Děkuji za slovo. Budu se snažit být krátký, vystupoval už jsem včera večer. Nicméně ten žalostný počet poslanců při projednávání takto důležité věci mě motivuje k tomu, abych ještě jednou shrnul své hlavní argumenty.
Já si myslím, že toto je příklad, kdy vidíme znovu a znovu, že jakoukoli krizi využije EU k tomu, aby posílila své pravomoci a naopak oslabila pravomoci národních států. Nejinak je tomu právě v tomto návrhu.
Ten návrh není v žádném případě něco, co by mělo pomoci z krize zemím Eurozóny z důvodu koronaviru. Tento balík je proto, aby umožnil další pokračování dluhového žití zejména jižní části Eurozóny, které naráží na své limity.
To, že nás v tomto paní předsedkyně Evropské komise von der Leyenová vodí trošku za nos, svědčí i to, že podle nejrůznějších dat evropská ekonomika v příštích letech, a jsou to i data Evropské komise, se má vrátit po letošním poměrně silném propadu k růstu. Už příští rok očekává Evropská komise, já jsem tedy k tomu trošku skeptický, ale Evropská komise očekává v příštím roce kladný hospodářský růst. A přesto nám paní předsedkyně Evropské komise říká, že se musíme zadlužit obřím balíkem 750 mld. korun, respektive 500 mld., které si chce půjčit na finančních trzích na to, abychom bojovali s COVIDem. S COVIDem budeme bojovat následujících 30 let podle této předsedkyně, a bude to protikrizové opatření přesto, že její vlastní Evropská komise očekává v příštím roce kladný ekonomický růst.
Já si myslím, že když si tyto jednoduché teze, jednoduché věty, ověřitelné, dáme dohromady, tak nám musí vyjít jedno jediné. Tento balík nemá s tím COVIDem cokoli společného. COVID je v tomto smyslu využit k tomu, aby se uskutečnil další poměrně výrazný skok v evropské integraci, prohloubení integračního procesu. Myslím si, že to je skok, který je největší od dob Maastrichtské a Lisabonské smlouvy. Proč si to myslím? Je to z důvodu toho, že se v tomto návrhu nebo v těch návrzích, o kterých se hovoří, mluví o společné evropské dani, něčem, o co se eurofederalistické evropské elity snaží dlouhá desetiletí. Co zatím jednotlivé členské státy nebo některé členské státy blokovaly, tak se má nyní jako důsledek "koronaviru" najednou přijmout.
Stejně tak je překročením toho Rubikonu i společné ručení za dluhy Eurozóny. Opakuje se tu vůči jižní části Eurozóny stejný scénář. Co dostalo tyto země do problému? Tyto země, jižní křídlo Eurozóny dostala do problému společná měna euro, která jim umožnila půjčovat si za poměrně výrazně nižší úrok, než který odpovídal jejich výkonnosti, jejich ekonomické výkonnosti a než který odpovídal zdraví jejich veřejných financí.
Jenom společná měna jim umožnila půjčovat si za stejné úrokové sazby jako si mohlo půjčovat Německo nebo ty lépe hospodařící země s daleko lepší produktivitou, s daleko lepším ekonomickým výkonem a s daleko lepším zdravím veřejných financí.
To samozřejmě šlo realizovat nějakou dobu. Řecko si mohlo půjčovat tyto velmi levné peníze neodpovídající jejich výkonnosti, ale v jisté chvíli to narazilo. A my, místo abychom řešili podstatu toho problému, tak chceme vyrážet klín klínem a to předlužené, tomu předluženému jihu chceme nabídnout další dluhy za nižší úrokovou sazbu než by odpovídala tomu, za co by si půjčovaly sami na finančních trzích.
Když jsem říkal, že to nemá, že ten balík nemá nic společného s dopady koronavirové krize, protože ta má být překonána už ekonomicky v příštím roce, ale to zadlužení se plánuje na následujících 30 let, tak proč nám to vlastně EU vnucuje? Co je tím hlavním důvodem, proč si chce Evropská komise takto půjčovat? Nejsou to samozřejmě dopady koronaviru. Je to jedna jediná nebo jedna z velkých částí, proč se tak děje, samozřejmě financování Zelené dohody. Zelené náboženství v EU vládne už dlouhou dobu.
Někdo si mohl myslet, že ekonomické problémy způsobené koronavirem budou mezníkem, kdy se v EU zamyslíme nad tím, jestli skutečně všechny ty drastické regulace a omezení, které se Zelenou dohodou budou souviset, jestli není čas po tom ekonomickém nárazu způsobeném koronavirem, je přehodnotit a ulehčit stagnujícím nebo klesajícím evropským ekonomikám. Opak se stal pravdou.
Místo toho, aby došlo k rozvolnění těchto přísných regulací, tak se kladou stachanovsky stále větší a větší, přísnější a přísnější cíle, což bude dál srážet konkurenceschopnost celého evropského kontinentu a nevyhne se to samozřejmě ani ČR, která díky své nebo kvůli své závislosti na automobilovém průmyslu bude poškozena rovněž, protože velká část těch regulací související s tím Green Dealem je samozřejmě mířena proti automobilovému průmyslu, což bude znamenat naše ekonomické oslabování a růst počtu nezaměstnaných lidí, kteří dneska pracují v automobilovém průmyslu.
Já už jsem tady říkal, že v podrobné rozpravě načtu jednotlivá usnesení, kterými chceme vybavit pana premiéra na ta jednání, dát jisté červené linie, za které bychom neměli jako ČR jít. Takový minimální soubor požadavků. Načtu je v podrobné rozpravě, prosím o jejich podporu. Není to nic proti vládě. Naopak je to snaha vybavit premiéra silným mandátem do vyjednávání v rámci EU tak, aby ten balík, ten konečný kompromis byl pro nás výhodný a abychom neodkývali dopředu, jako nepochopitelně pro mě, někteří kolegové z opozice, abychom dopředu neodkývali polotovar, o kterém dneska nikdo neví, jak ve finále skončí.
Dneska se ten polotovar vaří. Nám se tam některé ingredience nelíbí, to, co se nám tam nelíbí, jsou společné daně, společné sdílení dluhů. Nelíbí se nám samozřejmě ani ten mechanismus přerozdělování peněz, který je výhodnější diametrálně více třeba pro Slovensko, pro nás naopak. To se nám tam nelíbí, o tom vyjednávejme, ale nemá jakýkoli smysl ten polotovar, který se teprve vaří, dneska odkývat. Myslím si, že to je nedůstojné poslanců, kteří mají hájit zájmy českých občanů, aby dávali takovýto bianco šek a dopředu kývali na všechno, co z Bruselu přichází. Děkuji za pozornost.
