Podle mého názoru je to škoda, protože na čem jiném by se mohla odehrát diskuse o budoucnosti EU, o budoucnosti evropského integračního procesu, který je podle mého názoru v hluboké krizi.
Myslím si, že EU zašla v integraci příliš daleko a že právě fiskální rámec a budoucí rozpočty mohou otevřít debatu a zamyšlení, jaké pravomoce by bylo dobré z EU vrátit a jaké veřejné statky poskytovat v uvozovkách na té národní úrovni, nebo na evropské.
Podle mého by toho EU měla dělat méně, měla by se po té cestě v rámci evropské integrace vrátit o několik km zpátky, a mně se docela líbí heslo rakouského předsednictví, které teď nebudu citovat přesně, ale parafrázuji, dělat toho méně, ale lépe a efektivně. To nicméně podle mého názoru tento fiskální rámec nepředstavuje. Není také náhodou, že se ho snaží ještě prosadit stávající komise, stávající vedení, což samo o sobě, když jsme včera mohli poslouchat projev o stavu EU od pana předsedy Junckera, tak v některých z nás to skepsi k EU a k integračnímu procesu ještě prohlubuje.
Tam žádná sebereflexe, o které mluvili evropští politici po brexitu, nenastala. Evropská komise, evropské elity se po brexitu velmi rychle otřepaly a jedou tou stejnou cestou, kterou se jede v Evropské unii poslední desetiletí, tzn. stále větší centralizace, stále větší unifikace, stále více regulací. A fiskální rámec tomu napovídá.
Jsem velmi rád, že v rámci evropského výboru se nám podařilo alespoň zmínit a ohradit se proti té věci, kterou evropský fiskální rámec předpovídá, a to je vznik nových vlastních zdrojů EU. Já bych vás o to poprosil, abyste na to napřeli pozornost. To je přesně cesta k tomu evropskému super státu, to je přesně cesta k evropské federaci, protože co jiného, než daně, je znakem samostatného suverénního státního útvaru. Já si EU nepřeji jako super stát, nepřeji si ji jako evropskou federaci. Přeji si ji jako společenství alespoň trochu suverénních států, které mezi sebou diskutují, co budou dělat společně a co nikoli.
Považuji téměř za skandální, že ten fiskální rámec počítá ve svých zdrojích s vlastními zdroji třeba ve formě jistého procenta ze společného základu korporátních daní, na čemž nebyla v posledních letech v EU shoda.
Nejde o nic jiného, než o harmonizaci daňových systémů, nejde o nic jiného, než o společné daně. V okamžiku, kdy připustíme, že bude společný základ korporátní daně, tak za pár let nám titíž evropští eurohujerové navrhnout společnou sazbu daně. A já si skutečně pro Českou republiku nepřeji stejně vysoké daně, jaké mají v Německu nebo ve Francii. Nejsme tak konkurenceschopní, nejsme pro podnikatele tak zajímaví z hlediska byznysu, z hlediska vymahatelnosti práva, z hlediska daňových systémů. Včera jsme se o naší složitosti daňového systému bavili. My zkrátka musíme vůči těm bohatším státům konkurovat i s nižšími daněmi, což samozřejmě ty Francie, ty Belgie, ta Německa štve a chtějí nám nadiktovat stejně vysoké daně tak, abychom pro zahraniční investory přestali by zajímaví.
Já před tím velmi varuji a považuji skutečně za skandální, že Evropská unie počítá se zdroji ze společných daní, na kterých nebyla shoda. A já se obávám, že pokud bychom k tomu mlčeli, pokud bychom ten fiskální rámec takto schválili, tak takovou tou salámovou metodou, jakou během integračního procesu v rámci Evropské unie zažíváme dnes a denně, tak by sem paní ministryně za chvíli přinesla návrh zákona, že prostě nic se nedá dělat, evropský rozpočet s tím počítá, jsme poslední zemí, což je třeba argument u fiskálního paktu, která ještě nemá harmonizovány s Evropskou unií daně a byli bychom dotlačeni k tomu, abychom skutečně na to kývli, což by podle mého názoru byla chyba jak u ekonomického hlediska, protože bychom se stali méně konkurence schopní, tak z hlediska toho, že bychom ztratili ty poslední zbytky suverenity, které ještě v České republice zůstávají.
Takže prosím, chtěl bych vás poprosit, abyste evropský fiskální rámec nevnímali nejenom v hnutí ANO skrze zemědělské dotace, u ostatních politických klubů skrz kohezní politiku, ale zamysleli se nad tím kompletně a zamysleli se nad tím, jaké nebezpečí, pokud by takto zůstalo, to pro Českou republiku může znamenat.
Děkuji za pozornost.
