Co ale vláda schválila je jednorázový příspěvek všem důchodcům, ať už starobním, invalidním nebo těm, co pobírají sirotčí důchod, ve výši 5.000 Kč, který se bude vyplácet v prosinci 2020. Zdůvodnění paní ministryně financí Schillerové mi přijde přinejmenším směšné. Podle ní si tito důchodci prošli v minulých měsících velkým stresem a mají zvýšené výdaje – viz její Twitter.
Napadá mě pár zásadních otázek. Ostatní si stresem neprošli a náklady se jim nezvýšily? A proč se opomíjejí maminky samoživitelky? Mají to snad v životě jednodušší? Mají děti menší hodnotu než důchodci?
Pracující lidé byli vlastně úplně v pohodě, protože nevěděli, jestli se jejich firma z důvodu „pandemie“ zavře, nemluvě o zaměstnancích v gastronomii a hotelnictví, nemluvě o kadeřnicích, nemluvě o drobných živnostnících a všech těch, kteří byli ze dne na den donuceni své provozovny opravdu uzavřít a během chvíle ztratili veškeré jistoty. Tito lidé byli jistě v naprostém klidu a náramně se během karantény bavili a užívali si.
Mezi těmito nevystresovanými a šťastnými lidmi byly i maminky samoživitelky, to jen pro informaci. Vím, že neexistuje statistika, že zrovna ony, samoživitelky, přišly o práci. Důležité je, že existuje statistika stresovosti důchodců - mnoho z nich jistě práci ztratilo, a věřím, že je i přesně spočítané, o kolik těmto důchodcům stouply náklady. Mezi námi – náklady stouply úplně všem a stoupají neustále! A ne o málo. Zdražování nabralo takovou rychlost, za kterou by se nemusel stydět ani legendární Niki Lauda. V roli matky samoživitelky jsem byla dlouhá léta i já, nebylo to sice v době korony, ale i tak to bylo hodně nepříjemné. Tuto roli, ve které počítáte každou korunu, kdy máte v lednici dvě vejce a víte, že s nimi dva hladové krky nenakrmíte, roli, kdy přemýšlíte, jestli koupit plenky jednomu dítěti nebo nové bačkůrky do školky druhému, si málokterá maminka vybere dobrovolně. Drtivá většina maminek jsou samoživitelkami z donucení okolnostmi, ne účelově, mnohým z nich navíc bývalý partner na dítě neplatí výživné, a i když podle naší legislativy existují způsoby, jak dotyčného k placení přimět, ne vždy se tak stane. Když jdete na úřad požádat o příspěvek na školní pomůcky, které nejsou vůbec levnou záležitostí, a oni vám tam doslova řeknou, že nemáte nárok, protože nepatříte mezi vyvolenou menšinu, spadne vám brada. Kam jsme to dopracovali? Že se nestydíte!
Chápu, že příspěvek důchodcům je důkladně promyšlený předvolební tah, jsou to jisté hlasy, které nutně potřebují, aby už konečně mohlo být líp. Podle mne je toto ale názorná ukázka populismu a účelové uplácení a kupování si jisté skupiny obyvatel s vidinou konkrétní výhody, v tomto případě hlasů ve volbách. Kdyby tomu tak nebylo, mysleli byste na všechny naše občany. Můžete namítnout, že je na ně myšleno. Ano, samozřejmě, někdo totiž ty peníze pro důchodce musí zaplatit a kdo jiný by to mohl být, než my všichni ostatní. Děkujeme všem, kteří zadlužili nejen nás, ale i naše děti a vnoučata jen proto, aby nepřišli o koryta.
Vážím si důchodců, nechci, aby můj článek vyzněl jinak. Vážím si jich za to, co pro naši zemi udělali, za to, jak tvrdě pracovali a vybudovali pro nás mladší to, co využíváme dnes a denně. Ale ti jako jedni z mála mezi námi, obyčejnými lidmi, měli během „pandemie“ své jisté, stejně tak jako státní zaměstnanci a další. Na většinu ostatních měla tato doba katastrofální a dlouhodobý dopad a zdaleka není u konce. Například moratorium na splátky lidem končí a nechci ani domyslet, kolik exekutorů si brzy opět namastí kapsy, protože na splátky spousta lidí ani teď mít nebude. Kolik maminek samoživitelek bude na pokraji zhroucení, kolik rodin bude živořit z minima, kolik přibude sebevražd a psychických onemocnění? Na tohle žádné statistiky nejsou a předpokládám, že ani nebudou. A i kdyby byly, nikoho by nezajímaly. Vždyť nejde o lidi jako takové, jde pouze o jejich podporu a hlasy. Dobrou zprávou je, že i spousta důchodců používá mozek a za peníze na přilepšenou sice poděkují, ale volit budou podle svého uvážení. Všichni totiž naštěstí nejsou ovce!
Vážím si ale především každé maminky samoživitelky, která dělá, co může, aby své děti uživila a vychovala, protože sama vím, jak je to těžké a někdy skoro bezvýchodné. Vážím si každé rodiny, která navzdory všemu funguje a zůstává stabilní a silná. Naše děti potřebují tu největší podporu, jsou budoucností této země, tohoto národa. Ale nemají volební právo, což je asi důvod, proč nejsou tito malí občánci důležití. Pro nás v SPD je a bude rodina na 1. místě a není to prázdná fráze. Namísto neziskových organizací, které podporují všechno možné, jen ne naše lidi, chceme podporovat právě naše rodiny, naše děti, naše důchodce - ale dlouhodobě a ne pouze před volbami.
Lidé nejsou hloupí. Naopak, už přestávají hrát tuto hru a já jim moc fandím a děkuji. Jsem totiž jednou z nich.
