Jak strážci měny zadělávali na inflaci
Jako prvořadý úkol má boj s inflací v rámci péče o cenovou stabilitu Česká národní banka, a sice podle § 2 Zákona o České národní bance. Legislativa je však zaplevelená zapracovanými směrnicemi EU, které vyžadují spolupráci mezi vládou a ČNB i v oblasti další hospodářské politiky. A to je vedle parazitního zadlužování zkorumpovaných vlád další problém.
Když v roce 2010 nastoupil Miroslav Singer do funkce guvernéra České národní banky, začala éra neuvěřitelně škodlivých hospodářských experimentů. Centrální banka ovlivňuje množství peněz v oběhu (které má přímou vazbu na inflaci) stanovením úrokových sazeb, především pak dvoutýdenní repo sazby, což je základní úroková sazba prodeje cenných papírů centrální bankou. Druhou významnou možností, jak ovlivnit inflaci, je posilování nebo oslabování kurzu koruny devizovými intervencemi (s eurem bychom o tuto možnost přišli). Třetí možností je tisk peněz. Například začátkem roku 2012 byla dvoutýdenní repo sazba na velmi nízké hodnotě 0,75%. 1.11.2012 se škůdcům českého hospodářství podařilo snížit základní úrokovou míru na téměř nulovou hodnotu, a sice na 0,05%. Šílenější už jsou jen nápady Evropské centrální banky a některých západoevropských bank, které se shlédly v záporných úrokových sazbách, kdy ten, kdo si ukládá v bance peníze, za uložení peněz ještě platí. Na zasedání 7.11.2013 bankovní rada rozhodla navíc o devizových intervencích v neprospěch české koruny. Tím se naším občanům začalo zdražovat dovážené zboží a prodražily se jim dovolené v cizině. 4.2.2016 se například dočteme z jednání bankovní rady toto: „Po projednání situační zprávy bankovní rada ČNB jednomyslně rozhodla ponechat limitní úrokovou sazbu pro dvoutýdenní repo operace na stávající úrovni 0,05 %. Pro toto rozhodnutí hlasovali Miroslav Singer, Mojmír Hampl, Vladimír Tomšík, Kamil Janáček, Lubomír Lízal, Jiří Rusnok a Pavel Řežábek. Bankovní rada dále rozhodla nadále používat devizový kurz jako další nástroj uvolňování měnových podmínek a potvrdila závazek ČNB v případě potřeby intervenovat na devizovém trhu na oslabení kurzu tak, aby udržovala kurz koruny vůči euru poblíž hladiny 27 CZK/EUR.“ Jestli toto není ekonomický extremismus, tak už nevím, co by jím mělo být.
Odchod Miroslava Singera z postu guvernéra České národní banky přístup bankovní rady změnil, což dokazuje úděsnost subjektivity rozhodování o těchto důležitých věcech. Na zasedání dne 22.12.2016 bankovní rada sice ještě diskutovala o šílenství jménem záporné úrokové sazby, proto nepřekvapí, že nezměnila groteskně titěrnou sazbu 0,05%. Nicméně po nástupu nového guvernéra, Jiřího Rusnoka, bylo alespoň ukončeno programové poškozování české koruny úmyslným oslabováním jejího kurzu vůči jiným měnám. V zápise ze zasedání 6.4.2017 můžeme číst toto: „Členové bankovní rady se shodovali, že kurzový závazek se osvědčil jako účinný mimořádný nástroj měnové politiky. Pokud by do budoucna znovu hrozil vznik deflace spojené se slabou poptávkou v ekonomice a neukotvenými inflačními očekáváními, není možno opětovné využití kurzu či jiného vhodného nekonvenčního nástroje vyloučit.“ Ano, čtete dobře. Tito velcí „odborníci“, spravující ze zákona naši národní měnu a finance, měli, stejně jako hordy politiků a „expertů“ z EU, neustálý strach z deflace (naprostý opak inflace), což dokazuje, že vůbec nechápali, jaké procesy se v ekonomice odehrávají. Nebo to naopak chápali velmi dobře, ale podlehli buď šílené ideologii levných peněz a nekonečného růstu, kterou rozjela EU, nebo je nějak motivovaly či donutily exportní firmy, protože slabá koruna je snem každého vývozce. Na zasedání 3.8.2017 se bankovní rada konečně odhodlala začít mírně zvyšovat základní úrokovou sazbu, a sice ze singerovských 0,05% na 0,25%. V průběhu dalších let sazby mírně rostly. Ale po nástupu covidu začala Česká národní banka i tak celkem nízké sazby zase snižovat, a začala tak výrazně přispívat ke vzniku covidové inflace, která se přidala k ostatní skryté inflaci. Hned při prvních známkách epidemie, konkrétně 16.3.2020, snížila bankovní rada dvoutýdenní repo sazbu z 2,25% na 1,75%. Skrytá inflace dál bujela a číhala pod povrchem společnosti jako magma pod sopečným kráterem. Že něco nehraje, si Česká národní banka všimla v červnu 2021, kdy konečně zvedla repo sazbu z 0,25% na 0,50%. Co následovalo, víme všichni. Obří inflace zasáhla postupně Českou republiku i celou EU. Vyděšená bankovní rada začala hnát sazby vzhůru, aby je 23.6.2022 hrdě vystřelila na 7,00%. Poněkud s křížkem po funuse, ale lépe pozdě než nikdy.
Dalším způsobem, jak vyvolat inflaci, je tištění peněz, za nimiž se neskrývá žádná skutečná hodnota. I když má Česká národní banka povinnost pečovat o stabilitu měny, tak i zde napáchala výrazné škody. Od začátku roku 2014 do konce prvního čtvrtletí roku 2016 vzrostl objem natištěných peněz v České republice o závratných 20,4 procenta. S výjimkou Číny nikdo tolik peněz nevytiskl. Bylo to však zcela v souladu s měnovou politikou EU, která pod názvem „kvantitativní uvolňování“ horuje pro tisk peněz, za něž by si lidé mohli kupovat pořád víc a víc, aniž by se pánové a dámy z EU zamysleli nad tím, kde se to kupované v tak obrovském množství vezme. V době před covidem někteří ekonomičtí šílenci z EU dokonce vážně uvažovali o vyhazování peněz z vrtulníku. Vlády České republiky nejenže tisk peněz podporovaly, ale dokonce jej od České národní banky začaly otevřeně vyžadovat. Vedle levných peněz, půjčovaných za absurdně nízké úroky, se tak do oběhu dostalo i obrovské množství hotovosti, takže nikoho nepřekvapí, že Česká národní banka začátkem roku 2021 svět zaskočeně informovala o nárůstu českých bankovek a mincí v oběhu o 4,3% na konci roku 2020 ve srovnání s koncem roku 2019, což vrhlo množství peněz v oběhu na historicky rekordní hranici 709 miliard korun. Ve srovnání s těmito fakty působí zdůvodňování obří inflace výhradně a pouze válkou na Ukrajině poněkud komicky. Stejně tak je vidět, že na problémy s inflací se nezačalo zadělávat tiskem nekrytých peněz a zadlužováním státního rozpočtu „za Babiše“, ačkoliv v dnešní inflaci sehrál jistou úlohu, ale především v době, kdy před Babišem vládly některé strany současné vládní koalice.
Léčba inflace na úkor lidí s hypotékami?
Při léčbě vysoké inflace razantním zvyšováním úrokových sazeb se zapomnělo na občany, kteří si hypotéky již vzali za naprosto odlišných podmínek. Naprostá lhostejnost a nečinnost vlády v jejich podpoře hrozí uvržením velkého množství lidí do situace, kdy se z nich stanou pouzí nájemníci a v horším případě jim bude hrozit bezdomovectví, což povede k dalšímu nárůstu již tak mizerné bezpečnostní situace v ČR. K řešení problémů lidí s hypotékami by mohlo přispět zavedení sektorové daně pro finanční sektor, nicméně je nutné v takovém případě ošetřit, aby si pokles svého zisku zdaňované subjekty nekompenzovaly na úkor svých klientů a dlužníků. A navíc, aby tyto vybrané peníze „nezkonzumoval“ státní rozpočet použitím na zcela jiné účely než na přilepšení lidem v těžkých ekonomických problémech kvůli současné krizi. Cílová skupina by rozhodně měla zahrnovat příslušníky střední třídy, zejména rodiny s dětmi.
Dovezená inflace
Kroky k zastavení pádivé inflace jsou důležité, ale není potřeba přitom občanům zlámat ekonomicky vaz. Navíc nelze zapomínat na skutečnost, že potíže z velké části způsobily i dovezené problémy, hlavně vysoké ceny energií. S plynem toho mnoho neuděláme s výjimkou otočení kormidla mezinárodní politiky, ale to by nesměla být ideologie nadřazována ekonomice, podobně jako tomu bylo v 50. letech 20. století, za první studené války. S ropou je situace o něco lepší (více možných dodavatelů), ale ne o moc. Kde jednoznačně můžeme a musíme udělat zásadní kroky, to je obchodování s elektrickou energií. Jako její vývozce je ČR v silném postavení a jen nedostatečné sebevědomí našich vládních představitelů směrem k zahraničním zemím, hlavně k Německu, brání radikálnějšímu ale zároveň efektivnějšímu řešení. Překopání unijní energetické politiky je zcela namístě. Řešením je neposílat do zahraničí jinou elektřinu než tu, kterou sami nepotřebujeme. Cestou by také bylo sebevědomější chování vlády vůči ČEZu a jeho minoritním akcionářům, včetně legislativní úpravy těchto změn. Ceny energií by měly být přechodně zastropovány, nebo by měla dočasně vzniknout sektorová energetická daň. Pokud toho vláda Petra Fialy není schopná a bojí se, co by tomu řekli v Bruselu, měla by odstoupit a nechat problémy řešit někoho jiného.
Jak k prosperitě a jak porazit inflaci
Jak je patrné, s inflací se dá bojovat jen vysokými úrokovými sazbami, silnou národní měnou, omezením nekrytého tisku peněz a likvidací ekonomického parazitismu. Obávám se, že v současné EU, která dokáže řešit problém inflace jen tím, že nakupí další problémy v podobě nesmyslných regulací, nelze inflaci ani nutné hospodářské reformy účinně řešit. To dokážou jen politicky a hospodářsky svobodné, nezávislé, suverénní národní státy s rozumnou vládou. S vládou, která si nebude, podobně jako někdy ČNB, plést tisk peněz s hrou Monopoly. S vládou, která bude upřednostňovat zájem českých občanů a nebude ničit české hospodářství v zájmu cizích ideologií a experimentů. S vládou, která ví, že skutečné bohatství vzniká z kvalitní a poctivé práce a studia, a která nebude přes nejrůznější dotace, subvence, příspěvky, granty a výhodné půjčky podporovat projekty a aktivity, které nepřinesou nikomu užitek. S vládou, která nebude připomínat hlouček podivných ideologů, politologů a filozofů, jenž nám nabízí vyřešení všech problémů větším přimknutím k bruselské EU.
Věříme, že vznikající konzervativně národní politický proud, který posiluje integrací jednotlivých stran, dokáže dát naší zemi i jejím občanům smysluplnější budoucnost a přinést nám poctivou a nepovrchní dlouhodobou prosperitu.
Autoři: Ing. Zdeněk Trmota (Trikolora) & JUDr. Vladimíra Bondarenková, D.E.A. (SPD)
Archiv Zpráv o inflaci - Česká národní banka (cnb.cz)
Rozhodnutí bankovní rady ČNB - Česká národní banka (cnb.cz)
V oběhu je rekordní množství peněz, hlásí ČNB | Peníze.cz (penize.cz)
https://www.cnb.cz/export/sites/cnb/cs/legislativa/.galleries/zakony/zakon_o_cnb.pdf
