Jedno čínské přísloví říká, že „nezáleží na tom, zda je kočka bílá nebo černá, ale že chytá myši“. Ne vždy je ale tato věta platná… Vzpomněl jsem si na to při konzumaci krkovičky ze sousedního Německa. Normálně by mi snad mohlo býti jedno, odkud je, stejně většina lidí pod tíhou finanční krize hledá co nejlevnější zboží, bez ohledu na kvalitu, ale když jsem k masíčku zakousl tradiční českou zeleninovou směs z Mochova, dnes vyráběnou v Rakousku a pečenou přílohu s Herou, českou klasikou, dnes vyráběnou v Polsku, nepomohla mi ani obecná věta o globalizovaném světě.
Svět je globalizovaný, to je pravda, ale daně nikoliv. Kdo bude platit daně z vyrobeného zboží, když všechnu výrobu přesuneme jinam? Když prodáme podniky nadnárodním korporacím? Kam poplynou zisky? Do našeho státního rozpočtu určitě ne. Naše hospodářství je v krizi. A vláda vidí jednoduché řešení nikoliv v podpoře domácí výroby, ale ve zvyšování DPH či dalších nepřímých daní…
Je skutečně až s podivem, že před více než 20 lety jsme kromě speciálních komodit byli jako relativně malá země potravinově soběstační. Ještě v roce 2000 jsme byli zrovna ve vepřovém soběstační téměř ze sta procent. Dnes je 40% vepřového z dovozu.
Potravinová soběstačnost republiky se snižuje dlouhodobě, pokles se zrychlil po vstupu do EU, výroba stále klesá zejména u živočišných komodit, ale i u ovoce, zeleniny, brambor a vajec. U drůbežího masa je soběstačnost pod 80%, přičemž dle odborníků by u důležitých komodit neměla klesnout právě pod tuto úroveň…
Prý se nevyplatí u nás komodity pěstovat, zní argument s poukazem na to, že za hranicemi i nyní lze potraviny často nakoupit levněji, i když tamní občané mají několikanásobně vyšší platy či důchody. Zajímavé - že by při vyšších příjmech měli lepší dotační politiku, vyšší efektivnost? Či lepší vyjednané podmínky v rámci EU?
Jak je možné, že Francie, Polsko, Německo, Rakousko, Belgie jsou dlouhodobě potravinově soběstačné ve vysoké míře a my jsme se v pomyslném žebříčku značně propadli? Nepřispíváme jim na řešení jejich nezaměstnanosti, na náš úkor?
Jak je možné, že zemědělská půda na mnoha místech našeho kraje leží ladem nebo je rozprodávána na parcely satelitních městeček či na velkosklady? Spekulace s pozemky vynese krátkodobě více?
A jak je možné, že často i mezinárodně vysoce hodnocená kvalita českých výrobků (neboť naše normy byly v porovnání se současnými evropskými normami v některých ohledech mnohem přísnější) je nahrazována výrobky druhé kategorie, jejichž pochybná kvalita je terčem mediálně odhalených případů, tvořících ovšem jen špičku ledovce?
Je čas jednoznačně říci, čí že je tato zem. Kdo způsobil pokles domácí výroby, ztrátu potravinové soběstačnosti a tím i pokles příjmu do státního rozpočtu. A že východiskem je podpora českého zemědělství, podpora domácího hospodářství, podpora přísnějších norem kvality.
