přihlásila jsem se ve chvíli, kdy jsem chtěla vyzdvihnout dva body z té zprávy, vyjádřit se k nim, ale je to docela příhodné, když hovořím po paní senátorce Kovářové, protože ona řekla řadu věcí, na které tímto mám příležitost reagovat. Opravdu jenom stručně.
První bod, paní senátorka, říkám to k ní, prostřednictvím pana předsedající, říkala, že zavládla nuda, že to nikoho nezajímá. To není pravda. Já to velmi pozorně poslouchám. Myslím si, že budování právního státu, to by měl být náš prvořadý zájem, také je to věc, kde rezervy ve fungování právního státu a potírání korupce a dalších takovýchto závažných jevů velmi tíživě žene občany. Musím říct, že to byla jedna z věcí, na které lidé i třeba během volební kampaně poukazovali, protože se to týká jejich osudů. Takže naopak žádná nuda, je to velmi důležité.
Paní senátorka říkala, že EU využívá této zprávy jako záminky k nátlaku na členské státy, že nás poučuje, kárá, buzeruje... Vnímám to úplně jinak. Z té zprávy nevyplývá žádná naše povinnost, zpráva je nějaké zpětné zrcadlo. Je to nějaký názor. Ano, jistě, myslím si, že to třeba zpracovávají lidé, kteří to neznají tolik v terénu, jako to známe my, já to znám i jako advokátka s fungující praxí. Ale přesto řada myšlenek, vyzdvihuje je tady pan ministr, je velmi důležitá, prostě zpětná vazba, aby nám jednou za čas někdo řekl: Toto není v pořádku. To je prostě důležité. Jsem také odpůrce zbytečné byrokracie, která jde z EU. Také se o tom na výboru bavíme. Toto není žádná zbytečná byrokracie. Toto směřuje k naplňování základních hodnot, kvůli kterým vznikla EU, kvůli kterým vznikly i úmluvy o lidských právech, na to navázala naše ústava, listina základních práv a svobod. Pro mě je to v centru té naší činnosti a souvisí to s plněním slibu našim občanům.
Jsem přesvědčena, že ta zpráva je cenná. Tam, kde třeba s tím nesouhlasíme, kde máme za to, že to není úplně správné, je to příležitost k polemice, k diskusi, ve které nám nikdo nebrání. Nikdo nebrání na určitých platformách EU či v našich orgánech diskutovat o tom i kriticky. Ani nám nikdo nebrání diskutovat kriticky o tom, že nejen u nás nefunguje všechno dobře, ale ani v EU nebo v členských státech nefunguje něco dobře.
Pro mě je to tedy velmi cenné, děkuji panu ministrovi, že to vysvětlil podrobně.
Chtěla bych se vyjádřit ke dvěma bodům. Jednak bych chtěla podpořit to, co říkala paní senátorka Horská. Také se věnuji tématu nezávislosti, transparentnosti médií, považuji média, nezávislá média, za klíčovou pojistku demokracie. Je to ten čtvrtý pilíř moci, který sice není takto definován v ústavě, ale bez nezávislých médií a prostřednictvím nich kontroly moci, tak nemusíme naplňovat ty hodnoty demokratického právního státu, protože bez kontroly moci demokratický právní stát nefunguje. Proto tedy téma média považuji za velmi klíčovou, sama jsem tedy kdysi byla u zrodu v roce 1991, u zrodu zákona o České televizi, Českém rozhlase, takže na prvním místě je to téma nezávislosti veřejnoprávních médií, jak o tom mluvila paní senátorka Horská, včetně toho, že ten návrh, který by k nám měl přijít, že by i Senát měl mít možnost hovořit do složení mediálních řad, považuji za dobrý krok dobrým směrem, ale je to jenom první krok, protože je třeba budovat ty pojistky nezávislosti víc, aby opravdu lidé vnímali veřejnoprávní média jako ta, která jim poskytují veškeré informace pro svobodné vytváření názorů, a to bez jakéhokoli náznaku cenzury. To je pro mě důležité téma. Věřím, že se tomu budeme dále věnovat.
Pak tam byl ještě jeden bod, to jsem tady chtěla zdůraznit, protože pan ministr ho nijak nevysvětlil, jak na tu výtku budeme reagovat, ale já tu výtku ze strany Evropské komise považuji za případnou, a to je téma dlouhotrvajících trestních řízení, zejména korupčních a různých takovýchto citlivých kauz. Je to obrovský problém podle mě, že tady ty velké kauzy, kauzy, které se týkají hodně lidí nebo korupce politiků, trvají nekonečně dlouho. Nejedná se jenom o případy, kdy to trestní stíhání je důvodné, týká se to i případů, kdy je to třeba nedůvodné, protože se následně po 10 letech zjistí, že se trestný čin nestal, že stát se bude muset omluvit dotyčnému. Myslím si, že tady by měla vláda, je to trošku signifikantní, že pan ministr na to nereagoval, přijít s plánem, co s tím. To signifikantní vnímám tak, že o tom možná vláda úplně nejedná, ale podle mě je to obrovský problém.
Protože to znamená, že když viníci jsou postaveni před soud po mnoha letech, tak i veřejnost často zapomene, jak exekutivně bylo. Pokud ten trest, pokud to projednání nepřijde velmi rychle, v témže roce, pokud možno, kdy se ten skutek stal, jako to třeba vidíme v USA či v jiných zemích, pokud to nepřijde rychle, tak vlastně ten trest vůbec nefunguje, pokud někdy na toho dotyčného dopadne. Navíc nezapomínejme, že třeba pro mě skandální amnestie prezidenta Klause tehdy, proti které jsem vystupovala, že tedy byli omilostněni pachatelé miliardových podvodů, tak ona byla opřena zas o jeden vlastně správný argument, že ta řízení byla nepřiměřeně dlouhá a že jsou v rozporu s Úmluvou o lidských právech, protože přiměřená doba je do 6 let. Ale ta řízení, o kterých tady se bavíme, média o nich píšou, tak trvají mnohem déle. A tím jsou poškozována jak práva veřejnosti na to vidět, že tedy někdo je potrestán, když něco spáchal, ale hodně taky před tím soudem se veřejně projednají ty důkazy. Dokud běží neveřejné řízení, tak vlastně nevíme. Pak v médiích jsou jenom úniky. Děláme si nějaký lidový názor, to vůbec není správné. A pak to má tu druhou, odvrácenou stránku, že třeba 10 let je stíhán někdo, kdo nakonec je zproštěn obžaloby. Třeba paní ministryně Parkánová, bývalá, která skutečně udělala to, co by politik měl udělat, že se prostě vzdálí z veřejného života, vyřeší si tu kauzu, ale pokud kauza trvá 10 a více let, tak má ten dotyčný naprosto poškozenou pověst. Často je připraven i o pracovní uplatnění, může to mít dopad na rodinu apod. A vlastně tu dobrou pověst mu nikdo po těch 10 letech nevrátí. Stát mu potom zaplatí z našich daní odškodnění. Já bych apelovala na pana ministra a byla bych moc ráda, kdyby to tlumočil, když se o tom budou bavit na vládě, že toto je klíčové téma. Samozřejmě vím, že se to neobejde bez změny zákonů, protože ten úhelný kámen je, že máme trestní řád, trestní právo, ten proces vlastně upravený na základě zákona z roku 1961. Od té doby se neudělala reforma, aby prostě ty trestní kauzy skončily rychle. Buď ten člověk byl odsouzen, nebo očištěn, takže prosím pana ministra, jestli by tomu na vládě věnovali pozornost.
Děkuji.
