Tak si zpívá Jaromír Nohavica. Já sice nemíním vyloupit banku, ale fotky či písmenka se Škromachem najdete dnes všude. Otázkou je proč ? Jak si vyložit interpretaci toho, že když dám úkol svému poradci, aby z veřejných zdrojů získal informace o čemkoliv, a najednou se z toho stane mediálně přitažlivé téma o konspiraci a prevítu Škromachovi ? Viz článek na iDNES Budoucí ústavní soudce sháněl pro Škromacha informace na kolegyni. No fuj !

Otázka na postoj k církevním restitucím se přitom pravidelně objevuje u projednávání každého návrhu na ústavního soudce. Věřím, že nyní už paní ústavní soudkyně se nestydí za své názory vyjádřené v jejích článcích ve veřejně dostupné odborné literatuře. A divím se taky kolegyni Wagnerové, která už na tuto otázku dostala férovou odpověď při projednávání v Senátu, že ji opět účelově medializuje.

Kdo jsi bez viny, vrhni si kamenem. A když na to nemáte dost odvahy a musíte používat jen krvechtivá média, nebo nemáte dost čistého svědomí, tak si klidně i vyhrožujte. Ale taky se trošku zamyslete: O čem že to mluvíte? O poctivosti, o demokracii, o fair play?

Je mi líto těch, kteří takovou hru s kýmsi pro mě neviditelným hrají. Je mi líto těch, co tvrdí, že bojují za demokracii, která už ztrácí svoji „demokratičnost“. A zřejmě ani není daleko doba, kdy opět projevit svobodně názor bude zločinem.

Možná by si měli dozpívat s Jarkem Nohavicou.