Návrh Senátu obsahuje dva pozměňovací návrhy. Já nejdřív začnu tím, který nekomentoval pan předkladatel, pan poslanec Bernard, a to je návrh, aby významným dnem byl nově 24. červen jako den památky obcí a sídel vyhlazených během nacistické okupace. Tento den, to je den, kdy byly vypáleny Ležáky, a bohužel stále je to - na to upozorňují historici, renomované osobnosti i třeba ředitel Památníku Lidice, že se zapomíná na to, že vypálených obcí za nacistické okupace bylo mnohem více. Nebyly to jenom Lidice, byly to Ležáky, ale i další obce, dokonce na konci druhé světové války.

Senát tuto iniciativu zvedl už v roce 2020. Bohužel to nedošlo svému konci, potom byly volby do Poslanecké sněmovny, takže Senát se usnesl, že by znovu navrhl, aby 24. červen byl dnem památky obcí a sídel vyhlazených během nacistické okupace. Takže to je jeden návrh, o kterém budete hlasovat.

A druhý návrh, budete hlasovat samozřejmě o obou dohromady, je návrh, který nemění termín den samizdatu. My jsme v Senátu rozhodně nezpochybňovali to, že by měl být zaveden významný den samizdatu, protože samizdat zejména v sedmdesátých, osmdesátých letech sehrával skvělou úlohu při informování lidí, když byly informace a knihy zde cenzurovány, a český samizdat má hlubokou tradici. Já bych zmínila ty nejdůležitější. Edice Petlice, kterou založil Ludvík Vaculík.

Edice Expedice, kterou založil Václav Havel. Informace o Chartě, které vydávala Charta. Edice Popelnice Jiřího Gruntoráda, Undergroundové vokno nebo samizdatový časopis Revolver Revue a potom také obnovené, ještě tehdy od roku 1987 vydávané samizdatové Lidové noviny. Takže Senát shodně se Sněmovnou je jaksi připraven a podpořil, aby vznikl den samizdatu.

Ale podívali jsme se na to podrobněji. Logicky padly v Senátu otázky, proč vlastně je navrhován 12. říjen. Já jsem konkrétně získala informace od historiků a stejně tak se tomu podrobně věnoval předseda výboru školského a pro lidská práva pan senátor Jiří Růžička. A zjistili jsme jaksi poměrně závažné informace, které nebyly známy v době, kdy byla skutečně vytvořena petice ve prospěch nebo v zájmu propuštění Ivana Polanského, slovenského aktivisty a vydavatele samizdatu. Ta petice skutečně byla odeslána tehdejšímu prezidentovi Husákovi 12. října 1988. Pikantní na tom je, že tady musím říct, že já sama jsem jeden z těch 92 vydavatelů samizdatu. Tehdy jsme vydávali Bulletin nezávislého mírového sdružení. Já sama mohu říct, a potvrdila mi to řada těch petentů, my jsme samozřejmě nevěděli, co vydával Ivan Polanský. Logicky jsme to ani nemohli vědět, protože to bylo zabaveno StB, zakázáno. A tyto petice za propuštění politických vězňů jsme logicky podporovali, protože jsme měli za to, že v tomto státě za komunistického režimu není svoboda slova a že by lidé za projev svobody slova neměli být zavíráni.

Tak mimochodem ta petice měla úspěch, protože potom prezident Gustáv Husák Ivanovi Polanskému snížil trest na podmínečný trest a v prosinci 1988 byl Ivan Polanský propuštěn. Takže tolik pozadí té petice. Nicméně jsme nevěděli jaksi, jaký samizdat vydával Ivan Polanský. A Já si myslím, že jako nejde říct, že cokoliv, co se v samizdatu vydává, je úplně skvělé. Já jsem tady zmiňovala skvělá díla českého samizdatu nebo edice českého samizdatu, ale když jsme se seznámili s tím, co vydával Ivan Polanský a vlastně za co byl souzen, tak to je takové, že třeba já bych měla problém, kdyby to bylo vydáváno oficiálně i dnes.

Je to totiž tak, já to píšu v tom odůvodnění, které jste dostali, takže teď to řeknu stručně. Šlo o publikace historického zápisníku, který obsahuje řadu textů vyzdvihujících osobnosti a zásluhy Andreje Hlinky a především Josefa Tisa. Je důležité si připomenout, kdo to byl Josef Tiso? Josef Tiso na základě dohody s nacistickým Německem přímo a přímo Adolfem Hitlerem založil slovenský stát. V letech 1939 až 1945 byl Josef Tiso prezidentem a nesl přímou odpovědnost za deportace 70 000 slovenských Židů do koncentračních táborů. Dokonce Slovensko bylo jednou ze dvou zemí, které Německo platilo 500 marek za každého vyvezeného Žida a deportovaného do vyhlazovacího tábora.

A texty v historickém zápisníku, který vydával Ivan Polanský, tak tyto činy Josefa Tisa a celé jeho angažmá v době slovenského státu podporovaného nacistickým Německem, tak jsou tyto jeho činy omlouvány, dokonce jsou vysvětlovány tak, že Židé nebyli plnohodnotnou součástí slovenského národa.

Tiso, připomenu, v roce 1947 byl odsouzen a posléze byl popraven za velezradu právě za tyto své činy během druhé světové války, zejména právě podíl na deportaci Židů. A toto jsou fakta, ale ta fakta jsou prezentována v tom historickém zápisníku Ivana Polanského tak, že vlastně se to nezakládá na pravdě, je to zpochybňováno, dokonce jsou tam výzvy, že by Tiso měl být blahořečen. To znamená, že by naopak měl být oceněn jako zakladatel samostatného Slovenska a jsou omlouvány tyto jeho skutky dobovým kontextem a dohodou s Hitlerem.

Já to nechci hodnotit v tom smyslu, že by Ivan Polanský neměl právo na názor. Jistě měl a možná měl právo nebo chuť tyto texty publikovat, nicméně si nemyslím, že by při schvalování českého dne samizdatu jsme se měli odkazovat na samizdat, který má tento obsah. Rozhodně to nebylo úmyslem těch petentů v roce 1988. Vůbec nechápu, proč bychom se nemohli my při stanovení dne samizdatu vztahovat k nějakým našim událostem na území České republiky.

Proto jsem zmiňovala všechny ty počiny vydavatelů samizdatu. A protože jich bylo hodně a těžko se stanoví jedno klíčové datum, kdy byly vydávány ty samizdaty na území České republiky, tak proto jsme navrhli den založení VONSu. VONS byl založen 27. dubna 1978. Tehdy byly perzekuce proti Chartě, perzekuce proti politickým vězňům, nezávislé kultuře a Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, zkráceně VONS, se velmi zastával jak politických vězňů, tak vydavatelů samizdatu. A tentýž den, potom za tři roky, se policie, teda ta státní bezpečnost, tedy StB, pokusila samizdat, zničit, byla to ta známá akce kamion. Ale přestože nastoupili represe proti vydavatelům samizdatu, samozřejmě členům VONSu, to bylo v roce 1981, tak přesto vydavatelé samizdatu na území České republiky a samozřejmě Československa vydávali samizdat dál až do listopadu 1989. My tedy máme nějaké datum, ke kterému bychom mohli stanovit den samizdatu.

Závěrem bych chtěla říct, že když pan poslanec Bernard zmiňoval klíčové osobnosti, tak já jsem to samozřejmě taky konzultovala s významnými osobnostmi, například s historikem Petrem Blažkem, který vlastně sepsal práci na základě podkladů a otevřených svazků StB, takže on vlastně toto analyzoval. Potom jsem to konzultovala s některými vydavateli samizdatu, takže je tady zmíním. Konkrétně s Alexandrem Vondrou, který byl v týmu, který vydával Revolver Revue, posléze byl mluvčí Charty a nebo s Františkem Stárkem, tedy s přezdívkou Čuňas, který patřil deset let k vydavatelům významného undergroundového časopisu Vokno. Oba mi jasně sdělili, že stojí za tím, že má být zvoleno jiné datum a že to, že bychom se my tady na území České republiky, v českém parlamentu vztahovali k něčemu tak mimořádně spornému dle mého názoru, já s tím jako hluboce nesouhlasím, s texty, které vydával pan Polanský, protože jsou antisemitské a je to nebezpečné i dnes. A nevím, jak bychom dětem ve školách, když vy se slavil den samizdatu a připomínal, tak vysvětlovali proč český parlament zrovna jako vzor českého samizdatu zvolil tyto sporné historické zápisníky, které adorují někoho, kdo spolupracoval s nacistickým Německem. Takže prosím vás o zvážení toho. Není to žádný kapric od Senátu, my jsme se snažili to vzít vstřícně, aby kolem toho nebyl žádný střet a spor. Zvažte to. Poprosila bych vás, a byli bychom rádi, kdybyste podpořili ten zákon ve znění Senátu.

Děkuji.