Tou první jsou lidé nevědomí. Část demonstrantů zjevně prostě nechápe, že život je základní podmínkou realizace všech ostatních základních práv, nerozumí v čem jsou vládní opatření důležitá pro omezení přenosu viru, proč by byly ekonomické škody při volném průchodu viru společností ještě mnohem vyšší či že nemocnice ani množství personálu nejsou nafukovací, a při současném tempu nárůstu nemocných dojde brzy nevyhnutelně k výraznému omezení intenzivní péče.
Druhou částí jsou lidé zmanipulovaní, kteří uvěřili různým demagogickým nesmyslům, že koronavirus neexistuje, nemocnice ve skutečnosti přeplněné nejsou, virus je jen záminkou k vládním restrikcím či že by jeho šíření bylo stejné i bez restrikcí.
Konečně pak třetí skupinu tvoří lidé, jejichž primární motiv účasti na demonstraci je hypertrofovaný individualismus a sobectví. Tito lidé odmítají vládní opatření jednoduše proto, že se odmítají kvůli komukoliv omezovat. Pro ně je klíčová libovůle jejich jáství a je pro ně druhořadé, jaké to bude mít dopady na druhé, přičemž tuto touhu po své libovůli nazývají vzletně „svobodou“.
Domnívám se, že žádná z těchto skupin nenabízí názorový profil hodný následování. Skutečně nebezpečná pro společnost, morálku, solidaritu a jiné klíčové hodnoty, které nás dělají lidmi, je především skupina třetí, která využívá manipulativnosti skupiny druhé a nevědomosti skupiny první.
Společnost každému jednotlivci dala výchovu a vzdělání od nejútlejšího věku, chránila a socializovala jej, poskytla mu znalosti všech předchozích generací a umožnila mu se jejím prostřednictvím realizovat a důstojně žít. Člověk je tvor vyhraněně kolektivní a ve společnosti každý potřebuje každého. I nejlepší vědec potřebuje lidi, kteří mu upečou chleba, opraví auto, vyvezou popelnice atd. Jednotlivec by nemohl bez společnosti přežít, natož žít ve všech společenských vymoženostech, jako demonstranti v ČR ve 21. století. „Svobodní“ kořistníci však chtějí pouze brát a nic vracet. A nezastaví se ani před situací, kdy svým „svobodným“ jednáním ohrozí druhé na zdraví a životech.
Argumenty demonstrantů se točily dokola kolem toho, že opatření je poškozují přímo či prostřednictvím poškozování ekonomiky. Tvrdili, že o své zdraví se dokážou postarat sami a nepotřebují nařizování vlády. Nebo že se přece nebudou omezovat kvůli někomu, kdo má slabou imunitu. Anebo že opatření vůči koronaviru stejně nefungují, ale ničí životy lidí.
Demonstrantům i všem s nimi sympatizujícím si proto dovolím k úvaze předložit několik následující tezí:
1) Cena lidského života je jedinou nevyčíslitelnou a nekonečnou hodnotou. Každého, kdo tuto skutečnost relativizuje bych odkázal k úvaze, za jakou částku by se vzdal života vlastního, či někoho ze svých nejbližších. A má-li pro mě absolutní hodnotu můj život, musím uznávat stejnou hodnotu života i každého jiného člověka, protože mě přirozeně nic neopravňuje sebe nadřadit nad druhé.
2) Nikdo z Vás řečníků či demonstrantů neřekl, jak vyřešit přeplněné nemocnice, jejichž oddělení intenzivní péče se při pokračování nynějšího náporu zhroutí a budou muset výrazně omezit péči nejen o nemocné koronavirem, ale i o všechny ostatní vyžadující intenzivní péči. Rozvolní-li se restrikce, situace se dále řádově zhorší. Jste připraveni i na to, že Vy nebo Vaše děti pak mohou zemřít třeba i na obyčejný zánět slepého střeva?
3) Škůdcem
v nynější situaci opravdu není stát, ale koronavirus. Stát se pouze snaží
o to, aby škody na životech a zdraví byly co nejmenší. Kdyby zde nebyla tato epidemie,
žádná omezení by se přirozeně nepřijímala. Ochranou obyvatel stát dělá to,
k čemu je v demokratické společnosti povinen.
4) Demokratický stát není žádná samostatná entita, stát jsme v demokracii my všichni. Nadávat státu je tedy totéž, jako nadávat vašim spoluobčanům. A nadávat za protiepidemická opatření je asi jako nadávat státu, když občany evakuuje při povodních. Legitimita každého opatření je přece dána jeho motivem. Srovnávat noční zákaz vycházení z epidemiologických důvodů se zákazem vycházení v období heydrichiády je stejně přestřelené a demagogické, jako obviňovat náš stát v této souvislosti s pácháním teroru a nechce se mně věřit, že něco takového může duševně zdravý člověk myslet vážně.
5) I pokud se dokážete o své zdraví postarat sami, nedokážete už
zajistit, aby se od vás nenakazili jiní lidé. A právě proto, že v epidemickém
šíření vážné respirační infekce může každý ohrozit každého, musí se každý ve
prospěch druhých i zachování funkcí zdravotnického sytému omezit. Je to totéž,
jako např. pravidla silničního provozu. Rovněž by neobstál argument, že někdo
může jezdit bez dodržování dopravních předpisů, a pokud způsobí nehodu a někdo
jiný při ní zemře, on za to není odpovědný, protože oběť měla mít třeba
bezpečnější auto. Rozdíl je pouze v tom, že v případě boje proti
epidemii na taková omezení zatím nejsme zvyklí.
6) Skutečnost, že přenos respirační infekce klesá úměrně omezení sociálních kontaktů je natolik prokázaná, že snad neexistuje lékař, který by ji popíral. Pokud se onemocnění šíří i přes zavedená opatření, neznamená to, že na virus nefungují, ale že jsou nedostatečná a je potřeba je dále zpřísnit.
7) Jak se cítí ti z vás, kteří v tak velkém kolektivu neměli roušku? Není to pohrdání práce zdravotníků mnohem větší, než jaké kritizujete u pochybení minstra Prymuly? Zdravotníci nasazují za nás všechny denně zdraví a životy, nad rámec svých běžných povinností, nad rámec zákoníku práce, mnohdy za nižší než průměrnou mzdu, za situace chronického podfinancování a přetížení celého systému. Budou tak činit i za vás, pokud jste se dnes třeba nakazili. Velí jim tak totiž především jejich morálka, profesní zanícení i touha pomáhat. Nechť si každý z vás popřemýšlí, jaká morálka jej opravňuje s nekrytým obličejem riskovat, že někoho jiného či sebe nakazíte, čímž zdravotníkům přiděláte další, a úplně zbytečnou práci.
8) Je samozřejmé, že boj s epidemií stojí obrovské prostředky. Rozvolňování by však bylo spojeno s ještě mnohem většími náklady. Pokud bychom se šíření viru nesnažili brzdit, brzy by se ekonomika zastavila samovolně, dílem z důvodu ještě mnohem větší nemocnosti obyvatel a dílem ze strachu části těch doposud zdravých. Zároveň samozřejmě čím více nemocných, tím větší náklady léčebné. Můžete se zeptat odborníků, kolik stojí celodenní péče o jednoho nemocného koronavirem na lůžku intenzivní péče, a snadno si spočítat ekonomické dopady v případě řádového nárůstu počtu nemocných. Argument, že řízený lockdown je ekonomicky nejnákladnějším řešením je proto velmi povrchní a naprosto mylný.
9) Chápu ty z vás kterým vadí, že jste kvůli koronaviru přišli o příjem. Stát coby garant uspokojení základních lidských potřeb (život, zdraví, lidsky důstojné životní podmínky, bezpečnost atd) se určitě musí postarat o všechny, kdo jsou z důvodu koronaviru bez příjmu a jsou tím ohroženi v lidsky důstojném životě. Je zřejmé, že ekonomiku čekají naprosto zásadní změny. Státní podpora by měla směřovat primárně do odvětví nezbytných pro pokrytí společenské poptávky v nově se formujících podmínkách (např. výrobce parfémů začne vyrábět dezinfekce, prodejny potravin, drogerie a další začnou nákupy namísto prodeje v kamenných obchodech rozvážet, trvalý nedostatek lidí je na informačních linkách hygienických stanic či při trasován atd), což vytvoří nová pracovní místa a uspokojuje reálnou poptávku. Kromě toho by bylo velmi vhodné začít z veřejných zdrojů platit třeba dobrovolníky, kteří budou ochotní pomáhat nemocnicím nejrůznějšími servisními činnostmi ať již přímo na pracovišti, či třeba donáškou jídla zdravotníkům, hlídáním dětí atd. Pro koho se takovéto nové místo nenajde či kdo má taková zdravotní omezení, že je nemůže vykonávat, musí být samozřejmě státem připraveny potřebné prostředky přímo.
10) Jak již bylo zmíněno, na zmírnění koronavirových škod (ať již s lockdownem či bez něj) bude potřeba obrovské množství peněz nás všech. V této krizi jsme všichni společně, koronavirus je přírodní jev, vůči nám heteronomní. Nelze ale brát tomu, kdo nic nemá, tj. těžiště státních příjmů musí zajistit vysokopříjmové skupiny a nikoliv škrty na nezbytných sociálních výdajích – sociální výdaje naopak nepochybně vzrostou, neboť stát musí ochránit občany ohrožené absolutní chudobou. Chceme-li zachovat společenský konsensus, musíme zachovávat i společenskou solidaritu jako jeden z jeho klíčových předpokladů. Omezit se proto musí především zbytné potřeby každého z nás, aby bylo na financování nezbytných potřeb pro všechny. Kdo má 10 koláčů, může jich snadno dát do společných prostředků 9. Kdo však má jen 1, nemůže dát nic, jinak už by neměl co jíst. Argumentem těchto úvah může být kromě solidarity i pragmatismus - nemoc si totiž naštěstí nevybírá podle výše bankovního konta, a proto je i v zájmu bohatých, aby naši společnost přestala co nejdříve ohrožovat. To pochopil kupř. miliardář Petr Kellner, který již na jaře koupil z Číny ochranné pomůcky za 100mil. Kč a nyní nabídl státu zdarma k využití třeba Allianz arénu. Naopak to zatím asi nepochopil jiný miliardář Pavel Sehnal, který si nechá zaplatit od státu 26 milionu za pronájem areálu v Letňanech. Je nepochybné, že i kdyby to neudělal, pořád by měl při odhadované výši svého majetku 3,5 miliardy Kč co jíst. Jeho argumentace tím, že je přece "podnikatel" či že kupř. výrobci postelí budou mít ještě větší marži jeho nároky pochopitelně nelegitimizuje, ale jen symbolizuje stupeň absolutního úpadku solidarity a šílené hypertrofie sobectví a mamonářství.
Každý z vás demonstrantů by se proto měl zamyslet, zda by namísto demonstrace proti ochranným opatřením neměl demonstrovat kupř. za obnovení progresivních daní (chudým uleví a bohatým neublíží), zavedení milionářské „koronavirové“ daně či za zvýšení platů pro zdravotníky nasazující za nás zdraví a životy v takových podmínkách, které si většina z nás vůbec nedovede představit. A nechcete-li přidělávat práci zdravotníkům, zkuste na příští demonstraci vydržet i ty roušky. Neděláte to přece kvůli Babišovi ani Prymulovi, ale kvůli oněm zdravotníkům (kterým dle svých slov chcete pomoci), sami kvůli sobě i všem, koho během své případné nákazy potkáte.
Zmiňovali jste též národní hrdost, morálku a řadu dalších vzletných myšlenek – bojujte tedy skutečně ve jménu těchto hodnot, což nutně zahrnuje též sociální spravedlnost a ochranu slabších. Pak na sebe budete moci být i vy hrdí, že této zemi v nynější krizi pomáháte.
