku tržeb a fixních nákladů musí potvrdit daňový poradce. To znamená důvěra ve stát, profesionálové, kteří vedou účetnictví, poskytují daňové poradenství, zpracovávají audity, jsou ty renomované a kvalifikované osoby, které potvrdí údaje a stát je bere jako bernou minci. U nás se neustále kontroluje, kontroluje a kontroluje. Tady to vyřešili podle mě elegantně a správně.
V tomto druhém období byly podrobněji stanoveny fixní náklady tak, aby to bylo zcela jasné i pro ty daňové poradce a auditory, co do fixních nákladů mohou spočítat. Byly to nájemné za obchodní prostory a leasingy, úrokové výdaje za úvěry a půjčky, pojistky, provozní licenční poplatky, výdaje na telekomunikace, energie, náklady na vytápění, ztráta zboží podléhající rychlé zkáze nebo sezónního zboží za předpokladu, že v důsledku krize ztratilo alespoň 50 % své hodnoty, osobní náklady vzniklé výhradně v souvislosti se zpracováním krizí, podmíněných storen a přeúčtování, náklady na daňového poradce, auditora nebo účetního, výdaje na další smluvně požadované platební závazky, srážka za opotřebení, neboli odpisy stálého majetku, převod odpisů na movitý majetek, leasingové splátky nebo část nákladů na financování leasingových splátek, výdaje na odměnu výkonného ředitele společnosti maximálně - to je hezká suma - 2 660,67, evidentně něco dělili třemi, nevím přesně co, ale výsledek je 2 660,67 euro maximální odměna jako fixní náklady společnosti pro výkonného ředitele té firmy. Je to přiměřené, není to nic přehnaného. Ale i ten manažer je počítán do fixních nákladů, protože tu firmu prostě musí někdo řídit.
Osobní náklady na zajištění minimálního provozu a zabránit dočasnému uzavření bez ohledu na obsazenost. Výdaje z června až března vzniklé v rámci přípravy na generování tržeb ve sledovaném období a od fixních nákladů se odečte pojistné plnění. To je rozumné. Pokud byl někdo pojištěn, pojišťovna vyplatila plnění, tak se to odečte od celkových fixních nákladů. To je ta suma. Daňový poradce nebo auditor provede součin a požádá o 25, 60 nebo 80 % fixních nákladů. Opět společnost musí mít sídlo nebo provozovnu v Rakousku. Podmínka, bez které není možné pomoc vyplatit. A společnost musela utrpět více než 30% pokles tržeb. To už jsem říkal, že prostě jsou i ekonomičtí vítězové pandemické krize. Tak to prostě je. A ti samozřejmě na žádnou podporu nárok nemají.
Program náhrada ztrát. To je ten, který platí také od září do konce června roku 2021. Tady podle mě vidíme jasnou inspiraci pro nový program, který připravilo MPO. I tím názvem, i stručnou charakteristikou toho programu. U nás je podmínkou tržeb o 50 %, v Rakousku pokles tržeb o 30 %. My jsme doporučovali na naší covid komisi, aby ta částka, ta hranice byla snížena minimálně na 40 % a u těch nejmenších společností aby byla ještě nižší. Opět žadatelé na to mají šest měsíců pro paní ministryni práce a sociálních věcí. Ona mě sice neposlouchá, ale měla by poslouchat. Ona si asi neumí představit, že by podnikatelé měli šest měsíců na to, aby požádali o to, na co mají nárok. A ta náhrada ztráty bude 70 % vyměřovacího základu. V případě malých nebo velmi malých podniků to bude až 90 %. I to jsme doporučili v naší covid komisi. V tomto případě ovšem hlasování nebylo jednomyslné - opozice to doporučila, zástupci vládních stran to odmítli. Opět inspirace v Rakousku. Není to nic, co bychom vymýšleli, nic, co bychom takhle stříleli od boku.
Kompenzace je navýšena až na 10 mil. euro pro jednu společnost. Opět to probíhá ve dvou splátkách, to znamená, nečeká se rok na vyhodnocení, ale v té první splátce se vyplatí až 70 % očekávané ztráty, kterou svým podpisem a profesní ctí garantují auditoři, daňoví poradci nebo vybraní účetní prostřednictvím znaleckého posudku.
Výpočet ztráty. Výpadek tržeb se vypočítává stanovením rozdílu mezi celkovými tržbami ve sledovaném období a celkovými tržbami v roce 2019. To je to referenční období. A výchozím bodem pro určení náhrady ztráty je ztráta, kterou žadatel utrpěl v příslušných sledovaných obdobích. Ztráta je rozdíl mezi příjmem a přímo a nepřímo souvisejícími náklady společnosti. Vypočtená ztráta musí být snížena o již vyplacené kompenzace. Opět je tady podmínka sídlo firmy v Rakousku. Plus musí to být daňoví poplatníci, kteří v posledních třech letech neporušili daňové zákony a daňové předpisy a v posledních pěti letech nesměla být na společnost uvalena žádná právně závazná finanční pokuta, ani ekvivalent finanční pokuty a v době podání žádosti nesmělo probíhat insolvenční řízení. Stejně jako v Německu, v Rakousku byl v listopadu a v prosinci loňského roku celostátní lockdown a podobně jako v Německu pro tyto dva měsíce měli speciální program podpory podnikatelů.
Pro uzavřené provozovny, například hotely, restaurace, takže vlastně podobné řešení jako v České republice, to, co bylo uzavřeno, platilo. Výpadek tržeb za období výslovného uzavření provozoven v listopadu 2020 byl kompenzován až 80 % z tržeb z roku 2019. Jinými slovy, pokud hotel měl tržby v roce 2019 v českých podmínkách milion korun, v případě uzavření by dostal 800 tisíc korun. Jednoduché, spravedlivé, ověřitelné auditorem nebo znaleckým posudkem. Pokud měl tržby 2 mil. korun, dostal 1,6 mil. korun, a myslím, že se shodneme my, kteří známe podrobněji podnikatelské prostředí, že za 80 % tržeb se dá určitě to podnikání udržet. To není nic dramatického. Ano, je to nepříjemné, ale 20 % krátkodobě v řádu několika měsíců ta společnost přežije, udrží své zaměstnance a v okamžiku otevření může pokračovat tam, kde přestala. Není finančně vyčerpaná, není úplně na dně. Podle mě výborný program, kterým bychom se mohli inspirovat. A tím, že platí až do konce letošního roku, neznamená to, že je ještě pozdě. Pořád ještě není pozdě. Každý den je později, ale pořád ještě není pozdě, dokud ty firmy dýchají, dokud ještě existují. Ale pokud budeme čekat příliš dlouho, tak takzvaně ušetříme, protože nebude mít kdo požádat o tu pomoc. Zaniknou pracovní místa, sníží se daně, sníží se platby sociálního a zdravotního pojištění, zvýší se výdaje státního rozpočtu na podporu v nezaměstnanosti. Kdo by chtěl jít touto cestou? My určitě ne. To jsou dobře investované peníze a díky tomu také rakouské společnosti ten celostátní dvouměsíční lockdown přežily a myslím si, že se to vyplatilo.
Pokud bych chtěl učinit nějaké závěrečné shrnutí nebo závěr, Rakousko a Německo využívají plošné programy určené pro všechny malé a střední podnikatele z různých odvětví ekonomiky zasažené krizí. Nárok na podporu a její výše se odvíjí od poklesu tržeb a vypočte se jako procento z fixních nákladů. Zároveň jsou tyto programy ve specifických případech doplňovány - ne nahrazovány, doplňovány specifickou sektorovou podporou. To znamená, i vybrané sektory, na které dopad byl tvrdší než ostatní, kromě té obecné podpory všem, měly ještě speciální sektorovou podporu. A já říkám: proč ne? Myslím, že je to zase objektivní, že to všichni pochopí.
A pro období lockdownu v listopadu až prosinci v obou zemích, v Německu i v Rakousku, byly připraveny speciální programy, které byly velkorysejší a které přinesly větší podporu a kompenzace. Jenom připomínám ty podmínky: museli to být slušní daňoví poplatníci, nesměli mít žádný daňový delikt, nesměli být pravomocně odsouzeni k nějakým finančním trestům. To mi přijde správné. Pomáhat se má těm, kteří vždycky pomáhali státu tím, že slušně podnikali a všechny své povinnosti vůči státu beze zbytku plnili.
Naopak v České republice směrovala plošná podpora pro OSVČ a společníky malých s.r.o. zasažených krizí, a to ve formě kompenzačního bonusu, který ale opravdu nemá charakter podpory podnikání. Je to proto, aby ti lidé měli na svoje osobní výdaje a aby uživili své rodiny. Takže to je dramatický rozdíl. Zároveň bylo připraveno vícero programů určených pro pomoc podnikatelům ve vybraných sektorech postižených vládními krizovými a mimořádnými opatřeními v souvislosti s covid na pokrytí provozních výdajů. Já jsem už o tom mluvil podrobně. Sami si můžete udělat obrázek, co bylo lepší, co bylo účinnější, co bylo efektivnější a co v konečném důsledku nakonec bylo levnější pro veřejné finance. Plošná podpora postiženým za jasně stanovených pravidel, důvěra v podnikatele, záloha na kompenzaci, doúčtování kompenzací, zapojení daňových poradců, auditorů, účetních, znaleckých posudků. Bohužel jsme se vydali jinou cestou.
Proč jsem tak dlouho rozebíral pomoc podnikatelům? První důvod je, že se pořád nemůžeme dostat v našem programu k bodům, které by mohly některé programy znovu nastartovat. Tento bod podle mého názoru a názoru mých kolegů přímo souvisí ne s pomocí, ale se zkomplikováním situace podnikatelům. My budeme hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu. Pokud to neprojde, budeme hlasovat proti tomuto návrhu zákona. Vyzývám vás všechny ostatní, věřte našich zaměstnavatelům, věřte dohodám mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, nechte jim smluvní volnost. Tam, kde si to mohou dovolit, jim bezesporu prodlouží dovolenou.
Pokud to nařídíte, jsem si skoro jistý, že skončí různé benefity jako sick day, který dneska zaměstnavatelé dávají dobrovolně a vlastně hradí někdo jeden, někdo tři, někdo pět dnů ročně v plné výši. Protože je tam důvěra v toho zaměstnance, ten zaměstnavatel ho zná, věří tomu, že to nikdo nezneužívá. A skutečně pokud někdo to krátkodobé volno potřebuje, zaměstnavatel mu ho poskytne a uhradí mzdu. Tohle všechno může skončit, pokud zákonem prodloužíme dovolenou úplně všem, i těm, pro které by to mělo negativní ekonomické následky. Ti ostatní, kteří si to mohou dovolit, to dělají. Zaměstnanec si může zvolit, zda například půjde pracovat do té firmy, kde už těch pět dnů dneska jako benefit nabízejí.
Obávám se ještě jednoho. Já jsme připomínal, když jsme ve služebním zákoně debatovali o délce dovolené pro státní zaměstnance. A jako ta výhoda bylo plus týden. Za jak dlouho myslíte, že přijde naše levice s návrhem prodloužit státním zaměstnancům o týden dovolenou, když všichni mají pět, že oni by měli šest? Brzy. A až to projde, tak přijdou s návrhem, když ti mají šest a už jsou další, kteří mají šest, tak pojďme uzákonit šest týdnů pro všechny.
Já vím, že to není populární, jsem si toho vědom. Jsem si vědom toho, že jsme ve volební kampani, ale myslím si, že starost o veřejné rozpočty, o ekonomické zdraví, našich firem, našich zaměstnavatelů, našich živnostníků, musí převážit před momentální politickou výhodou toho, že před volbami slibuji něco, co je bezesporu atraktivní a populární. To tomu návrhu přiznávám.
Jenom říkáme, že to přichází v naprosto nevhodnou dobu. Kdybychom byli uprostřed konjunktury, proč ne. Ale nejsme bohužel uprostřed konjunktury. Jsme uprostřed krize a zatím nevidíme na konec krize. To jsou hlavní důvody, proč budeme hlasovat pro zamítnutí, případně proti tomuto návrhu zákona.
Děkuji za pozornost.
