přeji vám hezký den a dovolte mi, abych uvedl sněmovní tisk 86, novelu zákona číslo 99/1963, občanský soudní řád. Ve zkratce se dá říci, že se jedná o zrušení přísedících u okresních soudů v pracovních věcech. Zákon o soudech a soudcích stanovuje, jakým způsobem jsou tyto věci projednávány, jak vypadá senát. Sestává se z předsedy senátu, to znamená ze soudce profesionála a ze dvou přísedících. OSŘ, to je ten zákon, který chceme novelizovat, pak specifikuje, v jakých případech se v rámci civilního řízení u okresních soudu jedná v senátu. Jsou to věci pracovní a dále jsou to věci, u kterých to stanoví zákon. Takový zákon bohužel nebo naštěstí nemáme, a proto je rozhodování senátu v civilním řízení omezeno na pracovní věci, pracovně právní věci, kterých je v úhrnu přibližně asi pět procent z celkové agendy. Tento záměr není nijak nový, zabývalo se jím Ministerstvo spravedlnosti už dlouhou dobu, v roce 2010, zároveň i toto Ministerstvo spravedlnosti si s myšlenkou zrušení přísedících pohrává, pohrávalo. Zmiňme třeba kapitolu z Bílé knihy justice z roku 2016, o které ale poměrně dlouhou dobu nebylo slyšet. Nevím, v jakém je to stadiu a budu rád, když to zde přítomný ministr spravedlnosti Robert Pelikán posléze vyjasní a přiblíží.
V každém případě a vychází z toho i právě ona Bílá kniha justice tohoto ministerstva, byly osloveny soudy, aby podaly nějaké stanovisko, aby poreferovaly o tom, jak fungují přísedící v rámci civilního řízení a jestli je to řešení funkční, nebo jestli to je naopak řešení už dávno přežité. Z těch připomínek, které došly, se dá vlastně nějakým způsobem dohromady dát těch pět nejčastějších záležitostí, které jsou s přísedícími a s rolí přísedících v civilním řízení spojeny. To je asi těch pět základních důvodů, proč chceme tento zákon změnit.
Tím prvním důvodem je, že o výkon funkce přísedícího není dlouhodobě zájem. Jestli jste se někdo účastnil takového řízení, víte, že přísedící jsou velmi často již v důchodovém věku. Pro vaši představu z 5600 přísedících, které v současné době působí na okresních a krajských soudech, tak jich je 60 % ve věku nad 60 let, dokonce významná část z nich je ve věku nad 70 let, což je maximální hranice výkonu funkce povolání soudce. To znamená, že to je dlouhodobý problém. Ostatně i proto ministerstvo naznalo, že je potřeba nějakým způsobem tento systém revidovat.
Dalším důvodem je, že řada přísedících k tomuto přistupuje poměrně velmi liknavě. Nepovažují svoji roli za nic zásadního. Přistupují k tomu velmi formálně a co je větším problémem, tak je skutečnost, že se vůbec nedostavují občas bez omluvy k těm jednotlivým jednáním. Dokonce jsem zaznamenal případ kárného řízení, který vedl kárný senát Nejvyššího správního soudu a týkalo se to toho, že mělo být nařízeno jednání v 16.00 hodin, ale bohužel nebyl přítomný žádný z přísedících, situaci soudkyně zjevně asi v dobré víře rozeslala posléze rozsudky bez toho, aniž by byl podepsán protokol atd., bylo s tím poměrně dost nemilého a nešťastného. Takže to je poměrně zásadní problém. A je s tím spojený i problém - řekněme - kolize například. Byly s tím i zkušenosti u Ústavního soudu, týkající se s právem na zákonného soudce podle listiny, kdy se soudy občas snažily rozšířit ten seznam, nebo to neurčovaly rozvrhem práce, kde je přísedící. Takže to je druhá poznámka.
Třetí poznámka se týká účasti přísedících ve smyslu jejich aktivity u soudu. Jsou mnozí, kteří k tomu přistupují velmi zodpovědně, velmi aktivně a jsou si vědomi toho, že v rámci právě toho senátu, tak dva mohou přehlasovat jednoho. To znamená dva soudci z lidu, dva laici, dva přísedící mohou přehlasovat předsedu soudu. Takových případů je dost. Řekněme odborně vzdělaných a schopných přísedících, ale není to vždycky pravidlem, většinou je ta role opravdu velmi pasivní. A s tím souvisí až přespřílišná neodbornost. Přísedící nemá ze své podstaty být někdo, kdo má diplom z právnické fakulty. Má to být původní záměr, někdo, kdo jistým způsobem dodává takovou laickou spravedlnost, kdo odstraňuje soudcovskou hrubost, ale z těch případů, které se zaznamenaly, tak se ukazuje, že soudce, předseda senátu musí mnohdy poučovat až nad míru ty přísedící a ti jsou vlastně pouze v jeho vleku.
A tím posledním důvodem a už jsem to trošku naznačil před tím, tak je to, že soudce nemůže vydat žádné rozhodnutí. To znamená nemůže žalobu odmítnout, nemůže vydat platební rozkaz bez toho, aniž by byli přítomni přísedící, a ve chvíli, když tam nesedí, když tam nejsou, tak se to řízení vleče. Ostatně, to je ten z těch hlavních důvodů. To znamená, v dílčích případech může toto odstranění - řekněme - podle nás přežitého ustanovení zrychlit soudní řízení. Tolik v úvodu a těším se na rozpravu.
Děkuji.
