já sama osobně ctím hodnotu manželství, které je pro mě svazkem muže a ženy a případnou změnu této instituce na vztah dvou osob vnímám jako popření zákonů přírody a destrukční zásah do základního kamene společnosti. Proč je špatný nápad změnit definici manželství? Nové zákony nikdy neovlivňují jen ty, kterých se přímo týkají. Ovlivňují celou společnost. Takže chceme nadále mluvit o matce a otci, nebo o rodiči číslo jedna a rodiči číslo dva? Redefinicí manželství se utváří nová norma. Co je zákonem uznané jako normální, bude normální ve školkách a školách a v dětských knihách a učebnicích. Zákonná norma ovlivní i jazyk, kterým se bude hovořit o členech rodiny.
Redefinicí manželství se zde otevírá cesta k homosexuálnímu rodičovství. Neznáme něco, jako je univerzální rodičovství. Je otcovství a mateřství a jsou to dva rozdílné a nenahraditelné přístupy k dětem. Děti potřebují vztah k mámě a tátovi a ten nenahradí sebelepší učitel či trenér.
Často slýcháme, že děti prospívají ve stejnopohlavních svazcích stejně dobře, jako v rodině s otcem a matkou. Většina studií, která s těmito tvrzeními přišla, ale nepoužívala dostatečně velký reprezentativní vzorek, s dostatečným počtem pozorovaných dětí. Vývojová psychologie hovoří jasně. Děti vychovávané homosexuály jsou zatíženy více vývojových hendikepem.
Nejde ale jen o děti. Zahraniční zkušenosti ukazují, že všude, kde bylo homosexuální manželství uzákoněno, prudce klesá svoboda slova i svoboda svědomí a zvyšuje se názorová cenzura. Prosté tvrzení, že heterosexuální rodina je pro děti lepší, než jiné typy soužití, už je hodnoceno jako nenávistný výrok.
Hrozí vyhazov z práce nebo poskytovat služby(?). Tuto zkušenost má např. pan Richard Page, úředník z Velké Británie, který si za zavřenými dveřmi dovolil vyslovit názor, že pro dítě z ústavu je vždy nejlepší rodina s otcem a matkou.
