Podobné sliby slýcháváme již roky, desetiletí. Ale v realitě pak dostalo přednost vždy něco jiného. Přesto podfinancovaná kultura na dno nepadla.
Udržen byl přes polistopadové změny a restrikce funkční systém podpory obecních knihoven, přes restrikce zůstala unikátní i síť uměleckých škol. Každoročně se i přes covidovou pauzu uskutečňují tradiční kulturní akce a festivaly, vznikají i tradice nové.
Ale není to rozhodně zásluhou politiků - knihovny, zušky i značnou část tradičních akcí drží při životě nadšenci, kteří svou činnost vnímají spíše jako poslání, často pracují za odměnu minimální nebo i zdarma.
Kde mají osvícené vedení obce, daří se zajišťovat i obnovu infrastruktury pro kulturní činnost, poslední masivnější kulturní výstavba v naší zemi ale pamatuje sedmdesátá léta minulého století.
A když se každoročně připravuje rozpočet, začíná se škrty v kultuře. V kultuře, kde každá vložená koruna přinese i v řeči pouhých cifer korun mnohem více, nejen ve filmu, ale i třeba ve festivalech vážné hudby nebo v knihovnách…. Naopak třeba resort obrany, ten s podporou vyšších prostředků problém nemá. Tam nemají opoziční pravicové strany, ale ani vládní ANO a ČSSD či mimoparlamentní Přísaha problém dokonce hlasovat ani pro 2%... Víte, co by se v kultuře dalo udělat za 9 miliard, co budou stát houfnice? Nebo za 15 miliard, co mají stát Spydery? Srovnejte i s vlastním rozpočtem Ministerstva kultury – cca 15 miliard…
Sliby, plané sliby. Když jde o děla nebo bojová vozidla, jsou sliby splněny předem. Ale kultura?
Přitom naše budoucnost neleží na bodácích, je v rozvoji naší kultury. Kdyby tak místo prázdných slibů radši věnovali kultuře stejné prostředky, jako jdou na zbrojení! To je výzva, co říkáte?