Jedním z jejich požadavků bylo prominutí placení povinných záloh na pojistné na zdravotní pojištění, důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti u OSVČ. Ohadovaný dopad: 15 miliard korun. A světe, div se, dalších 10 miliard do prostředků systému veřejného zdravotního pojištění. K tomu žádali navýšení nároku a rozšíření okruhu podporovaných osob pro další desetitisíce občanů.
Největším zářezem do příjmů veřejných rozpočtů by však byl odklad termínu splatnosti DPH za daňové období kalendářního roku 2020 o celý jeden rok. Dopad na příjmy státního rozpočtu, rozpočtu obcí a krajů v roce 2020? 150 miliard korun! Asi jen maličkost.
Koalice SPOLU také navrhovala odpustit odvody na zdravotní a sociální pojištění. Stejně tak přišli poslanci Pirátů s podněty ke kompenzování příjmů obcím a krajům z titulu poklesu jejich daňových příjmů v objemu minimálně 6 miliard korun.
Tito politici, kteří nás z opozičních lavic tepali s cílem rozšířit programy pomoci o více než 200 miliard korun, dnes nedokážou vytvořit systém funkční pomoci pro naše občany a jejich zatím jediným řešením situace je posílat občany žádat o dávky státní sociální podpory. Štědrost těchto poslanců totiž skončila momentem, kdy začali vládnout a pětikoalice převzala odpovědnost. Dnes už o žádném z těch původních návrhů neuslyšíte.
Guvernér ČNB Jiří Rusnok už avizoval, že inflace může narůst až k 13-14 procentům. Zdražuje se elektrická energie, teplo, pohonné hmoty, potraviny, ale i oděvy a obuv. Zdražuje všechno a české domácnosti prostě chudnou. To není strašení, to je smutný fakt. Kam se ale teď poděla vůle poslanců vládní koalice pomáhat? Proč poslanci, kteří neustále naši vládu uháněli, aby podpora a kompenzace byly větší a dosáhlo na ni víc lidí, dnes v době pádivé inflace nedokážou podat pomocnou ruku českým občanům? Proč nepřistupujeme k opatřením, která zavádí drtivá většina zemí Evropy, jako je snížení DPH, změna daňových pravidel u pohonných hmot, elektřiny a plynu či zavádění cenových stropů u raketově rostoucích cen pohonných hmot?
Českou cestou, kterou zvolil Petr Fiala, je nechat dopadnout následky veškerého zvyšování cen na mnohdy už zoufalé občany plnou vahou. Ten, kdo na tomto neštěstí vydělává desítky miliard korun, je přitom stát. Například z cen pohonných hmot směřuje téměř polovina právě do státního rozpočtu.
Takový způsob řešení krize jsme tu už jednou měli. Bylo to v letech 2008-2009. V době, kdy se okolní státy z krize otřepaly a jejich ekonomiky opět začaly růst, nás strany v čele s TOP 09 a ODS uvrhly do ještě větší recese v roce 2012. Pro Evropu jsme byli odstrašujícím případem. Nepřipomíná vám to něco?
K tomu všemu dnes slyšíme, ústy předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamová, že vlády tu nejsou od toho, aby se staraly o lidi. Ano, podle toho, co momentálně pětikoalice předvádí, si můžeme být jisti, že se touto filozofií řídí všichni do jednoho.