Psali tam, že “odpověď na otázku, kde končí LGBT tolerance a začíná LGBT lobby už se samozřejmě nedozvíte.”

Vzhledem k tomu, že dotyčný autor sleduje mé sociální sítě (v článku citoval z mého FB), tak mu tuto odpověď velmi rád poskytnu.

Pokud někdo sám a svobodně dospěje k tomu, že má odlišnou sexuální orientaci, tak je to zcela normální věc, kterou nemám nejmenší problém tolerovat a takovou osobu považovat za zcela rovnoprávnou s většinovou populací.

LGBT lobby začíná tam, kde je tato odchylka sexuální orientace podprahově či otevřeně implementována malým či dospívajícím dětem jako módní trend, který je právě in. Kdy je jejich vyvíjející se sexuální identifikace podrobena matoucím vlivům, jež mají velmi často negativní vliv na jejich křehkou psychiku a mohou vést až k těžkým depresím.

Zjednodušeně řečeno - nemám nejmenší problém s tím, když patnáctiletý kluk přijde s tím, že je gay.

Ale mám obrovský problém, když se v sedmé třídě pořádá den, kdy holčičky mají přijít v chlapeckých šatech a kluci naopak v holčičích. Nebo, když v deváté třídě má heterosexuální kluk předvést před třídou “cvičný coming-out” a spolužáci ho v tom mají podpořit.

A už vůbec nechápu, proč má být do dějepisu zařazena kapitola “dějiny genderu” (při odhlédnutí od toho, že nic takového reálně neexistuje), a to za situace, když dvě třetiny středoškoláků ani netuší, kdy skončila druhá světová válka.

Tyhle věci prostě a jednoduše do školy nepatří. V lepším případě jsou zbytečné, v tom horším škodlivé. A jejich plíživé vkládání do učebních osnov je právě výsledkem činnosti LGBT lobby, jež je prolezlá do všech možných institucí. Zejména pak na ministerstvu školství.

Tak snad vás tato odpověď, drazí přátelé z LGBT neziskovek, konečně uspokojí a už nebudete muset dál lhát o tom, že vám ji ještě nikdy nikdo nedal.