Nikdy jsem nechápal, co má politika KDU-ČSL společného s křesťanstvím a o své „křesťanské lásce“ k bližnímu nás pravidelně přesvědčují představitelé strany svými výroky. Nelze zapomenout, jak ministr a vicepremiér za KDU-ČSL Bělobrádek „poradil“ matkám samoživitelkám ve finanční tísni, že si mají najít „jiného chlapa“ a v obdobném duchu pak reagoval i na sociálních sítích. Až pod tlakem sílící kritiky začal vše obracet v nadsázku, vytržení z kontextu a připojil i omluvu.
Nutit ženu k partnerskému svazku z důvodu její ekonomické tísně je nehorázná nemravnost, obzvláště když si jako rukojmí bereme i její mateřský pud. Co dříve bylo nemyslitelné říci i šeptem, se dnes předestírá jako „seriózní“ úvahy v médiích. Třeba Klaus mladší má dle svých komentářů rovněž deformované představy o rodině, a na rozdíl od Bělobrádka je ani při vlně nesouhlasu neobrací v žert.
Je zarážející a zároveň výmluvné, že podobné výroky slýcháme od představitelů pravice hlásající „svobodu“. O obsahu tohoto slova zjevně nemají ani ponětí, když jejich politické vize vedou k přesnému opaku, totiž závislosti slabších na silných a tím podpoře svévole silných. Závislost člověka na člověku je historicky nespočetněkrát prokázaným zlem s těmi nejhoršími důsledky.
Tolerance ekonomického vazalství žen-matek v dávno překonaném patriarchálním modelu rodiny je jen jednou z mnoha odporných tváří kapitalismu. Od toho je pak už jen krůček k požadavku, že pokud matky chtějí zajistit dostatečnou životní úroveň sobě i dítěti, musí se nějakému muži prostě propůjčit, mlčet a podřídit se mu ať je jakýkoliv. Tento vulgární a přezíravý postoj k ženám má nebezpečně blízko k „islámským pravdám“, v nichž je žena oficiálně tvorem méněcenným.
Bělobrádek se mýlí i v navazujících výrocích, kupř. že náš „přebujelý“ sociální systém rozvrací rodiny. Je šokující, že takto nemoudré výroky může pronášet místopředseda vlády. Z dobře fungující rodiny přece nikdo do nelehké role samoživitelky dobrovolně neodchází, zvlášť když onen „přebujelý“ sociální systém nabízí nanejvýš holé přežívání. Při další restrikci sociálního systému by ještě více obětí manželských nevěr, domácího násilí či despotických partnerů bylo nuceno v těchto „vztazích“ zůstávat i za cenu popření své lidské důstojnosti. Tohle Bělobrádek neví?!
Jediným legitimním základem mezilidského soužití je přece rovnost bez ohledu na pohlaví, vytvoření podmínek skutečné svobody každého jednotlivce bez závislosti na libovůli někoho jiného a bezpodmínečná ochrana žen coby dárkyní života. „Bělobradé“ smýšlení nemá v humanitní a kulturní Evropě místo, což musíme dát jasně najevo, ať již jsou nositelé kultu síly, sociální arogance či genderové nerovnosti stoupenci Koránu nebo „laissez-faire“.
