jestli mě něco na práci v ústavně právním výboru těší, tak je to to, že se vypravujeme za hranice novinových titulků, nekloužeme po povrchu a snažíme se věci řešit skutečně odborně a prakticky po technické stránce. Myslím, že na tomto návrhu bylo odvedeno kus dobré práce, za což velmi děkuji paní zpravodajce i dalším kolegům, kteří uplatnili pozměňovací návrhy.
Za náš poslanecký klub mohu říci, že my podpoříme všechny pozměňovací návrhy, které se snaží prosadit více do praxe ukládá peněžitých trestů. Kdo tento obor sleduje, tak ví, že před dvěma nebo třemi dny Nejvyšší státní zastupitelství zveřejnilo výroční zprávu o činnosti za rok 2019, ve které se podává, že se to daří, že v minulém roce bylo uloženo 20 % peněžitých trestů ze všech odsouzených, což je oproti těm 5 % před pěti lety významný nárůst. V tom jdeme správnou cestou.
Pro mě osobně je trochu nepochopitelné, ale stálo by to možná za nějaký seminář nebo odbornou debatu, že se sice daří ukládat peněžitých trestů více, ale přesto existují zvláštní diskrepance mezi ukládáním peněžitých trestů v rámci různých okresních soudů, to znamená v Domažlicích uloží 60 % peněžitých trestů, zatímco v ne tak dalekých Strakonicích je to jenom 25 %, což jsou tedy rozdíly, které mi nepřipadají, že by tam skladba trestné činnosti byla tak odlišná na to, aby tam ty rozdíly byly takto velké.
Ale celkově ten směr je dobrý. Jistě na tom má velkou zásluhu ministerstvo, Nejvyšší soud, Nejvyšší státní zastupitelství, Česká advokátní komora a jejich vzájemná spolupráce.
Rovněž podpoříme návrhy, které se týkají posílení významu dohody o vině a trestu jakožto nástroje restorativní justice, kdy - já jsem nebyl ve Sněmovně za situace nebo v době, kdy se tento nový institut do trestního řádu zaváděl, ale myslím, že očekávání byla taková, že se to stane nástrojem relativně masivně využívaným. V současné době se využívají spíše podmíněné tresty, například podmíněné zastavení a tak podobně. To, co je kritizováno u dohody o vině a trestu, tak je zejména administrativní zátěž, což pak vede k tomu, že - když se podíváte na statistické výkazy, tak v roce 2017 to bylo 116 návrhů na schválení dohody o vině a trestu, v roce 2018 to bylo 139, v minulém roce 160. Tam si myslím, že máme ještě významné rezervy.
Návrhy, které jsou obsaženy v pozměňovacím návrhu A, by mohly být nějakým dílčím krokem pro to, aby se dohoda o vině a trestu využívala více a aby to nebylo něco, s čím státní zástupci bojují buď pro administrativní obtíže, nebo například pro nesouhlas obviněných.
Co nepodpoříme, je pozměňovací návrh kolegy Zdeňka Ondráčka /již jsem k tomu vystupoval na výboru/, a to sice z důvodu, že prodloužení promlčecí doby je jasná .............(?) zákonodárce. Zákonodárce zkrátka může říci ano, toto se bude promlčovat za takto dlouhou dobu, toto se nebude promlčovat vůbec, protože to má velkou společenskou škodlivost, je na tom nějaký široký společenský konsenzus. Jenže říci, že něco prodloužíme a zbytek neprodloužíme, je silně nesystémové a zase to povede k nějakému výkyvu nebo k nějakému vybočení z rovnováhy v rámci trestnosti a v rámci trestní represe.
Co je podle mě asi nejpádnější důvod, je to, že v čase slábne nejenom síla uplatnitelných důkazních prostředků nebo pramenů důkazů, ale slábne s tím také nějaký požadavek z hlediska individuální prevence i prevence generální (?). To znamená, tento pozměňovací návrh nemůžeme podpořit. Přijde mi, že je napsán tak, aby to dopadlo spíše tedy na ty privatizační projekty než na ty zvlášť závažné zločiny.
Celkově ale tento návrh podpoříme. Ještě jednou děkuji všem, kteří na tom kus práce odvedli. Věřím, že to nebude interpretováno povrchně jenom z pohledu hranic škod, ale že to bude pojímáno komplexně a že tato novela přispěje k využívání například peněžních trestů a dohod o vině a trestu v praxi.
Děkuji.
