Jak už jsem psal několikrát: pokud je na výběr mezi paní viceprezidentkou Harrisovou a prezidentem Trumpem, je mi přirozeně bližší republikán než progresivní demokratka.
Pokud vyhraje D. Trump, budeme muset v Evropě vytáhnout hlavu z písku. Konečně. Přestat se spoléhat na to, že naše problémy vyřeší někdo jiný. Ta doba už je dávno pryč.
Při návratu DT do Bílého domu budou evropské státy donuceny dělat to, co měly dělat už dávno: plnit své spojenecké závazky, které se v rámci NATO zavázaly plnit. Být černými pasažéry v otázce vlastní obrany je nejen trapné a hloupé, ale hlavně nebezpečné a neudržitelné.
Nejen s ohledem na bezpečnostní situaci ve světě potřebují USA v čele silného prezidenta. Lídra, kterého se i díky jeho specifickému stylu, který Donald Trump nepochybně má, zaleknou ti, kteří destabilizují svět.
Je to ostatně i v našem zájmu, protože kdyby již nyní stál v čele USA silný lídr, dost možná by - díky výše popsanému - nevedlo Rusko válku s Ukrajinou, teroristé nevpadli do Izraele, nebylo by nepokojů v Adenském zálivu a mohl bych pokračovat dál…
Evropa bude muset vytáhnout hlavu z písku nejen co se obrany týče, ale i ekonomicky. A dřív či později nám prostě musí dojít, že skrze různými ideonesmysly, jako je Green Deal, ESG, prosperity nedocílíme. Zvolení Donalda Trumpa by k tomu mohlo být pořádným impulzem.
Jednou z inspirujících věcí pro Evropu může být i nulová tolerance Donalda Trumpa k nelegální migraci a k ochraně vnější hranice pevnými zábranami. To v Evropě potřebujeme taky jako sůl.
Nikdy - a obzvlášť v politice - nepatřím mezi fanatické a nekritické fanoušky kohokoliv, takže přistupuji ke sledování těchto voleb zcela realisticky. I proto mi přijde zbytečná ta až úsměvně hysterická debata o amerických volbách, která tu u nás probíhá.
Jisté je ale jedno. Ať už se stane prezidentem USA kdokoliv, je logicky žádoucí a nutné udržovat dobré vztahy přes Atlantik. A pokud se prezidentem nestane D. Trump, tak se to probouzení Evropy z růžového snu jen o pár let odloží.
