Oponenti odpoví některým z hesel AB: „Prosim Vás, nepovídejte furt nesmysle, vždyť to není pravda. Jaká vláda s extrémní pravicí, o čem to vůbec mluvíte. Žádná vláda ještě není, a ještě není nic domluvene. Přestaňte strašit lidi a nechte nás rači makat."
Jenže zasvěcení už ví. Čerstvě skončila prvá, chceme-li ustavující, schůze poslanecké sněmovny a společný hlasující blok je zcela zřejmý.
Že je úvaha ANO a KSČM a možném spojení svých sil po volbách na stole se vědělo již dávno před nimi, a kdo neměl klapky na očích to jasně viděl. Ale chybička se vloudila a KSČM utrpěla ve volbách stejný debakl jako ČSSD. Takže i přes fenomenální úspěch ANO ani toto prapodivné spojenectví na sestavení vlády nestačilo.
Ovšem, že ani tato skutečnost neukončí myšlenky o vzájemném spojení sil, je zjevné již od ustavujícího zasedání sněmovny. Nevěřícím Tomášům snad postačí holá informace, že zatímco ČSSD má, s ohledem na svůj volební výsledek, v rámci poměrného zastoupení ve sněmovně nárok na předsednictví jednoho výboru, KSČM se stejným volebním výsledkem bude brát dva. A to již není, bez nutné příchylnosti ANO a KSČM, možné.
Jenže i nepříliš dobrý počtář si sečte, že blok KSČM a ANO má ve sněmovně „pouhých" 93 hlasů a to by na prosazení čehokoliv nestačilo ani náhodou. Je logické, že k tomuto spojení se někdo normální bude přidávat jen stěží. Ale propojení s SPD Tomia Okamury a vznik „Ďábelské koalice", jak ji správně pojmenoval Jan Birke, je přece jenom poněkud šokující.
Jasně AB je těžký pragmatik a je mu skoro jedno s kým se spojí (ostatně pamatujeme si, jak jsme skoro vládli i s Marťany?). A ať chceme, nebo ne, jsou i v hnutí ANO normální lidé, kteří si spoluvládu s SPD úplně nepředstavují. To můžeme doložit i při volbě místopředsedů sněmovny, kdy Okamurovi jaksi chybělo 13 hlasů Ďábelské koalice. Jenže to bylo tajné hlasování, mínus 13 není dost a pod ostrým okem AB se bude hlasovat přece jen jinak.
Za zcela nepochopitelné ale považuji spojení SPD a KSČM. Jednoznačně nepatřím k příznivcům KSČM a jakémukoliv spojování ČSSD s ní, jsem se vždy urputně bránil. Ale tak špatný názor jsem na pohrobky Stalinovi neměl ani já. Za současného stavu se mi nabízejí takové paralely jako pakt Molotov – Ribbentrop. Ovšem historické souvislosti a následky jsou zřejmě velmi dobře známy a ostatně je zcela věcí KSČM, do jaké jámy leze.
Bez ohledu na to, co si o věci myslíme a jak se budeme pohoršovat (a nejen my, členové ČSSD), nad nově vznikající koalicí se zdá, že máme ložených 115 hlasů ze 200, které si prohlasují, téměř co budou chtít (s ústavními zákony to naštěstí zatím nepůjde). Ostatně ustavující schůze sněmovny toho je jasným důkazem. A utřený pot z čela za to, že v poslaneckém klubu ČSSD panovala jasná shoda o nepodpoře takového spojení, je jen chabou útěchou, byť šlo o jednoznačně správný postoj.
O to překvapující je pro mě minimální reakce médií na tento ďábelský koktejl. To opravdu média nezajímá, že se řítíme do státního zřízení (nikoliv demokracie) maďarského, nebo spíše polského či ruského střihu? Nebo jsou opravdu všechna média v rukou těch, kteří se na Ďábelskou koalici třesou? Nepřipouštím možnost, že by někdo věřil prohlášeným zúčastněných, že jde jen o jakési polonáhodné spojení pro účely ustavení sněmovny, ale dál už nic.
Ať tak nebo tak, ačkoliv jsem věřil spíš tomu, že se k nám spíše vrátí vláda extrémní levice, než že nastoupí vláda extrémní pravice, máme tady Ďábelskou koalici obou, vedenou pragmatickým (a bohužel i charismatickým) populistou. Takže odpověď v nadpise je holým faktem. Vláda extrémní pravice v České republice klepe na dveře. Prvním potvrzujícím krokem bude volba předsedy bezpečnostního výboru.
Ondřej Veselý
