V zemi, která už 80 let trpí syndromem provinilce, jež rozpoutal 2. světovou válku, a kde tudíž každá nálepka krajní pravice klade dotyčnému subjektu do cesty přímo smrtící nástrahu, lze výsledek nad 20 procent označit jediným přívlastkem - fenomenální! Takže klobouk dolů, paní Weidel, dokázala jste téměř nemožné.
Bohužel ani tento výjiměčný počin jediné skutečně pronárodní strany žádný výraznější obrat v kurzu nejsilnější evropské ekonomiky nepřinese. Od CDU lze možná očekávat verbální prohlášení směřující k oslabení fatálních důsledků Green Dealu, nicméně že by se pan Merz vrhl se vší silou do přímého střetu s bruselskými byrokraty, pro něž je velká zelená lež nepřekročitelnou mantrou, to skutečně neočekávám. Nic zásadního se patrně nestane ani v oblasti migrace - slova pana Merze sice i na tomto poli znějí velmi slibně, ale činy za nimi notně pokulhávají.
S mírnou nadsázkou by řekl, že zatímco verbálně už je CDU v cíli, tak činy ještě ani nevyrazily na trať. Co se pak týče Ukrajiny, tak tam je Merz ještě mnohem větším jestřábem než Scholz. Trumpovi s Putinem už snad do mírových jednání vstoupit nestihne, nicméně právě od pana Merze bych klidně očekával hlavní impulz k vytvoření společné evropské armády. Čímž by Německo fakticky obešlo to, že z historických důvodů nemůže dodat dominanci armádě vlastní.
S ohledem na to, že v Bundestagu neusedne FDP (4,3 %) a o vlásek ani BSW (4,97 %), lze v tuto chvíli za jednoznačně nejpravděpodobnější vládní koalici považovat spojení SDU s SPD (bez Scholze) a Zelených. Bavorská CSU sice do holportu se zelenými fanatiky nechce, ale nakonec bude muset ustoupit. Na spojení s AfD totiž odvahu nenajde nikdo.
Celé Německo tak brzy zjistí, že naděje, vkládané do CDU/CSU, nenaleznou svého naplnění. Voliči pochopí, že se opět spokojili s polovičním řešením, které však ve skutečnosti žádnou změnou není. Fakticky se jako přes kopírák zopakuje situace z Velké Británie, kde už si teď většina lidí rve vlasy za to, že nenašli odvahu dát hlas Faragemu a zvolili (mediálně prezentovaného) důvěryhodnějšího Starmera. V Anglii proto už Farage sílí a v Německu bude dál posilovat AfD. Jen je otázkou, zda jejich případné vítězství za čyři roky nebude příliš pozdě. Pro Německo i pro Evropu.
Jsem přesvědčen, že příštích pár měsíců potvrdí má slova a že občané SRN zažijí těžkou deziluzi. Budiž nám to příkladem! Abychom my v září nedošli také pouze na půl cesty, nýbrž našli odvahu postavit se médiím a zvolit si stranu, která bude stejně jako Trump, Orbán či Fico tvrdě prosazovat zájmy našich občanů. Základním předpokladem pro takový subjekt je to, aby disponoval odvahou tvrdě se postavit Bruselu a vrátit naši zemi ze zeleno-duhového marasmu a válečného štváčství k prosperitě, bezpečnosti a svobodě.
Bude na každém z nás, aby zvážil, zda preferuje plnou nálož typu Trumpa/Vance, jež v Německu reprezentovala Alice Weidel, nebo umírněnou kvazi změnu typu Starmera a Merze, jež ve skutečnosti žádnou změnou kurzu není. Pevně doufám, že se rozhodneme správně!
