tady se odehrává neuvěřitelný paradox. Já, která se mezi těmi 92 úctyhodnými osobnostmi, vy jste říkali muži, ale oni tam byly i ženy, kteří jsme se tehdy statečně postavili v říjnu 1988 a riskovali jsme vězení tím, že jsme podepsali petici. Já teda si nesmírně vážím aktivity všech lidí, kteří nasazovali svoji kariéru, kolikrát život v boji proti komunistickému režimu. Ale toto nebyl průlomový čin, průlomové činy tehdy byly jiné.

A abych zmínila za všechny, tak to byl Palachův týden, zatčení lidé včetně Václava Havla, podepsáni jedné petice v roce 2088 tak, jak vy to tady líčíte, že to bylo prostě hrdinské, a že proto to musíte schválit, abyste ocenili hrdinství nás, kteří jsme to podepsali. Vždyť to je prostě úplně fraška. Nezlobte se, já si to dovolím říct, protože jsem v tom disentu působila, samizdat jsem pomáhala přepisovat, takže tahleta historizující debata lidí, kteří jako vyzdvihují hlavní čin, něco, co ten hlavní čin vůbec nebyl. A od toho budeme teda odvíjet den samizdatu na další roky podle zákona.

Nic. Je to vaše rozhodnutí. Já jsem chtěla jenom říct na adresu pana poslance Bendy. Já si naopak od něj myslím, že on se za posledních mnoho let mýlil téměř ve všem, co dělal. Já mám úplně opačný názor. On takhle mě hodnotil, takže my máme na sebe vlastně shodný názor, já s ním prostě hluboce nesouhlasím, s řadou jeho kroků. A tady bych chtěla polemizovat s tím, že je v tom zápisníku, a myslím si, že nikdo z vás ty texty, kromě pana Bernarda, to věřím, že je četl, ale další je nečetli.

Takže kdybyste se chtěli podívat, mám to tady, je to strašné čtení, já jsem pro svobodu slova a vždycky jsem to snad dokazovala svými činy. A ani tady bych Ivana Polanského nezavírala za toto, že byl odsouzen na čtyři roky, bylo naprosto nepřijatelné. Nicméně aby vydával texty, já jsem tady, jestli to uvidíte, tady, je v tom zápisníku (ukazuje materiál) obrázek slovenského mučedníka, doktora Jozefa Tisa - modli se za nás a za slovenský národ, a je tady nazván jako oběť justiční vraždy popravený v Bratislavě 18. dubna 1947. Já si myslím, že ve jménu svobody slova se nemá relativizovat úplně všechno, jakože třeba deportace Židů byly nepřijatelné a bylo nepřijatelné, že se slovenský národ chtěl Židů zbavit. To prostě by se publikovat takhle nemělo.

Stejně jako by se nemělo tvrdit, že poprava někoho, kdo byl zatčen americkou armádou a popraven v rámci tedy tehdy ještě demokratického Československa, takže budeme tvrdit, že to je justiční, justiční vražda a že by měl být blahořečený? To je tam další text, modlitba za blahořečení slovenského mučedníka, doktora Jozefa Tisu a za svobodu slovenského národa. Mně se totiž těžko četlo, já mám teda... jsem z poloviny ze slovenské rodiny, já naprosto ctím veškerou sounáležitost, ale tohleto ne.

Jestli to schválíte, asi ano, podle toho potlesku. Já jako bývalý disident a dělník samizdatu vám říkám, že já ten den slavit nebudu, protože mě to hrozně mrzí, že jsme schopni jenom proto, abychom jako udělali nějaké PR, tak prostě zapírat nějaká historická fakta a asi historie, o historii by měli diskutovat historici, že měli o tom diskutovat. Protože když politici diskutují o historii, možná to nedopadne úplně dobře v žádném režimu. Takže tolik za mě.

A já bych vás poprosila, tedy ty, kteří nad tím přemýšlíte, abyste podpořili návrh ze Senátu, který obsahuje ještě druhý významný den, a to je ten den památky obcí vypálených za nacistické okupace.

Děkuji.