Jsem už dost zkušený člověk, zažil jsem od roku 1990 a poznal poměrně osobně většinu premiérů, ministrů, ať jsem byl „v botách“ družstevních institucí prosazující změny pro tento segment bydlení, když politici, zcela neznalí historie, evropských a světových tradic fenoménu posuzovali družstva jako sovětský kolchoz, a tedy represivní nástroj totality. Byl jsem také „v botách“ úředníka státní správy, chodil na zasedání vlády. Nemohu proto překročit svůj stín a nevyjádřit se k tomu klubku problémů, které se ČSSD, jímž jsem členem, snaží rozmotat. A tak s hrůzou sleduji, jak každá s obdobně (více či méně) historických osobností na politické scéně snáší jiné argumenty a doporučuje jiné záměry.
ČSSD dosáhla ve volbách něco málo přes 7 %. Za to, že nás voliči opustili nemůže hnutí ANO, Okamurovo SPD ani kdokoliv jiný. Je to vina strany, její reprezentace, nevyužití šance prosadit rozumný program v některých oborech a nemoudré přihlížení tomu, jak účinně oslavují úspěchy svých rezortech koaliční partneři, zejména hnutí ANO. Lidi čekali narovnání církevních restitucí, o nichž jsme sami začali mluvit, ač bylo z hlediska práva jasné, že existují téměř nepřekročitelné právní bariéry. Slibovali jsme a nic neudělali. Zastavíme obchod s chudobou, ale za čtyři roky jen vzrostl počet ubytoven. Naopak nečinně jsme přihlíželi, jak ministerstvo pro místní rozvoj rezignuje na dostupné bydlení pro mladé či seniory.
ČSSD je strana se 140let dlouhou tradicí, což je úctyhodné. Nezapomeňme ale jiné strany například Česká strana národně sociální (vznikla 1897, od roku 2005 národně socialistická), které ztratily v podstatě jakoukoliv podporu.“ Jest sláva otců jest krásný háv pro syny, však kdo chceš ctěn být, dobuď cti si sám“. To tedy také slovy básně Jana Nerudy, která prvně vyšla v roce 1897. Věk ČSSD je jistě šperk, ale voliči nevolí za zásluhy doby minulé ale za důvěru a přínos strany v současnosti.
Senátoři ČSSD jsou JEDNOTNI v názoru, že ČSSD by měla být v tomto volebním období v opozici. Důvodem je trestně stíhaný premiér, spolupráce s komunisty a neformální, dosud fungující koalice ANO, KSČM a SPD. Tak, jasně! Do opozice!
Obdobnou otázku si pokládá místopředseda strany Jaroslav Foldyna. Jeho analýza se dovolává potřeby aktivního prosazování nové politiky a ač uvádí slogan Reganův „Raději dosáhnu 70 % toho, co chci, než abych skočil ze skály a mával při tom vlajkou“.
Inklinuji k názoru Foldyny. Byl jsem v týmu, který před časem připravoval program ČSSD pro případ její účasti ve vládě s ANO, samozřejmě v oblasti bydlení. A tak přidám také jeden citát D. Camerona: „Je normální, aby naše téměř čtyřicetileté „děti“ vstávali do práce ze svých dětských pokojů?“ Sepsali jsme dobrý program, měl jsem naději, že bude možnost jej prosadit. Ta teď sublimuje. A to je bytová politika jen jedna oblast s cca 20 oborů. Proto se chci zamyslet nad příčinami.
ü Strana se má konsolidovat v opozici. Fajn, ale senátoři a další odpůrci možné koalice, jak si to představujete? V bydlení potřebujeme nejméně 4 zákony (sociální bydlení, dostupné bydlení, rozsáhlou novelu občanského práva a práva korporátního) a mnoho drobných exekutivních opatření. Kdo se toho v klubu ujme? Kdo je schopen tyto obtížné normy napsat včetně důvodové zprávy? Vláda 4 roky neprosadila nic, a 15 poslanců to dokáže? NEVĚROHODNÉ!
ü Pryč s trestně stíhaným premiérem. V politice platí presumpce viny. Hloupé tvrzení, když stranu s trestně stíhaným předsedou volilo a pořád volit chce 30 % voličů. S omluvou pokračuji:
Ø Ústavní listina práv a svobod v článku 40 říká mj., že (2) Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud PRAVOMOCNÝM rozsudkem nebyla jeho vina vyslovena.
Ø Trestní řízení má své fáze – Přípravné řízení (zahájení trestního stíhání, tzv. obvinění a vyšetřování), Trestní stíhání (od zahájení trestního stíhání přes OBŽALOBU přes hlavní líčení, nepravomocný rozsudek až po ukončení řízení odvolacího). V přípravném řízení se objasňuje, zda a v čem mohl být spáchán trestný čin, to končí zmíněnou obžalobou, k čemuž ještě v této kauze nedošlo. Podá-li ji státní zástupce následuje řízení soudní. Při vší úctě – případy zdánlivě (dle státních zástupců) jasné – kauza Rath, Nagyová a spol – nejsme u konce po 5-10 letech. To si opravdu myslíme, že kauza Čapí hnízdo dospěje k pravomocnému výroku v následujících 3,5 roku do řádných voleb?
Ø Presumpci viny u politiků vymyslel podle všeho kdysi tehdejší premiér Miloš Zeman. Pontifikové věnovali desítky let formulacím pilířů trestního práva již v dobách římských – presumpce neviny je jednou z těchto zásad. Klameme veřejnost a hrajeme na nejnižší struny a de facto poručujeme ústavní pořádek? Nutíme premiéra k závazku, který by stejně zůstal závazkem morálním. To, co se dělo za první republiky – že poslanci bianko podepisovali rezignaci, by v současnosti právo neuneslo. Tak proč si lžeme? Myslíte si, že případně pravomocně odsouzený premiér zůstane premiérem?
Ø Přehlížíme jiné podstatné okolnosti a rizika. Prezident republiky jmenuje Andreje Babiše znovu premiérem, a poté, v souladu s článkem 62 písm. a) a článkem 68 odst.2 na návrh premiéra, jmenuje prezident ostatní členy vlády a pověří je řízením ministerstev nebo jiných úřadů. Tato vláda, po toleranci poslanců KSČM získá v Poslanecké sněmovně důvěru.
Ø Případné porušení koaliční smlouvy či jiný rozpor v koalici, pokud bude premiér a koaliční partner neústupný, nemůže skončit jinak, než demisí našich 5 ministrů a odchodem do opozice. Demisi podají prostřednictvím předsedy vlády prezidentu republiky (článek 73 odst. 1.) Nestane se ale nic, vláda bude pokračovat. Prezident namísto našich ministrů jmenuje na návrh premiéra jiné. Vláda důvěru má a na nedůvěru Parlament nemá hlasy.
Ø Žádná právně vymožitelná alternativa neexistuje. Maximálně veřejný závazek premiéra, že po demisi ministrů za ČSSD podá demisi i ON.
Myslím, že všechny alternativy nejbližších událostí mají a budou mít vliv na podporu či nepodporu veřejnosti, voličů. A pro ČSSD je ještě horší alternativou NEČINNOST. Tedy odchod do opozice. S úctou k těm 19.000 spolustraníků rozhodujících v referendu. My (asi) jsme voliči ČSSD, když jsme její členy. Ale voličů potřebujeme statisíce, v minulosti více než milion. Ti posuzují naše kroky, ti budou soudit za necelé čtyři roky, co jsme pro ně udělali. Píši články o nicotě bytové politiky neustále. Mluvil jsem i s paní ministryní Dostálovou. Ona je „jiná káva“ než její předchůdkyně a jsem přesvědčen, že většinu toho, co máme v programu může realizovat, ostatně priority programu jsme hnutí ANO předali. Jsem přesvědčen, že v koalici bychom byli schopni řadu věcí řešit lépe, když Evropa je v dostupném bydlení již desítky let mnohem dále a my tu Evropu známe. Program v této oblasti se snažíme prosadit od roku 2006. V opozici – bez šance – v koalici – bez výsledku. To je pro mne daleko horší vize budoucnosti než jeden obviněný premiér. Hrajeme si se svými hříšníky na svaté?
Jako řadový člen mohu jen přihlížet, jak se strana deformuje. Jak se proslýchá, kdo z mocných (kromě zvoleného předsedy, který by měl ve vládě být) bude do vlády povolán. Asi aby prošlo referendum. Já věřím, že strana se vrátí k důvěře lidí jen tím, že vyřeší jejich problémy. A těch mají víc než dost!
