Úspory českých domácností se za dva roky vinou nezvládnuté inflace smrskly o více než čtvrtinu a v důsledku růstu cen nebudeme mít podle oficiální prognózy Ministerstva financí ani v roce 2026 reálnou mzdu na úrovni roku 2019. Reálné mzdy totiž klesají nejrychleji ve vyspělém světě a za pár týdnů navíc miliony českých zaměstnanců na vlastní kůži pocítí, že jim v důsledku daňového balíčku klesly i mzdy čisté. Jinými slovy, vrátili jsme se s Fialovou vládou několik let do minulosti.

Česká republika je tak jedinou zemí v Evropské unii, která se ještě nedostala na svou předcovidovou úroveň. Spotřeba domácností je 10 % pod úrovní roku 2019. V důsledku chybné hospodářské politiky vlády klesl v minulém roce hrubý domácí produkt naší ekonomiky o půl procentního bodu HDP a klíčovým průmyslovým zaměstnavatelům příští rok vzrostou náklady na energie o více než 100 %. Máme tři miliony lidí na hranici chudoby, raketově roste počet domácností, které dávají na bydlení celou polovinu svého rozpočtu, a pochopitelně tak omezují jakoukoliv vedlejší spotřebu, která by přitom mohla naši ekonomiku nastartovat. Máme největší energetickou inflaci na světě, výběr daní naopak nejhorší nejméně od roku 2012. Jen na nejdůležitější dani - DPH - nedokázala v loňském roce tato vláda vybrat astronomických 24,2 miliardy korun, dalších 12 miliard korun na dani z tabáku a stěží uvěřitelných 46 miliard korun na dani z neočekávaných zisků. Čísla tuto vládu nekompromisně usvědčují z toho, na co ji pravidelně upozorňují při každé vhodné příležitosti už 24 měsíců.

Českou republiku doběhla politika rezignace na boj s šedou ekonomikou a daňovými úniky a podvody. Tato politika její totiž systematicky ordinována od příchodu ODS na rezort financí v prosinci roku 2021. Podle vyjádření Finanční správy procházíme renesancí výplat na ruku, což s sebou logicky nese boom zneužívání sociálních dávek. To potvrzují i oficiální statistiky Úřadu práce, podle kterých všechny sociální dávky trhají historické rekordy.

Navzdory daňovým balíčkům, které drtivě dopadají na nejchudší i na střední třídu, naše země hospodaří nejhůře, jak kdy v nekrizových letech hospodařila. A to je ještě deficit uměle snižován pomocí rozpočtových triků a faulů, které odsoudila i Národní rozpočtová rada.

Současná vláda za pouhé dva roky 2022 a 2023 dosáhla souhrnného deficitu 648 miliard korun a pro rok 2024 navrhuje deficit dalších 252 miliard. Tedy za tři roky, když se dostane na schválený deficit, zatíží budoucí generace dluhem ve výši 900 miliard korun, čímž vysoce předčí vlády předcházející, které na souhrnný deficit o 120 miliard korun menší potřebovaly celých sedm let. A pokud bude současná vláda pokračovat, můžeme se na konci jejího panování těšit na souhrnný deficit 1 355 miliard. A to vše samozřejmě za neutuchající marketingové kampaně plné hesel rozpočtové odpovědnosti a nutnosti vrátit veřejné finance do dobré kondice.

Zatímco provozní výdaje státu vesele o desítky miliard korun ročně bobtnají, protože nikdo z kompetentních ministrů není ochoten ani náznakem dostát svým předvolebním slibům, investice v letošním roce klesnou o 18 miliard korun. A k největšímu poklesu dojde tam, kde jsou vůbec nejpotřebnější - v kapitole Ministerstva dopravy nebo v kapitole (Ministerstva) místního rozvoje.

Takže zatímco globální konkurence české ekonomiky hledí dopředu a rozvíjí svůj potenciál, Česko přešlapuje na místě, ba co hůře, vykračuje si čelem vzad. Inovační strategie připravená naší vládou na zlatém podnose hozena premiérem Fialou do posledního šuplíku ve Strakově akademii. Nemáme plán, nemáme vizi, ztrácíme čas a hlavně ztrácíme budoucnost. Vláda, která ještě uprostřed loňského roku slibovala, jak udělá z Česka křižovatku uprostřed Evropy, není schopna udělat pro rozvoj naší země absolutně nic.

Existuje sto a jeden důvod, proč by se vládní strany měly vrátit ze svých obláčků rádoby hodnotové politiky na zem a začít řešit sociální, ekonomický a technologický stav naší země. Proč by měli začít naslouchat nezávislým ekonomům a akademikům bijícím na poplach, svolat mimořádné jednání ekonomických ministrů se zástupci průmyslu a školství a s Národní ekonomickou radou vlády?

Nedokážu uvěřit, že vláda nic z toho nečiní a její hlavní prioritou je tváří v tvář chřadnoucí volební podpoře napříč společenským spektrem zmrzačení jednoho z nejkvalitnějších a nejnezpochybnitelnějších volebních systémů na světě v domnělé snaze urvat si za každou cenu několik desítek tisíc hlasů krajanů žijících v zahraničí, kteří jejími pustošivými kroky ještě jako jediní nebyli dotčeni.

Hnutí ANO jako nejsilnější politická síla v zemi apeluje na vládní koalici, aby nezneužívala své aktuální většiny v Poslanecké sněmovně k prosazení zásadních změn volebního systému ke svému vlastnímu domnělému prospěchu. Apelujeme na pětikoalici, aby se v první řadě zabývala řešením skutečných a akutních problémů této země, nikoliv pokoutními způsoby, jak se udržet u moci.

A aby bylo jasno. Nemáme nejmenších pochyb, že tato zoufalá snaha ovlivnit volební výsledek ve svůj prospěch v žádném případě nepovede ke kýženému výsledku. Dokud se vládní strany nezačnou starat o situaci v České republice, své volební preference žádným trikem nezlepší. Pouze zmrzačí volební systém a ohrozí důvěru ve volby a připraví naši zemi o demokratickou jistotu nevyčíslitelné hodnoty, neboť průběh voleb v České republice po celá desetiletí na rozdíl od mnoha a mnoha jiných zemí nikdy nikdo relevantně nezpochybnil. Jsme bytostně přesvědčeni, že předložený poslanecký návrh, který navíc ani neprošel žádným připomínkovým řízením nebo Legislativní radou vlády, není v souladu s ústavními dokumenty České republiky. Ty totiž vyžadují, aby za prvé byla volba osobní. Za druhé má být zaručena tajnost hlasování a volba má být také svobodná. A v neposlední řadě, což sice Ústava ani Listina základních práv a svobod přímo neříká, se nepochybně předpokládá, že má také existovat co největší společenská důvěra ve volební proces od začátku až do konce. To znamená od okamžiku, kdo je uznán jako oprávněný volič, až po přepočet hlasů na mandáty. A tento proces musí být bez pochybností, pochopitelný a verifikovatelný.

Jinými slovy, uvažované změny nejenže podle našeho nejhlubšího přesvědčení vyžadují změnu Ústavy, ale dalece přesahují jedno volební období.

Věřím, že se tady shodneme, že by Česká republika neměla být v důsledku tvrdohlavosti a zoufalosti několika potápějících se politických subjektů vystavena situaci, kdy se bude volební systém měnit s každými novými parlamentními volbami. A v případě, že prioritou vlády je skutečně změna volebního systému, tak jsme ji opakovaně vyzývali, aby ve svých úvahách od prvopočátku respektovala nejsilnější politickou stranu v zemi a naslouchala i jejím připomínkám, aby se změnu volebního systému, která je zásahem natolik zásadním, že se přímo dotýká ústavního pořádku v zemi, nesnažila prosazovat na sílu a bez konsenzu s opozicí.

Přestože jsme byli schopni se dohodnout na změně volebního zákona, prošel tady volební zákon, ústavní většinou, novela, je účinný od 1. ledna 2026, bude o tom bezesporu mluvit můj ctěný kolega Radek Vondráček a další kolegové, kteří na to samozřejmě upozorní, tak proč se vlamujeme do otevřených dveří. Proč se vlamujeme, když tady je účinnost jasně nastavená, byli jsme schopni se dohodnout?

Tady nebyl ani pokus o nějaké jednání s opozicí. Nic takové se tedy nestalo, byť jsem k tomu vyzývala a vyzývám pořád. A pětikoalice zvolila svou oblíbenou cestu sněmovního válcování. Ještě včera na grémiu Poslanecké sněmovny jsem vyzývala - pojďme k jednacímu stolu. Vždyť ti lidé tomu nemohou rozumět, proč tady budeme trávit dny a noci místo aby se řešily skutečné problémy lidé této země. My se tady budeme handrkovat o korespondenční volbu jenom proto, že vy nám chcete ukázat svaly, místo toho, abyste se aspoň pokusili o to jednání, místo abyste se třeba snažili a řekli - dobře, nešlo to, nejsme schopni se domluvit. Nic z toho se nestalo.

A tak se změna volebního systému, která se přímo dotýká ústavního pořádku a dalekosáhle přesahuje funkční období této pětikoaliční vlády, prosazuje na sílu, bez ústavní většiny a bez seriózního pokusu o diskusi s opozicí při přípravě paragrafů zákona.

Vyloučili jste nás z diskuse okolo zákona v době jeho příprav, o to více naléhavých otázek budete muset - i když zatím uvidíme, až se otevře schůze, jestli s námi bude někdo debatovat - zodpovídat po otevření programu schůze. A to nejen nám, dámy a pánové, ale zejména veřejnosti. Veřejnosti, která od začátku od svých zákonodárců přirozeně očekává, že nedovolí destabilizaci základního pilíře, na kterém naše demokratické zřízení stojí, že nedovolí znevěrohodnění voleb.

A já si proto dovolím položit na tomto místě sedm nejzásadnějších otázek, z nichž každá jedna je podle mě dostatečně silným argumentem proti korespondenční volbě. A budu očekávat, že na ně po otevření schůze dostanu odpovědi. Předpokládám, že i řada mých kolegů bude mít podobné otázky, možná i jiné.

1. Hodláte nahradit bezpečnou a nezpochybnitelnou volbu v zahraničí, při které se dnes musí volič dostavit na ambasádu a následně za dohledu příslušné komise jít řádně sám osobně za plentu, systémem posílání poštovních obálek kdoví odkud? Ptám se tedy, kde mají občané České republiky záruku, že za našeho občana žijícího v cizině nevybere a neodešle volební lístek rodina nebo kdovíkdo jiný?

2. Jakákoliv forma distančního hlasování otevírá prostor pro nátlak a manipulaci s hlasy. Jistě je něco takového možné i dnes. Máme případy, kdy to probíhá z nějakých důvodů zdravotních, ale za plentou je volič suverénem a o tom, komu hodí hlas, si rozhodne sám. Pamatujete si na kampaň několik let zpátky "Přemluv bábu" ? Ptám se tedy, kde mají občané České republiky záruku, že volby v zahraničí nebudou probíhat podobným modelem ve znamení "Odvol za bábu". Kdo a za jakých okolností hlasoval, jestli hlasoval zcela svobodně nebo ne a dokonce jestli hlasoval on nebo jestli to tam vložil někdo jiný, to se totiž už nikdo nedozví.

3. Hodláte umožnit korespondenční volbu jen malé části oprávněných voličů, tedy těch, kteří pobývají v zahraničí. A já se ptám, z jakého titulu, jak to vysvětlujete, že zvýhodňujete krajany, kteří v Česku dlouhodobě nežijí, a rozhodují se tedy hlavně na základě titulků z mnohdy tendenčních a k vládě shovívavých médií? Není důvodem skutečnost, že z posledních výsledků voleb vyplývá, že podpora vládních stran je mezi krajany v zahraničí významně vyšší, než podpora vládních stran u nás doma? Asi to o něčem vypovídá.

4. Tajnost hlasování. Dnešní podmínky jsou garancí naprosté tajnosti a svobody hlasování. Za plentou jsme vždy pouze sami, bez členů rodiny nebo šéfů, bez kamarádů a podobně. Neexistuje způsob, jak zjistit, pro koho jsme hlasovali. Ve chvíli, kdy vkládáme hlasovací lístek do obálky, ke které přiložíme další doklad, kterým se ověří naše totožnost, a vložíme ho do jiné obálky, tak záruky ohledně tajnosti padají. A já se ptám - pokud volba přestane být tajná, přestože to ústavní dokumenty naší země vyžadují, jsou takové volby ještě v souladu s Ústavou? A pokud ne, jakým právem se tuto změnu opovažujete prosazovat bez elementární snahy alespoň o dosažení ústavní většiny?

5. Zahraniční zkušenosti z posledních let. Vím, že to není úplně srovnatelné, ale už to tady padlo z úst některých předřečníků ze strany pětikoalice, tak se k tomu vrátím. Třetina Američanů dnes hovoří o ukradených volbách. Nejen poražený bývalý prezident, ale velká část politiků i veřejnosti je stále přesvědčena, že byl prostřednictvím korespondenčního hlasování spáchán obrovský volební podvod. Země je v důsledku toho fatálně rozdělena, demokracie otřesena a tak dále. Každopádně co se stalo my nezjistíme, nejsme takovými znalci, nežijeme tam. co se přesně stalo, nebudu to tady soudit. Mám informace z veřejných zdrojů jenom tak jako většina z vás. Ale stalo se to, že korespondenční volba fakticky rozložila důvěru ve volební systém a stalo se to v dalších zemích. A mě opravdu zajímá, jak vysvětlíte občanům České republiky, že korespondenční volba nenaruší nebo nějakým zásadním způsobem nepoškodí robustní volební systém v České republice. V situaci, kdy volební komise budou sčítat desetitisíce obálek s volebními hlasy a tak dále, kdoví kým adresované. Nezapomínejme prosím, že i demokracie má své silné nepřátele. Nezapomínejme, že tito nepřátelé mají své mocné nástroje, kterými jsou schopni ovlivňovat chod nejen státních institucí, ale i mechanismy, které jsou tradičně zaběhlé.

6. I dnes je v zahraničí možné volit na zastupitelských úřadech, na velvyslanectvích a na konzulátech. Takže jak naši krajané, tak naši občané v zahraničí možnost volby mají. To je potřeba zdůraznit, protože se občas setkáváme s dotazy, že snad nechceme, aby volili naši krajané v zahraničí, to je samozřejmě nesmysl. Oni dni dnes tu možnost mají. A nezpochybnitelnou cestou, kterou by bezesporu hnutí ANO podpořilo, by bylo naopak ve dnech voleb rozšířit možnosti, kde se dá volit. Zastupitelské úřady si tak například pronajmou další místa, aby se přiblížili voličům. Proč vymýšlet kolo, když máme osvědčený systém. Jak vysvětlíte občanům, že jste dali přednost nákladnějšímu řešení navíc spojenému s rizikem v podobě ohrožení důvěry ve výsledky voleb jako takových.

7. Koalice korespondenční volby tlačí na sílu už pro volby v příštím roce, to znamená v roce 2025, a to bez konzultace s opozicí či s příslušnými státními orgány, to je poslanecký návrh. Ptám se, proč takhle zásadní věc nepřichází do Parlamentu jako vládní návrh. Proč ministr vnitra Vít Rakušan obešel připomínkové řízení i Legislativní radu vlády. Proč se nemohla vyjádřit připomínková místa? Nebylo tomu tak proto, že uvnitř samotné pětikoalice panuje obava, že připomínky jednotlivých ministerstev by mohly přijetí zákona zkomplikovat a dodat argumenty odpůrcům zákona?

A úplně na konec, dejme tomu za 8. Jaké jsou tedy vlastně priority vlády Petra Fialy ve světle fiaska její hospodářské politiky a slábnoucích volebních preferencí? Statisíce lidí v uplynulých dvou letech upadly v České republice do chudoby a v jednom žebříčku za druhým se propadáme na úplný chvost. A v tuto chvíli se pětikoalice spojí jako jeden muž a přichází do Sněmovny s něčím tak kontroverzním a zástupným, jako je korespondenční volba. Nezlobte se, ale to je pro mě čiré zoufalství. Zjednodušit volební účast krajanů v zahraničí lze i bez toho, aby důvěru v náš kvalitní volební systém narušovaly pytle poštovních obálek. Názor hnutí ANO na korespondenční volbu je ostatně úplně stejný, jako byl názor premiéra Petra Fialy na tuto volbu ještě v listopadu 2020. Kdyby pětikoalice místo politikaření a zoufalé snahy o politickou záchranu, a to za jakoukoliv cenu, měla opravdu na srdci kvalitu demokracie v Česku, k úvahám o změně volebního systému bez diskuse s opozicí by nepřistoupila a každopádně by k tomu přistupovala s větším respektem.

Já vás proto vyzývám, abyste tento nepodařený návrh v zájmu politické stability a ochrany demokracie stáhli, zasedli s námi k jednacímu stolu a o zavedení korespondenční volby jednali způsobem, který povede k nalezení udržitelného a přijatelného řešení, a to v rámci řádného legislativního procesu.

Děkuji vám za pozornost.