Fakt, že Seznam výkonů nedefinuje hrazenou péči, nakonec potvrdila i vláda v replice k naší ústavní stížnosti. Ministerstvo zdravotnictví tak nyní de facto prezentuje jako úspěch to, co dle zákona sice dávno mělo být hrazeno, jenže v reálu ministerstvo opomenulo zařadit do vyhlášky, a tak pojišťovny tuto variantu nezajišťovaly, přestože na ni lidé měli nárok.
I podobné postupy napadá naše ústavní stížnost, která chce do systému zdravotnictví vložit transparentnost a narovnat podmínky tak, aby nedocházelo k šizení pacientů a nastavování pravidel proplácení či neproplácení jednotlivých úkonů dle libovůle ministra či vedení jednotlivých pojišťoven. Vždyť zdraví je to nejcennější, co máme.
Je trestuhodné, že například řadě vážně nemocných pacientů pojišťovny nechtějí hradit léčbu, na kterou mají nárok a která jim jako jediná může zachránit život – raději se soudí a odvolávají. Pacient se tak leckdy i přesto, že spor vyhraje, léčby bohužel nedožije. A to je třeba co nejrychleji změnit.