Před 30 lety vítali Češi nejen nový rok, ale především samostatnou Českou republiku. Po úspěšném společném soužití se Slováky od konce první světové války narostla touha po samostatném státě na straně Slovenska natolik, že bylo jediným řešením rozdělení federace. Povedlo se to mírumilovnou cestou, což je dějinná unikátní záležitost, kterou dodnes málo doceňujeme. Tehdejším politickým reprezentacím za to patří poděkování.
Vztahy našich národů jsou na nejlepší úrovni v historii a ukazuje se, že to byla správná cesta. Každý jsme šli trochu jinou cestou, resp. jinou rychlostí a místo výčitek, kdo koho zdržuje a kdo na čí úkor žije, si navzájem přejeme jen to dobré. O národních otázkách si rozhodujeme sami a v těch evropských umíme často postupovat společně.
Česká republika za těch 30 let ušla dlouhou cestu. Úspěšně jsme provedli ekonomickou transformaci, rychle se zapojili do mezinárodních struktur a institucí, ustáli mnohé krize a především zásadně zbohatli. I díky rozdělení jsme v tomto mohli postupovat rychleji a úspěšněji, jakkoliv jsem rád, že i Slovensko, byť pomaleji, bohatne rovněž.
Dnešníma očima hodnotím posledních 30 let jako mimořádně úspěšnou epochu naší země. A s ohledem na to, jak skvělý národ jsme, nepochybuji o tom, že i další mnohá desetiletí budou úspěšná. Milá Česká republiko, všechno nejlepší!