Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Hezké dopoledne, kolegyně, kolegové. Tak u nás v poslaneckém klubu ČSSD a ve straně jako takové to není věc, kterou bychom měli v programu.
Tady teď vystupuji sám za sebe, mám trošičku jiný názor než třeba kolegyně Kateřina Valachová, která podporuje tuto změnu, a každý má právo na svůj názor. Já tuto změnu nepodporuji a pokusím se vysvětlit v pár bodech proč. Já, když jsem nastupoval před pěti lety do funkce ministra pro legislativu, tak jsem dělal kulaté stoly na téma změny Ústavy. Některý byl k tématu moci výkonné, některý k tématu moci soudní, další stůl k tématu moci zákonodárné. Musím říct, že ani jeden z ústavně-právních odborníků nepřišel s tím, že toto je něco, co ústavní systém České republiky nějak zásadně trápí. To musím říct, že ani jeden z nich toto neříkal a takový názor neměl. Řešily se tam jiné věci a měli za to, že ústavní systém trápí jiné věci. Já s tím souhlasím.
Sám za sebe říkám, že jsem příznivcem spíše naopak toho - jako velký angloamerikanofil - britského systému, kdy naopak ministr musí být poslancem. Já mám rád, když tady je to sepětí Sněmovny s vládou a ono to vidíme - a jsem vládním poslancem této koalice - bohužel, kdy je problém, kdy to sepětí moc vlády se Sněmovnou není. V této vládě sedí asi půlka, možná půlka je to, členů vlády, kteří poslanci nejsou. Já si myslím, že je to problém nejenom z hlediska toho, že pak mají menší tendenci do Sněmovny chodit, to je jedna věc a tak tomu prostě je. Koneckonců tím se začíná každý čtvrtek, už to tady zmínil některý z předřečníků, že prostě ministři sem moc nechodí a to někteří z nich poslanci jsou. Nechodí sem i ti, kteří poslanci - nebo možná více ti, kteří poslanci nejsou, protože ani poslanci nikdy nebyli.
A v zásadě tady máme ministra - a já ho nechci jmenovat - kterého jsem ve Sněmovně mockrát za dobu jeho mandátu neviděl. Možná je to tím, že prostě si sedí na tom svém úřadu a říká si, já jsem ministr a nebudu do nějaké Sněmovny chodit, když tam chodit nemusím. Takže to je jeden problém, který vidím.
Druhý problém - a to vidíte taky - na vládě, kde máte ministry neposlance, že samozřejmě je ten premiér, ty nikým nevolené ministry drží logicky a samozřejmě více v kleštích, nejsou schopni nebo jsou méně schopni vykonávat svoji vlastní politiku, protože je přece jenom rozdíl, když vám premiér řekne - uděláš tohle a když to neuděláš, tak tě odvolám - a daný kolega ví, že zůstává poslancem, anebo je tady ministr, kterého jsme vytáhli jako králíka z klobouku někde - a nechci urážet nějaké město - prostě odněkud, on se stane ministrem, když neposlechne premiéra, protože podle svého názoru má svoji vlastní politiku, tak ho premiér odvolá ze dne na den a daný člověk ve funkcí končí a už o něm druhý den nikdo neví.
Takže to je další aspekt spíše procesní, ale mnozí politologové a odborníci na ústavní právo také zmiňují. Tudíž za mě já toto nepodporuji, chápu ale ty, kteří danou změnu podporují a myslí si, že je k užitku. Já si to nemyslím. Děkuji.