Před několika týdny mě oslovily Parlamentní listy, abych zde v předvolebním čase publikoval své programové představy. O čem jiném bych na stránkách ve vlastnictví Ivo Valenty, majitele Synotu, měl psát, než o svých hazardních plánech?
Podle konzervativních čísel ročně spáchá okolo tří set lidí sebevraždu v přímé souvislosti s hraním na automatech. Vezmeme-li na zřetel, že zcela neregulované podnikání např. právě Valenty trvalo zhruba čtvrt století, může si před středním hřbitovem okresního města v jeho bráně pomyslet, že podobný počet mrtvých by ho měl v noci strašit. Pochopitelně k sebevraždám musíme připočíst mnoho tisíc rozpadlých rodin, nastartovaných kriminálních kariér a další sociální likvidace lidí, za něž si miliardářský zloduch může vychutnávat radosti života v Monte Carlu, přelety tryskáčem do exotických destinací atd.
Během mého čtyřletého působení na Ministerstvu financí v roli regulátora hazardu jsem se svým týmem připravil desítky změn v provozování „zlopověstného” zejména automatového byznysu. Předně nový zákon zapověděl provozování automatů v hospodách, cukrárnách a na benzínových pumpách, počet heren klesl na zlomek někdejšího množství, každý hráč se musí zaregistrovat, podrobit se vlastním sebeomezujícím opatřením, která si sám před herní vášní nastaví a která pak musí dodržet. Těch opatření byly desítky a každé z nich mělo tvořit soukolí, jež mělo provést první vlnu hazardní reformy. Už tehdy jsem mluvil o tom, že vše nelze provést najednou a že další vlna redukce hazardu na sebe nebude dlouho čekat. Mediální a další veřejné psotníky hazardních elementů, jako je odsouzený lump Valenta, ukazovaly, že i je to zasáhne citelně. Nikdy se však, kvůli mému nucenému odchodu z MF, tito lidé nedozvěděli, jak citelné by byly ty další kroky, které se, zatím, nedotáhly.
Předně bych navrhoval, aby se úplně zakázaly všechny herny a zbyla jenom relativně kultivovaná kasina. Zavedly by se filtry při hraní tak, aby hráč nemohl překročit určité limity denní, týdenní a měsíční prohry a při známé křivce nárůstu množství prohraných prostředků by byl hráč odkazován na psychologa přes závislosti. Ale tím hlavním nástrojem proti vzniku patologického hraní mělo být rozšíření registru vyloučených hráčů o lidi v exekuci a neplatiče výživného. Tím by se zajistilo, že nikdo nemůže prohrávat peníze, jež sám dluží.
Bohužel současná vláda na práci mě a mého týmu z minulého volebního období nenavázala a další vlna regulace automatového podnikání v hernách na svou chvíli čeká. Věřím, že se mi to podaří v následující době prosadit skrze Senát, kam kandiduji, a také doufám, že v tu dobu už v něm nebude sedět zemský škůdce Valenta.
