Děkuji pěkně. Přestože jsem vystupoval ve faktických poznámkách, tak jen pár poznámek i v obecné rozpravě k rozpočtu. Podle mého názoru ta navržená novela rozpočtu ukazuje, že vláda neumí vládnout, že neumí řídit veřejné finance. Jsem přesvědčen, že neuměla řídit ani v době před tím koronavirem, kdy v dobách slušného ekonomického růstu realizovala poměrně vysoké schody rozpočtů a jak ukazuje to, že tu máme po pár měsících a týdnech už třetí novelu státního rozpočtu, tak je to jasným důkazem toho, že vláda jakkoliv veřejné finance neřídí a přístup vlády k veřejným financím je bezradný a nechává veřejné finance a státní rozpočet svému osudu, nechává rozpočet a veřejné finance napospas.
Nikdo z nás si nenamlouvá, že by letošní schodek rozpočtu mohl být nulový, nebo že bychom snad mohli mít přebytkový rozpočet. Všem je zřejmé, že zmrazená ekonomika na řadu týdnů bude znamenat ekonomický propad, který bezesporu bude tlačit rozpočet do deficitu, jak díky poklesu na příjmové straně, poklesu příjmů, tak díky rostoucím výdajům, které jsou nutné k tomu, abychom jak v sociální oblasti pomohli těm, které koronavirus postihl, tak při pomoci té ekonomice.
Nicméně ten schodek, který je dnes navrhován, a sice schodek 500 miliard, je skutečně astronomický a povede během jednoho roku opravdu k enormnímu nárůstu zadlužení. Já už jsem to tady říkal, ale když si to spočítáme, tak během jednoho roku zadluží vláda hnutí ANO a sociálních demokratů, podporovaná komunisty, tento stát nebo každého občana, včetně kojenců a seniorů, 50 tisíci korunami. Ten deficit, abychom si uvědomili, o jak obří číslo jde, je zhruba 10 % hrubého domácího produktu loňského roku čili všechno, co firmy a lidé vytvořili v uplynulém roce, tak 10 % z toho, v takovém objemu se vláda chce z roku na rok zadlužit.
Nic na tom nemění ani rétorika vlády, která se koneckonců opakuje každým rokem, kdy tu paní ministryně předkládá deficitní rozpočty. A nic na tom nemění rétorika toho, že se vláda chce - nebo říká, že se chce - z té krize proinvestovat. Je to lež. Není to pravda. Vláda se z této krize nechce proinvestovat. Vláda se chce v kontextu toho obřího schodku touto krizí prodlužit. Tak to ale bohužel v ekonomice nefunguje a prodlužením se z krize nedostaneme, prodlužením českou ekonomiku nevyléčíme. To se pouze z ekonomické krize, z ekonomického poklesu přesuneme do krize dluhové a všichni si dobře pamatujeme, jakým způsobem to zamávalo se stabilitou eurozóny, která rovněž po ekonomické krizi spadla do krize dluhové.
Nebudu tady připomínat to, že vláda, která říká, že chce se z krize proinvestovat, stále vůči, relativně vůči celkovým výdajům dokázala v posledních letech investovat méně než pravicové vlády v době ekonomické recese a já si nemyslím, že koronavirus je nějakým kouzelným proutkem, kterým vláda mávne a najednou se uvolní stavební regulace, územní plánování, odstraní se nejrůznější ekologické nátlakové skupiny, které blokují řadu důležitých infrastrukturních staveb v České republice, a najednou se ze dne na den začne budovat skutečně potřebná infrastruktura prostřednictvím veřejných výdajů nebo veřejných investic. To si myslím, že si lžeme do kapsy a že ta rétorika kolem investic má jenom snahu zakrýt, respektive překrýt ten obří deficit a to obří zadlužení našich dětí a budoucích generací.
Ten obří schodek, který vláda navrhuje, bije do očí v porovnání s výší reálné podpory, kterou dokázala vláda do ekonomiky zatím dostat. Z té slibované více jak bilionové pomoci české ekonomice po té koronakrize se v reálu dostaly do ekonomiky, k podnikatelům, domácnostem pouze desítky miliard.
Říkám pouze v uvozovkách, ale v kontextu toho, že jsme slyšeli vládní činitele, od premiéra, přes ministryni financí, ministra průmyslu a dopravy a další členy vlády, hovořit o více jak bilionové pomoci české ekonomice, tak těch pár desítek miliard korun, které se poměrně pomalu a s velkými administrativními překážkami podařilo do reálné ekonomiky dostat, je skutečně zrnkem z té slibované více jak bilionové pomoci.
Ten pohled na obří schodek ve výši 500 mld. korun by mohl být snad shovívavější ve chvíli, kdy by se vláda snažila pomoci ekonomice tím, že by výrazněji snížila daňové zatížení v České republice. A já si opravdu myslel i v kontextu té zkušenosti, kdy se stát ukázal jako velmi zkostnatělá instituce, která měla opravdu velké problémy, a má velké problémy, dostat peníze z veřejných rozpočtů do reálné ekonomiky, že se vláda poučí - a místo vymýšlení nových výdajových programů, které se ukazují jako velmi složité a kladoucí velké administrativní bariéry těm, ke kterým mají mířit - z této nefunkčnosti státních institucí a vsadí na jednodušší recept, a sice na to, aby peníze lidem nechala v peněženkách, nechala je na jejich útraty, nechala je na jejich podnikání právě prostřednictvím snížení daní. Určitě by to byla lepší cesta pro znovu nastartování ekonomiky, rychlejší cesta, spravedlivější cesta než peníze nejprve složitě vybírat a prostřednictvím zkostnatělého, pomalého, přebyrokratizovaného státu přerozdělovat zpátky do ekonomiky. Bohužel ale žádné snížení daní v České republice se nechystá, přestože máme například nejvyšší sazbu daně z přidané hodnoty na potraviny, a nejenom na potraviny. Když si porovnáte obě sazby DPH s našimi sousedy, tak zjistíte, že jsme skutečně drazí jak v porovnání s Německem, Rakouskem, Polskem i Slovenskem. V případě, kdy se mluví o DPH jako o jedné z daní, která by bezesporu pomohla nastartovat spotřebu a mohli bychom se tak inspirovat od Německa a Rakouska, které k tomuto prorůstovému kroku v posledních dnech přistoupily, tak my místo vážné debaty o tom, že máme vysoké sazby DPH, se s tím vypořádáme tím, že paní ministryně zaútočí na zahraniční řetězce a celou debatu o možném snížení DPH tím vlastně skončí.
Já jsem opravdu přesvědčen, že i v kontextu poměrně nadprůměrného daňového zatížení v České republice, v kontextu toho, že skutečně třeba v oblasti DPH v porovnání s ostatními, zejména se sousedy, máme tyto daně vysoké, tak tam je prostor pro to, abychom třeba i na časově omezené období tyto daně snížili. A férově dodávám, že je potřeba o daních diskutovat komplexně, přijmu kritiku, že nelze vytrhnout jeden typ daní, například DPH, a srovnávat ho s ostatními a nedívat se na daně majetkové, příjmové a podobně, nicméně proto, že spotřeba je bezesporu důležitou součástí hrubého domácího produktu a že spotřebu potřebujeme stejně jako investice nějakým způsobem zachránit, tak se mi daň z přidané hodnoty jeví jako vhodný nástroj k tomu, abychom českou ekonomiku rozmrazili a rozběhli.
Stejně tak si myslím, a vlastně i při první novele státního rozpočtu jsem navrhoval usnesení, které by vládu zavázalo realizovat alespoň elementární úspory na provozních výdajích v jednotlivých kapitolách státního rozpočtu vyjma těch kapitol, které se na koronavirové krizi, respektive na jejím řešení, podílely, ať už to bylo Ministerstvo vnitra, obrany, zdravotnictví, tak jsem navrhoval usnesení, které by zavázalo vládu k úsporám. To usnesení bohužel neprošlo, přesto si dovolím pár tipů paní ministryni financí dát, kde by bylo možné okamžitě ušetřit peníze, ať už jsou to slevy na jízdném, které jsou i tak ze státního rozpočtu bohatě dotované, ať jsou to neobsazená tabulková místa na jednotlivých ministerstvech, kterými si vylepšují ministerstva hospodaření, ať už jsou to nejrůznější dotace, které křiví trh, a vůbec nemyslím jen dotace pro Agrofert, i když i těch by se to mělo týkat, ať už jsou to provozní výdaje jednotlivých státních institucí. To jsou přesně ty oblasti, kde by šlo okamžitě uspořit poměrně velké částky a vláda by ukázala, že skutečně nenechala veřejné finance, rozpočet na pospas, že se jenom nedívá na ten utržený vlak, který se každým měsícem řítí do stále většího schodku.
Už jsem to říkal při předcházejících čteních, nikdo z nás z té krize nemá radost, ale jakákoliv krize je i příležitostí se odrazit ode dne a zbavit se toho, co nás v minulosti brzdilo, co nás v minulosti neposouvalo dopředu. A já jsem přesvědčen, když se podíváme třeba i na ty tisíce státních zaměstnanců, které během let této vlády stát přijal do svých služeb a musí je z veřejných rozpočtů platit, když se podíváme na nejrůznější dotace, které jsou nespravedlivé, stojí obrovské peníze, křiví trh a jedni podnikatelé nejdříve musí vydělat na to, aby se dalším podnikatelům na základě nějakého byrokratického klíče přerozdělily, to jsou věci, které by šlo v tuto chvíli ořezat a ten přebujelý stát provést redukční dietou. Ten stát byl tím, jak byl veliký, kolik tuku na sebe nabalil, nemocný. A já myslím, že krize je dobrou příležitosti, aby stát provedl redukční dietu a zamyslel se nad svým životním stylem, svůj životní styl změnil a prožil další léta v mnohem větším zdraví a s nadějí na lepší fungování pro své občany. Bohužel vláda toho nevyužívá a všechny tyto neefektivní výdaje, které nás brzdí, a evidentně brzdí, chce tímto rozpočtem zakonzervovat a přidat k nim další. A jak všichni známe takzvaný efekt západky, výdaje, které vláda v této krizi vydá navíc, půjčí si navíc, tak se budou velmi složitě v budoucnu odstraňovat. V této krizi byla příležitost tu inventuru výdajů udělat. Koneckonců i jedno z usnesení občanských demokratů míří právě tímto směrem, protože jsme přesvědčeni, že problém veřejných financí České republiky je na výdajové straně státního rozpočtu, na výdajové straně veřejných financí a ta výdajová strana veřejných financí, její dlouhodobý strukturální problém, se bohužel tímto návrhem novely státního rozpočtu dál prohlubuje, a my místo toho, abychom skutečně vykročili s menším, efektivnějším státem, který bude lidem sloužit, chceme ten přebujelý zbytný stát zakonzervovat. A podle mého názoru to nepovede vůči občanům České republiky a toho, co od státu chtějí, k ničemu dobrému.
Děkuji za pozornost.
