Já jsem chtěl moc poděkovat svému kolegovi předřečníkovi, protože jsem vlastně chtěl říct to samé, nicméně udělám to jenom v krátkosti takto ve faktické poznámce. Chci jenom položit otázku, proč jsme museli v 90. letech privatizovat. Odpověď je jednoduchá. Téměř 100 % naší ekonomiky bylo zestátněno. Co se týče postkomunistického bloku, naši soudruzi v zestátňování došli nejdále včetně kolektivizace a zemědělství, i proto máme zdevastovaný venkov ještě dneska, například na rozdíl od Slovinska a jiných států, kde alespoň částečně soukromé vlastnictví komunisté nechali.
Jsem rád, že ta privatizace proběhla rychle a předešli jsme předprivatizační agónii, kterou zažila celá řada postkomunistických zemí, které s privatizací otálely. Díky privatizaci vzniklo po desetiletích soukromé vlastnictví, bez kterého podle mého názoru svobodná společnost nemůže existovat. A konečně jsme po desetiletích zmaru a ekonomického strádání začali růst a rozvíjet se. Transformace byla jednoznačně úspěšná a jsou na to data, když to srovnáme i s dalšími zeměmi, kde v roce 1989 komunismus padl. Nárůst životní úrovně, zlepšení životního prostředí, návrat zpátky mezi moderní západní státy je zcela jasný. A to, jak dneska žijeme, žijeme díky tomu, že v 90. letech se transformace zvládla a byla nejúspěšnější z postkomunistického bloku.
Chtěl bych v této souvislosti poděkovat otcům transformace, a už tu ta jména zazněla. Václav Klaus, Dušan Tříska, Karel Dyba, ale mohli bychom jich jmenovat i více. Ten tým ekonomické transformace byl samozřejmě širší. Pan Kočárník a další. Moc jim děkuju, že můžu žít v kapitalismu, i když se ho současná vláda snaží dalšími regulacemi ničit.
Děkuju pěkně.