Dovolte, abych připomenul, co řekl Pavel Rychetský v roce 2002 pro BBC, kdy byla jmenována paní doktorka Brožová předsedkyní Nejvyššího soudu ČR.
Cituji: "...otevřeně říkám, že jaksi ta rychlost, ten nezvyklý spěch není normální v demokratických systémech, aby jeden den podal soudce Ústavního soudu ČR demisi a druhý den, nebo třetí, oznámil pan prezident, koho navrhne místo něj. Navíc, aby tak učinil bez konzultace třeba s předsedy parlamentních komor nebo s předsedy poslaneckých výborů, podle mého soudu i s představiteli vlády, třeba co se týče obsazené té funkce předsedkyně Nejvyššího soudu ČR, tak to se mi zdá dokonce nemožné, tak činit bez konzultace s ministrem spravedlnosti."
V minulých hodinách jsem měl možnost hovořit s některými osobami v justici a zdá se, že Pavel Rychetský se aktivně podílel na tom, aby o 13 let později byla výměna provedena podobně, ne-li stejně, a popřel tak sám sebe.
Je dobrým zvykem vyjadřovat se o předsedech soudů s úctou. Úcta však nemusí znamenat jen klanění se, nýbrž i upozornění na chyby, kterých se dopouštějí. A přesně k tomu došlo.
Soudní systém v ČR je založen nejen na jeho nezávislosti na moci výkonné, ale i na vzájemné nezávislosti soudních orgánů uvnitř justice, a to včetně nezávislosti a nepropojenosti personální.
Byli to v minulých letech zejména předsedové Ústavního soudu ČR a Nejvyššího správního soudu ČR Pavel Rychetský a Josef Baxa, kteří, jak veřejnými prohlášeními, tak judikáty říkali a soudní mocí i vynucovali ve všech oblastech veřejného života, aby všechno probíhalo veřejně a transparentně. Zejména Josef Baxa často vystupoval proti tzv. personální korupci v justici.
Zdá se, že Pavel Rychetský a Josef Baxa jednali v posledních týdnech zcela jinak, než proklamovali a soudili.
1) Za tzv. náhlou výměnou předsedy Nejvyššího soudu ČR jsou týdny utajených jednání s dalšími kandidáty konaná v brněnských a pražských zákoutích. Cílem bylo, aby se předsedou soudu stal někdo, kdo patří do jejich vztahových vazeb v justici.
2) Úloha Pavla Rychetského a Josefa Baxy nebyla jen konzultační, ale byla především iniciativní. Je zcela v rozporu s ústavně vymezenou kompetencí předsedů Ústavního soudu ČR a Nejvyššího správního soudu ČR, aby potajmu sháněli kandidáta na předsedu Nejvyššího soudu ČR. Naopak. Má-li být předseda Nejvyššího soudu ČR opravdu nezávislý a fungovat ve smyslu jak výše uvedeno, nesmí být nominován jen proto, že dobře vychází s předsedy ostatních, za normálních okolností, konkurenčních soudů. Zdá se, že jde o hrubé porušení personální nezávislosti institucí uvnitř justice.
3) Pavel Šámal, pokud je mi známo, nebyl první osobou, která byla oslovena. Byl osobou nejméně třetí v pořadí. Nevím, proč i toto je tajné, ale je zřejmé, že ani v tajnosti nebyl vybrán kandidát, který byl shledán nejlepším. Ptejme se a ptejte se proč.
4) Tento způsob personální politiky vedený v koordinaci s prezidentem republiky citelně oslabí konkurenční prostředí v justici. Prezident republiky jmenuje kromě jiného předsedy krajských a vrchních soudů. Všichni soudci dostali jasný vzkaz - chtějí-li se kariérně uplatnit, nebude to možné jinak, než se svolením a spoluprací s předsedy Baxou a Rychetským, neboť se ukázalo, že právě a jen oni to dokáží dojednat na Pražském hradě.
5) Každý starosta, každý úředník, zkrátka kdokoli se jen dotkne veřejného života, dnes musí mj. pod tíhou judikatury Ústavního a Nejvyššího správního soudu zveřejňovat téměř každý svůj krok včetně procesu rozhodování. Bohužel, a to je tragický příklad, na předsedy Ústavního soudu ČR a Nejvyššího správního soudu ČR se jejich vlastní judikatura, zdá se, nevztahuje. Postavili se tak nad ostatní občany České republiky. To považuji za největší škodu způsobenou mnou kritizovaným rozhodnutím o novém předsedovi Nejvyššího soudu ČR.
Pavel Blažek, poslanec
