Dovolte mi zastoupit zde, alespoň dnes, řádně omluveného pana poslance Vondráčka.
Výbor se zabýval tímto zákonem opakovaně, jedná se konec konců o nejdůležitější předpis civilního práva. Většinová shoda ve výboru, byť asi ne stoprocentní, je v tom, byť řada z nás, a já jsem mezi ně patřil, nepodporovali přijetí nového občanského zákoníku v tomto znění, že bychom neměli teď ještě ten chaos, který do značné míry nastal, zvyšovat tím, že bychom teď měnili tyto paragrafy nějakým zásadním způsobem. Shoda s ministerstvem je v tom, že těch změn by mělo být spíše méně než více.
Nicméně objevila se řada míst, která si žádají úpravu zákonnou. My jsme projednali tuto věc 23. června na své 69. schůzi. Mimo jiné jsme se shodli na podpoře zákona ve znění pozměňovacích návrhů, z nichž některé bych velmi krátce okomentoval.
Jedná se například o změnu úpravy liniových staveb, zejména tedy vodovodů, kanalizací, jiných vedení a předmětů, které se nově podle nového občanského zákoníku staly součástí pozemku. Samozřejmě každý si dovede představit, jaký problém například vzniká při provozování lanovky, nebo při provozování jiných liniových staveb, pokud by se konkrétní sloupy měly stát majetkem vlastníka pozemku, nikoliv jako stavba jako celek. Je tedy evidentní, že se musí i v této věci zákoník srovnat se zdravým rozumem, to znamená vlastnictví těchto liniových staveb řádně povolených by mělo být odděleno od půdy.
Druhá věc, která se po velké a bouřlivé debatě ve výboru navrhuje vrátit, je předkupní právo. To znamená, aby i nadále existovalo předkupní právo k nemovitostem, jako existovalo před účinností nového občanského zákoníku do 1. 1. 2014. Jednoduše jde o to, že dnes spoluvlastník nemovitosti například ideální poloviny, nebo menšího či většího podílu nemá právo a ten druhý ani povinnost nabídnout při prodeji této ideální části druhému spoluvlastníkovi odkup této nemovitosti. Tady byl výbor většinově pro to, aby se toto právo vrátilo. Argumentů pro i proti je celá řada. Já osobně mohu zdůraznit jeden argument pro, a to je, že máme zájem na scelování vlastnictví, nikoliv na jeho dalším drolení.
Určitě budeme debatovat ještě o výživném. Některé návrhy, které upravovaly výživné, uspěly, jiné ne. Návrh, který uspěl, je to, že po těch, kteří budou v prodlení s placením výživného, může být požadováno zaplacení úroku z prodlení. Myslím si, že to je věc asi logická, a proto se na ní také výbor shodl. O jiných návrzích budeme jednat, až budou načteny. Ještě bouřlivější debatu zřejmě vyvolá otázka toho, kdo má rozhodovat o umístění a přemísťování dětí v diagnostických ústavech a dalších. Debata nebude jednoduchá, neboť ani ministerstva tady nejsou ve shodě. My jsme rozhodovali na základě stanovisek jednotlivých ministerstev. Chci upozornit na to, že Ministerstvo práce a sociálních věcí důrazně žádá, abychom nečinili změnu, aby rozhodování zůstalo v tuto chvíli na úrovni soudů. Ministerstvo školství bylo opatrné, nicméně nebránilo se této změně. Jsou zde samozřejmě důvody pro i proti. Ten hlavní argument pro, a to byl argument, který přesvědčil výbor, je to, že rozhodování je pružné a je dáno znalostí konkrétních dětí, nikoliv jen nějakým formálním rozhodováním u soudu. Ale tahle debata ještě bude pokračovat. Návrhů je více a určitě se k nim ještě vrátíme.
My jsme také upravili ještě otázku a posílili právo spotřebitele spojené s výhodou spojenou s ubytováním, nebo dopravou nebo jinými službami. Tam se zjednodušuje právo odstoupit od takové smlouvy. Za zmínku stojí ještě změna nájmu, která se týká bytů zvláštního určení, tu bych asi okomentoval až následně při svém vystoupení v obecné rozpravě, protože je to můj návrh a navrhuji také jeho drobnou úpravu v jedné číslovce. Teď bych nezdržoval před vystoupením ostatních řečníků.
