Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já svůj dnešní projev rozdělím na dvě části. Nejdříve chci hovořit o politické rovině, o důvodech, proč se náš klub rozhodl vyvolat hlasování o nedůvěře neakceschopné vlády Petra Fialy. Z vyjádření vládních představitelů by člověk skoro nabyl dojmu, že rezignací Petra Mlejnka je vše zapomenuto a vláda vlastně funguje skvěle. Není to tak, je to vlastně zcela naopak. Možná i proto pane premiére vaší vládě důvěřují občané nejméně z celé Evropské unie, jmenovitě vám. Proto vašim slibům nevěří podle ankety jednoho z podnikatelských webů 97 % respondentů.
A ve druhé části pak rozeberu vaše ekonomické kroky z pohledu bývalé ministryně financí, ale hlavně z pohledu člověka, který má zkušenosti s řešením bezprecedentní zdravotnické krize.
Minulý týden jsem měla možnost projet s panem předsedou Babišem, s Karlem Havlíčkem, ale i s dalšími kolegy Moravskoslezský kraj. Za těch několik dnů jsme skutečně potkali tisíce lidí. Se stovkami z nich jsme se měli možnost bavit a já mohu říct, že jsem za to nesmírně vděčná. Ta zpětná vazba přímo od lidí by měla být pro každého politika v podstatě svatá. A já musím říct, že bych takové výjezdy doporučila hlavně vaší vládě, aby za těmi lidmi do regionů vyrazila. A nemyslím jen tak někam přijet, vyfotit se a zase odjet, nebo se sejít se spolustraníky. Myslím, abyste s těmi lidmi skutečně hovořili. Ptali se jich na jejich příběhy, naslouchali jejich denním starostem. Možná byste pak mluvili, jinak. Možná byste zjistili, že váš Deštník není nic jiného než marketing, ale ve skutečnosti těm lidem prostě nepomáhá. Ti lidé mají naprosto oprávněný pocit, že jste se na ně vykašlali, že neřešíte jejich problémy, zdražování, ceny energií, ale že řešíte pouze vlastní problémy, problémy vašich ministrů.
Ta situace je opravdu vážná a to říkám velmi mírně. Nechci, aby to působilo příliš dramaticky, aby to bylo za pár minut někým z vás odkopnuto jako obyčejná opoziční rétorika. Tohle je realita. Já jsem ráda, že tu minulý týden vystoupil ministr Blažek, já jsem to ocenila na plénu. Děkuju mu za to, protože vidím, že aspoň někdo z vlády si to uvědomuje. Škoda, že tato slova neslyšíme od ministra financí, ministra průmyslu a obchodu nebo nejlépe od premiéra.
Často jsem přemýšlela, jestli váš přístup je nezájmem o lidi a firmy, nebo prostě nekompetencí. Upřímně nevím, co je horší. Včera ministr Síkela začal hovořit konečně o pomoci firmám. Připomenu, že ještě před pár týdny mluvil o tom, že do konce roku se nic takového neplánuje. To je jasným příkladem toho, že vládní kroky nejsou promyšlené. Neexistuje strategie. Je to chaos a zmatek. A se stříkací pistolkou se vždy s ohromným zpožděním vláda rozhodne hasit velký požár. K pomoci v rámci dočasného krizového rámce přitom vyzýváme opakovaně už několik měsíců. A tak je to vždy. Ta pomoc opět přichází pozdě. Firmy už padají, protože doteď byla pomoc nulová. Denně dostávám SMS od nějakého majitele firmy, majitele restaurací na Praze 5 - zálohy 30 000, teď 150 000, zavírá. Majitel na Národní třídě známé kavárny - nebudu jmenovat - zálohy 200 000, po téměř třiceti letech zvažuje, že zavře. A tak bych mohla pokračovat. Každý den, každý den je dostávám. Šéf Madety Teplý řekl veřejně - myslím, že to bylo na Zemi živitelce - že už jednoduše energie platit nemůže. Končí pekaři. Zavírají se desítky prodejen potravin. Končí potravinářské firmy, jatka, restaurace. Sklárny přerušují výrobu. Víte to vůbec? Víte to? A tak bych mohla pokračovat.
Strčili jste do té první kostky domina. Už teď je jasné, že to, co se podařilo nám - nebyli jsme bez chyby, nebudu se tady bez pokory bít v prsa - udržet během covidu nejnižší míru nezaměstnanosti v celé EU. To vám se jednoznačně nepodaří. Bohužel pro nás pro všechny. Nemám z toho radost, byť jsem v opozičních lavicích. Důvod je ten, že prostě vaše vláda reaguje extrémně pozdě. Ministři jsou neakční, neoperativní. A vaše opatření se železnou pravidelností přicházejí o několik měsíců později, než je navrhuje naše stínová vláda. Nabízíme opakovaně spolupráci. Ale v tomto směru jsme přehlíženi. Nestěžuji si. Pouze to tady shrnuji a opakuji.
Ministra Síkelu nekritizujeme jenom my jako opozice. Ta kritika přichází i od odborníků a od vašich koaličních kolegů. A do toho všeho v době, kdy byste měli být vládou krizových manažerů, tu máme nikdy nekončící problémy hnutí STAN.
Pamatuji si hlasování o důvěře této vládě. Asi si také vzpomínáte. Není to tak dlouho. Jednání to bylo dlouhé, ale všichni poslanci hnutí ANO vystupovali s věcnými projevy a měli konkrétní dotazy. Každý podle své expertizy reagoval na programové prohlášení. A ministři na ně dlouhou dobu odmítali odpovídat. Tu debatu tenkrát rozvířil ministr Jurečka, asi si na to vzpomínáte, který vystoupil, ale na místo odpovědi se opozici pokusil umravnit se slovy, že o naše hlasy nestojí, tak ať nezdržujeme - volně parafrázuji. Zpětně si teď uvědomuji, jak moc toto bylo symbolické. Arogance se stala v podstatě synonymem vaší vlády. O nějaké komunikaci mezi vládou a opozicí nemůže být ani řeč. Slyšela jsem pana předsedu Michálka, který v jedné z televizních diskusí říkal, že oni coby opozice přicházeli s návrhy a naše vláda je často zohlednila. Ano, je to tak, pane nepřítomný kolego.
Pamatuji si to třeba při pandemii. Často jsme opozici naslouchali. Neříkám, že jsme vždycky udělali to, co chtěla. Například nápady paní předsedkyně Pekarové Adamové, abychom kompenzovali sto procent. No tak bychom dneska ten schodek měli bilion. A v tom je ten zásadní rozdíl mezi námi. Našim návrhům se vláda obvykle vysměje, zesměšní a o pár měsíců k některým z nich, bohužel jenom k některým z nich, přistoupí. Pak je vydává za své, což by nám nevadilo, hlavně že je udělá. Ale pozdě. Ale pozdě.
Vzpomínám si, taky to teď běhá po sítích, nebrala jsem si to sem, ale možná jste to někteří viděli, projev pana premiéra Fialy v době, kdy byl lídrem největší z opozičních stran. A tehdy vyčítal naší vládě, že pomoc je nedostatečně plošná, že jiné země pomáhají plošně, a my nikoli, abychom teď byli svědky toho, že když řídí vládu, je to zcela naopak.
A pak na jednání o důvěře této vládě byl ještě jeden pro tuto vládu charakteristický moment. To jednání bylo přerušeno. Pamatujete? Přerušeno, protože se objevila nová kauza hnutí STAN. Tehdy šlo o problémy s financováním strany - nejasný původ peněz proudící přes kyperské firmy. Nebyl to první povolební problém STANu a zdaleka, jak jsme byli dál svědky, ani ne poslední. Už tehdy nám všem ale mohlo dojít, že vládu budou kauzy zatěžovat pravidelně. Už po vypuknutí kauzy Dozimetr jsme dali jasný, ale zcela legitimní požadavek, aby v čele rezortu vnitra skončil Vít Rakušan. Nepožadovali jsme, aby hnutí STAN skončilo ve vládě. Ale pokud se ukázalo, že vlivní členové a spolupracovníci jsou napojeni na mafiánské struktury, sedí ve vazbě a jsou vyšetřováni policií, tak je přece nad slunce jasné, že šéf takové strany nemůže vést rezort, pod který spadá přímo policie. A můžete to, pane ministře, tady opakovat donekonečna. Ta pachuť v občanech prostě zůstane. Běžte se jich zeptat. I pokud by to měl být ten nejčestnější člověk na světě, tak v té funkci skončí už jen kvůli tomu, aby o vyšetřování nemohly být žádné pochybnosti. Vy jste to neudělal, pane ministře. A vy jste neřešením té situace převzal plnou odpovědnost, pane premiére. Odpovědnost za to, že vypadáme jako banánová republika.
Už tehdy zaznívaly na našem klubu hlasy, že je na čase vyvolat hlasování o nedůvěře vlády. Důvodů bylo skutečně už příliš. A nešlo přitom jen o korupční kauzu hnutí STAN. Šlo především o to, jakým způsobem přistupovala vláda k pomoci lidem, ale i firmám. Tehdy jsme se s kolegy shodli, že s ohledem na začínající české předsednictví nechceme, aby ta ostuda rezonovala i v zahraničí. Všichni jsme měli v paměti, jak dopadlo naše první předsednictví. Trochu to ale vypadá, že tato vláda nebo že toto slovo si tato vláda Petra Fialy přeložila jako nějaký bianko šek, imunitu, že mohou zhasnout a po dobu předsednictví rozjet párty a opozice se bude tvářit, že není doma.
Kroky k pomoci lidem během léta? Nula. Kroky k pomoci firmám během léta? Nula. Zato ministr Rakušan jmenoval do čela civilní rozvědky - zdůrazňuji - do čela rozvědky člověka, který přiznal pravidelné kontakty s Michalem Redlem, posledních dvanáct let působil mimo zpravodajské služby. Jeho paní podniká s pravomocně odsouzeným člověkem ; a jak se včera ukázalo, tak i člověka, který byl nějakým způsobem zapojený do jiné korupční kauzy. Opět to musím zdůraznit. Bavíme se o civilní rozvědce. Kromě toho, že ředitel jakékoli tajné služby by měl být naprosto nezpochybnitelný, tak já za největší chybu považuji, že ministr vnitra spoustu těchto informací měl, ale přesto pana Mlejnka vládě navrhl. Navíc sám tvrdil, že proběhl bezpečnostní screening. Jak je možné, pane ministře, že to, co novináři odhalili během jednoho měsíce, že ten screening neobjevil? Upřímně nějak se mi tomu nechce věřit. A to ani nemluvím o těch doporučeních, které jste údajně měl mít, což se ukázalo, že není tak úplně pravda.
Považuji to celé za neskutečné selhání. Vy jste v podstatě civilní rozvědku zdiskreditovali nejen v očích veřejnosti, ale i v očích zahraničních partnerů. Už to samo o sobě by mělo být důvodem k vaší rezignaci.
Vaše jednání ale minulý týden přikryla i vláda. A na základě čeho? Na základě čestného prohlášení člověka, který byl také součástí kauzy Dozimetr. Může to být ještě víc absurdní, ptám se? Vždyť byli jsme svědky nějakého panoptika! Opravdu se může někdo divit, že tu dnes řešíme nedůvěru této vlády? Znovu opakuji, ministr vnitra Vít Rakušan destabilizoval klíčovou tajnou službu, a tím ohrozil bezpečnost celé republiky. A to celé jako fíkový list přikryla vláda včetně premiéra Petra Fialy.
Mnohokrát jsem byla v posledních týdnech konfrontována s dotazem novinářů, proč hlasování o nedůvěře vůbec vyvoláváme, když je dopředu znám výsledek, jestli to prý není zbytečné jednání, zbytečná ztráta času. Musím říct, že tato otázka mi přijde zcela absurdní. Za prvé, při této logice bychom se nemuseli účastnit žádného hlasování. Nemělo by smysl navrhovat jakýkoliv zákon a vlastně bychom mohli udělat radost paní předsedkyni Pekarové Adamové a zalézt do kouta a šoupat nohama, jak po nás chtěla. Údělem opozice prostě je, že má menšinu, že hlasování často prohrává. Přesto ale máme odpovědnost vůči našim voličům. Výsledek asi dokážeme odhadnout, počítat do 108 umíme všichni, ale všichni jsme se také určitě v politice setkali s tím, že nějaké hlasování dopadlo jinak, než jsme očekávali. Každý poslanec má své svědomí a odpovědnost vůči lidem, kteří mu dali ve volbách hlas. A toto hlasování má jedno veliké specifikum. Každý z nás se na konci dne bude muset postavit a po všech těch argumentech, které zde zazní, po všech těch kauzách každý bude muset jasně říct: pro návrh, nebo proti návrhu. Jinými slovy, každý poslanec bude muset jasně říct, jestli po tom všem má vláda Petra Fialy stále jeho důvěru, zda má jeho důvěru Vít Rakušan, jehož hnutí stíhá skandál za skandálem a který svými špatnými rozhodnutími ohrožuje bezpečnost České republiky, zda má jeho důvěru ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela, který si očividně neví s touto stávající situací rady. Že zaspal, na vše reaguje s několikaměsíční zpožděním, už přece veřejně říkají i jeho kolegové z koalice. A hlavně, zda má jejich důvěru sám premiér Petr Fiala, který tomu všemu přihlíží se stoickým klidem.
To ale zdaleka nejsou jediné důvody, proč náš poslanecký klub chce vaší vládě vyslovit nedůvěru. Když se coby stínová ministryně podívám na vaše programové prohlášení, zjistím, že to není nic jiného než naprosto zbytečný dokument, ze kterého neplníte vůbec nic. Začnu popisem - předpokládám, že to chápete - problematiky veřejných financí, které jsou mi nejbližší. Jedním z prvních kroků, které nová vládní koalice udělala, bylo to, že nás uvedla do nejdelšího rozpočtového provizoria v historii této republiky. Tímto rozpočtovým provizoriem uvedla vládní pětikoalice celou veřejnou sféru do období, kdy nebylo zřejmé, na co jsou a na co nejsou finanční prostředky, s čím se může počítat a s čím se nemůže počítat. Již v programovém prohlášení vlády pětikoalice zmiňuje, cituji: "Postup státu musí být pro podnikatele a občany předvídatelný." Toto rozpočtové provizorium samozřejmě nemělo s předvídatelností absolutně nic společného.
Již v tuto dobu vládě v důsledku inflace spadlo do klína přes 62 miliard korun - tehdy, když se schvaloval ten první rozpočet, stávající, pořád platný - na příjmové straně státního rozpočtu. Na výdajové straně státního rozpočtu následovaly tupé marketingové škrty. Snížení investic o 15 miliard jsem pokládala za škrt zásadní. Investice jsou oblastí, která se projeví až v budoucnu. Investujeme hlavně pro naše děti. V resortu zdravotnictví byly opět hloupě škrtnuty výdaje z 24 na 18 miliard. Ale za nejšílenější škrt jsem dlouhodobě považovala já sama, ale i laická a odborná veřejnost, stejně tak jako prezident republiky snížení plateb za státního pojištěnce. Za tento zásadní škrt, který ve svém důsledku ohrožuje kvalitu a dostupnost zdravotnické péče, o který jsme bojovali ještě minulý týden, avšak pětikoalice tento svůj nebezpečný škrt na sílu své stoosmičky prosadila. To, že o žádnou úsporu nejde, jsem již vysvětlovala několikrát a stále si za tím stojím. Dalších devět miliard korun pětikoalice škrtala na platech v dobách mimořádné inflace, na platech veřejných zaměstnanců, což jsou samozřejmě policisté, hasiči, kterým se zvedlo, ano, určitě mě opravíte 700 korun. To je opravdu za to, jak jim děkujeme za všechny ty zásahy. Úřady práce, Česká správa sociálního zabezpečení, uklízečky, školníci, nepedagogové, bez kterých nemůže fungovat žádná škola. To byly důsledky těchto škrtů. Samozřejmě jsem je všechny nevyjmenovala. Zapisovatelky - nula. Takže reálná mzda se samozřejmě propadá. A takto bych mohla pokračovat položku po položce. Zase si to zrekapitulujeme, až tu bude novela zákona o státním rozpočtu.
Reálně však pětikoalice, a teď poslouchejte, seškrtala výdajovou stránku rozpočtu o 34 miliard. Žádných sto miliard, jak se nám snaží namluvit, a kvůli těm 34 miliardám tupých škrtů jsme měli nejdelší rozpočtové provizorium v historii České republiky. A arogantnost v této vládní koalice byla již v této době naprosto zřejmá. Nemluvě o tom, že od prvního momentu bylo jasné, že předložený rozpočet, a také jsem to tady opakovaně řekla na plénu, bude muset být novelizován. Pro mě to byl cár papíru už ve chvíli, kdy ho tady pětikoalice odhlasovala, myslím ten první rozpočet. (Potlesk poslanců ANO 2011.) Bylo jasné, že ten schodek bude mnohem, mnohem vyšší. Aktuální novela státního rozpočtu, kterou schválila vláda a poslala sem do Poslanecké sněmovny, ta o ní bude počítám neprodleně, ve velice krátké době jednat, počítá s příjmy vyššími o 127,2 miliardy, než bylo v našem původním návrhu rozpočtu. Ale i tak je schodek tohoto rozpočtu ve výši 330 miliard! A to ještě si řekneme za chvíli, dneska poslalo Ministerstvo financí pod vedením Zbyňka Stanjury na vládu návrh rozpočtu na rok 2023. Také velká taškařice. Za chvíli.
Pane nepřítomný ministře Stanjuro, kde je ta rozpočtová odpovědnost, které jste měli před volbami plná ústa? Kde je ta konsolidace? Kde jsou reformy, které povedou ke snižování a třeba i postupnému? Já rozumím, že jste v těžké krizi. My jsme také byli v těžké krizi. Ale kde jsou nějaké navržené reformy? My na rozdíl od vás jsme za rok 2020 byli v situaci, kdy ekonomika propadla minus 5,5 % HDP. Vy pořád jste v situaci přes veškeré tyto problémy, že ekonomika roste, a díky inflaci 17,5 procenta, která je čtvrtá nejvyšší v Evropské unii, tak máte nadstandardní příjmy. V podstatě vám padají do klína. A ten lepší výsledek, před chvílí jsem komentovala pokladní plnění, současná pětikoalice dosahuje výhradně díky navyšování příjmů. Dnešní čísla: Schodek 231,1 miliardy, příjmy - je tam o 99,1 miliardy více, výdajů asi o 66,9. Takže to je přece jasné. Navíc v této době přesně před rokem jsme dávali do covidové pomoci firmám ještě zhruba asi 57 miliard a příspěvkovým organizacím, což jsou třeba i sociální služby, šlo o 6,4 miliardy navíc. Takže tak je to s tou rozpočtovou odpovědností, s tou konsolidací.
A pane premiére, vy jste tady mluvil o dluhu sektoru vládních institucí ke konci roku 2021. Ano, byl 2 biliony 567 miliard a tak dále. A já teď vám přečtu číslo, které je v materiálech Ministerstva financí dnes dohledatelné na stránkách, kolik plánujete v roce 2022: 2 biliony 882 miliard, jenom pro srovnání. A jestli to chcete ještě v přepočtu na procenta HDP, tak ke konci roku 2021 to bylo 41,9 % HDP a ke konci roku 2022 to bude 42,4, a to vám padají do klína nadstandardní příjmy. Ministerstvo financí na rok 2023 poslalo rozpočet na vládu se schodkem 270 miliard, takže 280, 330, 270 a příjmy jsou tam vyšší zhruba něco přes 136 miliard. Takže samozřejmě o tom povedeme debatu velmi podrobnou. I o tom, já už tady mám rozebrané jednotlivé kapitoly, už to mám srovnané s naším rozpočtem.
Potom rozdíly k aktuálnímu rozpočtu k novelizaci a ukážu vám ty minusy, jak berete dopravě, zdravotnictví a tak dále bych mohla pokračovat. Už to tady mám černé na bílém. Samozřejmě vláda to bude ještě během září posuzovat, takže uvidíme, co nakonec vyjde z vlády a přijde sem do Poslanecké sněmovny. Takže podle mě jasně tato vládní pětikoalice oklamala své voliče v předvolební kampani a využívá složitost a nepřehlednost rozpočtové procesu, ve kterém se každý nezorientuje k dalšímu vysílání nepravdivých a falešných informací. Dokonce pětikoalice přijímá politická rozhodnutí, která úplně zbytečně připravují státní rozpočet o miliardu korun. Ano, hovořím o zrušení EET. Jste mluvil něco v tom smyslu, že podnikatelé to tak chtějí, no nechtějí. Včera byl rozpočtový výbor. Já jsem členkou rozpočtového výboru, místopředsedkyní.
Pan ministr tam stabilně nechodí, nebyl tam ani včera, myslím ministr financí. Takže debata s úředníky samozřejmě byla omezena, protože nebudu kopat do úředníků a nepovedu s nimi politickou debatu, ti plní pokyny na základě politického zadání, ať je ministrem ten či onen. Ale přišli tam zástupci Podnikatelských svazů a komor. Vždycky jsme komunikovali, když jsme třeba připravovali covidovou pomoc, nikdy jsme je neignorovali. Dnes si stěžují na nekomunikaci, např. s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Ale vrátím se k EET. Vystoupili tam, já nevím, zástupce Asociace tradičního českého obchodu, vystoupili tam ze Svazu průmyslu, Komora daňových poradců, i když ti se spíš specializovali na daňový balíček. A jednoznačně řekli: Nerušte EET. Je to významný projekt. Podnikatelé si na něho zvykli, narovnal podnikatelské prostředí. Když tedy nepotřebujete těch 13 miliard, jste takoví frajeři, že to radši vezmete zdravotnictví, tak vyslyšte aspoň hlasy představitelů Svazů a komor. Oni jsou zástupci podnikatelů.
Já jsem mluvila s panem Kastnerem, který včera nemohl přijít, protože řeší energie pro restaurace. Ale samozřejmě má stejný názor, je to majitel několika restaurací, je to místopředseda Asociace malých a středních podnikatelů. Pan Březina, který tam včera vystoupil. Šéf Asociace tradičního českého obchodu. Dokonce řekl: My nejsme voliči ANO. Většina našich členů jsou voliči pětikoalice. Koalice SPOLU. Přesto vám říkáme: Nedělejte to. Nechte ho aspoň dobrovolné, nerušte EET. A to pomíjím to, že to je unikátní digitální projekt, když tak strašně usilujete o tu digitalizaci, o které tady vaši zástupci mluvili, myslím, že pan premiér to byl.
Já chci říct, já jsem tam včera uváděla tvrdá čísla. Hovořila jsem o tom, kolik byl únik procentuální po zavedení první a následně druhé vlny, ta první byla stěžejní, protože nebyly vytypovány ubytovací a stravovací služby, jaký byl nárůst, resp. snížení šedé ekonomiky. To jsou čísla Českého statistického úřadu. Jak narostla průměrná mzda. Copak je normální, že před zavedením EET byla průměrná mzda v oblasti stravování na poloviny průměrné mediánové mzdy tehdy v ekonomice? Připadá vám to normální? Máte pro to normální vysvětlení, než to, že část těch peněz šla na ruku? A po roce zavedení jsme byli na dvojnásobku. Samozřejmě se vylepšila i postavení těch zaměstnanců. Mělo to vliv na jejich důchody, mělo to vliv třeba na to, když si chtěli vzít úvěr, hypotéku a podobně. EET nemělo dopad jenom na dani z příjmu, ale promítlo se pozitivně do všech daní do sociálního pojištění a samozřejmě do jakési povědomí toho, že platit daně je normální.
Flagrantní porušení předvolebních slibů je možné sledovat i v dalších oblastech veřejných financí. Slib o nezvyšování daní bude porušen. A to ještě způsobem, kdy Zbyněk Stanjura, údajně pravicový politik, tak se prezentuje celé roky, mluví o nezasloužených ziscích, kdy tento ministr hrozí jednotlivým sektorům, že neexistují žádné limity a nikdo se nemůže být jistý. To je ta předvídatelnost, vzpomínáte, jak jsem před chvílí o ní hovořila? Jak je v programovém prohlášení vlády předvídatelnost v oblasti financí, v oblasti daní, tak tady to vidíme. Takže úplně se vytratila, není tam.
A nemůžete to schovat jenom za krizi. My jsme také byli v krizi a snižovali jste daně. Vzpomínáte? Dokonce superhrubou mzdu jsme zrušili společně s ODS. Nezapomněli jste na to, že ne? A pomohlo to tehdy zaměstnancům, 7 % čistého jim zůstalo z mezd a díky tomu mají dneska úspory a nějak to přežívají, ale čím dál hůře. Paní předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová má kromě výborných nápadů, abychom začali nosit více svetrů, což u mě řekla v debatě v Partii, asi před čtrnácti dny, že si případně dokupovali pletací jehlice, tak navrhuje i privatizaci státních podniků. A v rozhovoru kolegy, pana místopředsedy Skopečka, tam jsem zaznamenala jakýsi pokus, názor o zavedení poplatků ve zdravotnictví. A tak bych mohla pokračovat.
Připomenu, že stát letos vybral na daních včetně pojistného - a teď už řeknu aktuální dnešní částku, o 91,1, která vyplývá samozřejmě z pokladního plnění MF, o 91,1 miliardy korun navíc. Státem vlastněný ČEZ bude mít zisk někde kolem 90 miliard. Současně rostou příjmy v podnicích, které vlastní např. Budvar či Lesy ČR, asi 4 miliardy. Jsou tady peníze z EU - o tom hovořil pan poslanec Babiš, a takto bych mohla pokračovat dál. Když se podívám do vašeho programového prohlášení vlády, v podstatě jediný bod, který jste splnili, je paušální daň a povinná registrace DPH, kdy vlastně se zvedá na 2 miliony obratu, ale z velké části jste přebrali tento projekt od nás již téměř hotový. Avšak zavedením tří pásem u paušální daně jste tento systém mimořádně zkomplikovali. Včera jsme o tom vedli poměrně debatu na rozpočtovém výboru, a pokusíme ještě jako hnutí ANO vypracovat nějaký pozměňovací návrh. Já spolupracuji v tomto směru s Komorou daňových poradců, expertem na daň z příjmu panem Nesrovnalem, který je apolitický, je to expert, abychom se dobrali něčeho, co neudělá, co neudělá z tohoto skvělého institutu, který zatím je pro lidi do jednoho milionu korun, a s kým jsem mluvila, kdo to využívá, tak si ho chválí, co neudělá z toho naprosto mrtvý nástroj. Opět špatně.
Chtěli jsme přece pomoci těm nejmenším. Vy jste tady o tom často z lavic ODS mluvili, že prostě aby nebyli zatěžováni kontrolami, aby nebyli zatěžováni podáváním daňových přiznání a hlášení. Toto je přesně ten nástroj, který jste teď tedy úplně, aspoň to, co poslalo Ministerstvo financí nebo resp. už vláda odsouhlasila do Poslanecké sněmovny, úplně zvorali.
Většinu bodů z programového prohlášení vlády v oblasti financí kabinet Petra Fialy vůbec neřeší. Například - nevidíme žádné zlepšení v oblasti bránění daňových úniků. Co jste přijali za nástroj? My jsme zavedli celou řadu věcí - kontrolu transferových cen a tak dále, mezi spojenými osobami, zavedli jsme speciální týmy, které se tomu věnují. Co vy jste pro to udělali? Obdobně jako otázka odlivu dividend do zahraničí, nedošlo k odstranění systémových daňových výjimek, snížení odvodů sociálního pojištění není vůbec na stole, máte to v programovém prohlášení vlády - víte o tom? Slíbené pravidlo daňové brzdy - já to (nepovažuji?) za nesmysl, pravidlo daňové brzdy, ale vy jste se ani nepokusili o nějakou diskusi, když už jste si tenhle nesmysl tam napsali.
Diskuse o pravidlech rozpočtové odpovědnosti nebyl také vůbec otevřena a my jsme byli připraveni. My jsme připraveni se o tom bavit věcně, konstruktivně, ale nic takového nepřichází. Takže v oblasti veřejných financí, když už se zavedlo to známkování hezké, dostal pan ministr dopravy jedničku, tak já v oblasti veřejných financí dám této vaší vládě čistou pětku! (Potlesk zleva.) A teď zřejmě, teď zřejmě největší problém, který trápí české domácnosti v současnosti - tím je inflace, tedy růst indexu spotřebitelských cen. Jestli si dobře pamatuji - a už to tady také dneska padlo - na vaši předvolební kampaň, tak se nesla v duchu Babišova drahota.
Vzpomínám si na debatu lídrů v Jihomoravském kraji v Brně, kde to tam tehdy použil, myslím si, že pan tehdejší předseda ODS a předseda vlastního opozičního největšího klubu, dneska premiér, řekl poprvé, použil nebo tam jsem to poprvé slyšela. Takže tímto populistickým způsobem - často rádi říkáte, že jsme populisté, tohle byl naprostý a čistý populismus - jste prezentovali do České republiky importovanou inflaci. Víte, kolik byla, když jsme končili? 5,4 - průměrná něco přes 4 %, když končila naše vláda. Ale může za to pořád.
Když to pro vás tehdy byla Babišova drahota, tak jaká je to teď drahota? My jsme nikdy terminus technicus Fialova drahota nepoužili. Nikdy ho od nás neuslyšíte, protože víme, že to je hloupost. Takže znova opakuji - už i experti, kteří mívali jiné názory, připouští, že z velké části - někdy se přou, já poslouchám, co to jde, když mám čas, názory ekonomů, čtu je někdy říkají - ze dvou třetin, někdy říkají z poloviny, ale samozřejmě všichni už dnes připouští, i ti, kteří dříve říkali, že ne, že za to může vlastně naše fiskální expanze, tak je z velké části - a můžeme se bavit, dvě třetiny, polovina - importovaná.
Zásadním problémem ale je, že s touto inflací neděláte vůbec nic, že se nárůst spotřebitelských cen a dopady tohoto zvýšení nesnažíte vůbec zmírnit. Česká republika má podle nejnovějších údajů, myslím, že z minulého týdne, zveřejněných EUROSTATem za červenec roku 2022 po pobaltských zemích největší míru spotřebitelské inflace měřenou harmonizovaným indexem spotřebitelských cen ze všech zemí Evropské unie. Vyšší míru inflace než my - jsme čtvrtí v té výši - vyšší míru inflace zaznamenaly pouze země, které byly historicky součástí Sovětského svazu, konkrétně Litva, Lotyšsko a Estonsko.
Všechny tyto země mají inflaci přesahující 20 %, takže my se chceme dostat až na tuto úroveň? Vážení kolegové, průměrná míra inflace v celé EU je 9,8 %. Česká republika podle EUROSTATu má 17,3. To je pro průměrnou českou domácnost zásadní rozdíl. Navíc míra inflace, která je pro nás stěžejní, a míra, kterou se v České republice řídíme, je míra vykazovaná ČSÚ, který navíc na rozdíl od EUROSTATu kvantifikuje i takzvané imputované nájemné, čili zjednodušeně řečeno, vlastní bydlení. Proto dle výpočtu ČSÚ je aktuální míra inflace ještě vyšší, poslední číslo je 17,5 %.
A jestli jste četli makroekonomickou predikci Ministerstva financí publikovanou, myslím, že před týdnem, tak tam se počítá s průměrnou inflací v tomhle roce asi 16,3... čtyři... 16,3, to znamená, že budeme atakovat v tom zbytku roku 20 %. To je neuvěřitelné. Ta čísla jsou samozřejmě na stránkách Ministerstva financí, z těch čerpám. Tato čísla však mají reálné a hluboké dopady na domácnosti české a firmy. Občané, o které se má vláda starat v krizových dobách, mají výrazný problém s placením účtů za elektrickou energii, plyn, potraviny, pohonné hmoty, jízdné do práce, nákup školních potřeb na nový školní rok nebo důchodci mají znatelné problémy s nákupem léků. Běžte mezi ně, uslyšíte to.
Pokles reálných mezd pro rok 2022 je ve výši 7,6 % a chudnout budeme i následující rok. Lidé jsou vystrašení z přicházejícího období a ztratili důvěru v tuto vládu a ztrácejí důvěru v tento stát. Když jsem stála na náměstí v Opavě, které bylo téměř plné, tak jsem se ptala, když jsem krátce promlouvala k lidem, tak jsem se ptala, jestlipak už mezi vás přišel pan ministr financí, který tady bydlí? Takže to má vlastně, má to za bukem, a vysvětlil vám svoje kroky, vysvětlil vám, proč postupuje tak či onak? Nepřejte si slyšet, co jsem si vyslechla. A i různé historky z doby, kdy byl primátorem města Opavy.
Nepřišel nikdy. Nikdy. Proč? Vždyť na tom nic není. Dá se plakát na sociální sítě - milí občané, přijdu mezi vás. Jsem jeden z vás, bydlím tady, já vám vysvětlím kroky naší vlády. Není se čeho bát, není potřeba se scházet jenom izolovaně ze spolustraníky. Běžte mezi lidi. Běžte mezi lidi jako my. My taky občas vyslechneme něco nepříjemného, tak proč ne, to prostě patří k tomu. V Ostravě-Porubě podle policejních čísel tak, jak nám to řekla policie, bylo 1 200 lidí. 1200 lidí. Neskutečné emoce, které jsem cítila po této jízdě Moravskoslezským krajem, Havířov, Opava a dále můžu jmenovat další města, neuvěřitelné, Orlová.
A ty příběhy slyšíte, když vám maminka, která má šestiměsíční dítě, je samoživitelka, řekne - já musím do práce, já ho neuživím. Když vám senioři popisují, kolik mají náklady, kolik mají důchod a že rozdíl mají třeba sto korun, a kdyby nepracovali... ale každý z nich nemůže pracovat, nebo neměli hodné děti, které jim pomáhají, tak prostě se dostávají do problémů. Firmy - víte, kolik mně přišlo - a já se tady nechci vychloubat, já jsem byla z toho spíše dojatá - kolik přišlo podnikatelů, nejvíc živnostníků, OSVČ, poděkovat za to, že jsme zorganizovali rychle - a nakonec hlasovala pro to celá bývalá Poslanecká sněmovna - kompenzační bonus, že ty peníze dostali rychle.
Dotační programy - já vím, že někdy prostě se to zadrhlo, že jsme někdy to třeba museli upravovat, ale byla to věc, kterou nikdy nikdo nedělal. A kdo nic nedělá, nic nepokazí, ale vždycky - a já jsem byla u všech těch jednání s Karlem Havlíčkem - když jsme svolali zástupce Svazu průmyslu a dopravy, Hospodářské komory, Komory daňových poradců a tak dále, asi jsem na někoho teď zapomněla - a řešili jsme.
Já každý institut, (nesrozumitelné) připravovalo Ministerstvo financí a byly to složité nástroje, kompenzační bonus jsem už zmínila, byly to úvěry ze státní zárukou, bylo to moratorium, když jsme odložili splátky úvěrů a hypoték na půl roku a tak dále, to byly všechno nové věci a vždy jsem je konzultovala s odborným aparátem, s Bankovní asociací a tak dále, a naslouchali jsme, hledali jsme kompromis, proto se nedá prostě dělat u stolu na Ministerstvu financí nebo Ministerstvu průmyslu a obchodu, nedá se to dělat bez komunikace.
Vy nekomunikujete. Stěžují si na to všichni, konkrétně třeba když budu mluvit o Ministerstvu průmyslu a obchodu, ale nechám to samozřejmě spíš na svého ctěného kolegu Karla Havlíčka. Zdražování a to všichni vnímáte, slyšíte to od lidí, nakonec pan ministr Blažek to tady řekl minulý týden. On řekl: je to tak, já jsem také mezi lidmi, také mi to ti lidé říkají, upozorňuji, že tady hrozí velké sociální bouře. My se neúčastníme a nenajdete nikoho z nás, kdo by veřejně podporoval demonstrace. To nenajdete žádný takový důkaz, aby někdo z mých kolegů... nikdy nepůsobíme na lidi: pojďte někam, neúčastníme se. Teď bude 3. 9. , nepůjdu tam. I když jsem byla zvaná z mnoha stran, ale samozřejmě toto je věc, kterou si zapříčiňujete sami. My přes tu velkou krizi se nám podařilo, a nebylo to jednoduché, čelili jsme obrovské kritice z vaší strany a z různých stran, že je to málo a ještě víc a tak dále, aby během, já nevím, takhle mávnutím kouzelného proutku jsme slyšeli dali jste moc, neměli jste dávat, vy jste to prostě roztočili, sypali jste to z helikoptéry. Tak si vyberte. A nebo jediným důvodem změny vašeho názoru byly vládní dresy, jinak si to neumím vysvětlit.
Znovu tady mám nejaktuálnější červencová čísla zdražení potravin. Já to tady mívám pravidelně, ale teď mám aktuální. Růst cen masa o 21,7 %, olejů a tuků 53,4 %, tvarohů o 20,5 %, ceny mouky 64,1 %, chleba o 29,9 %, polotučného trvanlivého mléka o 40 a tak dále. Dnes jsme o tom, mám tady i srovnání kolik to stálo tehdy, kolik nyní, ale to vidíme každý den všichni v obchodech a tak kam spějeme? Že bude rohlík stát 20 korun? Že tady prostě budou problémy? Dneska už lidé šetří, ti senioři nám říkají, že velmi šetří na jídle. Říkají to i prodejci, že klesají prodeje. Samozřejmě, že ono to má nějakou setrvačnost. Není to ze dne na den, že se to projeví v nějakém čase, že mají pořád ještě velká většina z nich nějaké rezervy z doby covidu, kdy nebylo celkem za co utrácet a my jsme snižovali daně včetně zrušení superhrubé mzdy, což bylo největší snížení daní. Toto je bezprecedentní nárůst nákladů domácností, které tyto domácnosti cítí každý den při nákupech a musíte s tím pracovat, musíte to zohlednit. Dnes jsou však stále nejvíce diskutovány ceny energií. Víme o kolik vzrostly, sice teď slyšíme radostně, že klesly, ale to je přece jedno, jestli to není poklesnutí takové, které by pomohlo... bude o tom mluvit Karel Havlíček velmi podrobně, já mu to nechci brát, ale co my říkáme měsíce? Pojďte zastropovat ceny energií. Ministr Blažek tady minulý týden řekl: ano, slyším od kolegů, že to nejde, že to je právní problém a on velice správně řekl, mluvil mi z duše, já jsem ho tady také pochválila, protože jsem k tomu přistupovala vždycky stejně. On řekl neexistuje pro mě, že to nejde, prostě se musí sejít experti a to je to, co mi říkáme a tak jsme vždycky postupovali, já určitě, Karel Havlíček, všichni ti klíčoví ministři. Musí se sejít právníci, ekonomové, experti na energetiku a prostě to vymyslí. Já jsem slyšela premiéra v České televizi několikrát říct, premiéra Fialu, že to je špatná cesta a že tou cestou nepůjdeme, abychom se tedy slavnostně dočkali toho, že konečně premiér uvedl, že směřují k zastropování cen energií.
Zase pozdě, zase pozdě. Svolaná Evropská rada je až na příští, na devátého, tuším, týden. Proč nebyla svolaná dávno? Znám debaty na Evropské radě. Jako ministryně financí, to je Rada ECOFIN, je to vždycky velmi těžké a, pane premiére, já doufám, že jste si všiml, všiml určitě, nebudu vás tady shazovat. Mluvil jste o tom ve svém projevu, že předsedáme Evropské unii, takže toto jednání jste měl dávno iniciovat! Dnes již nemůžeme čekat na Evropskou unii, musíme přistoupit k okamžitým řešením. Já jsem slyšela, myslím, že pana ministra Jurečku, pokud se mýlím, omlouvám se, ve veřejném prostoru řekl: no, když se to nepodaří, tak my potom připravíme národní řešení, nebo jestli to říkal pan ministr Síkela. Pozdě! Tarif, proč většina ekonomického, úsporného tarifu je vyplácena nebo menšina, ta menší část, je vyplácena tak, jak to schválila vláda minulý týden letos? Teď jsou ty problémy, 2 000 plus obnovitelné zdroje, u někoho je to pár stovek, mohou to být samozřejmě až dva tisíce a ta větší část je příští rok, abychom se včera dočetli, že hnutí STAN tam navrhuje dát více peněz už letos. Ale vláda minulý týden něco schválila. Je to normální? Za mě určitě ne.
Mluvil o tom Andrej Babiš, že rokování o vyjmutí cen plynu o cenotvorby cen elektřiny bylo řešené na summitu EU už tento rok v březnu, k ničemu to nevedlo. Ta vaše strategie vyčkávat a nic nedělat a doufat, že to snad někdo v této republice přežije je velmi, velmi špatná. My vás jenom nekritizujeme, my tady navrhujeme celou řadu řešení. Zastropování, dočasný, pardon, DPH u energií, pohonných hmot, navýšit pomoc důchodcům, českým domácnostem firmám. Kolik věcí jsme tady navrhli, poslali je jako poslanecký návrh a vy jste je shodili ze stolu, abyste k nim přistoupili? Navrhli jsme životní existenční minimum zvedněte o 20 procent, tak jste to udělali salámovou metodou - nejdřív o deset, pak o devět. Proč? To jsou úplně ti nejpotřebnější. Říkáte, že ti vás nejvíc zajímají. Včera jste schválili navýšení příspěvku na mobilitu. Promluvte si s těmi vozíčkáři třeba nebo nemocnými lidmi. Oni také chodí na ty meetingy. My máme navrženo poslaneckým návrhem, vaše vláda to odmítla, my se znovu pokusíme to zařadit na jednání této Sněmovny z 550 na 2 tisíce. Vy jste schválili na 900. Mluvili jste někdy s těmi lidmi? Mluvili jste se zástupci profesních svazů, které je zastupují? To jsou přece ti nejzranitelnější. Na nich šetříte?
Naše vláda na prudký nárůst cen energií na světových trzích reagovala ještě v době, kdy tady byla. Byli jsme tu, myslím, do 17. prosince 2021 generálním pardonem daně z přidané hodnoty za listopad a prosinec. Byla jsem za to kritizována, ostouzena ministrem financí Stanjurou. Nicméně třeba renomovaný institut Bruegel, který řekl, že naše energetická pomoc je druhá nejhorší v Evropské unii, započetl toto prominutí do svého výkazu. Různé asociace a svazy, dnes jsem zase četla nějaký otevřený dopis, ještě ho nemám dočtený, zastupující český průmysl a služby apeluji a zdůrazňuji vládě Petra Fialy, aby zavedla dočasný krizový rámec, který schválila Evropská komise v rámci celé EU. Situace totiž není už jenom vážná, ona je kritická. V případě, že se bude vláda Petra Fialy jen pokoušet o celounijní řešení, bude tento proces složitý a časově náročný. Rychlé a efektivní řešení, které bude přijato na národní úrovni vůbec nebrání souběžným rokováním na evropské úrovni a my jsme připraveni k jakékoliv spolupráci. Nehledě na to, že vláda, a to jsem říkala před chvílí, měla už dávno vést tato jednání. Nekomunikace vlády a neřešení pomoci v rámci energetické krize vyvolává výraznou paniku mezi podnikateli, už jsem o tom hovořila. Například Asociace hotelů, a to je také dohledatelné ve veřejných zdrojích, a restaurací uvádí příklad desetinásobného nárůstu cen za elektrickou energii. Současně tato Asociace nazývá současné prostředí likvidací podnikání, které vláda přehlíží bez jasné a razantní reakce.
Za této situace bude pětikoalice odpovědná za důsledky, které budou likvidační pro řadu provozů, fabrik, zaměstnanců, a taktéž to bude mít dopad na veřejné rozpočty.
Dovolte mi poslední větu. Důvěru Poslanecké sněmovny tato vláda zatím stále má. A soudě podle všech vyjádření po dnešku i mít bude. Důvěru lidí jste ale už dávno ztratili. A to byste si měli uvědomit. Děkuji vám. (Potlesk z řad opozice.)
