Ve státní správě i v prezidentské kanceláři jsou přesně a poměrně přísně stanovené bezpečnostní režimy, které funkce pro svůj výkon potřebují prověrku a na jaký stupeň. Styk s utajovanými skutečnostmi každého úředníka, pokud mají písemnou podobu, je přísně evidován v bezpečnostní knize, kterou bezpečnostní ředitel úřadu úředníkům přidělí a kde se vede přísná evidence, kdo se s čím seznámil.

Prezident republiky patří mezi ty ústavní činitele, který je v přijímání utajovaných skutečností de fakto neomezen (jiná je otázka zadávání úkolů službám, kde takové kompetence nemá). Je to do jisté míry obdoba ostatních vedoucích úřadů, jako je šéf Úřadu vlády, Vedoucí kanceláře Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR a již zmíněný vedoucí kanceláře prezidenta republiky.

Je logické, že jmenování do těchto funkcí, které je přesně upraveno pro tu kterou funkci v zákonech, lze jen těžko podmínit držením prověrky při nástupu do funkce. NBÚ na stupně TAJNÉ a PŘÍSNĚ TAJNÉ“ NEROVĚŘÍ KAŽDÉHO OBČANA, KTERÝ O TO POŽÁDÁ, ALE JEN TY, KTEŘÍ TAKOVOU PROVĚRKU PRO SVOJI PRÁCI A PRACOVNÍ ZAŘAZENÍ POTŘČEBUJÍ. Jsou pro to i důvody ekonomické, když pokud si vzpomínám, prověrka na PT může daňového poplatníka přijít i na více než 200 tisíc korun za každou prověřovanou osobu.

Proto tedy není prověrka podmínkou k jmenování, ale jmenovaný musí doložit neprodleně, že o prověrku na příslušný stupeň požádal. Již tady je prodlení pana Mynáře, kterému to od jmenování do funkce trvalo rok, záležitost budící rozpaky.

Dnes není možné prověření „propůjčit“ a tak v době, kdy jsem vykonával funkci vedoucího Úřadu vlády jsem do doby, nežli mě byla prověrka na přísně tajné udělena, musel jednání vlády opustit, pokud byly projednávány utajované skutečnosti ve stupni, na který jsem neměl prověření. Tehdy trvalo v mém případě NBÚ asi půl roku, než jsem prověrku získal. Od roku 2006 však platí nový zákon a prověření je náročnější,  ostatně kdo chce informace, stačí zabrousit na stránky Národního bezpečnostního úřadu.

Tam se dočtete například, že u fyzických osob zákon (z. č. 412/2005 Sb. o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů) předpokládá vydání osvědčení do 3 měsíců od zahájení prověrky u stupně Důvěrné, do 9 měsíců u stupně Tajné a do 12 měsíců u stupně Přísně tajné.

Každý případ je ze strany NBÚ posuzován přísně individuálně. Délka trvání bezpečnostního řízení je různá, NBÚ je nijak nezkracuje, ani s jeho ukončením zbytečně neotálí. Délka řízení závisí na míře součinnosti prověřované osoby a součinnosti státních orgánů (včetně zpravodajských služeb), s nimiž NBÚ spolupracuje a z jejichž informací závěr NBÚ vychází.

Obecný trend je takový, že NBÚ uzavírá bezpečnostní řízení ve lhůtách, které plně nevyčerpávají hraniční termíny stanovené zákonem. Je to pravda, v současnosti držím prověrku na stupeň tajné a vydání, čili prověření trvalo cca 8 měsíců.

Je tedy šlendrián, když pan Minář s podáním žádosti rok otálí, protože není schopen doložit to, co je třeba. Stačí se podívat do zákona a dočtete se, že některé skutečnosti se dokládají originály nebo notářsky ověřenými kopiemi listin, je to osvědčení o stavu, vzdělání a podobně, jiné pak prohlášením. Vyplňujete obsáhlý dotazník, není vyloučeno ani posouzení osobnosti psychiatrem.

Když naplníte požadavky k zahájení prověrky, začne prověřování. Pokud se nemýlím, u PT spolupracují zpravodajské služby i se zahraničními zpravodajci v rámci NATO, samozřejmě s našimi službami, ale i se státním zastupitelstvem, policií, orgány samosprávy, občas chodí jistí lidé a zjišťují ve Vašem okolí, jak žijete, zda nadměrně nepožíváte alkohol či drogy a podobně.

Informace se vyhodnocují týmově, pokud se narazí na nejasnost, zve Vás NBÚ k pohovoru. Tam se dozvíte, kde je pochybnost. Ví to jstě i pan Minář, o tom nepochybuji. Významnou otázkou je zda o svém životě a skutečnostech hovoříte pravdu a nic neskrýváte, zda dík jakékoliv skutečnosti nejste vydíratelný a podobně. Jde tedy o důkladné ověření Vaší osoby, na jejímž konci je souhrn informací, na základě kterých dojde k rozhodnutí o udělení či neudělení prověrky.

Ovšem  rozhodnutí veřejnosti, pokud prověrku nezískáte, NBÚ neoznámí, jen to sdělí žadateli.  Můžete samozřejmě podat rozklad, žádat vysvětlení a máte k dispozici další úkony podle správního řádu.

Pan Minář kličkuje jak zajíc na poli. Je pravdou, že vše, co se v jeho úřadu děje má stanoveno právními předpisy určitý režim a stupeň utajení. Vzpomenu-li na svoji zkušenost z Úřadu vlády, tak s vyšším stupňem utajení v písemné podobě jsem se setkal dvakrát, třikrát. Při jednání vlády i třeba v oblasti ekonomických věci a podobně však utajení na vyšší stupeň bylo častější.  Jde přece též o to, aby osobnost prověřeného chápala smysl utajení a nevyzvonila citlivé záležitosti (nejen)novinářům ale i lobystům prakticky on line, což se dnes děje, soudě podle stavu v médiích,  velice často.

Kromě toho se však ve svém úřadu setkáváte s šéfy zpravodajských služeb, kteří Vás mohou požádat o zajištění schůzky s premiérem, prezidentem, a nemáte-li prověrku, tak Vám ani neřeknou, z jakého důvodu, což logicky činí problémy.

Úředník bez odpovídající prověrky je na svém postu k ničemu. Je sám bezpečnostním rizikem svého šéfa. Jeho osobnostní, morální kredit, poctivost v životě i podnikání asi neodpovídají práci, kterou vykoná. Být kancléřem u pana prezidenta by neměla být odměna za zásluhy v minulosti a loajalitu. To může být jeho osobním tajemníkem. Vedoucí úřadu prověření potřebuje a jakékoliv rituální tance jsou jen důkazem naší nedůslednosti v této oblasti. Již od Švejka si na vojáky více hrajeme, než jimi jsme. Utajení určitých skutečností má svůj smysl nejen v otázkách vnitřní a vnější bezpečnosti ale i v dalších oblastech.

Ano, i ty trenýrky na hradě jsou toho důkazem. Sám jsem zažil ve své funkci krizové situace, například když nešťastná žena, která se domnívala, že její ztracený syn je v ochrance premiéra si najala soukromé očko, které tři měsíce sledovalo ochranku a tedy i premiéra –a ochránci ústavních činitelů nic nezpozorovali. To je v česku příznačné.

Pan prezident chce vyměnit šéfa ochranky, že ty trenky někdo pověsil na hradě, tedy pronikl do prostoru se zvláštním režimem. Ale přehlíží, že jeho první úředník si hraje na slepou bábu a marginalizuje otázky bezpečnosti v nejbližším prezidentově okolí. To sice není tak vidět jako ty trenky, ale může to být mnohem vážnější.

Co s tím? Nic. Vedoucího kanceláře jmenuje prezident a ten jmenuje toho, koho chce a jak známo, ne vždy se drží striktně zákona. Ale myslím, že v tomto případě své povinnosti dostojí. Popřel by totiž smysl svých vlastních zásad.