Osobně jsem přesvědčen, že rozhodnutí skutečně bylo nejen nespravedlivé a nepatří do kategorie fair play (natož na nejvyšší evropskou úroveň, jakou je Liga mistrů), ale navíc že nebylo v souladu ani s obsahem a smyslem dotčených fotbalových norem. Rozhodčí situaci skutečně posoudili "podle pravidel", žel pouze z hlediska jejich litery a nikoliv obsahu. I rozhodování striktně podle textu nějakého pravidla může být totiž velmi vzdáleno jeho podstatě a smyslu.
Jaké mohu uvést argumenty ve prospěch výše uvedených tvrzení? Rozdělil bych je do 4 kategorií.
1) Základem je naprosto přepjatý formalismus ve výkladu pravidel, který rozhodčí prokázali. Pozice brankáře na brankové čáře při pokutovém kopu je pravidly určena proto, aby svévolně nezmenšoval střelecký úhel. Jinak by si brankář stoupl třeba těsně před exekutora penalty, takže ten by ani nemohl vystřelit. Nicméně jestli stojí centimetr za či před brankovou čarou nemá na střelecký úhel žádný vliv a účel penalty, tj. "přestupek" brankaře Koláře nijak nezasáhl do regulérnosti penalty. Pochybení tak bylo pouze formální a penalta by dopadla úplně stejně, i kdyby Kolář stál těsně na čáře. Z toho důvodu tak tedy ryze formální porušení pravidel brankářem není dostatečným důvodem k opakování penalty.
Příklad obdobného formalismu z právního řádu? Představme si omezení rychlosti v obci na ulici vedle mateřské školy na 30km/h z důvodu zvýšeného pohybu dětí. Určitě správná věc, je-li aplikována v souladu s jejím účelem, tj. ochrana zdraví dětí. Pokud ale na tomto místě někdo dostane pokutu za rychlost 50km/h ve 2h v noci, kdy ve školce přirozeně žádné děti nejsou, je to klasický přepjatý formalismus, tj. formální zákaz porušen byl, ale samotný účel zákazu nikoliv. Takováto aplikace práva nejen že nehájí spravedlnost, ale přímo ji pošlapává, i kdyby 100x byla v souladu s textem zákona. A k velmi obdobné situaci (tj. porušení nějakého pravidla bez porušení jeho účelu) došlo při tomto zápasu LM. Nadřadit text pravidla nad jeho účel je však nejen věcně nesprávné, ale zároveň tím dotčené pravidlo porušujeme, a to mnohem závažněji, než kdybychom porušili pouze jeho literu. Účel je totiž samozřejmě rovněž součást každého pravidla, a to na rozdíl od textu součástí esenciální, neboť text je pouze více či méně výstižným vyjádřením zamýšleného účelu. Pokud se tedy odchýlíme od účelu daného pravidla, porušíme celé pravidlo víc, než kdybychom porušili pouze jeho text při zachování jeho účelu. Striktní lpění na liteře pravidla tak může snadno vést k porušování pravidel samých.
Formalismus coby preference formy před obsahem (resp. popření obsahu pro nedostatek formy) je devastující ve všech normativních systémech (tj. systémech zakládající práva a povinnosti). Ve světě sportu jsou jeho negativní důsledky samozřejmě mnohem menší než kupř. v právním řádu, kde vede k neskutečným nespravedlnostem "ve jménu (litery) zákona", nicméně i ve sportu může spolehlivě ničit poctivou lidskou práci. Jen uvažme, jak obtížně budou slávisté hledat nyní novou motivaci, když jim takovýto slepý formalismus 15 minut před koncem zápasu zničil mnohaměsíční úsilí a hlavní sportovní cíl sezony, připravil je o cca 200 mil. Kč, a zcela jim překreslil "zbytek" sezony, která je teprve na začátku. Jakkoliv můžeme říci, že je to "jen fotbal", pro trenéra a hráče na hřišti je fotbal celý život, kvůli kterému nezřídka obětují všechno včetně rodiny, volného času a vlastního zdraví. Formalistický výklad a jím nutně vzniklý pocit nespravedlnosti zde tak bez nadsázky ničí lidské životy úplně stejně, jako v právní řádu.
2) V tomto případě možná ještě silnějším argumentem o nespravedlnosti opakování penalty, je existence legitimního očekávání na základě dlouhodobé ustálené praxe. Ve fotbale (obdobně jako v právu) existuje mnoho pravidel, jejichž přesnou podobu dává až aplikační praxe a nelze je přesně vymezit v normativní rovině (např. otázka rozběhu a místa vhazování autového vhazování, posuzování simulování, zdržování hry apod). Nejinak je tomu u pravidla pozice brankáře při pokutovém kopu. Pozice Koláře na brankové čáře byla zjevně v souladu s tím, co je touto dlouhodobou praxí považováno za řádné postavení (neboť v drtivé většině jiných zápasů se taková chycená penalta neopakovala) a Kolář byl proto v legitimním očekávání, že takto stát může, a to samozřejmě i ve světle inovovaných pravidel UEFA. Kdyby byla tato praxe jiná, určitě by si na to dal pozor, protože centimetr vpřed či dozadu mu v šanci chytit penaltu nijak nepomůže.
Vraťme se k příkladu s pokutou za překročení rychlosti u mateřské školy výše. Dopravní policisté jsou obvykle rozumní lidé, ve většině případů mnohem rozumnější a odborně zdatnější než naši zákonodárci. Sledovat dodržování 30km/h rychlosti u mateřské školy v noci tak s drtivou pravděpodobností nebudou. Tím vznikne ustálená praxe a legitimní očekávání, že dané pravidlo se používá v souladu se svým účelem, tj. ochrana dětí. U řidičů tím vznikne legitimní očekávání, že v noci zde mohou jezdit 50km/h, protože to neodporuje účelu daného pravidla a policisté to svoji ustálenou praxí potvrzují. Může se ale najít mezi policisty výjimka příslušníka, který tam v noci bude rychlost kontrolovat a řidiče pokutovat? Může, ale nebude to spravedlivé. Je alespoň elementární spravedlnost nutným předpokladem legitimity aplikace daného pravidla? Nepochybně ano, neboť právě spravedlnost je hlavním účelem každého normativního systému. Je pak tedy takové rozhodnutí v demokratickém materiálním právním státě legitimní? Přirozeně nikoliv.
3) Dalším důvodem vzbuzujícím velké pochybnosti je skutečnost, že se hlavní rozhodčí Skomina nešel ani na video podívat. Je hezké, že brankovému rozhodčímu dle svých slov důvěřoval, nicméně opakování penalty nařídil on a nikoliv brankový rozhodčí, a navíc hlavní rozhodčí je odpovědný za řízení celého zápasu, tj. pochopitelně i za dopad rozhodnutí svých asistentů, které měl možnost přezkoumat. Ani v naší "pivní" lize jsem ještě nezažil situaci, že by hlavní rozhodčí nešel prohlédnout video, na jehož základě se rozhodoval. Chování Skominy tak bylo v tomto ohledu naprosto nepochopitelné a zcela vzdálené jeho povinnosti usilovat maximálním možným způsobem o fair play. Neudělal pro to ani tolik, co bez problémů mohl, což je na celé věci možná nejvíce zarážející.
4) Konečně posledním důvodem je ohromná necitlivost rozhodnutí ve vazbě na všechny tři předchozí skutečnosti. Skomina dovolil, aby rozhodnutí na podkladě přepjatého formalismu vykračující z konstantní praxe, o jehož odůvodněnosti se dokonce ani sám nepřesvědčil (video neshlédl), fakticky rozhodlo zápas. Ovšem ne ledajaký zápas. Z hlediska významu soutěže a především výsledku je něco jiného přátelský zápas, něco jiného běžný ligový zápas, něco jiného klíčový ligový zápas (boj o titul či o záchranu), a ještě něco jiného jsou evropské poháry, přičemž rozdíl je mezi Ligou mistrů a Evropskou ligou, a v obojím pak mezi vyřazovací a skupinovou fází. Toto byl vyřazovací dvojzápas Ligy mistrů, kde daný moment měl navíc zcela zásadní vliv na výsledek celého dvojzápasu, což bylo vzhledem k průběžnému stavu skóre předem zřejmé. Je proto šokujícím "výkladem pravidel" a fotbalové spravedlnosti, jakým způsobem byl tento moment posouzen.
Pocit křivdy je tedy dle mého názoru naprosto oprávněný a lze zcela chápat emotivní reakce slávistů i jejich trenéra. Spíš je ještě obdivuji za to, že tváří v tvář takové nespravedlnosti a vlastní bezmoci se dokázali ovládnout a nezajít ve svých výrocích ještě dále. Sžíravost takovéto křivdy navíc může plně pochopit jen ten, kdo ji zažívá na vlastní kůži.
Mnohem méně již chápu reakci europoslance Vondry, dle něhož "Slovinci dokážou být oportunistické svině". Jednak je to vyjadřování neodpovídající úrovni funkce europoslance, současně je to samozřejmě nesmyslná paušalizace, asi jako kdyby v JAR zkušenosti s Radovanem Krejčířem zobecňovali na celý český národ. Spojovat selhání jednotlivce s určitou národnostní příslušností je nesmyslné a hloupé. Kromě toho nutno připomenout, že brankový rozhodčí, který opakování penalty inicioval, byl Ital. Takže Italové jsou "oportunistické svině" taky, anebo zde má Vondra jiné vysvětlení? Jakkoliv měl předseda ODS Fiala pro Vondrovo vyjádření pochopení, je zde vidět propastný rozdíl mezi starou gardou v ODS (jíž je Vondra reliktem) a novodobou ODS, kterou reprezentuje právě Fiala, který velmi dobře chápe, že kritika může být velmi tvrdá i bez použití jediného vulgarismu.
Aby to nebylo tak pesimistické, najdeme na postupu Dánů kromě naší křivdy aspoň něco pozitivního? Něco snad ano. Především předpokládám, dánský tým za nekompetentní postup rozhodčích nemůže a sami udělali po sportovní stránce pro postup určitě stejné maximum jako hráči Slavie. Midtjylland se prezentoval jako nesmírně pracovitý tým, který se dokázal i bez hvězd probít do nejprestižnější evropské klubové soutěže, a který staví na téměř vědeckém, obrovsky systematickém a komplexním přístupu k přípravě. Zároveň ani nelze říct, že by v dvojzápasové konfrontaci se Slavií byl horším celkem. Dánsko je sociálně nesmírně vyspělá země s vysokou úrovní solidarity a mezilidských vztahů, tj. rozhodně to není žádný dravý angloamerický kapitalismus. Kdyby Slavia vypadla s týmem z Premier League ze země Borise Johnsona a královny Alžběty, za nímž stojí bezedné kapsy nějakého arabského šejka se 40 manželkami a 500 členným služebnictvem a domovem v nějaké asijské islámské autokracii, bylo by to alespoň pro mě mnohem více frustrující. Dánům můžu v další fází soutěže aspoň upřímně fandit.
Nicméně míra křivdy vůči Slavii se pochopitelně nezmenší tím, že nám Dánové mohou být sympatičtější než třeba Angličané.V demokracii bude svět takový, jaký si ho uděláme. Budeme-li nespravedlnost tolerovat, zavírat před ní oči nebo se jí dokonce snažit omlouvat, bude se nám všem žít mnohem hůř. Nahlas pojmenovat nespravedlnost by proto pro nás všechny měla být samozřejmostí, lhostejno zda ve světě fotbalu, práva či občanského života.
