Pamatujete se ještě na pokutu, kterou udělila FIFA před pár lety mužstvům Anglie, Walesu, Skotska a Severního Irska za pásky s vlčími máky na počest válečných veteránů? "Stadion je prostorem pro sport a pro nic jiného," řekl tehdy předseda disciplinární komise FIFA Claudio Sulser.
Jsme o pár let dál a politická gesta na stadionech se najednou stala nutností. Kdo nepoklekne ve jménu BLM, je na pranýři. Naposledy se tak stalo Slavii, jejíž hráči se před utkání s Arsenalem místo pokleknutí chytili kolem ramen na znamení sounáležitosti. Ve Slavii působí několik hráčů tmavé pleti jako Sima, Olayinka nebo Traoré a to, co hráči před zápasem udělali, je jednoznačný vzkaz: "Jsme jeden tým. Nezáleží na tom, kdo z nás má jakou barvu pleti. Všichni patříme do jedné rodiny. Jsme Slavie."
Pro mě má toto gesto daleko větší sílu. Nechci neustále zkoumat, kdo má jakou barvu kůže, jaké je rasy nebo vyznání. Na hřišti mě zajímá jediná věc, kdo je jaký hráč. V životě, kdo je jaký člověk.