04.02.2016 8:01:00
Rizika imigrace, o nichž se tolik nemluví
Proč se v souvislosti s uprchlickou krizí mlčí o zdravotních rizicích a nebezpečí šíření chorob?
Nelze tvrdit, že by tento aspekt uprchlické krize byl zcela přehlížen, nicméně se domnívám, že na něj v přesycenosti šokujícími zprávami o uzavírání hranic, skandálních výrocích z různých stran, výtržnostech a útocích imigrantů atd. zapomínáme víc, než je zdrávo. Proto považuji za nutné na něj upozornit.
V uplynulých dnech se v médiích objevila informace, že v lednu překročilo hranice Evropy dalších cca 60 tisíc imigrantů. Tento počet rozhodně nepotvrzuje některé prognózy z podzimu loňského roku, že množství nově příchozích přistěhovalců v zimě výrazněji poklesne, a spíše znamená, že i v novém roce budeme kvůli neschopnosti evropských lídrů čelit přílivu dalších statisíců nelegálních imigrantů. Nejpočetnější skupiny přitom pocházejí ze zemí, jako jsou Sýrie, Afghánistán, či země subsaharské Afriky – Súdán, Somálsko, Eritrea apod. Nelze jistě považovat za neopodstatněné, že při cestování do těchto zemí je povinností nebo alespoň doporučením podstoupit očkování proti chorobám jako žloutenka typu A a B, tyfus, meningitida nebo dětská obrna. Obdobně pak například vojáci působící v zahraničních misích, jakou je mise v Afghánistánu, podstupují po návratu do vlasti několikadenní karanténu a sérii vyšetření, která mají vyloučit nákazu těmito či jinými chorobami.
Naproti tomu živelný příchod uprchlíků přináší do Evropy statisíce, nebo dnes již spíše miliony, lidí, o jejichž zdravotním stavu nic nevíme a rozhodně si nejsem jistý, že jsme schopni alespoň něco zjistit tak rychle, aby to zamezilo potenciální nákaze dalších osob. Tuto hrozbu navíc umocňuje fakt, že imigranti jsou z velké míry soustředěni do různých táborů a zařízení ve velmi početných skupinách, v nichž se riziko šíření různých nemocí a nákaz přirozeně zvyšuje. K nejohroženějším skupinám tak patří nejen zaměstnanci těchto zařízení, ale paradoxně sami imigranti. Nicméně to samozřejmě neznamená, že by nebezpečí nákazy nebyla vystavena i většinová společnost, a to zejména s ohledem na to, že útěky přistěhovalců z uprchlických zařízení, nelegální přechody hranic, nekontrolovaný pohyb těchto osob po Evropě nejsou, jak dobře víme, ojedinělé jevy.
Za jedno z největších zdravotních rizik migrační krize lze s ohledem na nejpočetnější skupinu syrských uprchlíků považovat zavlečení obrny, a to s ohledem na skutečnost, že právě v této zemi před dvěma lety propukla v důsledku války epidemie této nemoci, při které bylo infikováno několik set až několik tisíc dětí. Přestože se podařilo tuto epidemii zastavit a přestože ve vyspělých evropských státech je poměrně vysoká proočkovanost této nemoci, odborníci se shodují na tom, že v Sýrii nelze v žádném případě hovořit o jejím vymýcení, a tedy nelze ani vyloučit, že by mohla být s přistěhovalci do Evropy přenesena.
Zvýšeným rizikem pak jednoznačně je také možné šíření tuberkulózy. Jsou to právě africké země a středoasijské země, které Světová zdravotnická organizace řadí mezi ty, kde je tato nemoc nadprůměrně rozšířena a postihuje až 80 % obyvatelstva. Za zmínku při tom stojí fakt, že na rozdíl od obrny tuberkulóza již nepatří k chorobám, proti kterým by probíhalo plošné preventivní očkování. A stejně tak tomu není samozřejmě ani u zmíněné žloutenky, která se taktéž v mnoha zemích, z nichž uprchlíci přicházejí, vyskytuje poměrně hojně.
Z uvedených skutečností vyplývá, že riziko šíření mnoha pro nás již téměř zapomenutých či vzácných chorob v souvislosti s uprchlickou krizi není zanedbatelné a nelze jej v žádném případě zcela popírat. Považuji proto za samozřejmé, že veřejnost může mít z této hrozby určité obavy, a mělo by být stejně samozřejmé, aby odpovědní političtí představitelé ve spolupráci s příslušnými státními orgány a odborníky na tyto obavy reagovali slyšitelným vysvětlením toho, jak jsme na zdravotní rizika související s uprchlíky připraveni a jaká opatření případně budou přijata. Tak se ovšem, dle mého názoru dostatečně neděje a ve veřejném prostoru se o této otázce, jak jsem již uvedl, spíše mlčí. Chtěl bych proto tímto důrazně veřejně vyzvat vládu a zejména ministra zdravotnictví, aby dal v této otázce veřejnosti jasnou odpověď a ujištění, že jsme na zmíněná rizika připraveni a že se jich není třeba obávat. A zároveň bych chtěl tyto představitele vyzvat k tomu, aby za účelem podobného ujištění ze strany příslušných evropských orgánů vyvíjeli značnou aktivitu také na unijní úrovni.
Ivo Valenta, slovácký senátor
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
