jako bývalá ministryně financí a současně místopředsedkyně rozpočtového výboru se na vás obracím s naléhavým sdělením. Jak příjmy, tak výdaje předloženého návrhu zákona o státním rozpočtu neodpovídají aktuálním a v tuto chvíli zcela objektivním okolnostem, které by měl státní rozpočet zohledňovat. Zdržím se soudu, že je to dílem pověstné rozpočtové kreativity ministra financí Zbyňka Stanjury, odhlédnu od toho, že skutečným důvodem může být snaha o optické vylepšení parametrů bilance státního hospodaření.

Chci věřit, že skutečnou příčinou je jen zanedbání desetiletí platných pravidel poctivého rozpočtového řemesla, a to pravděpodobně z důvodů turbulentních daňových a národohospodářských změn, které vláda připravuje v oblasti daňového systému nebo energetické politiky státu. Zanedbání pravidel, které bude na základě předložených výhrad, jak doufám, napraveno.

Nejprve ke straně příjmů. Ministerstvo financí na svých webových stránkách 3. října zveřejnilo přehled nazvaný úsporná Opatření - pomlčka - dotace 2024, který mimo jiné informuje, že příští rok neuvolní kapitole Ministerstva průmyslu a obchodu částku ve výši 51,5 miliardy korun na energetickou politiku. Zcela konkrétně, 13,5 miliardy korun na dotace na obnovitelné zdroje energie a 38 miliard korun na podporu přenosové soustavy a distribuční sítě. Těchto 51,5 miliardy korun tedy příští rok nebude financovat státní rozpočet, ale na fakturách a složenkách je zaplatí domácnosti a zejména podnikatelský sektor, který není chráněn systémem cenových stropů.

Připomenu, že 51,5 miliardy představuje 1,5krát větší dopad, než bude mít tolik diskutovaný daňový balíček, který v příštím roce zvedne daňovou zátěž v úhrnu o 35 miliard korun. Těchto 35 miliard korun přitom podle řádně zpracované analýzy dopadů regulace RIA bude mít podle Ministerstva financí negativní dopad do růstu HDP v příštím roce ve výši 0,3 %. To indikuje ztrátu HDP ve výši okolo 24 miliard korun, respektive pokles daňových výnosů státu okolo 5 miliard korun.

A zatímco tento efekt je v příjmech předloženého návrhu zakomponován, co v něm však trestuhodně zakomponováno není, je dopad gigantického škrtu ve výši 51,5 miliardy korun, škrtu, který přitom jde přímo na dřeň pilíři české ekonomiky, tedy průmyslu, samozřejmě s astronomickými dopady do jeho nákladů, ziskovosti a ekonomického chování. A zcela jistě s mimořádnými negativními fiskálními multiplikacemi. Ale i bez těchto multiplikací hovoříme v souladu s úvahami Ministerstva financí u daňového balíčku o dodatečném negativním dopadu na HDP nejméně ve výši 0,45 % HDP, tedy 35 miliard korun, což indikuje pokles příjmů státního rozpočtu nejméně o 7,5 miliardy korun. A to hovoříme o zcela minimalistickém konzervativním negativním odhadu.

Je na místě připomenout odhady bankovního sektoru, konkrétně Komerční banky, podle jejíchž analytiků se HDP v důsledku daňového balíčku nesníží o 0,3 % HDP, jak se domnívá Ministerstvo financí, ale o 0,7 % HDP. Tím by negativní fiskální dopad daňového balíčku číslo 2, který v rozpočtu zohledněn není, nebyl 7,5 miliardy korun, ale dokonce více než 15 miliard korun. Podtrženo, sečteno. Ať už hovoříme o dopadu 7,5 miliardy korun v intencích predikcí Ministerstva financí, nebo o dopadu 15 miliard korun v intencích predikcí bankovního sektoru, o tuto částku je reálná bilance státního rozpočtu reálně chudší oproti číslům, které Poslanecké sněmovně předložil ministr financí Zbyněk Stanjura.

Hovoříme přitom o sumě, která zhruba odpovídá celkovému ročnímu rozpočtu kapitoly Ministerstva zdravotnictví nebo Ministerstva pro místní rozvoj. O tak závažné částce je tedy řeč. Opakuji, na základě skutečností, které jsou objektivně známy od počátku měsíce října, je potřeba s ohledem na zásadu věrnosti plánovaných příjmů státního rozpočtu tyto příjmy snížit, a to v rozsahu 7,5 až 15 miliard korun. Je v nemyslitelném rozporu se zásadou věrnosti plánovaných parametrů státního rozpočtu, aby tento výpadek příjmů byl Ministerstvem financí opomenut. A je to nejen v rozporu se zásadou věrnosti, ale je to zároveň v rozporu s objektivní realitou a také v rozporu se zájmem řádného hospodáře. Neboť umělým nafouknutím příjmů nezbohatneme, nýbrž se pouze vystavujeme rizikům vyšších dodatečných nákladů, snižujeme předvídatelnost hospodaření a také transparentnost státního rozpočtu.

Já se v této souvislosti musím pozastavit také nad mimořádně svolaným jednáním výboru pro rozpočtové prognózy, který se uskutečnil na žádost ministra financí 9. října letošního roku. Tento výbor totiž neobdržel od Ministerstva financí vedeného Zbyňkem Stanjurou navzdory skutečnosti, že již nejméně týden byl tento gigantický negativní impuls pro příjmovou stranu rozpočtu znám, odpovídající podklady. Jinými slovy, ministr financí si nechal od výboru pro rozpočtové predikce posvětit predikci příjmů, která záměrně opomíjela naplánované škrty, které příjmy státního rozpočtu více než významně sníží. Zkrátka a dobře predikce fiskálních příjmů, ze které výbor vycházel, zamlčela skutečnosti, které svým významem daleko přesahují tolik diskutované dopady daňového balíčku. Nedovedu si představit žádný silnější důvod, proč by Ministerstvo financí nemělo svou predikci příjmů zaktuálnit a zrealističtit, než když připraví nákladový balíček číslo dvě, který 1,5násobně převyšuje daňový balíček číslo jedna. K aktualizaci a zreálnění predikce příjmů však nedošlo, a to by mělo být neodkladně napraveno.

Tolik první zásadní připomínka k příjmové stránce rozpočtu, ze které jasně vyplývá, že příjmy jsou nadhodnoceny nejméně o 7,5 miliardy korun, stejně jako z ní vyplývá to, že ministr financí operuje závěrem jednání výboru, kterému ovšem z nepochopitelných důvodů nepředložil ucelené a kompletní údaje o vládních záměrech v oblasti energetické politiky.

Druhá zásadní připomínka se týká dodatečných 19 miliard na straně příjmů, které se v rozpočtu objevily mezi předložením návrhu do vlády na konci srpna a jeho schválením na konci září. Ty se podle informací sdělených ministrem financí na jednání rozpočtového výboru skládají z 11,8 miliard korun dodatečných dividendových příjmů z majetkových účastí státu a dále z 6 miliard korun příjmů na daních z příjmů a sociálních odvodech 40 tisíc pracovníků z třetích zemí a Ukrajiny, kteří nově vstoupí na český pracovní trh.

Nejprve k příjmům z dividend. Ty měly původně přestavovat 20 miliard korun, nově tedy ovšem o více než jednu třetinu víc, tedy 31,8 miliard korun. To je mimořádně zajímavá skutečnost, neboť si jako bývalá ministryně financí při nejlepší vůli nevybavuji, že by v jiných letech v průběhu měsíce září docházelo v plánování majetkové a dividendové politiky státu k tak zásadním turbulencím, které by vedly byť k desetinové, natož třetinové korekci plánovaných příjmů. Samozřejmě nezpochybňuji, že stát nikdy nedisponuje přesným odhadem, s jakými dividendami může v následujícím roce počítat. Mám však zcela zásadní pochybnost o tom, že se jeho predikce mohou neplánovaně změnit bez zásadních fundamentálních impulsů z měsíce na měsíc, a tím spíše v měsíci, kdy by se to ministru financí mimořádně hodilo. Legitimní otázka tedy zní, jaké skutečnosti Ministerstvo financí ve své majetkové politice neznalo na konci měsíce srpna, ale doznalo je až v průběhu září, které vedly ke zvýšení predikce dividendových příjmů o více než jednu třetinu? U kterých společností se tak stalo, na základě čeho a proč tyto informace neexistovaly na konci prázdnin? Zvýšila se v průběhu září předpokládaná poptávka po budějovickém pivu, plánované množství pokácených stromů v Lesech České republiky nebo se snad plánují vyšší marže za prodanou energii v ČEZu?

Významné otazníky ale spočívají také ve změně predikce vybraných pojistných a daní v údajném důsledku zařazení dodatečných pracovníků na český pracovní trh. Zde, jak uvádíte, došlo ke změně vzhledem k vládnímu schválení materiálu s názvem, cituji - "Návrh na další posílení pracovní migrace do České republiky". Dovolím si nicméně poznamenat, že k jeho schválení došlo dne 18. října, tedy minulý týden. Usnesení vlády, které ministerstvům tento materiál uložilo zpracovat, je přitom už z 28. června 2023. Je proto více než legitimní otázkou, z jakého důvodu dopady tohoto jasně definovaného záměru z června nebyly promítnuty již v návrhu z konce srpna, ale až v návrhu z konce září? Co se tak významného změnilo, když k faktickému schválení materiálu došlo až v průběhu října? Ergo kladívko, na příjmové straně hovoříme o 19 miliardách korun sporných příjmů z dividend a daní a nejméně o 7,5 miliardách korun nezahrnutých příjmů z důvodu opomenutí odvodového balíčku číslo dvě. V součtu tak jen na příjmové straně hovoříme o 26,5 miliardách korun příjmů, se kterými návrh rozpočtu počítá, ale jejich oprávněnost je nevídaně sporná. 26,5 miliardy příjmů, které by měly být předmětem dnešní podrobné diskuse.

A nyní přejdu ke straně výdajů. Za naprosto zásadní problém, a to především z hlediska transparentnosti veřejných rozpočtů, považuji dlouhodobě, stejně jako Národní rozpočtová rada, přesouvání deficitu do mimorozpočtových fondů. V letošním roce si tak Ministerstvo financí vylepší bilanci státního rozpočtu nejméně o 25 miliard korun, v roce příštím má jít o 18 miliard korun. 18 miliard korun, které si Ministerstvo financí půjčí od EIB a prostřednictvím úvěrové smlouvy se Státním fondem dopravní infrastruktury je bude následně půjčovat kapitole Ministerstva dopravy na dopravní infrastrukturu. Díky tomuto schématu se tato částka nepromítne do deficitu státního rozpočtu, nicméně dluh České republiky se samozřejmě zvýší.

Mé silné pochybnosti o tom, zda úvěrové podmínky od EIB jsou dlouhodobě lepší než úvěrové podmínky, které by stát získal na finančních trzích, jsou veřejně známé. Jako ministryně financí jsem se touto otázkou totiž opakovaně zabývala a příslušné sekce Ministerstva financí mě vždy ujistily o tom, že nejvýhodnějším způsobem financování je standardní dluhová obsluha státu prostřednictvím dluhopisů, respektive běžné dluhové služby. A nemyslím si, že kromě naléhavé potřeby této vlády ponížit deklarovaný deficit došlo k nějakým výrazným fundamentálním změnám, které by měly dlouhodobější charakter, tím spíše charakter osmnácti let, což je doba splatnosti půjčky od EIB.

Lze připustit, že s ohledem na aktuální situaci na finančních trzích, poznamenané i vysokými úrokovými sazbami České národní banky, byl v minulých měsících dosažený průměrný výnos nově prodaných fixně úročených státních dluhopisů 4,5 %, výrazně nad svým dlouhodobým průměrem, a proto se mohlo krátkodobě stát, že indikativní přehled sazeb korunového úvěru od EIB v tomto světle v některých případech vycházel ve zpětném zrcátku o několik setin až desetin procenta lépe. To ovšem rozhodně neznamená, že se rozkolísané váhy velice rychle nevrátí do dlouhodobé rovnováhy. Tím spíš, že je to více než pravděpodobné.

Připomínám, že Česká republika si je v normálním období schopna půjčovat za úrok kolem 1,1 %, což ostatně platilo i v období covidové pandemie roku 2020, nemluvě o záporných sazbách v období předešlém. A sledujeme-li pozorně měnově politické signály České národní banky, nemůžeme si nemyslet, že cesta úrokových sazeb nevede rovně ani nahoru, ale dolů. Otázkou je pouze to, jestli v zimě, nebo na jaře.

A já se proto ptám, jak bude Ministerstvo financí zabezpečovat naplánované výdaje kapitoly Ministerstva dopravy v případě, že výnosy státních dluhopisů budou nižší než podmínky nabízené EIB. Budou příslušné tranše uplatněny za méně výhodných podmínek od této finanční instituce, nebo bude od tranší upuštěno a deficitní výdaje státu budou financovány standardní cestou, tedy prodejem státních dluhopisů? Odpovím si jako bývalá ministryně financí sama. Nepředpokládám, že by se byl ministr financí ochoten kvůli své snaze o optické snížení deficitu vystavit hrozbě trestního stíhání. Takže co se stane? V případě očekávaného poklesu sazeb státních dluhopisů nebude k půjčce od EIB nakonec vůbec přistoupeno a potřebné peníze zajistí kapitola státního dluhu, a státnímu rozpočtu se tak navýší deficit o částku, která dost možná může dosahovat právě 18 miliard korun. Jinými slovy, v tuto chvíli sice výdaje rozpočtu počítají s 18 miliardami korun z EIB, ale Ministerstvo financí s tím, že by si těchto 18 miliard korun půjčilo mimo rozpočet, rozhodně nepočítá. O tom se totiž bude rozhodovat až příští rok a je dost možné, že se tato půjčka ukáže jako méně výhodná a vůbec k ní nedojde.

A co se stane takovém případě? Na výdajové straně bude nepokrytých 18 miliard korun, o které se bude muset aktualizovat strategie financování státního dluhu a které zvýší deficit státního rozpočtu o 18 miliard korun. Osmnáct miliard korun, se kterými příjmy státního rozpočtu nepočítají. A já se ptám, považuje ministr financí očekávaný pokles výnosů státních dluhopisů za žádoucí a očekávaný trend? Předpokládám, že ano. Počítá v takovém případě s tím, že nevyužije půjčku od EIB, ale zatíží tak státní rozpočet dodatečným deficitem ve výši 18 miliard korun, a deficit státního rozpočtu tak nebude 252 miliard korun, ale 270 miliard korun? Pravda je prostá. Reálný deficit státního rozpočtu je už dnes navržen ve výši 270 miliard korun. Jedinou otázkou je, jestli to půjde vidět v deficitu, nebo nikoliv. Ano, je to vrcholný kousek rozpočtové magie vlády Petra Fialy, krátkozrakých kejklí, které se nám už příští rok vrátí, a to i s úroky.

Na závěr si dovolím připomenout, že Ústavní soud v těchto dnech podle slov předsedy Ústavního soudu veřejně prezentovaných zahajuje projednávání návrhu hnutí ANO na zrušení zákona, kterým pětikoalice za mimořádně sporných okolností snížila červnovou mimořádnou valorizaci penzí. Stát díky tomu, v rozporu s legitimním očekáváním seniorů a navzdory jejich inflačním výdajům a svým objektivním inflačním příjmům, vylepšil svou bilanci o 20 miliard korun jen letošním roce. V prosinci příštího roku to ale bude již 60 miliard. Šedesát miliard korun, o které si vláda díky tomu, že průměrnému důchodci sebere přes 20 tisíc korun, vylepšila výsledek hospodaření. Podle vyjádření renomovaných ústavních právníků pravděpodobnost, že tento hanebný zákon ministrů Jurečky a Stanjury bude shledán jako protiústavní, rozhodně není malá. V této souvislosti je na místě připomenout, že rozpočtová rezerva v kapitole VPS s možností, že by stát svůj sporný krok neobhájil, nikterak nepočítá. I v tom jede pan ministr financí Stanjura hop, nebo trop.

Podtrženo, sečteno. Nad rámec již dnes objektivně chybějících 26,5 miliard korun na příjmové straně, 18 miliard korun chybějících na výdajové straně můžeme hovořit i o relevantním riziku dalších chybějících až 60 miliard, které vlastním přičinění vlády v rozpočtu s vysokou mírou pravděpodobnosti chybí. A já budu pozorně naslouchat dnešní rozpravě, podle toho se poradíme rychle s kolegy a je dost možné, že navrhnu usnesení, aby rozpočet byl vrácen s konkrétními návrhy kroků k přepracování. Děkuji vám za pozornost a velice se těším na odpovědi pana ministra financí.

Děkuji předem.