V některých médiích proběhla zpráva, že Středočeský kraj chce svůj vlastní symfonický orchestr. Zaznamenal jsem reakce, že je to zbytečné, že přece Středočeši mají auta a mohou si zajet na koncert do Prahy. Že je třeba podporovat současná kulturní tělesa. A že orchestr, aby byl dobrý, špičkový, vyžaduje profesionální přístup a vedení, osobnosti, píli a čas. Vyskytly se i obavy, že při existenci orchestru omezí kraj své granty a bude místo finančních dotací nabízet pouze orchestr vlastní.

Jak to tedy je? Rada Středočeského kraje skutečně projednávala materiály o možnosti mít v kraji symfonický orchestr. 23. listopadu dokonce zřízení orchestru doporučila. Kraj je totiž jediným krajem, v kterém není profesionální orchestr. Má na co navázat, protože Středočeský symfonický orchestr v kraji působil od roku zhruba 1960 a rozpadl se v bouřlivých devadesátých letech jako mnohé další kulturní instituce.

Zabývala se samozřejmě i specifickou pozicí kraje, tím, zda Praha, která leží v jeho středu, není dostatečnou možností tohoto typu kulturního vyžití.

Cílem kraje je ale nabídnout „kulturní službu“ občanům kraje a jeho návštěvníkům. Přímo v kraji. Že by se rodiny vypravovaly často autem na koncerty do Prahy, to je pravděpodobnější třeba u Praze blízkých Dolních Břežan, ale u Kutné Hory, Rakovníka, Příbrami, Benešova by to znamenalo další finanční a časové nároky, tedy další omezení dostupnosti – navíc při cenách vstupenek…

Postupujeme tedy obráceně – nabídneme kvalitní a dostupný program na zajímavých místech u nás doma – v lázeňských Poděbradech, kde se můžeme opřít o podporu města, v majestátné Kutné Hoře, kde se chystá vždy na sezónu v zahradách jezuitské koleje dokonce venkovní pódium, v dalších městech a obcích našeho kraje, ve velkých prostorách i místech komornějších.

Zároveň by orchestr měl funkci i kulturně - vzdělávací, pracoval by s absolventy škol i mladou a nejmladší generací a tím by podporoval i amatérskou kulturní činnost v kraji.

Určitě bychom ho nabízeli na tradiční festivaly vážné hudby – Talichův Beroun, Podblanický hudební podzim, Festival Antonína Dvořáka, Sukovy Sedlčany, České doteky hudby a další. Ale nikoliv jako náhradu finančních dotací, ale jako další formu podpory kraje. Ostatně, pracujeme na koncepci podpory významných tradičních kulturních akcí v kraji, která by zajistila dlouhodobější jistoty pro organizátory těchto akcí než každoroční závody o granty.

Zůstává dořešit jen jedno. Zda je lepší zřídit vlastní příspěvkovou organizaci, se svými omezeními a možnými počátečními problémy nebo zda zvolit fungující hudební těleso, které by požadovanou službu v kraji zajišťovalo a zároveň by kraj i propagovalo.

Ať již to dopadne jakkoliv, v případě konečného kladného stanoviska přinese orchestr občanům kraje další dostupné kulturní vyžití, místně, časově a vlastně i finančně. A to přece i v programech máme a o to přece jde především.

Zdeněk Štefek