Veřejnost nyní může posuzovat, čí prognózy se naplňují a kdo je falešným prorokem se současnou úvahou, kam bychom dospěli, kdyby se stát falešnými proroctvími řídili. Vývoj jasně ukazuje rozdíl mezi názory osobností jako je prof. Flegr, jehož nepříznivé prognózy se bohužel zcela naplňují, a lehkovážným optimismem kupř. doc. Šmuclera, za jehož slovy nejsou argumenty, ale jen prázdnota, přezíravost k lidem a obrovská míra nezodpovědnosti. Není divu, že se od jeho vystupování ke koronaviru se distancovala už i stomatologická komora, které šéfuje. Jen přemýšlím, co vše se ještě bude muset stát, aby se podobně zachovala i zbývající část jeho sympatizantů z řad veřejnosti. Snad nebude muset dojít na mrazící boxy v ulicích, o nichž hovoří prof. Flegr jako o momentu, kdy situaci i nynější odpírači začnou brát vážně.
O nesmyslech, že „koronavirus neexistuje“ anebo „zprávy o plných nemocnicích jsou vylhané“ už vůbec nemá smysl hovořit, a jejich autory lze odkázat na návštěvu libovolného covid oddělení nemocnice v ČR. Je to totéž, jako kdyby někdo nevěřil v existenci slunce či deště. Anebo kdyby zpochybňoval nebezpečí bouřky na poli s argumentem, že zatím neviděl nikoho, koho zabil blesk.
Lockdown má tolik výjimek, že je otázkou, zda jej lze vůbec nazývat plnohodnotným lockdownem. Dnešní konstatování premiéra Babiše, že dosavadní opatření nefungují, není žádným překvapením, neboť byla svým rozsahem naprosto nedostatečná závažnosti situace, a především její dynamice. Stupeň omezení sociálních aktivit musí vycházet nejen z rozsahu epidemie, ale především z odborné anticipace jejího vývoje. I pokud totiž pojmeme správně za prioritu epidemiologické hledisko, ale chybně vyhodnotíme jeho dynamiku či dokonce budeme rozhodovat dle aktuálního stavu, budeme vždy několik kroků za epidemií a bude to jako chtít dohonit vlastní stín.
Příliš nerozumím, za co se pořád ministr Prymula a premiér Babiš při zavádění opatření omlouvají. Za to, že chtějí lidi chránit? Že chtějí zabránit kolapsu zdravotnictví? Že nechtějí připustit jarní italský scénář? Je naprosto absurdní, kam jsme dospěli. Jako kdyby se hasič při zásahu v hořícím bytě neustále omlouval, že při záchraně vašeho života vám promočí koberec a pošlape dlaždičky. Nebo lékař v nemocnici kdyby se omlouval, že při operaci musíte ležet na posteli a nemůžete vyrazit na fotbal, čímž jsou omezena vaše práva. Směšné a smutné zároveň.
Všem, kdo od jara vytrvale kritizují vládu (že koná málo, moc, rychle, pomalu, v horku, v zimě, důvod se vždy najde), bych doporučil si znovu připomenout, jak vláda zvládla jaro, než její protektivní opatřen začala rozvracet opozice, Klauso-Šmuclerismus a posléze jím zmanipulovaná část veřejnosti. Nutno si znovu a znovu uvědomovat, že škůdcem přece není vláda, ale koronavirus. Vláda se naopak svým (byť pozdním) rozhodováním snaží chránit zdraví a životy nás všech, a to včetně těch, kteří jí za to vytrvale osočují. Reprodukční číslo R >1 má na šíření epidemie pochopitelně jiný vliv, pokud je denní přírůstek 120 pacientů, 1200 pacientů, anebo 12000 pacientů. I proto je za nynějšího počtu aktivních případů katastrofou jakékoliv R >1.
Neznám normálního člověka, který by vyměnil vlastní zdraví za plnou peněženku, otevřený obchod s oblečením nebo návštěvu muzikálu. Problém je pouze v tom, že někteří lidé pod vlivem nehorázných výroků z okruhu Klauso-Šmuclerismu pořád nevěří závažnosti nynější situace či reálnosti nebezpečí, že za týden mohou na ventilátoru ležet sami. Je až neuvěřitelné, pod rouškou jakých nesmyslů jsou lidé schopni popírat do očí bijící realitu jen proto, že se s ní neumí vyrovnat, nechtějí se kvůli ní omezovat či jednoduše nejsou schopni přiznat, že se spletli.
Jaké je řešení? Při současném rozšíření viru v populaci je jediným smysluplným řešením takové omezení sociálních kontaktů, které nám umožní udržet epidemii v číslech, při kterých nedojde ke kolapsu zdravotnictví či jiných klíčových funkcí státu do doby, než bude k dispozici vakcína či případně účinné antivirotikum. Jaká opatření k tomu budou nutná nezávisí na naši vůli či dokonce přání, ale na rozšíření viru. Dle slov ministra zdravotnictví by vakcína měla být k dispozici již koncem roku a během prvních měsíců roku příštího ji může obdržet cca 60% populace, přičemž pokud dalších cca 15% lidí onemocnění do té doby přes všechna opatření prodělá, bude to v souhrnu stačit na zastavení šíření infekce. Není to za 20 nebo 10 let, je to horizont několika měsíců.
Opravdu nedokážeme ani těch pár měsíců vydržet, abychom ušetřili životy i zdraví našich spoluobčanů, udrželi v chodu klíčové oblasti veřejných služeb a pak se mohli začít vracet k normálnímu životu? Pokud ne, učme se tedy alespoň dívat na sebe do zrcadla, a být schopni ten pohled vydržet.
